Štětí () je město v okrese Litoměřice v jihovýchodní části Ústeckého kraje. Leží na pravém břehu Labe, v polokruhu obklopeném svahy stoupajícími na sever a na východ k vysočině (západní okraj Dubské plošiny). Tyto svahy se sklání na jih a na mnoha místech byly porušeny někdejšími vodopády. Takto vytvořeným stržím se říkalo „Příkopy“. Na druhém břehu Labe se táhne zalesněná výšina. Město leží padesát kilometrů severně od Prahy a šestnáct kilometrů od Mělníka a nacházejí se v něm největší papírny v České republice. Podle úředních informací trvale žije na území města obyvatel.
Dominantu okolí tvoří vrch Špičák (281 metrů) v blízkosti Stračí. Kopec je na několika místech rozštěpen a v těchto rozštěpech se vyskytují zvětralé čedičové kuličky. Ze Špičáku je pěkná vyhlídka na Labe a částečně i na město. Mezi další významné body krajiny patří především historicky známá hora Říp (459 metrů), vysoká čedičová kupa, vzdálená deset kilometrů a Sovice (273 metrů), zčásti zalesněný svědecký vrch. Nedaleký chráněný přírodní útvar Radouň je znám výskytem vstavače vojenského (druh orchideje). Dále se zde vyskytují koniklec, sasanka hajní, vítod chocholičnatý, hořeček brvitý a jiné. Severně od města se také nachází přírodní památka Bílé stráně u Štětí vyhlášená v roce 2013. Ve městě se koná jednou za dva roky Národní festival dechových orchestrů (FEDO Štětí) s mezinárodními kapelami a bývá častým výchozím bodem pěší turistiky a cykloturistiky pro velké množství přírodních a historických památek v okolí. Nedaleko města se též nachází světoznámý veslařský kanál v Račicích.
Město je s výměrou 53,85 km² druhým největším v okrese a má velkou spádovou oblast, která se jednoduše označuje jako Štětsko.
Název Nejstarší dochovaný název města dle historických listin z let 1314 a 1467 je Sstiet [Štiet], s největší pravděpodobností od slova štít, resp. záštita. V pečeti městyse z roku 1555 je uveden název Steeti a v pozemkové knize z roku 1625 název Stieti. Friedrich Bernau zase uvádí jako původní název města Styet, údajně dle názvu základu v blízkosti vod, snad střežen vodními stavbami. Ještě konkrétněji hovoří historik Miroslav Plaček, dle kterého je název původem ze staročeského "ščetie", který označoval kůly zaražené do bažinatého terénu jako podklad pro svrchní stavbu. Následně v něm mají původ i slova štět, štětka, apod. Dle Ing. arch. Miloše Bílka, bývalého kronikáře města, označoval název "Styet" ve 14. a 15. století jednoduše pravý labský břeh. Jiné prameny uvádí, že název vznikl až od štětu tkalcovské štětky. Tuto informaci však nelze věrohodně doložit, přestože byl v minulosti ve městě velký punčochářský cech. Skutečný tvar jména Štětí je nalézán od roku 1572.
Německý název města vznikl z původního českého názvu ve spojení se 6. pádem „ve Štětí“ v 17. století. Z německých dochovaných textů z první poloviny 17. století je původní přeměna ještě velmi znatelná (1620 – Wischstettel, 1623 – Weestatel, Weschstetel apod.). Po třicetileté válce se do názvu dostala písmena g a k (1653 – Wegkstätel, 1664 – Wegstettel, 1687 – Weegstädtl). Název města nebyl jednotný a měl mnoho tvarů. Důvodem byl hlavně fakt, že v té době bylo Štětí městysem (Stadtel, Städtel). Ustálil se až od roku 1796 název Wegstädtl (městečko u cesty popř. městská cesta).
Historie náhled|vlevo|Radnice Podle nálezů předmětů při výkopech v roce 1933 (kostry skrčenců, střepy nádob a předměty sloužící podle odhadu odborníků k zatížení sítí), spadají počátky osídlení Štětí do období takzvané Únětické kultury. Ke konci 1. tisíciletí osídlilo krajinu české etnikum. Zpráva kronikáře Hájka z Libočan, že Štětí v roce 1203 bylo zatopeno velkou povodní a po zničení na jiném místě opět vystavěno, má spíše podobu pověsti než písemného důkazu, ale skutečné průkazné listiny pocházejí z roku 1312. Nejstarší knihy jsou známy od roku 1593 a 1627. Současná radnice je renesanční z 16. století. Dříve však sloužila jako budova okresního soudu. Předchozí dvě radnice se nedochovaly. Barokní kostel svatého Šimona a Judy s malbami od J. Kramolína byl postaven v roce 1785 na místě malého kostelíka pobořeného 28. a 29. února 1784 povodní. V minulosti bylo Štětí opakovaně zasaženo živelními pohromami. V letech 1716, 1788 a 1851 vypukly ve městě požáry. K tomu přišla epidemie cholery v roce 1803. Povodeň v roce 1784 a velká povodeň v roce 1845 zaplavily více než 70 domů. Velké škody město také utrpělo při ničivé povodni v roce 2002, kdy se voda dostala až na centrální náměstí.
