Richard Lynn (20. února 1930 Bristol – 17. července 2023) byl anglický psycholog a spisovatel. Je bývalým emeritním profesorem psychologie na Ulsterské univerzitě (v roce 2018 mu byl titul univerzitou odebrán), a zástupcem šéfredaktora časopisu Mankind Quarterly, který je označován za časopis zastávající nadřazenost bílé rasy a šířící vědecký rasismus.Joe L. Kincheloe, et. al, Measured Lies: The Bell Curve Examined, Palgrave Macmillan, 1997, p. 39Ibrahim G. Aoudé, The ethnic studies story: politics and social movements in Hawaiʻi, University of Hawaii Press, 1999, pg. 111Kenneth Leech, Race, Church Publishing, Inc., 2005, pg. 14William H. Tucker, The funding of scientific racism: Wickliffe Draper and the Pioneer Fund, University of Illinois Press, 2002, pg. 2 Lynn studoval inteligenci a je známý svým přesvědčením o pohlavních a rasových rozdílech v inteligenci. Získal vzdělání na King's College v Cambridge v Anglii. Působil jako lektor psychologie na Exeterské univerzitě a jako profesor psychologie na Institutu ekonomického a sociálního výzkumu v Dublinu a na Ulsterské univerzitě v Coleraine.
Mnoho vědců kritizovalo Lynnovu práci o rasových a národnostních rozdílech v inteligenci za nedostatečnou vědeckou přesnost, zkreslování údajů a prosazování rasistické politické agendy. Řada vědců a intelektuálů uvedla, že Lynn je spojen se sítí akademiků a organizací, které podporují vědecký rasismus. Na konci 70. let minulého století Lynn napsal, že zjistil, že východní Asiaté mají vyšší průměrný inteligenční kvocient (IQ) než Evropané a Evropané mají vyšší průměrný IQ než subsaharští Afričané. V roce 1990 prohlásil, že Flynnův efekt – postupné zvyšování IQ skóre pozorované po celém světě od 30. let 20. století – lze pravděpodobně vysvětlit lepší výživou. Ve dvou knihách, které napsali společně s Tatu Vanhanenem, Lynn a Vanhanen tvrdili, že rozdíly ve vývojových indexech mezi různými národy jsou částečně způsobeny průměrným IQ jejich občanů. Earl Hunt a Werner Wittmann (2008) zpochybnili platnost jejich výzkumných metod a velmi rozporuplnou kvalitu dostupných datových bodů, které Lynn a Vanhanenová při své analýze použili. Lynn také tvrdí, že vysoká porodnost jedinců s nízkým IQ představuje pro západní civilizaci velkou hrozbu, protože podle něj lidé s nízkým IQ nakonec převýší počet jedinců s vysokým IQ. Argumentoval ve prospěch politických opatření, která by tomu měla zabránit, včetně protiimigrační a eugenické politiky, což vyvolalo silnou mezinárodní kritiku. Lynnova práce patřila k hlavním zdrojům citovaným v knize The Bell Curve a byl jedním z 52 vědců, kteří podepsali názorový článek v deníku Wall Street Journal s názvem "Mainstream Science on Intelligence", který podporoval řadu názorů prezentovaných v knize.
Lynn byl členem redakční rady časopisu Mankind Quarterly, který kritici označují za "základní kámen vědeckého rasismu".Joe L. Kincheloe, et. al, Measured Lies: The Bell Curve Examined, Palgrave Macmillan, 1997, p. 39. Je také členem správní rady Pioneer Fund, který financuje Mankind Quarterly a který byl rovněž označen za rasistickou organizaci. Dvě z jeho posledních knih se zabývají dysgenikou a eugenikou. Do roku 2019 byl členem redakční rady časopisu Personality and Individual Differences.
Raný život a kariéra Lynn je synem Sydneyho Crosse Harlanda (1891–1982), botanika a člena Královské společnosti, který se proslavil svou prací o genetice bavlníku. Matka ho vychovávala v Bristolu a s otcem, který žil a pracoval na Trinidadu a v Peru, se v dětství a dospívání nesetkal.
Lynn vystudoval Bristolské gymnázium a univerzitu v Cambridge v Anglii.. Působil jako lektor psychologie na University of Exeter a jako profesor psychologie na Economic and Social Research Institute v Dublinu a na Ulster University.
