Franz Werner Bobe (22. února 1902, Höckendorf u Drážďan – 16. dubna 1947, Praha – Věznice Pankrác) byl německý katolický kněz a člen řádu maltézských rytířů.

Za druhé světové války působil v Praze a byl horlivým spolupracovníkem církevního oddělení pražského gestapa, kterému podával informace z církevního prostředí, někdy při tom i porušoval zpovědní tajemství.

Po válce byl odsouzen k smrti a popraven.

Život 22. února 1902 se narodil v Hockendorfu u Drážďan německému otci a české matce.Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, (str. 15) V roce 1923 složil maturitu na gymnáziu v Drážďanech, poté studoval filosofii a teologii v Halle, Würzburgu, Římě a Vídni.

V roce 1930 vstoupil do noviciátu řádu maltézských rytířů v Praze, v roce 1932 byl vysvěcen na kněze, v letech 1933–1937 působil v Praze jako kaplan u Panny Marie Vítězné.

V roce 1935 se stal podpřevorem řádu, o dva roky získal jurisdikci převora a další dva roky později jej generální vikář katolických řádů jmenovaný Piem XI. jmenoval převorem. Jmenování se setkalo s odporem velké části českého velkopřevorství v čele s titulárním velkopřevorem kardinálem Kašparem a jeho právoplatnost byla zpochybněna s tím, že dotyčný biskup již po smrti Pia XI. nedisponoval patřičnými pravomocemi. Bobe přesto úřad vykonával, potvrzení svého jmenování se ale dočkal až v roce 1941 po kardinálově smrti.Zlatuše Kukánová: Dr. Josef Pluhař a navázání diplomatických styků řádu maltézských rytířů s Československem in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; (str. 225)

Protektorát Roku 1939 se Bobe stal placeným konfidentem pražského gestapa, v roce 1940 vstoupil do NSDAPNepatřit k těm, co se pouze krčí… – rozhovor s Jaroslavem Čvančarou, příloha Katolického týdeníku Perspektivy 09/2008 a přijal říšskoněmecké státní občanství. Jako expert na církevní problematiku se stal předním spolupracovníkem vedoucího církevního oddělení Kurta Oberhausera v hodnosti důvěrníka (V-manna)http://is.muni.cz/th/64837/ff_m/milosrdni_bratri.doc.txt Lucie Horňáková: Hospitálský řád sv. Jana z Boha v období dvou totalit (diplomová práce) a patřil mezi nejnebezpečnější donašeče gestapa. Systematicky (téměř denně) podával zprávy o smýšlení konkrétních duchovních, které posloužily gestapu jako podklad k jejich perzekuci. Zvláštní zájem mělo gestapo o zprávy z prostředí vysokého duchovenstva, které Bobe ochotně obstarával. Donášel i na kardinála Kašpara, který jej suspendoval.

Bobe neváhal vyzrazovat i obsah zpovědního tajemství. Obětí byli zejména pražští Němci, ale mj. i k smrti odsouzený pražský primátor dr. Otakar Klapka, kterého „vyzpovídal“ před popravou. Pro gestapo a SD pracoval i jako provokatér: Plnil pro ně zřejmě i úkoly v zahraničí, kam za peníze gestapa vyjížděl. Za své služby byl bohatě placen a odměňován příděly alkoholu a cigaret.

Po atentátu na Heydricha opatřil Bobe pro gestapo plány kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, čímž usnadnil zákrok vůči atentátníkům. Asistoval při zatčení a výslechu pravoslavného biskupa Gorazda a kaplana ThDr. Vladimíra Petřeka Martin Jindra: Nepostradatelná úloha domácích podporovatelů operace Anthropoid; http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1202/033-047.pdf. Za to vše byl odměněn částkou 100 000 korun.

V roce 1942 byl jmenován arcibiskupským konzistorním radou a arcibiskupským městským vikářem. Koncem listopadu 1942 si v Římě nechal zhotovit sadu pontifikálních oděvů příslušejících hodnosti biskupa.Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889–1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; (str. 385) Z toho lze soudit, že chtěl dosáhnout svého jmenování na svatovojtěšský stolec, který se uprázdnil smrtí kardinála Kašpara. Podle J. Machuly mu patrně německé úřady přislíbily v této věci podporu a je možné, že právě za účelem zvýšení Bobeho šancí byli gestapem odstraněni dva přední kandidáti na arcibiskupský trůn, kanovníci Antonín Bořek-Dohalský a Otto Lev Stanovský.

V práci pro gestapo byl aktivní až do konce války.Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, (str. 16)

V roce 1940 nechal jako dar pro Josepha Goebbelse z Velkopřevorského paláce odvézt šest vzácných gobelínů, které po válce již nebyly nalezeny.

Konec života 16. dubna 1947 byl odsouzen k trestu smrti a popraven v pankrácké věznici.

Některé z obětí generál duchovní služby čs. armády Metoděj Kubáň pražský primátor dr. Otakar Klapka kanovník Antonín Bořek-Dohalský ThDr. Vladimír Petřek pravoslavný biskup Gorazd Jan Schmidl Antonín Gebert Augustin Schubert, augustiniánský převor a vzdělavatel Orla Josef Zvěřina Jan Pauly

Odkazy

Reference

Literatura Lucie Horňáková: Hospitálský řád sv. Jana z Boha v období dvou totalit (diplomová práce) Nepatřit k těm, co se pouze krčí... – rozhovor s Jaroslavem Čvančarou, příloha Katolického týdeníku Perspektivy 09/2008 Martin Zückert, Laura Hölzlwimmer: Religion in den böhmischen Ländern 1938-1948: Diktatur, Krieg und Gesellschaftswandel als Herausforderungen für religiöses Leben und kirchliche Organisation, Oldenbourg Wissenschaftsverlag, 2007 Zdeněk Hazdra: Osud šlechtice, kněze a vlastence, Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic, in: Reunion 3/2009

Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Lidé exkomunikovaní římskokatolickou církví Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Němci odsouzení k trestu smrti Kategorie:Nacisté Kategorie:Narození v roce 1902 Kategorie:Narození 22. února Kategorie:Úmrtí v roce 1947 Kategorie:Úmrtí 16. dubna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v pankrácké věznici Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války