Aš () je město v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Nachází se dvacet kilometrů severozápadně od Chebu, v Ašském výběžku. Je obklopeno ze dvou stran Německem (Bavorskem a Saskem). Žije zde obyvatel.
Název V historických dokumentech je Aš nazývána také Ascha, Asche, ale první zaznamenané jméno je Aska. Název města vznikl z německého názvu ryby – lipana (die Äsche), který se objevuje ve znaku města. Někdy je jméno mylně odvozováno od německého slova Asche, což znamená popel. V němčině má název podobu Asch. Tento název byl jako oficiální používán až do konce druhé světové války, později paralelně s českou verzí Aš. V Německu se varianta Asch užívá dodnes (např. na dopravních informačních značkách apod.). Po vysídlení Němců z Československa, bylo rozhodnuto, že obce s německým jménem budou přejmenovány. Aš byla jen jednou ze tří obcí na Ašsku, která měla kromě německého názvu i český. I tak se uvažovalo o přejmenování (jako například u města Sokolov, které se česky dříve nazývalo Falknov nad Ohří). Jedním z návrhů byl název Dukla, který však nebyl realizován, a nakonec městu zůstal název Aš.
Historie Do roku 1000 patřilo ašské území do takzvaného regia SlavorumALBERTOVÁ, Marie. Z dějin Ašského okresu. [s.l.] : Okresní vlastivědné muzeum v Aši, 1959 (z latiny země Slovanů). Aš byla pravděpodobně založena v 11. nebo 12. století.VÍT, Jaroslav. Ašsko. Domažlice : Nakladatelství Českého lesa, 2000
V roce 1270 získal ašský kostel řád německých rytířů. Je to také první zaznamenaná zmínka o Aši. Město samotné, je v historických pramenech zmíněno o něco později, v roce 1281, kdy bylo zastaveno římským králem Rudolfem Habsburským fojtu Jindřichovi z Plavna. V roce 1331 byla Aš a město Selb zastaveno králem Janem Lucemburským znovu pánům z Plavna, zbytek Ašska potom pánům z Neuberga. Plavenští si na Mikulově vybudovali vedlejší sídlo. Neubergové chtěli pravděpodobně mezi lety 1335 až 1355 oddělit Aš od Chebska,KOLEKTIV AUTORŮ. Aš v zrcadle času. Aš : MěÚ Aš, 2005 protože Chebští páni se dožadovali krále Jana Lucemburského privilegií, podle nichž by k tomuto dojít nemohlo. Kolem roku 1400 odkoupili celé Ašsko od pánů z Plavna Zedtwitzové. V roce 1422 došlo k tomu, čeho se Chebští obávali. Císař Zikmund předal celé Ašsko Zedtwitzům jako mužské léno, čímž bylo definitivně Ašsko odděleno od Chebska, a stalo se fakticky autonomií. Zedtwitzové poté ovládali Ašsko po více než dalších 500 let.
V 16. století provedli Zedtwitzové na Ašsku reformaci, luteránství se stalo dominantní konfesí. Roku 1629 bylo Ašsko obsazeno císařskými vojsky a zdejší evangeličtí duchovní byli vyhnáni. Avšak vzhledem k zvláštnímu postavení Ašska potvrdil vestfálský mír Ašsko jako protestantské území, nebyla zde provedena rekatolizace, takže Ašsko zůstalo jediným českým územím, kde byl protestantismus nejen povoleným, ale dokonce výhradním náboženstvím, zůstal jím i poté, co část rodiny Zedtwitzů přestoupila ke katolicismu. V roce 1775 bylo Ašsko definitivně připojeno k Čechám, resp. k Rakousku. To díky tzv. Temperamentním bodům, které vydala Marie Terezie. Tato listina měla původně usnadnit politickou a soudní správu na Ašsku, ale Zedtwitzům také zaručila ochranu, vlastní soudní aparát, osvobození od daní a svobodu vyznání. Toleranční patent z roku 1781 se na Ašsko vztahoval v tom smyslu, že zaručil toleranci katolické menšině.
náhled|vlevo|Aš v roce 1825 (kresba W. Kreizinger)
Textilní průmysl v regionu rychle sílil, a koncem 18. století se z Aše stalo průmyslové centrum.PEKAŘ, František. Cheb a okolí. [s.l.] : Olympia, 1984 Roku 1814 vypukl v Aši velký požár, který zasáhl oba vrchy podél hlavní cesty; Mikulášský i Radniční. Požár zničil celé zámecké sídlo Zedtwitzů, historickou radnici, a vzal s sebou 167 domů, a dalších 80 staveb mezi těmito vrchy. V roce 1834 byl v Aši vyroben první Jacquardův tkalcovský stroj. V té době žilo v Aši už přes 6 000 tkalců. O třicet let později, roku 1864 v Aši vznikla první mechanická tkalcovna v Rakousku. V květnu roku 1877 došlo k velké stávce v textilní výrobě. Ta skončila střelbou a smrtí jednoho z dělníků. V roce 1880 se Aš se svými třinácti tisíci obyvateli stala desátým největším českým městem. 2. srpna 1872 byla Aš právně povýšena z městyse na město.
