Varnsdorf (, ) je město v nejsevernější části Česka v okrese Děčín ve východní části Ústeckého kraje, na jihovýchodě Šluknovského výběžku. Protéká jím řeka Mandava a je ze tří stran obklopen územím Německa. Leží 32 kilometrů východně od Děčína a 34 kilometrů severozápadně od Liberce.
Obec s rozšířenou působností Varnsdorf je počtem obyvatel druhým největším městem okresu Děčín, žije zde obyvatel, výměra katastru města je 26,21 km². Skládá se z částí Varnsdorf, Studánka a Světliny 1. díl. Ve Varnsdorfu jsou hraniční přechody do Německa: silniční Varnsdorf-Seifhennersdorf a Varnsdorf-Großschönau, dále přes město vede peážní železniční trať Mittelherwigsdorf–Varnsdorf–Eibau, ze které odbočuje trať Rybniště–Varnsdorf.
Dějiny města začínají ve 2. polovině 14. století založením zemědělských dvorů. V roce 1830 se zde konalo první úplné liturgické provedení Beethovenovy slavnostní mše Missa solemnis. Varnsdorf byl povýšen na město v roce 1868, do té doby byl největší vesnicí Rakouska-Uherska. Ve stejném roce přijel do Varnsdorfu první vlak z Děčína a díky železnici nastal rozvoj průmyslu, především strojírenského a textilního. Ve druhé polovině 19. století měl Varnsdorf přezdívku „Malý Manchester v českém Nizozemí“ nebo také „Severočeský Manchester“ kvůli zmíněnému textilnímu průmyslu a rychle rostoucímu počtu obyvatel. V roce 1872 zde vzniklo společenství starokatolické církve.Nejprve došlo k založení „Politického církevního spolku“ a 16. března 1872 byl zvolen třicetičlenný církevní výbor, který si objednal svého vlastního faráře. Z Vídně nebyla ale potvrzena. Teprve až v roce 1877 byla státem uznána. In: Eine Kirche für Salzburgs Altkatholiken: Kontroversen rund um die Errichtung von Alfred Rinnerthaler, str. 12 In: Zur Geschichte des alt-katholischen Bistums Warnsdorf im Sudetenland: Citace - Am 8. Juli 1871 widersprach der Priester Anton Nittel öffentlich der Lehre von der päpstlichen Unfehlbarkeit und bildete mit 3000 Angehörigen dieser Stadt eine alt-katholische Gemeinde, welche ihn zu ihrem Priester wählte, sich am 16. März 1872 eine Verfassung gab und im Jahre 1877 staatlich anerkannt wurde. Vorstand des Kirchenrates war der hochverdiente Fabrikant Franz Richter. Po druhé světové válce došlo k vysídlení drtivé většiny původního obyvatelstva. V roce 1947 zde proběhla stávka, která měla podstatný vliv na únorové události roku 1948. Po druhé světové válce se Varnsdorfu říkalo „město mládí, zahrad a komínů“.
Název Jméno Warnsdorf označovalo Wernarovu ves. Poprvé ji zmiňuje žitavská kronika v roce 1341 v souvislosti s Jindřichem z Varnsdorfu. Existuje pověst, podle které Wernar varoval (německy = varovat) pocestné před loupežníky, kteří řádili v okolí Varnsdorfu. Na rozdíl od jiných měst v pohraničí nedošlo k přejmenování, město nikdy nemělo český název. Část Studánka se německy nazývala „Schönborn“ ( německy krásný, německy studánka), obec se nacházela u studánky. České jméno dostala obec po roce 1945 podle překladu druhé části německého názvu – Studánka. Světliny 1. díl se německy jmenovaly „Lichtenhain 1. Ant.“ podle knížecího rodu Lichtenštejnů (německy = háj, lesík). Název po roce 1945 vychází z chybného překladu první části názvu do češtiny (německy = světlo).Vlastivěda, str. 205.
Historie náhled|vlevo|Celkový pohled na Varnsdorf z roku 1821
Počátky osídlení Oblast, kde se dnes nachází Varnsdorf, byla podle indicií řídce obydlena již v dobách na přelomu našeho letopočtu, kdy na území Čech žil germánský kmen Markomanů a v Horní Lužici kmen Semnonů. Po porážkách, které tyto kmeny utrpěly od Římanů, se kraj na místě dnešního Varnsdorfu na několik století proměnil v liduprázdnou divočinu s neprostupnými hvozdy. Nejprve lužický kmen Milčanů žijící v Horní Lužici odtud vytlačil Germány, kteří zde setrvávali z dřívějších dob. Germáni byli nuceni hledat nová sídliště a někteří se usadili v údolí Mandavy, v údolí Staré řeky, což je její původní názevPalme, str. 7. z konce 1. tisíciletí našeho letopočtu. Milčané byli vytlačeni ve 13. století německou kolonizací.
