pánbůh ()
rzeczownik, rodzaj męski żywotny (1.1) Pan Bóg (1.2) bóg (człowiek bezkrytycznie uwielbiany)
(1.1-2)
panebože
člověk míní, pánbůh mění • dívat se pánubohu do oken • jak ho pánbůh stvořil • kdyby pánbůh dal a byl už pokoj • koho Pánbůh miluje, toho křížkem navštěvuje • komu pánbůh, tomu všichni svatí • koukat pánubohu do oken • mít od pánaboha • pánbůh dal, pánbůh vzal • pokoušet pánaboha • sejdeme se, dá-li pánbůh, za rok • to je u pánaboha • zaplať pánbůh