Inkolát (z lat. incola, usedlý obyvatel), někdy také indigenát, byl pojem středoevropského, českého a rakouského stavovského práva a označoval příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, jakousi středověkou obdobu šlechtického občanství.
Inkolát zařazoval svého nositele mezi „zemskou šlechtu“ v zemích České koruny (kromě obojí Lužice) a v Rakousku; opravňoval mimo jiné k nabývání deskových statků, tj. významných nemovitostí. Teprve držitel takového statku byl oprávněn účastnit se zemských sněmů a ucházet se o zemské úřady.
Inkolát se získával narozením nebo výslovným udělením, o němž v Čechách od korunovace Jana Lucemburského roku 1310 až do stavovského povstání roku 1618 rozhodoval výhradně Český zemský sněm. Od Obnoveného zřízení zemského (1627) jej udílel panovník. Se zrušením stavovského zřízení v Rakousku roku 1848 ztratil inkolát praktický význam.
Příklady získání českého inkolátu
Český inkolát Rok získání Rod Osobnost 1623 Serényiové 1652 Paarové 1710 Seilern-Aspangové 1843 Pallaviciniové
Příklady získání moravského inkolátu
Rakouský inkolát Rok získání Rod Osobnost 1593 Serényiové František Serényi
Příklady získání rakouského inkolátu
Rakouský inkolát Rok získání Rod Osobnost 1808 Rohanové Jindřich Ludvík z Rohanu a jeho tři synové, mezi nimi Charles Alain z Rohanu
Příklady získání uherského indigenátu
Uherský indigenát Rok získání Rod Osobnost 1803 Pallaviciniové
Odkazy Reference
Modrá krev, s. 218 Modrá krev, s. 221 Modrá krev, s. 234 Modrá krev, s. 243
Literatura Bohumil Baxa: Inkolát (a indigenát) v zemích koruny české od roku 1749–1848, Bursík a Kohout, Praha 1908
Související články Šlechta Zemské desky
Externí odkazy
Kategorie:Právní dějiny