Myanmar, česky také Myanma, plným názvem Republika Myanmarský svaz, známá také jako Barma (oficiální český název do roku 1989), je země na severozápadě jihovýchodní Asie. Na severozápadě sousedí s Indií a Bangladéšem, na severovýchodě s Čínou, na východě a jihovýchodě s Laosem a Thajskem a na jihu a jihozápadě s Andamanským mořem a Bengálským zálivem. Sever, východ a západ země je hornatý, centrální a jižní část vyplňuje rozsáhlá centrální nížina. V horských částech panuje monzunové vlhké subtropické a v nížinách tropické monzunové podnebí. Myanmar se dělí na 21 správních jednotek, na ploše 677 000 km2 žije asi 56 milionů obyvatel, což z něj činí rozlohou největší zemi v Indočíně. Hlavním městem je Neipyijto a jeho největším městem Rangún, mezi další velká města patří Mandalaj a Mawlamyine. Většina obyvatel jsou Barmánci, etnicky největšími menšinami jsou Šanové a Karenové, úředním jazykem je barmština, velká většina obyvatel se hlásí k buddhismu.
K raným civilizacím v oblasti patřily tibetskobarmsky mluvící městské státy Pyu v Horním Myanmaru a monská království v Dolním Myanmaru. V 9. století pronikli do údolí horního toku Iravádí Barmánci a po založení Pugamské říše v 50. letech 10. století v zemi pomalu převládla barmština, barmská kultura a théravádový buddhismus. Pugamská říše padla pod nájezdy Mongolů a vzniklo několik válčících států. V 16. století se země, sjednocená taunnguskou dynastií, stala na krátkou dobu největší říší v dějinách jihovýchodní Asie. Na počátku 19. století vládla dynastie Konbaung na území, které zahrnovalo dnešní Myanmar, a krátce ovládala také Ásám, Lušajské vrchy a království Manipur. Po třech anglo-barmských válkách v 19. století převzala kontrolu nad správou Myanmaru Britská východoindická společnost a země se stala britskou kolonií. Po krátké japonské okupaci Myanmar znovu dobyli spojenci. Dne 4. ledna 1948 vyhlásil Myanmar nezávislost na základě zákona o nezávislosti Barmy z roku 1947.
Historie Myanmaru po získání nezávislosti je dodnes poznamenána přetrvávajícími nepokoji a konflikty. Státní převrat v roce 1962 vyústil ve vojenskou diktaturu pod vedením Barmské socialistické programové strany. Povstání 8888 z 8. srpna 1988 pak o dva roky později vyústilo v nominální přechod k systému více stran, ale vojenská rada po povstání odmítla předat moc a vládne zemi dodnes. Země je stále zmítána etnickými spory mezi nesčetnými etnickými skupinami a vede jednu z nejdéle trvajících občanských válek na světě. Organizace spojených národů a řada dalších organizací hlásí soustavné a systémové porušování lidských práv v zemi. V roce 2011 byla vojenská junta po všeobecných volbách v roce 2010 oficiálně rozpuštěna a byla nastolena nominálně civilní vláda. Aun Schan Su Ťij a političtí vězni byli propuštěni a v roce 2015 se v Myanmaru konaly všeobecné volby, což vedlo ke zlepšení zahraničních vztahů a zmírnění hospodářských sankcí, ačkoli zacházení země s etnickými menšinami, zejména v souvislosti s konfliktem s Rohingy, bylo nadále zdrojem mezinárodního napětí a znepokojení. Po všeobecných volbách v Myanmaru v roce 2020, v nichž strana Aun Schan Su Ťij získala jasnou většinu v parlamentu, se barmská armáda opět chopila moci v rámci státního převratu. Převrat, který byl mezinárodním společenstvím široce odsouzen, vedl k pokračujícím rozsáhlým protestům v Myanmaru a byl poznamenán násilnými politickými represemi ze strany armády, jakož i větším vypuknutím občanské války. Armáda rovněž zatkla Aun Schan Su Ťij s cílem odstranit ji z veřejného života a obvinila ji z různých trestných činů; všechna obvinění proti ní jsou podle nezávislých pozorovatelů „politicky motivovaná“.
