Motorové vozy řady M 11.0 provozovaly od konce 20. let 20. století Československé státní dráhy. Byly vyrobeny v počtu devíti kusů mezi lety 1928 a 1932 v Tatře Kopřivnice pro úzkorozchodné dráhy Třemešná – Osoblaha, tratě v okolí Jindřichova Hradce a Boržavskou dráhu na Podkarpatské Rusi.

Vznik a výroba V polovině 20. let 20. století řešily ČSD rentabilitu provozu na svých místních úzkorozchodných drahách a konkurenci nastupující automobilové dopravy. Pomalé smíšené vlaky se tak stávaly anachronismem. Podobně jako na normálním rozchodu byla i zde v případě osobní a zásilkové dopravy spatřována cesta ke snížení nákladů a zlepšení nabídky cestujícím v pořízení "kolejových autobusů".ŠNÁBL, Radim. Počátky motorového provozu na úzkorozchodných tratích (1). Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha 2009, 2009-05. Roč. VIII (2009), čís. 2(30) s. 2–13. . Věc měla i politický rozměr, většina úzkokolejek se nacházela v okrajových, národnostně citlivých oblastech mladého Československa.

Prvních pět vozů řady M 11.0 bylo československým ministerstvem železnic objednáno v Kopřivnici v dubnu 1928 za cenu 168 000 Kč za kus, dodány byly ještě koncem téhož roku. Další dva vozy (M 11.006 a 007) byly objednány v létě 1928 a ČSD předány v lednu 1929. Poslední dvojice vozů byla vyrobena na začátku roku 1932. Společně s motorovými vozy řady M 11.0 byly vyrobeny i podobné přípojné vozy: 3 vozy řady CDv/ú 1–3 (se služebním oddílem) a 2 vozy řady Cv/ú 4–5. Vůz CDv/ú 01 jezdil na osoblažské dráze (zničen 1945), ostatní byly v provozu na Boržavské dráze na Podkarpatské Rusi (1939 převzaty maďarskými dráhami).

Konstrukce náhled|vlevo|Motorový vůz M 11.0, typový náčrtek, Tatra Kopřivnice 1928 Vozy řady M 11.0 konstrukčně vycházely z motorových vozů řady M 120.3 vyráběných v té době, které byly prvními vozidly v Československu s věžovým stanovištěm strojvedoucího (několika řadám podobné konstrukce se proto přezdívalo „věžáky“). Jednalo se o lehký dvounápravový motorový vůz s benzínovým vodou chlazeným motorem Tatra 10, který poháněl jedno dvojkolí. Převodovka byla mechanická čtyřstupňová s reverzačním výkyvným bubnem. Chladiče (na rozdíl od řady 120.3) byly umístěny pod čely vozu a v zimním období proto musely být chráněny sněhovými pluhy.BEK, Jindřich. Atlas lokomotiv 2. Elektrická a motorová trakce. Vydání 1. NADAS Praha 1971. OD 31-021-71. s. 19, 113. Rám snýtovaný z ocelových profilů s přinýtovanými rozsochami nesl na koncích "bosenská" talířová spřáhla. Dvoukolí měla valivá ložiska SKF a odpružení listovými pružnicemi. Kostra vozové skříně, vyrobená z dřevěných hranolů a vyztužená ocelovými úhelníky, byla oplechována. Stanoviště strojvedoucího se nacházelo ve vyvýšené kabině uprostřed vozu nad motorem, společně s palivovou nádrží. Interiér vozu byl u vozů 01-07 rozdělen na dva krajní oddíly pro cestující (čela vozu byla průchozí) a střední část s několika sedadly a schůdky do kabiny strojvedoucího sloužila i jako nástupní plošina s dveřmi z obou stran vozu. Vozy 08 a 09 měly interiér nedělený. Vozy měly 32 míst k sezení ve 3. třídě (8 na sklápěcích sedačkách) a neměly WC.

