Hrad Tolštejn (, dříve Dohlenstein znamenající „Kavčí skála“) je zřícenina středověkého hradu na severní straně Lužických hor na jihu Šluknovského výběžku v severních Čechách. Nachází se přibližně 7 km jihozápadně od města Varnsdorf a 2 km jižně od centra obce Jiřetín pod Jedlovou v okrese Děčín, na jejímž katastrálním území leží.
Gotický hrad byl postaven začátkem 14. století kolem dvou znělcových skalisek, která na jih a východ spadají téměř svisle dolů a na západě souvisí nízkým hřbetem s horou Jedlová. Ze severní strany jej chránily příkopy a hradby. Tolštejn měl vynikající strategickou polohu, která umožňovala hlídat jediný schůdný přechod z Lužice na českou stranu Lužických hor. V průběhu dějin ho vlastnili Vartenberkové, Berkové, Šlejnicové i další majitelé. Hrad dal název okolnímu panství s názvem tolštejnské.
V 17. století byl opuštěn a začal chátrat, později se stal vyhledávaným turistickým cílem, s nímž se spojují návštěvy známých osobností i místní pověsti. Zřícenina je chráněna jako kulturní památka České republiky. Je volně přístupná, v jejím areálu se nachází placená skalní vyhlídka umožňující pohled na území Čech a Saska. Tolštejn je i významnou botanickou lokalitou s výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin.
Popis hradu
Dolní hrad náhled|vlevo|Nedatovaná rytina z 1. poloviny 19. století podle předlohy F. A. Hebera zachycuje zříceninu hradu Tolštejna od severu Tolštejn je středověký gotický hrad, který obepíná dva znělcové sopouchy, na jejichž úpatí se táhne věnec zdí a věží objímajících severní bok obou skal. Cesta, kterou se jezdí na Tolštejn, se vine po jižním úpatí skal a potom zatáčí k východu. Kdysi na ní byly dvě brány, jedna byla na jižním úpatí skal. Její polohu ale nelze již dnes s přesností určit. Šlo o čtverhranné stavení s dvěma vraty a průjezdem. Nad předními vraty byl erb Berků z Dubé, který je od roku 1861 v muzeu Rumburku, kam byl předám poté, co byly napůl zřícené zdi z úředního rozkazu strženy. První větší poškození utrpěla brána od švédských vojsk v roce 1642, potom z ní lidé z okolí brali stavební kámen, až v roce 1861 z větší části spadla.
Brána měla velkou hranolovou věž vysokou až 20 metrů. Součástí věže byla kuchyně se dvěma komorami, pivnice a sklep. Brána byla zastřešena a byla nejspíše opatřena padacím mostem, i když se nenašly žádné stopy po vodním příkopu. Měla nejspíše průjezd lomeným obloukemMoschkau, str. 9. a její součástí byla i branka pro pěší.
náhled|upright 1.5|Půdorys zřícenin hradu Tolštejna podle Augusta Sedláčka
Za branou je druhá bašta, která byla šestihranná. Ještě na počátku 19. století byla 8 metrů vysoká, obsahovala kromě přízemí ještě sklep, který je v současnosti zasypaný. Ve sklepě byla lázeň, při vykopávkách se našly dlaždice a žlábky. V poschodí bašty byla nejspíše kaple. Na venkovní zdi byl erb pánů ze Šlejnic a byla pomalovaná, snad tam byla rustika vyzdobená postavami, jak bylo běžné na omítkách 16. století. Krátká zeď vede ke čtverhrannému stavení obdélného základu, které jako předešlé sloužilo k obraně hradu, v jeho poschodí byl rytířský sál.
Od stavení vede zeď až k věži podkovovitého základu, která vyčnívá ven. V jejím přízemí byla hladomorna, při vykopávkách se zde našly kosterní pozůstatky. Věž s hladomornou neměla v přízemí vchod. Ten se nacházel ve výšce asi 5 metrů nad zemí a přicházelo se k němu z vedlejší zdi po schodech. Věž měla tři patra. Od této věže šla hradba jižním směrem a zahýbala ke strmé skále. Tím končil opevňovací věnec, k němuž byla přistavěná dřevěná stavení, jak svědčí známky okna ve výši hradby.
Voda se na hradě Tolštejn nejspíše získávala z nádržky, do které se sváděla dešťová voda. Nádržka je však již dávno zasypána. V 15. nebo 16. století byl na hradě postaven vodovod. Byly nalezeny zbytky vodovodních trubek vedoucích od Jedlové k Tolštejnu.
