Klamovka (Okrouhlík) je rokoková usedlost a zahrada s bývalým letohrádkem (zámečkem) nacházející se dnes v pražské čtvrti Smíchov poblíž hranice Košíř.Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: Císařské povinné otisky map stabilního katastru (CPO), evid. č. 7068-1, Smichow, mapový list č. II. Dostupné z WWW. Na samé hranici mezi Smíchovem a Košířemi stojí někdejší usedlost Klamovka. Tak jako v jiných podobných místech zde bývaly kdysi vinice s viničným lisem, které patřily kartouzskému klášteru. Ten byl v husitských dobách zničen a usedlost různě měnila majitele. V 15. st. vinice nesla název Oslice podle majitele měšťana Antonína, který vlastnil na Staroměstském náměstí dům U Oslů.

Historie

Obytná budova (Klub Klamovka) náhled|vlevo|Klamovka na mapě Smíchova z roku 1906

Klamovka byla původně jako většina smíchovských usedlostí hospodářským dvorem s polnostmi pro ryze zemědělskou činnost, později zde byly vinice. Ty zde nechal založit již římský císař a český král Karel IV. v těsné blízkosti někdejších pražských hradeb. Stávala zde pravděpodobně malá hospodářská usedlost vybavená viničným lisem. Vinice s usedlostí spadaly pod kartouzský klášter. Kartuziány pozval do Prahy král Jan Lucemburský krátce po roce 1341. V průběhu dějin a všelikých válečných událostí i dobových zvratů usedlost různě měnila své majitele. Z 15. století pak pochází místní název Oslice, to podle jednoho z majitelů usedlosti, jenž prý také vlastnil na Staroměstském náměstí dům, který se jmenoval "U Oslů". Počátkem 18. století (1714) nesla vinice jméno Schönfeldka. Současný název Klamovka pochází od šlechtického rodu hrabat Clam-Gallasů, která tuto nemovitost získala do svého majetku v polovině 18. století (1757) od významného vinaře a poddaného jezuitské koleje Ondřeje Krumpholze. Clam-Gallasové během 30 let obytnou budovu staré, venkovské usedlosti ze 17. století (též zvanou Clammhütte), nechali přestavět koncem 18. století v barokním slohu, pozemky proměnili v rozsáhlý park, doplněný dekorativními stavbami. Kolem zámečku pak nechali vysázet listnaté stromy tak, aby vznikl anglický park. Ten byl později doplněn dalšími drobnými romantickými stavbami v areálu parku. V případě budovy na rozcestí ulic Plzeňské a Podbělohorské se jednalo vlastně o větší vilu či malý výletní zámeček opatřený mansardovou střechou.

Počátkem 20. let byla budova využívána jako Městské jesle v Košířích na Klamovce čp. 154 (dnes Podbělohorská 154/3, Klub Klamovka), později jako mateřská školka. Vedle Klamovky (Podbělohorská 2185/1) byl vystavěn nový objekt, který slouží jako mateřská škola do současnosti. V obytné budově od roku 1995 sídlí Klub Klamovka a ten dodnes slouží pražské mládeži jako Dům dětí a mládeže hlavního města Prahy.

Pod Klamovkou stávala i tzv. Malá Klamovka (čp. 153). Ta byla kolem roku 1900 zakoupena Elektrickými podniky královského hlavního města pro stavbu tramvajové remisy (Vozovna Košíře). Nová vozovna byla uvedena do provozu 1. října 1902.

Park vlevo|náhled|Novogotický altán Klamovka, vpravo kupole chrámku noci náhled|Rokokový skleník, Podbělohorská 3153/3a Dnešní vstup do parku z Plzeňské ulice pak pochází z roku 1752, zahrada byla zakládána postupně po roce 1757 v anglickém slohu. Stojí zde také malý kostelík Nanebevzetí Panny Marie, který byl vystavěn v témže roce přestavbou původní barokní kapličky pocházející někdy z konce 17. století. Nad kostelíkem se pak nalézá novogotický altán vybudovaný roku 1820. Altán byl nedávno nově rekonstruován a slouží nyní jakožto výstavní síň. Výše nad ním se nachází Chrámek noci pocházející z konce 18. století. Jedná se o menší centrální objekt, který má zasklené otvory ve své kopuli, což prý mělo vyvolávat optickou iluzi hvězdné oblohy. Dále nad ním je umístěn jiný zahradní altán v pozdně barokního původu pocházející také ze 2. poloviny 18. století, nyní je někdejší altán používán jakožto ateliér. V parku kdysi Clam-Gallasové chovali smečku vlků i s medvědy. Hrabě Eduard Clam-Gallas, slavný generál císařských vojsk, v parku postavil malý pomníček, jenž měl připomínat jeho oblíbeného vojenského koně. Obdobně pak kněžna Kristina Colloredo-Mansfeldová dala koncem 18. století postavit další malý pomníček své milé rajce (což byl malý ozdobný pták), která pocházela až z tehdy velice daleké a exotické země, Brazílie. Na počátku 19. století byl park zpřístupněn veřejnosti a ze zámečku, původní usedlosti, se stala restaurace. Do současnosti se dochovaly některé stavby a park. Ten je průchozí, zmizela původní ohradní zeď, známá ještě z fotografií z období první republiky.