Na území Varnsdorfu vznikla první vesnice kolem roku 1200 a jejími majiteli byli Berkové z Dubé. Poté kraj na místě dnešního Varnsdorfu patřil Vartenberkům (přibližně od roku 1310) a pak Šlejnicům (od roku 1494).Palme, str. 12. Za Šlejniců se okolí Varnsdorfu hospodářsky povzneslo díky těžbě stříbra v Jiřetíně pod Jedlovou.
Do konce 14. století byl na území Varnsdorfu rytířský manský statek pánů z Varnsdorfu. Od nich pochází dnešní znak Varnsdorfu, bílý půlměsíc a hvězda v modrém poli. Husitství kraj významněji nezasáhlo; území Varnsdorfu bylo pod ochranou Žitavy.
Novověk náhled|Fotografie Fröhlichovy továrny z roku 1850, nejstarší fotografie z Varnsdorfu
Obyvatelé Varnsdorfu přijali luterství již v roce 1535 a setrvali při něm až do rekatolizace po vydání Obnoveného zřízení zemského.Royt, Jan: Sola fide, sola Scriptura. Oltáře, kazatelny a křtitelnice v bývalých luteránských sborech v severozápadních Čechách v 16. a na počátku 17. století. In: Sola fide – Pohou vírou. Luterská šlechta na Ústecku a Děčínsku a její kulturní dědictví. Scriptorium, 2019, s. 44-45. Roku 1570 se Varnsdorf stal samostatným panstvím,Palme, str. 178. kterým zůstal do konce třicetileté války. Po roce 1620 bylo varnsdorfské panství zkonfiskovánoPalme, str. 13. a v roce 1641 prodejem přičleněno k rumburskému panství. Za třicetileté války byl v letech 1639 až 1643 Varnsdorf obsazen švédskými vojsky. V roce 1642 byl dobyt a zničen 7 km vzdálený hrad Tolštejn.Palme, str. 176. Po třicetileté válce emigrovalo nekatolické obyvatelstvo; v roce 1627 odešlo do sousedního Saska okolo 250 lidí, které od roku 1635 bylo zahraničím.Fiala, str. 18. Berní rula z let 1653–1655 zachytila ve Varnsdorfu 32 statků, 20 statků bylo opuštěných a 3 se znovu osídlovaly. Ve Varnsdorfu bylo 25 chalup, 7 se osídlovalo a 10 bylo pustých, pustá usedlost zahradníka, 34 domků na obecním pozemku, jeden se osídloval a 17 bylo pustých.Z té doby pochází první známý popis Varnsdorfu: „Stavení, kde lidé bydlí, může býti.“(dá se v nich bydlet) „ostatek zpustlý, z nichž se všech pustých doložených lidé pro víru zběhli,“(protestantskou)„po kterých se zase někteří osazují. Pole žitná, luk s potřebu, leží u hranice s Lužicí, jednu míli od Žitavy. Živí se tkaním lnu a chovem dobytka.“ V roce 1678 již zase žilo ve Varnsdorfu 600 obyvatel.
Panství v roce 1681 odkoupili Lichtenštejnové,Palme, str. 14. kterým patřilo až do roku 1919.
Počátkem 18. století se ve Varnsdorfu začala rozvíjet textilní výroba, nejprve plátenické manufaktury a roku 1786 se začala dovážet bavlna. V roce 1777 byla založena firma Frölich,Fiala, str. 17. která od roku 1790 vyráběla samet. K dalšímu rozkvětu textilního průmyslu došlo za napoleonských válek.
V roce 1804 nabídl císař František I. Varnsdorfu povýšení na město, což bylo představiteli obce s díky odmítnuto. Za napoleonských válek Anglie v textilním průmyslu nekonkurovala, po skončení válek zboží z Anglie opět ovládlo světové trhy. Místní podnikatelé začali pašovat lacinou anglickou přízi ze Saska, a tím místní přadláci začali přicházet o práci. V letech 1817 až 1837 zde působilo úspěšné bosácké hnutí, které se organizovaně bránilo proti těmto praktikám.
Dne 28. března 1829 došlo ve městě k velkému požáru, shořelo 11 domů, dvě stodoly a požár výrazně poškodil varnsdorfský kostel svatého Petra a Pavla. Roztavily se kostelní zvony, zcela zničeny byly hodiny, varhany a lustr.Varnsdorf, str. 139.
V roce 1830 byla ve varnsdorfském kostele svatých Petra a Pavla poprvé provedena celá Beethovenova slavnostní mše Missa Solemnis v rámci bohoslužeb – předtím byla uváděna pouze koncertantně.Fiala, str. 21.