Štětí bylo ve 14. století součástí panství Mělník. V obci byl poplužní dvůr, který přenechala spolu s obcí královna Eliška pražskému měšťanovi Palduinovi. Ten prodal v roce 1314 část dvora a statky 24 sedlákům, kteří zde žili, jako dědičný majetek německého práva. Štětí, původně královský majetek, bylo často zastavováno různým vrchnostem. Nejvýznamnější z nich byl hofmistr českého království Zdislav Berka z Dubé. Vymohl v roce 1549 pro městečko u krále Ferdinanda I. pečeť a znak. V modrém štítě je stříbrná věž s otevřenou branou, dvěma okny, stínkami, červenou střechou a makovicí. Přes věž je šikmo zobrazená černá ostrev, znak Berků z Dubé. Nový zástavní pán, Jiří starší z Lobkowicz, se v roce 1579 násilně zmocnil městské samosprávy. Vzal občanům provozované várečné právo piva, sebral jim pozemkové knihy, sirotčí rejstříky, obecní truhlu a vzdorující radní uvrhl do mělnického zámeckého vězení. Starosta a celá obec museli o nápravu žádat císaře Rudolfa II. Štětštím se podařilo od císaře získat majestát 20. srpna 1608, kde jim bylo potvrzeno na věčné časy vařit pšeničné a ječné pivo a výslovně uznáno právo volného přesidlování a právo odkazovat majetek bez zásahu vrchnosti. Město mělo také právo nižší a vyšší soudní, tedy hrdelní moc. Štětí bylo jediné v panství s tímto soudním právem. Začátkem 17. století byly ve Štětí dva domy ve vlastnictví šlechticů. Jeden byl Kaplířův dům, který náležel Vojtěchu Vladislavu Vostrovskému Kaplířovi ze Sulevic a druhý vlastnil rytíř Felix Čejka z Olbramovic.
náhled|vlevo|Pečeti města Štětí Přílivem Němců po skončení třicetileté války ve 2. polovině 17. století získalo město německý charakter i jméno Wegstädtl. Katolická liga během 11. listopadu 1620 vyplenila město a zabila mnoho obyvatel. V letech 1640 a 1648 udělala totéž několikrát vojska švédská, která zabila asi dvě třetiny obyvatel. Město tak zpustlo. Také v sedmileté válce došlo k rabování a přesídlování. Po invazi Prusů v roce 1778 do Čech v době bramborové války došlo k několika potyčkám mezi pruskými a rakouskými vojsky v oblasti města. Vlivem těchto válečných útrap a živelních pohrom byla ve městě bída a hlad i po napoleonských válkách. Často zde dlouhodobě přespávali vojáci z důvodu výhodného umístění. V roce 1654 tvořilo Štětí 63 usedlostí, v roce 1770 jich město mělo 114, v roce 1849 už 220 a v roce 1918 300 popisných čísel a okolo tisíce obyvatel. V té době spadalo město pod okresy Dubá a později Roudnice nad Labem (od roku 1949). Až do padesátých let 20. století bylo Štětí městem převážně zemědělským s nárazovými vlnami některých řemesel. Například v roce 1832 bylo ve městě 75 mistrů cechu punčochářského. Před třicetiletou válkou mělo Štětí vlastní lázně. Až do druhé světové války město provozovalo pivovar, k jehož provozu získalo právo od Rudolfa II. a koželužnu s výrobou řemenů. Roku 1870 byl založen cukrovar firmy Winterberg & Heller.Průvodce kolektivní výstavou průmyslu cukrovarnického v Čechách na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze. Praha 1891, s. II/24, č. 45 Od roku 1949 vznikají na místě cukrovaru papírny, které se během 25 let staly největším papírenským závodem ve Střední Evropě. Díky tomu vzrostl počet obyvatel na 8000 a připojením devíti obcí na 9200. Roku 1960 byl roudnický okres zrušen a Štětí tak bylo připojeno k okresu Litoměřice. Toto spojení bylo poněkud nevhodné, jelikož město mělo v minulosti vazby do středních Čech k Mělníku a Praze, než do severních Čech. V roce 1998 proběhla výstavba centrálního náměstí, které alespoň částečně vylepšuje vzhled města, postižený bytovou výstavbou ve formě betonových sídlišť. Při výstavbě sídlišť, centrálního náměstí a silničního obchvatu padla za oběť velká část původních budov a stavení.