Myanmar je unitární zastupitelská nezávislá republika pod vládou vojenské junty, hlavou státu je prezident, který je zároveň předsedou vlády a stojí v čele armády; zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Ekonomicky patří k nejméně rozvinutým zemím, od převratu v roce 2021 potýká s ekonomickou krizí, dlouhodobě trpí nestabilitou, frakčním násilím, korupcí a špatnou infrastrukturou. Země je však velmi bohatá na přírodní zdroje, jako je nefrit, drahokamy, ropa, zemní plyn, teakové dřevo a další nerostné suroviny, je druhým největším producentem opia. V indexu lidského rozvoje zaujímá 150. místo. Rozdíly v příjmech patří v Myanmaru k největším na světě, protože velkou část ekonomiky ovládají lidé spříznění s vojenskou juntou. Miliony lidí nutně potřebují humanitární pomoc, ke konci roku 2024 se považuje více než 1,3 milionu lidí za uprchlíky a žadatele o azyl a 3,5 milionu za vnitřně vysídlené osoby. Myanmar je členem Východoasijského summitu, Hnutí nezúčastněných zemí, Sdružení národů jihovýchodní Asie a Iniciativy Bengálského zálivu pro víceodvětvovou technickou a hospodářskou spolupráci, ale není členem Společenství národů, přestože byl kdysi součástí Britského impéria. Je také partnerem Šanghajské organizace pro spolupráci.
Historie
náhled|vlevo|Pagody a chrámy v dnešním Pagan (Bagan), hlavním městě paganského království (království Pugam) náhled|vlevo|Britské jednotky pálí z minometu, červenec 1944. Prvním barmským státem bylo království Pugam (11.–13. století), které se rozkládalo na většině území dnešního Myanmaru a nakonec podlehlo vpádům Mongolů. Před Pugamským královstvím na území Myanmaru existovalo několik různých civilizací a kultur (např. městské státy Pyu a království Mon). Země byla znovu sjednocena až v 17. století. Po řadu staletí spolu jednotlivé etnické skupiny sváděly boje o moc a nadvládu. Barmánci získali převahu až v polovině 18. století. Během následující vlády barmských králů získal Myanmar své stávající hranice.
Britská Barma (1824–1948) Roku 1824 přerostlo napětí na hranicích královské Barmy a Britské Indie v první britsko-barmskou válku. Další válka propukla v letech 1852–1853 a k poslední válce pak došlo roku 1885. V průběhu těchto tří britsko-barmských válek se postupně celé území Barmy dostalo pod britskou kontrolu, a tím skončilo období vlády barmských králů. Roku 1866 byla Barma připojena jako provincie k Britské Indii. V roce 1937 se Barma stala britskou korunní kolonií.
Britská správa výrazně změnila charakter Barmy. Přinesla rozvoj průmyslu a infrastruktury a rozšíření těžby nerostných surovin i zemědělské produkce. Do Barmy začaly pronikat zahraniční kulturní prvky a křesťanství. Do země přicházelo také mnoho imigrantů z jiných oblastí britské říše. Britskou nadvládu v zemi od počátku provázely hlasy řady obyvatel po nezávislosti Barmy a toto protikoloniální úsilí postupem času dále sílilo. Roku 1939 byla založena Komunistická strana Barmy.
Za druhé světové války (1942–1945) byla Barma okupována Japonskem. Na konci roku 1941 zahájilo Japonsko svou invazi v Barmě. Do boje se na straně japonské armády zapojily také dobrovolnické jednotky Barmánců, kteří japonský vpád vnímali jako příležitost k ukončení britské koloniální nadvlády. Do poloviny roku 1942 japonské vojsko obsadilo celé území Barmy a zavedlo zde vojenskou správu. Dne 1. srpna 1943 Barma získala formální nezávislost, ale vliv v zemi si i nadále udrželo japonské velení. V důsledku pokračující okupace se v Barmě začalo rozvíjet protijaponské odbojové hnutí a přední barmští političtí představitelé se přiklonili na stranu spojenců. V průběhu roku 1944 byla založena odbojová fronta Liga proti fašismu a za svobodu lidu (též jen Liga). Na konci roku 1944 zahájila spojenecká vojska ofenzivu podporovanou místním obyvatelstvem a postupně vytlačila japonské jednotky z Barmy. V Barmě byla obnovena britská správa a země se tak znovu stala součástí britského impéria.