20. století náhled|Průmyslové město Aš, malba Huga Charlemonta z roku 1896. Vpravo kostel Svaté Trojice, zničený roku 1960 V roce 1904 byla v Aši založena odborná textilní škola se čtyřletým studiem. Textilní průmysl nadále velmi sílil, a v roce 1924 bylo ve městě již více než 120 tkalcoven, 13 barvíren, 52 obecných pletáren, a 129 pletáren punčoch. Z Aše se stalo ještě silnější průmyslové centrum. Bohatství ašských továrníků podporovalo propagandu Konráda Henleina, což vedlo k posilování jeho Sudetoněmecké strany a přebírání moci v okrese. Po jejím sjezdu 5. května 1938, kterého se účastnilo 21 tisíc členů, začali čeští obyvatelé město opouštět. Kvůli síle ašských nacistů, kteří postupně přibírali moc v celém ašském okrese, bylo Ašsko obsazeno jednotkami freikorpsu a de facto připojeno k německé říši ještě před podepsáním Mnichovské smlouvy, v noci z 21. na 22. září 1938. Čeští policisté byli odzbrojeni a společně s českými úředníky a německými antifašisty převezeni do Bad Elsteru.TOUFAR, Hugo: Hranice u Aše, historie obceBOHÁČ, Jaromír a KUBŮ, František: Aš, ČTK-Pressfoto (1988) 3. října 1938 vstoupily do města jednotky wehrmachtu a o několik hodin později je následoval sám Hitler.
Druhá světová válka náhled|vlevo|3. října 1938 vstoupily jednotky wehrmachtu do Aše následovány samotným Hitlerem Během druhé světové války se situace nejen v Aši, ale v celém Ašsku, značně zhoršila. Textilní výroba ztrácela na své síle kvůli úbytku obyvatelstva a německé úřady postupně zastavovaly novou výstavbu ve městě. Dne 20. dubna 1945 vstoupily do Aše americké jednotky a osvobodily ji.
Období po druhé světové válce Vystěhováním německého obyvatelstva z Aše klesl i přes okamžité osidlování počet obyvatel o více než polovinu. I když byly některé závody předány do státní správy nebo do rukou nových českých osídlenců, nebylo možné udržet všechny v provozu. Mnoho továren muselo být uzavřeno. Reorganizace textilních továren v Aši pokračovala až do 50. let 20. století, kdy byly zřízeny n. p. Tosta, Ohara Aš (později n. p. Textilana), n. p. Krajka, n. p. Kovo nebo Metaz. V Aši byl později také otevřen závod pro výrobu výpočetní techniky Aritma.
V roce 1960 byl požárem zničen evangelický kostel, nejhodnotnější památka města. Během 60. let bylo v Aši zbouráno velké množství starých domů, které byly nahrazeny domy panelovými. Vzniklo tak množství sídlišť, která přinesla přes tisíc nových bytů. V té době také přestal klesat počet obyvatel a v roce 1970 žilo v Aši již 11 620 lidí. Během 70. a 80. let bylo město obohacováno o velké množství nových domů, ale rekonstruovány byly i ty starší. Přibyly také obchody, místa ke sportu nebo nové vlakové nádraží.
Pádem komunistického režimu v roce 1989 také skončila textilní éra města Aše. V 90. letech postupně zanikají všechny místní továrny, Tosta, Textilana i Krajka. Textilní podnik Textilana (závod Ohara Aš) zanikl ke konci roku 1999, kdy se vedení liberecké Textilany rozhodlo tento podnik zcela uzavřít z důvodu nerentabilnosti a ztrátovosti, závod Ohara Aš až do zastavení výroby vyráběl dámské šatovky a látky na pánské obleky, navíc tehdy se už i liberecká Textilana potýkala s nemalými finančními problémy (za tři roky sama zanikla), závod Tosta Aš zanikl v roce 1999, kdy byly propuštěni všichni zaměstnanci a výroba zcela zastavena. Před úplným úpadkem zachránilo město otevření hraničního přechodu do Německa. Byl vybudován nový celní komplex, ve kterém sídlily jak české, tak německé celní úřady. Z Aše se postupně stávalo turisticky zajímavé místo, kam jezdilo nakupovat mnoho Němců.
