Naftalij Aronovič Frenkel, (1883–1960) byl ruský židovský podnikatel a člen sovětské tajné policie, který proslul jako organizátor práce v Gulagu, počínaje Soloveckým táborem zvláštního určení na Soloveckých ostrovech, který je považován za jeden z prvních Gulagů.
Život vlevo|náhled|Frenkel (zcela vpravo) během prací na bělomořském kanálu Jeho původ není zcela jasný. Alexandr Solženicyn ho popisuje jako „Tureckého Žida narozeného v Istanbulu“Alexandr Solženicyn, Souostroví Gulag, New York, 1973, vol. II, s. 76. Jiné zdroje o něm hovoří jako o „maďarském továrníkovi“.Malsagov, S.A., Island Hell: A Soviet Prison in the Far North, trans. F.H. Lyon, London, 1926, s. 61–73 Další tvrdí, že Frenkel pochází z Oděsy.Shiryaev, Boris, Neugasimaya lampada, Moskva, 1991, s. 137–138 Pak další píší, že byl z Rakouska či Palestiny nebo že pracoval ve Fordově továrně v USA. Jeho záznam z vězeňské knihy jasně hovoří, že byl z Haify, tehdy součástí Osmanské říše. Odtud se dostal (možná přes Oděsu, možná přes Rakousko-Uhersko) do SSSR, kde je popisován jako „obchodník“.ibid., s. 137–148Rozanov, Mikhail, Solovetskii kontslager v monastire, Moskva, 1979, s. 174–191
Absolvoval obchodní školu a obchodoval s dřívím. V Mariupoli založil firmu a brzy se stal milionářem, „lesním králem Černého moře“. Měl vlastní parníky a vydával vlastní noviny Kopejka, které pomlouvaly konkurenty. V první světové válce pašoval zbraně přes Gallipoli.
V roce 1916 větřil v Rusku nebezpečí a převedl svůj kapitál do Turecka, kam i odjel. V letech NEPu přijel do SSSR a na tajný příkaz GPU vytvořil, jakoby z vlastní iniciativy, černou burzu na vykupování skvostů a zlata za papírové sovětské rubly. Pamatovali si jej z dřívějška, důvěřovali mu a zlato proudilo do GPU. Po skončení výkupu ho GPU zavřelo. Avšak již na Lubjance a po cestě do Solovek navázal kontakt nahoru.
Po příjezdu na Solovky (1927) ho hned oddělili od transportu, umístili do kamenné boudy mimo území kláštera, dali mu k ruce sluhu a dovolili volný pohyb po ostrově. Stal se velitelem ekonomického oddělení (s výhodami svobodného zaměstnance) a vyslovil svou slavnou tezi o využití vězňů: „z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme.“ Od roku 1928 v Kemu buduje výnosnou přidruženou výrobu. Zakázal tamní noviny, časopisy, divadlo i muzeum. Tisíce lidí zemřely v důsledku děsivých podmínek v lágru za vlády Frenkela a popravy bez soudu nebyly žádnou výjimkou.
V roce 1929 pro něj přiletělo letadlo z Moskvy a odvezlo ho k audienci u Stalina. Hovořili spolu tři hodiny. Frenkel vypracoval rozsáhlý projekt pracovních táborů po celém severu země a dokázal moskevskému vedení, jak výhodná a efektivní je bezplatná práce vězňů. Vedení SSSR se tento projekt nesmírně zalíbil a první stavbou, na které ho chtěli vyzkoušet, byl Bělomořský kanál.