V roce 1974 Lynn publikoval pozitivní recenzi knihy Raymonda Cattella A New Morality from Science: Cattell v ní vyjádřil názor, že "neschopné společnosti je třeba nechat jít ke zdi" a že "zahraniční pomoc, kterou poskytujeme nerozvinutému světu, je chybou, podobnou udržování neschopných druhů, jako jsou dinosauři, kteří se nehodí pro konkurenční boj o existenci". V současnosti Lynn uvádí práce Cattella a Cyrila Burta jako důležité vlivy na jeho vlastní myšlení.
Publikace o sekulárním zvyšování IQ Lynnův článek v časopise Nature z roku 1983 přispěl k tomu, že se o fenoménu masivního nárůstu skóre ve standardizovaných testech inteligence v průběhu času dozvěděla široká veřejnost. Tento jev byl v knize Richarda Herrsteina a Charlese Murraye The Bell Curve vydané v roce 1994 nazván "Flynnův efekt". Termín "Flynnův efekt" je dnes v psychologické literatuře standardním označením pro sekulární nárůst IQ. Někteří autoři označují tento jev pod názvem "Lynn-Flynnův efekt".
Rasové a národnostní rozdíly v inteligenci Na konci 70. let 20. století Lynn napsal, že průměrné IQ Japonců je 106,6 a průměrné IQ Číňanů žijících v Singapuru je 110.
Lynnovy psychometrické studie byly citovány v knize The Bell Curve z roku 1994 a byly kritizovány v rámci polemiky kolem této knihy.Richard Lynn, reply by Charles Lane (2 February 1995) "‘The Bell Curve’ and Its Sources". The New York Review of Books. Retrieved 10 January 2014. Ve svém článku "Skin color and intelligence in African Americans" (Barva pleti a inteligence u Afroameričanů), publikovaném v roce 2002 v časopise Population and Environment, dospěl Lynn k závěru, že světlost barvy pleti u Afroameričanů pozitivně koreluje s IQ, což podle něj vyplývá z vyššího podílu kavkazské příměsi. Lynn však nekontroloval faktory prostředí v dětství, které souvisejí s inteligencí, a jeho výzkum byl kritizován v následném článku, který v časopise publikoval Mark E. Hill. Článek dospěl k závěru, že "...[Lynnova] bivariační asociace zmizí, jakmile se vezmou v úvahu faktory prostředí v dětství". Ve své odpovědi Hillovi Lynn napsal, že "závěr, že existuje skutečná souvislost mezi barvou pleti a IQ, je v souladu s hypotézou, že za rozdíly v inteligenci mezi černochy a bělochy jsou částečně zodpovědné genetické faktory... důkaz, že existuje statisticky významná korelace, potvrzuje genetickou hypotézu". Marcus Feldman toto prohlášení označil za "nesmyslné".
Lynnovy práce o národních rozdílech v IQ byly odmítnuty hlavním proudem akademických médií. Od roku 2012 významná nakladatelství jeho práci nepublikovala ani nerecenzovala. Podle Jamese Thompsona, který píše pro časopis Personality and Individual Differences, "navzdory všem pokusům ignorovat jeho zjištění, Lynn svým vytrvalým shromažďováním dat významně přispěl k pochopení lidských rozdílů." Earl B. Hunt shrnuje Lynnův výzkum v této oblasti spolu s výzkumem Tatu Vanhanena a píše, že je "velmi kritický k jejich empirické práci a ještě kritičtější k jejich interpretacím", ale že "si zaslouží uznání za nastolení důležitých otázek způsobem, který vedl k zajímavým a důležitým zjištěním".Hunt, Earl. Human intelligence. Cambridge University Press, 2010, p. 436.
Lynn vytvořil "teorii chladných zim" evoluce lidské inteligence, která předpokládá, že inteligence se vyvinula ve větší míře jako evoluční adaptace na chladnější prostředí. Podle této teorie vytváří chladné prostředí selekční tlak na vyšší inteligenci, protože klade kognitivní nároky, které se v teplejším prostředí nevyskytují, například nutnost hledat způsoby, jak se udržet v teple, a shromažďovat zásoby potravin na zimu.Rindermann, H. Cognitive Capitalism: Human Capital and the Wellbeing of Nations. Cambridge University Press, 2018, pp. 299-303. James Flynn tuto teorii kritizoval, protože neodpovídá globálnímu rozložení skóre IQ. Pokud by tato teorie byla správná, obyvatelé Singapuru, kteří pocházejí především z jižní čínské provincie Guangdong, by měli nižší průměrné IQ než obyvatelé pevninské Číny, zatímco ve skutečnosti je tomu naopak.Flynn, James R. Are we getting smarter?: Rising IQ in the twenty-first century. Cambridge University Press, 2012, pp. 33-35. Psycholog Scott A. McGreal ji v časopise Psychology Today označil za pouhý příběh a uvedl, že tato teorie nezohledňuje problémy specifické pro teplejší prostředí a také nevysvětluje, proč se podobná inteligence nevyvinula i u hominidů, kteří se po miliony let vyvíjeli v chladnějším prostředí (např. neandrtálci a Homo erectus).