Období mezi rokem 1848 a 1945 náhled|vlevo|Fröhlichova továrna se Středním mlýnem, který byl v provozu do roku 1870 V roce 1849 se šest vesnic na území dnešního Varnsdorfu spojilo do jedné obce, která měla 9 600 obyvatelFiala, str. 21. a stala se tak největší vesnicí v Rakousku-Uhersku. K povýšení na město došlo dne 28. července 1868 císařem Františkem Josefem I.;Fiala, str. 22. tehdy měl Varnsdorf 14 000 obyvatel.
náhled|Parní barvírna Anton Worm, jeden z menších průmyslových závodů ve Varnsdorfu, 20. léta 20. století náhled|Přádelna bavlny a niťárna bratrů Perutzových, postavena 1894, na počátku 2. světové války arizována. Ve druhé polovině 19. století probíhala překotná industrializace. Roku 1869 byla postavena železniční trať z Děčína, která umožňovala snadný přísun surovin dopravovaných po Labi ze zámoří. Ve Varnsdorfu se na přelomu 19. a 20. století konaly bouřlivé oslavy 1. máje. První oslavy v roce 1891 se zúčastnilo 1 600 lidí, před městským úřadem rozháněli dav četníci s nasazenými bodáky. V roce 1900 zde bylo stávkové hnutí za zavedení desetihodinové pracovní doby, kterého se zúčastnilo 3 000 dělníků.Fiala, str. 26.
Mnohosvazkové dílo "Čechy", jehož vydávání řídil dějepisec Josef Vítězslav Šimák, o Varnsdorfu konce 19. století nepíše lichotivě: „Warnsdorf zevnějškem svým má pravý ráz střízlivý, ba smutný ráz tovární. Není v něm vlastně ulic, jen cesty a třídy. Dlouhá stavení fabrická beze střech, nevlídná, nečistá, blátivých dvorů, o sterých komínech, proměšují se s domy dřevěnými a nízkými příbytky dělnickými.“
Ve Varnsdorfu se v roce 1896 konala okresní zemědělsko-průmyslová výstava, na které získal medaili alkoholický nápoj Stará myslivecká.Vlastivěda, str. 83. Začátkem 20. století měl Varnsdorf 160 továren; kolem 80 % obyvatel pracovalo v průmyslové výrobě. Během první světové války přišly zásobovací obtíže, nedostatek potravin a proběhla tyfová epidemie. Průmysl se rozvíjel i po první světové válce. Podnikatel Kunert v roce 1924 zavedl výrobu dámských punčoch.
Po roce 1918 se rozvinutý textilní průmysl ocitl v hluboké krizi, po které již nikdy nedosáhl původního významu. Zásoboval celé Rakousko-Uhersko, značná část byla najednou zahraničím.Varnsdorf, str. 7.
V roce 1930 se z 22 793 obyvatel hlásilo k české národnosti 1512. Velké sympatie si ve městě získala Sudetoněmecká strana Konrada Henleina. V roce 1935 zde měl Henlein projev, kterého se zúčastnilo 12 tisíc lidí;Fiala, str. 30. o rok později v roce 1936 měl ve Varnsdorfu projev Klement Gottwald, poslechnout si ho přišlo 6 tisíc lidí.Fiala, str. 21. Konrad Henlein navštívil Varnsdorf ještě v roce 1938.Fiala, str. 33. V tomtéž roce rostla agresivita henleinovců a množily se potyčky s příslušníky finanční stráže. 22. září 1938 padli dva její příslušníci při ústupu před německou přesilou. 23. září 1938 vstoupila do Varnsdorfu československá armáda, která se ještě týž den stáhla za obrannou linii na Stožeckém sedle. 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda a 2. října 1938 Varnsdorf obsadila vojska nacistického Německa.
Válečné události let 1939 až 1945 se města prakticky nedotkly; ve Varnsdorfu se nebojovalo a město nebylo bombardováno, třebaže od listopadu 1944 denně probíhaly letecké poplachy. Po roce 1943 byl Varnsdorf zaplaven uprchlíky z vybombardovaných německých měst a z východní fronty.Fiala, str. 33. Před koncem druhé světové války v roce 1945 zde došlo k veřejné popravě Rudolfa Posselta, Němce, který odmítl znovu nastoupit do německé armády na východní frontu. Ve Varnsdorfu bylo koncem války několik set nuceně nasazených dělníků, ti se s přibývajícím koncem války stále více dopouštěli přestupků, za něž následoval stále tvrdší trest. Dva z těchto dělníků byli 11. dubna 1945 odsouzeni k trestu smrti provazem.
Po roce 1945 náhled|Národní třída