Horní hrad Nad dolní částí opevnění byl horní hrad, který byl důležitý ve 14. a v 15. století. Skalní sopouchy byly spojeny zděnou hradbou. Na větším sopouchu stála věž, která byla buďto celá zděná nebo měla zděný spodek. Zbytky zdí byly patrné ještě v 50. letech 20. století a je zde výrazná spáleništní vrstva. Ke věži se chodilo po stupních vytesaných ve skále.
Stavební vývoj Přesné datování vzniku hradu je složité a v současnosti již prakticky neproveditelné, jelikož chybí písemné prameny a ani archeologické průzkumy kvůli skalnímu podloží nepřinesly jasné závěry. Jádro původního vartenberského hradu bylo postaveno na obou znělcových skaliscích. Jeho konstrukce byla z velké části ze dřeva, které do současnosti nevydrželo. Z doby počátků Tolštejna se nezachovalo skoro nic vyjma zdiva ve skalních rozsedlinách, které lze datovat do 14. století. Dodnes se dochovaly ještě zbytky zdiva, obklopující nejvyšší části hradu. Naznačují úsek hradby, která mohla být ohrazením předhradí. Existují domněnky, že byl založen již ve 13. století, ale proti tomu mluví fakt, že v listinách o směně Žitavska z roku 1319 o hradu Tolštejn není žádná zmínka.
náhled|vlevo|Zbytky původního vartenberského hradu nad budovou dnešní restaurace V 15. století se Berkové z Dubé ještě před ztrátou hradu snažili zvýšit jeho obranyschopnost. Donutily je k tomu zkušenosti z obležení vojsky Lužického Šestiměstí. Postavili 6 metrů silnou a 15 metrů vysokou štítovou zeď, která jim umožňovala aktivní obranyschopnost. V 15. století byla vystavěna také budova napojená na štítovou zeď v místě, kde stála brána hradu.
I přes toto opevnění byl hrad po ostřelování z děl roku 1462 značně poškozen, a proto musely být v 16. století hradby postaveny znovu. Hradby vedly od štítové zdi ukončené baštou v nároží, které ze severní strany obklopily hrad. Na severu vznikla polygonální bašta, jejíž zdi byly široké 3,8 metru a umožňovaly postavit děla. Autorem této přestavby byl údajně Wendel Rosskopf, žák slavného Benedikta Rejta. Bližší podobu původního hradu nelze zjistit bez archeologického průzkumu.
V renesanci proběhly již jen malé úpravy hradu. Byla postavena příčná zeď, kterou byla uzavřena hladomorna. Tehdy se stavělo i v dnes již neexistujících obytných budovách. V roce 1865 byla v polygonální baště otevřena restaurace, o rok později byla postavena dnešní restaurace ve švýcarském stylu.Moschkau, str. 49.
Historie Lokalita pozdějšího hradu byla obydlena lidmi již před jeho vznikem, archeologické nálezy z okolí se však nedochovaly, protože byly před druhou světovou válkou součástí expozice v hradní restauraci, která byla po válce rozkradena. Dokládaly pravěké, pravděpodobně srbské osídlení území.
Vartenberkové
náhled|Bašta na Tolštejně lidově zvaná hladomorna Tolštejn, německy Tollenstein nebo dříve Dohlenstein, česky Kavčí skála, má jméno po skále, na které byl založen, nebo mu jméno Tolštejn bylo dáno po jeho založení. Jeho nejstaršími majiteli byli Vartenberkové.
První písemná zmínka o hradu je z roku 1337 od žitavského městského písaře Jana z Gubenu. Jako majitel se uvádí nedoložený Bohuslav z Vartenberka, který údajně byl v té době s králem Janem Lucemburským na křížové výpravě na Litvě. Záznam hovoří o dobytí a zničení hradu vojsky Šestiměstí z důvodu velkého lupičství a škod, které působil lužickým městům purkrabí hradu.
Prvním doloženým vlastníkem hradu je Vaněk z Vartenberka, který zastával úřad nejvyššího číšníka. Jako takovému mu náležel poplatek z každé krčmy a hospody v království, dále i výnos z celnic. Byl také patronem kostela v Dolním Podluží. Vaněk z Vartenberka znovu vystavěl hrad s podmínkou lenního závazku jeho majitelů k českému králi a udělal z něj v té době výstavný hrad. O dva roky později v roce 1339 zničilo žitavské vojsko hrad Krásný Buk, který již od té doby nikdy nebyl obnoven. V té době převzal Tolštejn správní funkci Krásného Buku. V roce 1343 na oplátku vtrhli manové Michaloviců, příbuzných Vartenberků, do Lužice a dobyli hrad Ojvín (Oybin). V roce 1343 král Karel IV. obsadil posádkou také jižněji položený hrad Milštejn. Vaněk z Vartenberka měl s manželkou dva syny, kteří si po jeho smrti v roce 1364 dědictví rozdělili.
náhled|vlevo|Zbytky hradního paláce na Tolštejně
Ke konci 14. století vlastnila Tolštejn větev Vartenberků, vlastníci původního rodového sídla ve Stráži pod Ralskem. Byli to vnukové Vaňka z Vartenberka. Jeden z nich, Václav, měl i přídavek „řečený z Tolštejna“. Nejpozději po jeho smrti před květnem 1404 hrad koupil další mocný severočeský šlechtický rod Berkové.
