Sigismund Ludvík Bouška (25. srpna 1867, PříbramMatriční záznam o narození a křtu farnost Příbram – 29. srpna 1942, Náchod) byl literárně i veřejně činný kněz a řeholník řádu benediktinů Břevnovského kláštera. Jako básník, překladatel i literární kritik patřil k hlavním představitelům Katolické moderny.
Životopis
Mládí Narodil se jako Ludwik Bouška v rodině naddůlního Karla Boušky (1843) a Růženy Bouškové-Wimmrové (1846). Měl 14 mladších sourozenců: Ladislava (1869–1870), Růženu (1870–1873), Marii (1871), Annu (1873), Růženu (1874), Karla (1876–1877), Karla (1877), Antonína (1879–1882), Aloisii (1880–1907), Eduarda (1882–1882), Boženu (1883–1883), Jana (1885), Václava (1886) a Jaroslava (1889–1889).
Vystudoval ve svém rodišti reálné gymnázium a poslední ročník na pedagogické škole (učitelský ústav) v Příbrami, pak nastoupil na krátkou dobu na malířskou akademii v Praze a poté na německou a českou fakultu teologie Univerzity Karlovy v Praze.
Kněz V roce 1887 vstoupil do benediktinského kláštera v Břevnově, přijal řádové jméno Sigismund a roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Pak přešel do benediktinského kláštera v Broumově a působil jako kaplan a farář v severovýchodních Čechách, ve venkovských farnostech, které klášter spravoval. Stal se kaplanem v Machově a o šest let později (v roce 1898) v Polici nad Metují. Patřil mezi odpůrce Zjevení Panny Marie v Suchém Dole, která se v letech 1892 až 1895 odehrála na okraji jeho farnosti v lese Václava Ticháčka. V období let 1914 až 1926 byl farářem v Bezděkově, kam za ním přijížděli literáti Julius Zeyer, Otokar Březina, Růžena Svobodová, Jan Havlasa i jiní. Svá důkladně připravovaná nedělní kázání obohacoval nejen zpěvem s doprovodem harmonia, ale často také rozbory aktuální politické situace ve společnosti. Komentoval probíhající I. světovou válku a vyslovoval se proti Rakousko-Uhersku. I proto byl sledován a několikrát vyslýchán na hejtmanství v Broumově. V letech 1924–1925 byl farářem v Orlové a v letech 1926 až 1936 v Počaplech u Terezína. Své působení faráře ukončil roku 1936 na žádost svého nadřízeného ve věku 69 let a zbytek života strávil na kněžském odpočinku ve Rtyni, v domě rodiny Hanušů (Marie Hanušová byla jeho sekretářkou).
náhled|Deska se jménem Sigismunda Boušky na benediktinském řádovém pohřebišti Zemřel ve svých 75 letech v náchodské nemocnici a byl pohřben břevnovském hřbitově, na řádovém pohřebišti u kaple sv. