náhled|Boží syn Ježíš Kristus Pantokrator, ikona ze 6. století. Kristus má levou polovinu tváře odlišnou od pravé, pro zdůraznění božské i lidské podstaty Boží syn je náboženský termín, který může v závislosti na vykladačské tradici označovat buď člověka, který má úzký vztah k Bohu coby svému Stvořiteli, nebo v protikladu k tomu může též označovat někoho, kdo není pouhým člověkem a je tedy svou podstatou polobohem či samotným Bohem.
Křesťané vztahují tento termín v jednotném čísle výhradně na Ježíše Krista, o němž věří, že je jednorozeným Synem Božím. Mnozí z nich přijímají doktrínu, že tento Boží Syn před svým vtělením byl a nyní po svém vzkříšení znovu je téže hypostaze jako Bůh Otec a že společně s Duchem svatým tvoří Trojici, jež je jedné podstaty. V množném čísle jsou za Boží syny označováni též všichni, „kdo se dají vést Duchem Božím“, přičemž je zřejmé, že takovéto vedení má v jejich pojetí pouze ten, kdo přijímá jejich pohled na Ježíše Krista.
Hebrejská písma V židovských Písmech a křesťanském Starém zákoně může mít pojem Boží syn či Boží synové následující významy:
Pojem bné ha-elohím ( בְּנֵי־הָאֱלֹהִים), překládaný jako „synové Boží“ či „synové božští“, podle různých vykladačů označuje buď anděly,Kniha jubileí 4:22 a 5:1; viz: mimořádně nadané lidské bytosti či soudce – český rabínský překlad uvedený pojem překládá jako „synové (těch) soudců“. Na rozdíl od představitelů tradičního judaismu a křesťanství se však někteří biblisté domnívají, že se může jednat o odkaz na předbiblickou či mimobiblickou blízkovýchodní mytologii. Podle některých výkladů jde o doklady henoteistické fáze blízkovýchodního náboženství, tedy El byl nejvyšším Bohem a Jahve jedním z jeho synů, který dostal na starost izraelský národ, avšak pozdějším monoteistickým výkladem oba tito bozi splynuli v jednoho.
Pojem může popisovat lidského vladaře, případně ideálního krále nad Izraelem – Davida a jeho dynastii.
Spojení se vztahuje též na Izrael coby národ, případně celé lidstvo.
Kniha Daniel zaznamenává výraz bar eláhín (: בַּר־אֱלָהִין), jenž je překládán jako „boží syn“, coby označení, jímž král Nebúkadnesar popsal anděla, když ho spatřil v rozžhavené peci. Židovská tradice vnímá tento jeho popis jako nepatřičný a vyvěrající z modlářských představ obyvatel Chaldejské říše.
V hebrejském myšlení se v případě pojmu „Boží syn“ nejedná ani o fyzický projev božství ani o příbuzenství v podstatě, ale o úzký vzájemný vztah s Hospodinem, jenž je podmínkou toho, aby byl člověk „obrazem Božím“ a tedy jeho synem. Filón Alexandrijský takovéto lidi ztotožňoval s Logosem. Smýšlel o nich tak, že prožili teofanii a znají tedy Boha z přímého setkání, z kontemplace nebo prorocké inspirace a proto mohou působit jako prostředníci mezi Bohem a lidmi, kteří této zkušenosti zatím nedosáhli. Ostatně myšlenku podobnou té o Logosu ve Filónově pojetí vyjádřil i Jehuda ha-Levi, a to ve svém spise Kuzari, kde uvádí, že lidé veliké moci, jakými byli Abrahám, Mojžíš, prorok Elijáš a jim podobní včetně budoucího Mesiáše, „jsou sami o sobě místem přebývání Boží přítomnosti. Jejich přítomností dosáhnou úrovně proroctví i ostatní přítomní.“
Deuterokanonické knihy a apokryfy Apokryfní literatura vztahuje titul „Boží syn“ na MesiášeHenoch 55,2; 4. Ezdráš 7,28-29; 13,32.37.52; 14,9. a na ty, jejichž vztah s Bohem je synovského rázu (deuterokanonická Kniha Moudrosti).Mdr 2,13.16.18; 5,5.
Nový zákon Spojení „jednorozený syn“ je v podstatě synonymem pro „milovaný“.srov. Gn 22,2 LXX. Zároveň však pojem evokuje význam „vyvolený“.
Evangelium podle Jana a 1. list Janův přikládají pojmu metafyzický a dogmatický význam. Na toto pojetí měla zřejmě vliv též alexandrijská nauka Filónova o božím Logu. Filón představuje Logos jako Božího syna, jako prvorozeného, Bůh je otcem Logu.FILÓN ALEXANDRIJSKÝ, De agricultura Noe, 12; De profugis, 20. Filónův popis je ovšem obrazný spíše než reálný. Teologové a biblisté jsou za to, že zmrtvýchvstání Ježíše Krista potvrzuje Ježíšův nárok na tento titul.
Dějiny teologie náhled|Dřevoryt pro „Bible v obrazech“, 1860. V dějinách teologie má spojení Boží syn velký význam – zvláště ve spojitosti s ariánskými spory a nestoriánstvím. To, že Ježíš Kristus je podle křesťanské víry Boží syn, ustanovil roku 431 Efezský koncil, když prohlásil Ježíšovu matku Marii za theotokos čili Bohorodičku.
Teologie pak pojímá tento pojem v silném smyslu – Ježíš je druhým z Trojice osob v Bohu. Jeho synovství není získané, ale trvá od věčnosti, neboť od věčnosti existuje vzájemné láskyplné darování se Otce Synu a naopak, které nachází výraz v osobě Ducha svatého.
V ostatních náboženstvích Boží Syn může také označovat: Herkula, syna řeckého boha Dia. Haile Selassieho, který je mezi Rastafariany považován za syna Božího. kteréhokoliv Egyptského Faraona – nejčastěji se jednalo o syny boha slunce, ale i jiných
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Syn člověka Ježíš Kristus Theotokos
Syn Syn Kategorie:Křesťanské teologické tituly Kategorie:Ježíš Kristus Kategorie:Nový zákon