V 18. století se letohrádek se zahradou stává oblíbeným místem ke šlechtickým soubojům. Údajně zde mělo dojít k úmrtí oblíbence Marie Terezie chorvatského šlechtice Jelačiče v souboji s Maďarem Arpádem Zöleszem. Poté byly souboje zakázány. Clam-Gallasové sem poté přestávají dojíždět a letohrádek prodávají. Roku 1876 se zde však i přes zákaz odehrál jeden z posledních šlechtických soubojů v Čechách. Hrabě Leopold Kolowrat-Krakovský 6. května 1876 v něm zabil prince Viléma Auersperga. Souboj byl veden na pistole. Záminkou byla čest dámy – princ Auersperg zachytil ve vojenské poště milostný dopis své snoubenky a neprávem jej otevřel. Po několikerém selhání zbraní a minutí byl Auersperg zasažen do břicha, následkem čehož následujícího dne zemřel. Hrabě Kolowrat prchl do Ameriky. Velký rozkvět zámeckého parku nastal v polovině 19. století zásluhou místního zahradníka. Jednalo se o pana Josefa Blechu, který byl také znám jakožto úspěšný pořadatel velké květinové výstavy v tehdejší Praze. Po něm zde také jako zahradník působil i syn české spisovatelky Boženy Němcové Karel. V neděli a ve svátky býval park otevřený pro veřejnost.

V roce 1915 se konal v parku Skautský tábor. Na přímluvu mistra G. Armina Svojsíka (bratr A. B. Svojsíka, zakladatel českého junáctví) byla zapůjčena rozsáhlá zahrada od řádu Milosrdných bratří. Celý podnik byl pořádán ve prospěch ústavu prof. Jedličky pro zmrzačené vojíny. Záštitu převzal poslední místodržitel Království českého J. E. hrabě Max Julius Coudenhove, který tábor poctil návštěvou, a o všechny jednotlivosti projevil neobyčejný zájem.

Zámeček (sokolovna s restaurací) V roce 1895 park i s nemovitosti v něm umístěnými zakoupil košířský starosta Matěj Hlaváček. Ten nechal přestavět původní zámeček Clam-Gallasů, který zprvu nesl čp. 154 jako dnešní obytná budova (později bylo letohrádku přiděleno čp. 2051), a v roce 1897 zde otevřel novou zahradní restauraci s tanečním sálem a velkým parketem. Na stavbě se podílela hlubočepská firma Barta & Tichý. Připomínkou přestavby z roku 1897 je mozaika na počest starosty Matěje Hlaváčka se znaky historických zemí (Čechy, Morava a Slezsko) a s iniciálami M a H na schodišti do 1. patra budovy. V tanečním sále pak v roce 1904 krátce provozoval pan Dismas Šlambor (známější pod pseudonymem Viktor Ponrepo) po několik týdnů svůj slavný kinematograf. Matěj Hlaváček, aby usnadnil Pražanům přístup do parku a do zámečku, provozoval nejprve z Anděla omnibusovou dopravu a poté nechal za vlastní peníze postavit ve stejné trase elektrickou dráhu ze Smíchova do Košíř.Klub přátel starého Smíchova: Matěj Hlaváček Provoz jednokolejné dráhy s výhybkami dlouhé 1757 metrů byl zahájen 13. června 1897. Jízdné stálo 3–5 krejcarů. Těmito investicemi se ovšem dost zadlužil a protože své podnikatelské dluhy nemohl řádně splácet, spáchal v říjnu roku 1897 sebevraždu. Dědicové v roce 1900 prodali dráhu i vozy Elektrickým podnikům za 150 000 zlatých. Majitelé Klamovky – František, Milada a Oldřich Hlaváčkovi nabídli řádu Milosrdných bratří prodej nemovitostí a pozemky za 290 000 K. Rozloha měřila 40 tisíc metrů čtverečních. Uprostřed stál hostinec a několik menších budov. Tam se podle návrhu měla postavit větší kaple přístupná veřejnosti, klášter pro 50 bratrů a nemocnice s 200 lůžky. K prodeji došlo, ke stavbě kláštera a nemocnice nikoli. Na 11. listopadu 1909 bylo svoláno celé definitorium (kolektivní útvar, který rozhoduje) do Prahy, kde se usneslo upustit od zamýšlené novostavby na Klamovce. V letech 1924–1926 na části pozemků byly vystavěny rodinné, obytné domky.náhled|Klamovka, velká (čp. 154), malá (čp. 153, Vozovna Košíře) a sokolovna (čp. 2051) a přilehlé tenisové kurty (1938) náhled|vlevo|Klamovka, zábava před restaurací na počátku 20. století Ve 30. letech obec odkoupila objekt letohrádku s restaurací, který v té době od roku 1908 patřil uvedenému řádu Milosrdných bratří. Městská rada hl. m. Prahy 15. května 1931 rozhodla, aby Klamovka byla prodána sokolské jednotě. V roce 1932 byla budova přestavěna. Taneční sál a další prostory byly změněny na tělocvičnu místního Sokola. Sokol Košíře byl založen v roce 1886 a spadá pod Sokolskou župu Podbělohorskou. Poprvé byli košířští občané sezváni k zakládací schůzi do hostince zvaného "V Brantovně" dne 15. června 1885. Zde za hojné účasti byl zvolen přípravný výbor v čele s Josefem Horou. Na další schůzi 15.11. byly zadány stanovy ke schválení a potvrzeny 18.2.1886. Tak posléze došlo k památné schůzi 28. března 1886 v hostinci Františka Píseckého (syn Václava Píseckého z Kranifeldu 1849–1900, starosty Košíř) zvaném Brantovna v Buďánkách, kde se konala za účasti 23 členů ustavující valná hromada košířského Sokola. Restaurační budova bývalého zámečku byla poté přestavena značným nákladem na sokolovnu za cenu 575 000,- Kč. Stavba byla zahájena 18. dubna 1932 a ve lhůtě něco málo přes 5 měsíců mohla být nová sokolovna otevřena. Byl tak splněn sen několika sokolských generací v Košířích a sokolovna byla slavnostně otevřena 2. září 1932. Další úprava objektu byla provedena v roce 1937 podle projektu arch. stavitele Jana Fridricha.

