Richard Honzovič (17. března 1934 Praha – 1. září 2005 Struhy) byl český rozhlasový a televizní moderátor a voiceover. Hlasatelskou profesi zahájil v Československém rozhlase, poté působil v Československé televizi. Po roce 1969 byl z politických důvodů nucen televizní obrazovku opustit, nadále však přispíval svými komentáři k dokumentárním filmům. Po sametové revoluci se do Československé televize vrátil a pokračoval v práci televizního hlasatele. Znovu také navázal spolupráci s Československým rozhlasem.

Život Narodil se do rodiny lékárníka Richarda Honzoviče a Gusty Honzovičové, rozené Habichové. Dětství prožil nejprve v Praze, po druhé světové válce se rodina přestěhovala do Kosmonos. Studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v této době se začal věnovat recitaci. Následně pak vystupoval v pěveckém a recitačním sboru Československého svazu mládeže. Úspěchy v recitačních soutěžích rozhodly o jeho budoucím profesním zaměření. Gymnázium úspěšně absolvoval s maturitou v roce 1952.MINISTERSTVO VNITRA. Osobní svazek Richard Honzovič. 1962. In: Sbírka svazků kontrarozvědného zpracování, sign. KR-662497 MV. Archiv bezpečnostních složek. [cit. 2026-09-22].

Kariéru zahájil v roce 1952 v Československém rozhlase, kde působil v pořadu Rozhlasové noviny. Brzy se vypracoval mezi přední rozhlasové hlasatele, čímž byl pověřován četbou nejvýznamnějších textů. Jedním z nich byl například text k reportáži o pohřbu prezidenta Klementa Gottwalda. Od roku 1953 zároveň začal spolupracovat s Krátkým filmem Praha, kde namlouval komentáře ke známému dokumentárnímu cyklu Československý filmový týdeník a dalším dokumentárním filmům. V letech 1954–1956 přerušil hlasatelskou kariéru kvůli absolvování základní vojenské služby.

V roce 1959 přešel do Československé televize a nastoupil do redakce Televizních novin jako hlasatel a komentátor. V ČST se také Honzovič poprvé setkal se svou kolegyní Kamilou Moučkovou. V letech 1961–1962 absolvoval na doporučení stranických orgánů roční brigádu v ČKD Praha Elektrotechnika, po jejímž skončení se do Československé televize vrátil.

Rozhodující zlom v jeho profesním životě přinesl rok 1968 a s ním spojený vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Honzovič podporoval demokratizační proces pražského jara a společně se s Kamilou Moučkovou během sovětské okupace podílel na vysílání tzv. Svobodného vysílače XIV. sjedu. V Československé televizi Honzovič setrval do srpna 1969, kdy se odmítl podílet na normalizačním vysílání připomínající srpnové události a z televize odešel. Jeho protistranické postoje zasáhly nejen jeho profesní kariéru ale i rodinu. Jeho manželka byla z pozice rozhlasové techničky opakovaně přeřazována na nižší pracovní místa a obě jejich děti měly komplikovaný přístup ke studiu.

V období normalizace Honzovič nesměl na televizní obrazovce vystupovat. Své profese se však nevzdal a pokračoval v ní nadále v ústraní. Primárně se věnoval čtení beletrie a poezie pro slepeckou knihovnu a tiskárnu K. E. Macana a načítání komentářů k dokumentárním filmům pro Krátký film Praha.

Po listopadu 1989 se do Československé televize vrátil. V letech 1990–1994 znovu uváděl televizní zpravodajství a namlouval komentáře k dokumentárním pořadům, zejména v oblasti vědy, techniky a přírody. Působil například v publicisticko-zpravodajském magazínu Objektiv, filmovém magazínu Filmopolis či dokumentárních historických cyklech Milníky vědy a techniky a Nacismus, varování dějin. Svým komentářem doplnil i vzdělávací animovaný pořad Byl jednou jeden člověk. Jeho velmi dobře známý seriózní bas byl záměrně používán k pobavení do satirických pořadů jako Česká soda a navazujícího pořadu Čtvrtníček, Šteindler a Vávra. Jeho hlas zazněl také ve filmu Jára Cimrman ležící, spící.

V roce 1995 podstoupil operaci nádoru plic, při níž došlo k poškození hlasivek. Přestože lékaři předpokládali trvalou ztrátu hlasu, Honzovič se díky dlouhodobé rehabilitaci dokázal ke své profesi vrátit. Zemřel 1. září 2005 na své chalupě ve Struhách.

Soukromý život Po návratu ze základní vojenské služby se v roce 1956 oženil s rozhlasovou techničkou Janou Křepinskou, se kterou měl dceru Renatu a syna Richarda. Vedle hlasatelské práce se celoživotně zajímal o techniku a přírodu (tento zájem se mimo jiné projevil i do jeho profese, ve které načítal komentáře k dokumentům s technickou a přírodní tematikou). Ve volném čase se věnoval stavbě modelů železnic, letadel, lodí, fotografování a sbírání tužek.

Práce pro rozhlas

2001 Joseph Sheridan Le Fanu: Ten, který tě nespouští z očí. Přeložil a zdramatizoval Josef Hlavnička, hudba Petr Mandel, dramaturgie Jana Weberová, režie Hana Kofránková. Osoby a obsazení: Patrick O'Grady (Otakar Brousek), kapitán James Barton (Ladislav Frej), Patrik, právník, potomek O'Gradyho (Ivan Trojan), Generál Montague (Josef Somr), Macklin (Stanislav Fišer), Doktor Richards (Miloš Hlavica), George Norcott (Jiří Ornest), neznámý (Stanislav Oubram), Hawkins (David Novotný), Fiakrista (Steva Maršálek), hlas (Richard Honzovič) a Lady Rochdaleová (Věra Kubánková).

Ostatní Spolu s místopředsedou Masarykova demokratického hnutí Vratislavem Preclíkem se jako člen jeho předsednictva účastnil také podvečerů pořádaných v Divadle Kolowrat.

Reference

Externí odkazy

Zpráva ČRo o úmrtí R. Honzoviče s nahrávkou jeho hlasu Bakalářská práce o životě a profesní dráze Richarda Honzoviče

Kategorie:Čeští televizní moderátoři Kategorie:Čeští rozhlasoví moderátoři Kategorie:Narození v roce 1934 Kategorie:Narození 17. března Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2005 Kategorie:Úmrtí 1. září Kategorie:Muži