21. století náhled|Nová výstavba na Hlavní ulici
Vstup do 21. století znamenal pro město novou stavební éru. V centru města přibylo množství nových, moderních polyfunkčních domů. Mezi lety 2004 a 2009 prošlo město pěti etapami rekonstrukce silniční a parkovací infrastruktury. Byl vybudován ašský obchvat. V roce 2003 byla kompletně rekonstruována budova staré radnice, kam byl následně opět přemístěn městský úřad. V sousedství byl vysvěcen památník vyhořelému evangelickému kostelu, v jehož blízkosti stojí také jediný památník Martina Luthera v České republice. Byly upraveny parky v okolí historické rozhledny na vrchu Háj, i parky ve městě. Menší obchody jsou nahrazovány obchodními domy. V roce 2008 navíc došlo k opravám velkého počtu panelových domů, které pokračují i v roce 2010, a byl vybudován třetí kruhový objezd v centru města, na Goethově náměstí. V letech 2009–2010 byly také vloženy velké investice do revitalizace vrchu Háj a do úpravy Mikulášského vrchu spolu s celkovou rekonstrukcí ašského muzea.
V letech 2013–2014 došlo i na rekonstrukce tak dlouho opomíjených německých památníků. V roce 2013 byly rekonstruovány památníky F. L. Jahna a T. Körnera. V roce 2014 poté památník Friedricha Schillera a Gustava Geipela. V roce 2014 byla také dokončena rekonstrukce Goethova náměstí a byla sem po pěti letech vrácena restaurovaná kašna se sochou básníka J. W. Goetheho.Náměstí Goetha je po šestiletém úsilí hotové
Pověsti
Nejznámější ašskou pověstí je patrně ta o Nahřbetskočovi, který napadal pocestné na vrchu Háj, u obávaného Kočičího smrku. Pověsti z celého Ašska byly sepsány v knize Ašské pověsti rodákem Wilhelmem Fisherem, kterou v češtině vydalo v roce 1999 také Ašské muzeum. V roce 2014 byly tyto pověsti vydány na CD jako audiokniha.Audioknihu pověstí již osobnosti natočily
Městské symboly Znak Znakem města jsou tři stříbrní lipani pod sebou (horní dva jsou stejně velcí, nejspodnější je menší), kteří jsou umístěni v modrém štítě (ryba ve vodě). Znak patří mezi takzvané mluvící znaky. Zobrazuje název města, pocházející z německého výrazu pro lipana = Äsche.
Spekuluje se, že lipani jsou s Aší spjaty již od roku 1270.GROSS, A.: Dějiny karlovarského kraje, Karlovy Vary 1954 Toto tvrzení však nebylo nikdy potvrzeno. Další historický názor pochází od významného ašského historika Karla Albertiho, který se domnívá, že se lipani ve znaku začali používat až během třicetileté války.ALBERTI, Karl: Beiträge zur Geschichte der Stadt Asch und der Ascher Bezirkes, Aš 1934 Nejstarší vyobrazení lipanů v ašském znaku je totiž známo až z městské pečetě z roku 1635. Zde jsou tři lipani však zkřížení, a jejich hlavy směřují k zemi. Nejstarší známé vyobrazení tří lipanů pod sebou (jako je tomu dnes) pochází z roku 1765. Jedná se o reliéf na budově staronové radnice. V druhé polovině 20. století se vedly spory o to, jak přesně má ašský znak vypadat. Jeho podoba byla ustanovena až 21. října 2004. Základem byli vždy tři lipani pod sebou, ale objevovaly se varianty znaku například s královskou či hradební korunou nad štítem.
Vlajka Oficiální vlajka města je platná od 8. června 2004. Před tím město nemělo sjednocenou vlajku a používalo různé varianty. Současná oficiální ašská vlajka se skládá ze třech bílých vlajících klínů s vrcholy v polovině délky modrého listu. V žerďové polovině se nacházejí tři bílí lipani pod sebou (na rozdíl od znaku jsou všichni tři stejně velcí). Poměr šířky k délce listu je 2:3. Jedna z neoficiálních vlajek vlaje na náměstí v partnerském městě Rehau dodnes.
Přírodní poměry Geologická stavba, reliéf a půdy Aš se nachází ve Smrčinách, v západní části okresu Cheb, na historickém území Ašska. Rozprostírá se pod vrchem Háj, v oblasti Ašské vrchoviny, v nadmořské výšce okolo 650 metrů. Aš je městem zeleně, obklopena lesy a s množstvím parků. Městské sady Míru jsou klasifikovány jako významný krajinný prvek.Zelený dědek o.s.
Severní okrajovou částí města protéká Ašský potok, který se u Podhradí vlévá do Bílého Halštrova. V Aši také pramení Račí potok (Selbbach), který dále teče do Německa.