Z výroby obdržely vozy tmavozelený nátěr se světlezelenými ozdobnými linkami, spodek byl černý, střecha bílá. Později byly některé vozy i světlezelené. Vozy převzaté roku 1938 DRB dostaly nátěr v kombinaci krémové a vínové barvy.

Provoz Vozy podle dodávek byly uváděny do provozu od prosince 1928 do dubna 1932. Přiděleny byly do Osoblahy, Jindřichova Hradce a na dráhu Berehovo – Kušnica v údolí Boržavy. Původně také obmýšlené trati Ondrášov – Dvorce n. M. a Ružomberok – Korytnica nakonec zůstaly v parní trakci.

M 11.001 a M 11.002 (Osoblaha) – po odstoupení pohraničí v říjnu 1938 předány Německým říšským dráhám (Deutsche Reichsbahn). Shořely při osvobozování Třemešné v březnu 1945.ŠNÁBL, Radim. Počátky motorového provozu na úzkorozchodných tratích (3). Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha 2009, 2009-11. Roč. VIII (2009), čís. 4(32) s. 64. . M 11.003–005 (Boržavská dráha) – M 11.003 a 04 byly po příchodu vozů M 21.0 do Berehova předány roku 1937 na dráhu Užhorod – Antalovce, číslu 05 zůstala méně frekventované větev boržavské sítě z Chmelniku na Sevl'uš. 1939 všechny převzaty maďarskými dráhami, 1944 připadly SŽD, další osud není znám. M 11.006 (Jindřichův Hradec) – po odstoupení pohraničí v říjnu 1938 předán Německým říšským dráhám, které ho nasadily na trati Gmünd – Litschau. Od 1940 jezdil na osoblažské dráze, zde s vozy M 11.001 a 002 zničen v roce 1945. M 11.007 a M 11.008 (Jindřichův Hradec) – po roce 1946 převedeny do Osoblahy, zrušeny 1954 a 1951. Dvojkolí z vozu 008 ještě v roce 1952 posloužila ke krátkému znovuzprovoznění lokomotivy na pionýrské dráze v Opavě. M 11.009 (Boržavská dráha) – 1939 převzat maďarskými dráhami, v roce 1944 přišel k CFR do Tîrgu Mureș, od roku 1965 byl provozován na lesní železnici CFF v rumunském Sighetu Marmației, kde byl roku 1974 zrušen. Jako vrak existoval ještě v roce 1983.

Vozy M 11.0 se dobře osvědčovaly, jejich nasazení šetřilo náklady na provoz i personál a výrazně zkracovalo jízdní doby. V praxi omezující byl nedostatek místa pro zavazadla a absence WC. Pro příliš lehkou stavbu při jízdě s přívěsnými vozy dosti trpěly. Zvláště na boržavské trati byly přetěžovány, když jezdily až se čtyřmi přívěsy, rychle se tak opotřebovávaly. I výkon motoru se pro reálné provozní podmínky ukázal jako poměrně slabý. Vzhledem ke čtyřmetrovému (téměř) pevnému rozvoru vozů docházelo v obloucích s poloměry pod 100 m i k výraznějšímu opotřebovávání obručí a kolejnic, než za parního provozu, čemuž bylo částečně odpomoženo zvětšením podélných vůlí ve vedení ložisek.ŠNÁBL, Radim. Počátky motorového provozu na úzkorozchodných tratích (2). Svět (velké i malé) železnice. Corona Praha 2009, 2009-08. Roč. VIII (2009), čís. 3(31) s. 2–5. .

Odkazy Reference

Související články Seznam českých a slovenských motorových vozů a jednotek

Literatura

BENEŠ, K.: Železnice na Podkarpatské Rusi, NADATUR 1995.

Externí odkazy

Kategorie:Motorové vozy v Československu Kategorie:Motorové vozy Tatra MU 11.0 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1928 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná do roku 1932