Koloman Uherský (maďarsky ; kolem 1070 – 3. února 1116) byl uherský (vládl 1095–1116) a chorvatský král (vládl 1102–1116) z dynastie Arpádovců. Jako nástupce svého strýce Ladislava I. Svatého pokračoval v jeho politice, která vedla k dovršení konsolidace středověkého uherského státu a zásadní změně jeho mezinárodního postavení.
Dynastické problémy náhled|upright|vlevo|Socha na Památníku tisíciletí, Budapešť Koloman byl starším synem krále Gejzy I. Podle popisu některých kronikářů byl Koloman „poloslepý, hrbatý, kulhavý a koktavý“,Kontler, L., Dějiny Maďarska, Praha 2001, s.52 ale zato byl jedním „z nejvzdělanějších v literárních vědách jako žádný z jiných králů té doby“, jak píše polský kronikář zvaný Gal Anonym.Gallus Anonymus: Cronicæ et gesta ducum sive principum Polonorum, 2. kniha, kapitola 29. Nejprve nastoupil na církevní dráhu a stal se biskupem ve Varadínu. Z toho důvodu byl velmi vzdělaný a zřejmě i značně inteligentní, díky čemuž si vysloužil přezdívku Knihomol.
Po Gejzově smrti vládl dlouhá léta jeho bratr Ladislav I. Svatý (1077–1095), který však zemřel bez mužského dědice a uvolnil tak trůn svému synovci Kolomanovi. Král Koloman musel téměř po celou svoji vládu odolávat spiknutím, jež proti němu osnoval jeho mladší bratr, nitranský vévoda Álmoš, který zpochybňoval jeho práva na nástupnictví a odmítal se mu podřídit, přestože mu Koloman po svém nástupu na trůn nabídl významné postavení sedmihradského vévody. Álmošovy intriky znesnadňovaly konsolidaci země, o kterou usiloval jak Ladislav I., tak i Koloman. Po šestém pokusu o spiknutí nechal Koloman Álmoše a jeho nejstaršího syna roku 1113 oslepit.
Trest vynesený nad příbuznými vynesl králi nepříznivou pověst u pozdějších kronikářů, kteří vyprávějí, že Kolomanova vláda se vyznačovala „mnoha zlými činy“. Z dobového hlediska však šlo v případě spiknutí proti panovníkovi o mírný trest.
Ironií osudu se po smrti Kolomanova bezdětného syna Štěpána II. (vládl 1116–1131) stal králem jeho bratranec, Álmošův oslepený syn Béla II., jehož potomci vládli v Uhrách až do vymření Arpádovské dynastie.
První křížová výprava náhled|vlevo|Král Koloman přijímá vůdce křížové výpravy Godefroye z Bouillonu (iluminace z 13. století) Brzy po svém nástupu na trůn se musel Koloman vypořádat s lidovými křižáckými houfy, které se objevily v Uhrách roku 1096. Přicházely z Porýní a směřovaly po poutní stezce, kterou kdysi vybudoval Svatý Štěpán, do Svaté země. Mnozí křižáci loupili a drancovali Kolomanovy državy a zabíjeli jeho poddané. Mrtvých prý bylo na čtyři tisíce. Proto proti nim král vyslal svou armádu, a ta postupně tyto křižácké houfy rozehnala.
Počátkem října 1096 se u uherských hranic objevili francouzští křižáci, vedení Godefroyem z Bouillonu, pozdějším ochráncem Božího hrobu, které Koloman tentokrát odmítl vpustit na své území. Svůj odmítavý postoj změnil teprve tehdy, když Godefroyův bratr Balduin přišel se svou rodinou na královský dvůr jako rukojmí, a tak zajistil Uhrám bezpečnost ze strany křižáků po dobu jejich průchodu uherskou zemí. Koloman přijal také Godefroye a nechal doprovodit jeho vojsko až k řece Sávě, na hranice sousední byzantské říše. Akce proběhla bez incidentů.Hroch, M. – Hrochová, V., Křižáci v Levantě, Praha 1975, s.22, 22, 133.
Unie s Chorvatskem Krátce nato, roku 1097, zaútočil Koloman s uherským vojskem na Chorvatsko, kde si šlechta zvolila svým králem Petra Svačiće. Koloman ho porazil a nechal zabít. Na svém tažení dobyl nejen Petrovo sídelní město Knin, ale také dalmatský Biograd, staré korunovační město chorvatských králů. Během druhého tažení v roce 1102 uznala chorvatská aristokracie Kolomana za svého panovníka a přijala z jeho rukou potvrzení svých výsad. Chorvatsko bylo spojeno personální unií se zeměmi Koruny svatoštěpánské (až do roku 1918). Někteří historici se však domnívají, že se nejednalo o unii, ale o pouhou anexi.
O něco později získaly Uhry svrchovanost také nad Dalmácií a Bosnou, jež byla do té doby střídavě pod vlivem Byzance, Chorvatska a srbského knížectví Zéty. Roku 1103 sjednal Koloman sňatek své sestřenice Pirosky s dědicem byzantského trůnu a pozdějším císařem Janem II. Komnenem, synem císaře Alexia I. Komnena, což mu zajistilo příznivý postoj mocensky posílené Byzance vůči uherské politice v Dalmácii.
Zákonodárce a hospodář Nejen v zahraniční, ale také ve vnitřní politice byl Koloman zdatným vládcem. Přijal v Uhrách Židy, vyhnané z Čech křižáckými pogromy, což přispělo k dalšímu rozvoji obchodu, který začal přinášet vyšší zisky do královské pokladny. Vydal řadu zákonů, kterými reagoval na změny maďarské společnosti, zmírnil však dopad zákonů svého předchůdce. Reorganizoval uherskou armádu. Za jeho vlády se v Uhrách setkáváme s prvními kronikami a legendami, dochází k vrcholnému rozkvětu románského umění.
Odkazy
Reference
Literatura
Kontler, L., Dějiny Maďarska, Praha 2008 Pražák, R., Dějiny Maďarska, Brno 1993
Externí odkazy
Kategorie:Arpádovci Kategorie:Uherští králové Kategorie:Chorvatští králové Kategorie:Uherští biskupové Kategorie:Katoličtí panovníci Kategorie:Křesťané lidové křížové výpravy Kategorie:Křesťané první křížové výpravy Kategorie:Pohřbení v katedrále v Székesfehérváru Kategorie:Narození v roce 1070 Kategorie:Úmrtí 3. února Kategorie:Úmrtí v roce 1116 Kategorie:Muži