V knize IQ and the Wealth of Nations (2002) Lynn a Vanhanen tvrdí, že rozdíly v hrubém domácím produktu (HDP) na obyvatele jsou částečně způsobeny rozdíly v IQ, což znamená, že některé národy jsou bohatší částečně proto, že jejich občané jsou inteligentnější. K. Richardson v časopise Heredity napsal, že "souvislost mezi IQ a národním bohatstvím není nijak překvapivá, i když její příčinný směr je opačný, než předpokládá L&V. Ale 'důkazy' předložené v této knize bych nebral jako argumenty ani na jednu stranu". Další ekonomové, kteří knihu recenzovali, rovněž poukázali na četné nedostatky celé studie, od nespolehlivých statistik IQ pro 81 ze 185 zemí použitých v analýze až po nejisté odhady národního IQ ve zbývajících 101 zemích ve vzorku, které neměly zveřejněné údaje o IQ. K tomu přistupují velmi nespolehlivé odhady HDP pro současné rozvojové země a ještě nespolehlivější historické údaje o odhadu HDP a národního IQ z počátku 19. století, tedy z doby, kdy oba pojmy ještě neexistovaly. Dokonce i údaje o 81 zemích, kde byly k dispozici přímé důkazy o skóre IQ, byly velmi problematické. Například soubory dat obsahující výsledky IQ Surinamců, Etiopanů a Mexičanů byly založeny na nereprezentativních vzorcích dětí, které emigrovaly ze země svého narození do Nizozemska, Izraele a Argentiny. Ekonom Thomas Nechyba v recenzi knihy pro Journal of Economic Literature napsal: "Takové rozsáhlé závěry založené na relativně slabých statistických důkazech a pochybných domněnkách se zdají být přinejmenším zavádějící a docela nebezpečné, pokud jsou brány vážně. Proto je těžké najít v této knize něco, co by se dalo doporučit."
Lynnova publikace Race Differences in Intelligence z roku 2006 je nejrozsáhlejším přehledem globálních údajů o kognitivních schopnostech. Kniha uspořádává údaje podle deseti skupin obyvatelstva a (ve vydání z roku 2015) zahrnuje více než 500 publikovaných článků.
Lynnova metaanalýza uvádí průměrné IQ Východoasijců (105), Evropanů (99), Inuitů (91), jihovýchodních Asiatů a původních obyvatel Ameriky (87), obyvatel tichomořských ostrovů (85), obyvatel Středního východu (včetně Jihoasijců a Severoafričanů) (84), východních a západních Afričanů (67), australských domorodců (62) a Křováků a Pygmejů (54).Herrnstein and Murray 1994; Lynn 1991a; Lynn 2006Lynn, R. and Vanhanen, T. (2002). IQ and the wealth of nations. Westport, Connecticut: Praeger. .
Lynn již dříve tvrdil, že výživa je nejlépe podloženým environmentálním vysvětlením variability v dolním pásmu, a byla předložena řada dalších environmentálních vysvětlení.In RDiI Lynn surveys NGO reports of four different signs of severe malnutrition – underweight, anemia, wasting, and stunting – for five developing regions, ranking Latin America as suffering the least malnutrition, followed by the Middle-east, Asia/Pacific, Africa, and finally South Asia, suffering the worst malnutrition of any region (ch. 14). Ve své knize The Chosen People (Vyvolený národ) z roku 2011 nabízí Lynn převážně genetické vysvětlení inteligence aškenázských Židů (IQ se obecně odhaduje na 107–115).
Vnitrostátní rozdíly v inteligenci V článku o IQ v Mexiku publikovaném v roce 2005 Lynn uvádí, že Mexičané evropského původu mají IQ 98, mexičtí mestici mají IQ 94 a původní obyvatelé Mexika mají IQ 83. Nižší než očekávané IQ indiánů vysvětluje jejich špatnou výživou a dalšími sociálními faktory.