Přírodní poměry Štětí se nachází na hranici Dolnooharské tabule (v níž leží větší částí) a Ralské pahorkatiny (resp. Dokeské pahorkatiny) v údolí úrodného Polabí, které je z jedné strany obklopeno svahy a z druhé strany ohraničeno řekou Labe. V minulosti řeka procházela tímto údolím, proto zde v historii docházelo k častým záplavám. Původní osídlení bylo tedy na levém břehu a nyní je na pravém, vzhledem k současnému korytu řeky. Tuto informaci dokládá i úryvek z knížky Miloše Bílka Štětská historie:
Úrodná polabská krajina s kdysi bohatým rybolovem byla osídlena odpradávna, mnohem dříve než na památný Říp měl podle pověsti vystoupit praotec Čech v čele našich slovanských předků. Četné archeologické nálezy dokládají nepřetržité osídlení zdejší krajiny již od třetího tisíciletí před naším letopočtem. V té době ještě Labe teklo velkým obloukem pod severovýchodními svahy a zdejší pravěká sídliště asi ležela na jeho tehdejším levém břehu (nebo na ostrově?) v říčním meandru.
Tedy nejspíše vlivem větší záplavy se změnilo koryto řeky. Půda údolí je tvořena vrstvami písčitých a jílovitých naplavenin (Diluvium – Aluvium), stráně jsou z opukového vápence. Výjimkou je nedaleký kopec Špičák, který protrhl vápencovou vrstvu ve tvaru nízkého čedičového kužele. Nejnižší nadmořská výška je v oblasti nábřeží Labe (152 metrů), nejvyšší v katastrálních územích Štětí I a II je nad papírnou na Bílých stráních (230 metrů) a nejvyšší nadmořskou výšku v celé oblasti Štětí má Újezdský Špičák (348 metrů).
Klimatické podmínky Podnebí v místě je mírné až teplé, dle Köppenovy klasifikace podnebí patří město do oblasti Dfb, tedy chladnější verze vlhkého kontinentální podnebí. Nad územím se však stýká i s podnebím oceánickým díky Golfskému proudu. Oblast se nachází v mírném podnebném pásu na severní polokouli, je tedy charakterizována dlouhými, teplými a často suchými léty s občasnými výkyvy teplot a krátkou mírně teplou zimou. Přechodná období, jaro a podzim, jsou velmi krátká.
Ovzduší náhled|Přírodní památka Radouň Ovzduší je v oblasti dosti postiženo, proto je častým tématem obyvatel města a okolí. Největším důvodem jsou místní papírny, blízká elektrárna Mělník a kamiónová doprava. Při příjezdu od Litoměřic jsou umístěny odkalovací nádrže, které jsou nejčastějším původcem zápachu ve městě. Zajímavostí je, že v nádržích byl spatřen vzácný Šťovík bahenní, který je považován za rostlinu ohroženou vyhynutím. V širším okolí způsobují zápach plyny vypouštěné ze samotných papíren, resp. papírenských komínů. Může se jednat o látky oxidu siřičitého, TRS (sloučeniny redukované síry), konkrétně sirovodík, metylmerkaptan a dimetyldisulfidy, dále pak benzo[a]pyren a ozón. Ve městě se nachází měřící stanice v oblasti knihovny města a bývalého učiliště, které však v minulosti prokazovaly jistou nespolehlivost častými výpadky v době, kdy hodnoty přesahují maximální povolené limity. Proto byl štětským zastupitelstvem v roce 2016 ustanoven výbor životního prostředí ze zástupců města a papíren. Město usilovalo o vybudování trvalé měřící stanice s nezávislým monitoringem. Následně se jednalo se Zdravotním ústavem v Ústí nad Labem tak, aby město bylo připojeno do celostátní sítě měřících stanic, které jsou od města vzdáleny a nelze tak účinně měřit koncentraci látek v místě. Realizace měřící stanice proběhla v roce 2017 v areálu Základní školy TGM za podpory dotace EU, v celkové částce převyšující 5,8 miliónu Kč. Obrazovka s hodnotami byla umístěna na budovu městské knihovny. Obava z mělnických elektráren vychází z připravované výstavby nové spalovny odpadů, s ohledem na dřívější události, týkající se spalování odpadů v čížkovické cementárně.
Turistika a příroda