Před sokolovnou bylo vybudováno sokolské cvičiště a později antuková hřiště pro volejbal či nohejbal. V přízemí sokolovny jsou pamětní desky na počest členů košířského Sokola, kteří zahynuli během první a druhé světové války. Sokol Košíře však svoji část historie s tančírnou nevzdává, pravidelně pořádá taneční večery T.J. Sokola Praha Košíře ve velkém sále sokolovny na Klamovce tzv. Sokolské Šibřinky. Sokol Košíře i v roce 2026 má aktivní oddíly košíkové, volejbalu, nohejbalu, juda a aikido. Nemalou část činnosti představuje cvičení všestrannosti, zvláště cvičení rodičů s dětmi. Nedaleko byly vybudovány (směrem k Okrouhlíku) první kryté tenisové kurty v Československu. Známé jsou odtud filmové záběry tenisových exhibicí Karla Koželuha a univerzálního sportovce herce Vlasty Buriana. V roce 1925 se Koželuh v Deauville stal profesionálním mistrem světa a o sedm let později vyhrál Evropskou profesionální soutěž. V 70. letech tam pravidelně trénovala jako začínající žákyně Hana Mandlíková doprovázena svým otcem Vilémem Mandlíkem. Kryté tenisové kurty byly zbořeny koncem 20. století.

I po druhé světové válce v objektu sokolovny byla v přízemí hospoda (pivnice), která se v období normalizace stala poutním místem příslušníků pražského undergroundu a disentu.Výletní restaurace Klamovka bývala dříve centrem kultury i sokolovnou. Český rozhlas, 3. srpna 2014 Scházeli se tu literáti, hudebníci, výtvarníci, filosofové, budoucí politici i obyčejné máničky i pankáči. K symbolům této hospody patřila kolorovaná fotografie ženy známá jako „Košířská Madona“, jejímž autorem byl Fred Kramer. Vznikla v 60. letech jako reklamní snímek pro jakési exotické končiny. Modelkou byla neznámá „panička jménem Dana“. Fotografie byla odcizena na Kramerově výstavě a objevena hostinským Karlem Širmerem v košířské kuželkárně a poté vystavena na Klamovce. Kramer svou fotografii objevil, až když se stala logem časopisu Revolver Revue. Obrázek Madony se totiž stal charakteristickým symbolem časopisu Revolver Revue, jehož redaktoři byli štamgasty Klamovky. Košířská Madona přežila požár Klamovky v roce 1988, všetečným rukám neznámého zloděje však neunikla. Po roce 1995 visí tedy na Klamovce už jen její kopie.

Památková ochrana