Berkové
Hrad koupil Hynek Berka z Dubé, který je v roce 1404Moschkau, str. 20. připomínán jako patron kostela, další zmínka o něm je z roku 1408. Měl dospělé syny a postoupil jednomu z nich, Jindřichovi Berkovi, Tolštejn do doby, než zemře. Když Hynek Berka z Dubé v roce 1417 zemřel, rozdělili se jeho synové tímto způsobem: Hynek starší dostal Šarfenštejn, Jindřich Hohnštejn v dnešním Sasku s polovinou panství, Beneš hrad Ratný, také v Sasku, Hynek mladší druhou polovinu hohnštejnského panství a Jan mladší Tolštejn a k němu Fredevald, Falkenštejn, Kamenici a díl Chlumu, Malešova a Skalice.
náhled|Hranolová bašta na Tolštejně Jan Berka z Dubé sympatizoval s myšlenkami mistra Jana Husa, za něhož se v roce 1415 přimlouval. Byl však obklíčen katolíky, a to jej po začátku husitských válek nutilo k taktizování a ke kompromisům. Nejprve v roce 1423 začal sjednávat spolek se zástupci lužického Šestiměstí, děčínskými Vartenberky a s pány z Michalovic, kteří všichni stáli na straně Zikmunda. V letech 1422 až 1426 jmenoval katolické faráře na svém panství.
V roce 1423 husité na hrad nezaútočili, zastavili se u České Kamenice. V následujícím roce vypukla na hranicích drobná válka. Posádka z hradu Tolštejna loupila ve vesnicích na Žitavsku. Když však roku 1425 moc husitů v okolí Tolštejna opět stoupala, Jan se s nimi spojil nebo jen přátelil.Sedláček, str. 117. Když husité v roce 1425 zajali budyšínského hejtmana Mikuláše z Ponikau, vsadili jej na Tolštejně do vězení.
V roce 1426 vpadlo vojsko sirotků pod vedením Jana Roháče z Dubé do severních Čech. Některé oddíly vojska se dostaly až na Žitavsko a při zpáteční cestě prošly také Rumburkem, a proto se musely vrátit do nitra Čech lipskou cestou vedoucí kolem hradu.
Jan Berka z Dubé zemřel v roce 1426 bez potomků. Dědictví se ujali jeho bratři, s nimiž Lužičané v roce 1427 smlouvali. Chtěli Tolštejn obsadit či koupit, aby jej zničili. S tím ovšem Berkové nesouhlasili. Jindřich Berka z Kamenice se ujal Kamenice a Hynek mladší Berka z Dubé Tolštejna.Sedláček, str. 118. Ke své polovině hohnštejnského panství držel také nový hrad Vildštejn a měl v roce 1427 ve své moci tři hrady. Za purkrabího měl Mikše z Chocebuze. Hynek Berka z Dubé jmenoval v roce 1429 faráře v Krásné Lípě a od té doby o něm není žádná písemná zmínka.
náhled|vlevo|Pohled na prostor bývalé brány na Tolštejně Vildštejn a Tolštejn pak byli v držení bratrů Beneše, Hynka a Albrechta Berků, kteří měli dlouhé spory s Lužičany a Sasy. V bojích s Lužičany byl Beneš Berka kolem roku 1440 zabit a Albrecht Berka zajat. Boje trvaly dál, po roce 1442 nejsou již o Hynkovi Berkovi zmínky a Albrecht Berka zůstal sám pánem na hradech Vildštejně a Tolštejně.
Mnozí sousedé hradu Tolštejna se přidávali k tvořící se Poděbradské jednotě. Albrecht Berka se dal pod ochranu saských knížat. Poddal se jim v roce 1446 s Tolštejnem a Vildštejnem jako man do doby, kdy bude v Čechách jmenován korunovaný král nebo nejdéle na dobu 20 let. Byl však obklopen saským územím na skoro všech stranách. Když byl proto žádán, aby Vildštejn prodal knížeti Bedřichu Saskému, rád tak učinil a na oplátku dostal Šluknovské panství.