Nezávislost (1948–1962) náhled|Chrámy v Mrauk U Zpočátku nebyla koloniální správa ochotna přenechat barmským politikům podíl na vládě. Do čela boje za nezávislost se postavila Liga, která měla podporu velké části obyvatel Barmy. Liga vedená Aun Schanem začala jednat s vládou Velké Británie o širším zastoupení barmských politiků ve správě země. Postupně se Lize podařilo vyjednat vznik většinové barmské vlády a vyhlášení voleb do ústavodárného shromáždění, ve kterých také Liga s výraznou většinou zvítězila. V červenci roku 1947 byl Aun Schan zastřelen. Nedlouho poté bylo úsilí o získání samostatnosti završeno oficiální dohodou s vládou Velké Británie. Barmská nezávislost byla vyhlášena 4. ledna 1948. Země nesla nový oficiální název Barmský svaz (v letech 1974–1989 s přívlastkem Socialistická republika Barmský svaz).
Krátce poté, co Barma získala nezávislost, se prudce zhoršily vztahy mezi vedením Ligy, kterou po smrti Aun Schana vedl U Nu, a komunistickou stranou. Komunistická strana přistoupila na násilnou cestu k převzetí moci a zahájila proti barmské vládě ozbrojený odpor. Do nastalého konfliktu se záhy zapojily také některé ozbrojené organizace etnických menšin, které usilovaly o větší míru samosprávy. Země se tak ponořila do vleklé občanské války, která se po počátečních letech nejprudších bojů přesunula do pohraničních oblastí. Zde pak probíhala po několik dalších desetiletí. Na důležitosti tak nabyla barmská armáda, která se stala nezbytnou pro zachování autority vlády.
Liga si i nadále udržela pozici nejsilnější strany v zemi. Navzdory pokračující občanské válce Liga neztratila podporu barmských obyvatel a zvítězila v řadě parlamentních voleb za sebou. Názorové spory se časem objevily také uvnitř samotné Ligy, která se rozštěpila na několik proudů. Rozkol v Lize vyústil ve vyostření vztahů s velením armády, které se obávalo ztráty stability v zemi. Napětí vyvrcholilo roku 1958, kdy armádní velení převzalo vládu v zemi. Do čela se dostal generál Nei Win, jehož vláda měla obnovit pořádek v zemi a připravit konání nových parlamentních voleb. V následujících volbách, které se konaly roku 1960, vyhrála jedna ze stran vzniknuvších rozpadem Ligy. V čele této strany stál U Nu. Ani po volbách ale nedošlo k výraznějšímu obratu v občanské válce ani posílení stability vlády.
Vojenská vláda (1962–2011) náhled|Šweitigoumská pagoda náhled|vlevo|Bagan náhled|Cyklón Nargis, 2.–3. května 2008 zničil jih Barmy Roku 1962 došlo k opětovnému vojenskému převratu. Vládu v zemi uchopila Revoluční rada, vedená Nei Winem, který se postavil do čela země. Byla zrušena platnost ústavy a rozpuštěn parlament i vláda a veškerou zákonodárnou moc i výkonnou moc převzala Revoluční rada, složená z armádních velitelů. Revoluční rada vyhlásila program Barmské cesty k socialismu, zrušila stávající administrativní rozdělení země a pozměnila i celý aparát státní správy, v němž začala nově působit řada příslušníků ozbrojených sil. Revoluční rada zahájila rozhovory se zástupci protivládních sil. Jednání ale nepřinesla žádný výsledek a občanská válka tak byla opět obnovena. Zpočátku vedla Revoluční rada jednání o spolupráci také s dalšími politickými stranami, které ale nabízenou účast odmítly. Posléze si Revoluční rada založila vlastní Stranu barmského socialistického programu, která se po zákazu činnosti všech politických stran stala jedinou povolenou politickou stranou v zemi. Čím dál častěji zaznívala otevřená kritika vojenské vlády. Revoluční rada reagovala rozsáhlým zatýkáním studentů, opozičních politiků, novinářů i spisovatelů. V celé zemi byla zavedena cenzura. Revoluční rada upevňovala centralizovanou státní správu a posilovala svou kontrolu nad oblastmi etnických menšin.