Vznikla celá síť pracovních táborů, v nichž už v květnu roku 1930 bylo vězněno 171 251 lidí. 3. června téhož roku bylo Radou práce a obrany SSSR přijato konečné rozhodnutí o stavbě kanálu. Práce plynula neuvěřitelným tempem. Dne 1. července 1931 byl dokončen nákres celého projektu, 1. srpna téhož roku byly zahájeny stavební práce a na jaře roku 1933 už po novém kanálu pluly první parníky. Používal stejné metody jako v soloveckém táboře a také mnoho stejných vězňů-otroků, kteří byli na stavbu kanálu ze Soloveckého tábora přivezeni.Orlando Figes, The Whisperers, Allen Lane, London, 2007, p. 114
V pozdější fázi své kariéry byl Frenkel chráněn před zatčením a možnou popravou zásahem na nejvyšší úrovni. Je pozoruhodné, že navzdory úmrtí téměř všech jeho bývalých kolegů se Frenkelovi podařilo zůstat naživu. Do roku 1937 byl Frenkel vedoucím BAMlagu, tábora pro výstavbu Bajkalsko-amurské magistrály, jednoho z nejchaotičtějších a nejvražednějších táborů na [sovětském] Dálném východě. Přesto když bylo v roce 1938 v BAMlagu zatčeno 48 trockistů, on mezi nimi nebyl, ačkoli ho táborové noviny otevřeně obviňovaly ze sabotáže. Frenkelův případ byl v Moskvě záhadně zdržen, zřejmě samotným Stalinem, což vedlo místního prokurátora BAMlagu k dopisu sovětskému generálnímu prokurátorovi Andreji Vyšinskému: „Nechápu, proč bylo toto vyšetřování [Frenkela] podřízeno ‚zvláštnímu dekretu‘ nebo od koho tento ‚zvláštní dekret‘ pochází. Pokud nezatýkáme trockisticko-diverzantské špiony, tak koho bychom měli zatýkat?“Státní archiv Ruské federace, Moskva, 8131/37/99
V letech 1937–1947 byl Frenkel jako chráněnec Lavrentije Beriji vedoucím Hlavní správy železničního stavitelství (ГУЖДС).
Třikrát mu byl udělen Leninův řád (4. srpna 1933, 22. července 1940, 16. září 1943).
28. dubna 1947 byl Frenkel ze zdravotních důvodů propuštěn ze svých povinností a byl mu přiznán starobní důchod.
V polovině 50. let žil Frenkel samotářským životem v Moskvě. Jeho nevlastní dcera Tamara byla snoubenkou Leonida Machnače, syna Vladimira Machnače, bývalého šéfa trustu Mosgaz, který kontroloval dodávky plynu v Moskvě a který se vrátil do Moskvy v červnu 1955 po 14 letech v tajšetském pracovním táboře. Podle Leonida měl Vladimir po svém návratu „těžkou povahu“ a mezi oběma docházelo k neustálým hádkám. Frenkel se o snoubence své nevlastní dcery živě zajímal.Figes, Orlando, The Whisperers, Allen Lane, London, 2007, p. 564 Jedné noci po hádce udeřil Vladimir Leonida do tváře; Leonid odešel z domova a šel bydlet do Frenkelova domu, kde zůstal až do své svatby s Tamarou v roce 1958. V roce 2004 Leonid uvedl, že po rozchodu s Vladimirem se Frenkel stal hlavní otcovskou postavou v jeho životě. Frenkel, který stál v opozici vůči Chruščovovu režimu, zůstal úzce spjat s Ministerstvem státní bezpečnosti SSSR, které Leonidovi pomohlo v jeho filmové kariéře a zadalo mu režii jeho prvního filmu, propagandistického díla o sovětských tajných agentech během studené války.Makhnach Family Archive, Moscow, L. Makhnach, 'Отец', ms., pp 3–8; interview with Leonid Makhnach, Moscow, July 2004 quoted by Figes, Orlando, The Whisperers, Allen Lane, London, 2007, p. 565
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Sovětští politici Kategorie:Ruští Židé Kategorie:Narození v roce 1883 Kategorie:Úmrtí v roce 1960 Kategorie:Gulag Kategorie:Narození v Haifě Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Vvěděnském hřbitově Kategorie:Nositelé Leninova řádu Kategorie:Čeka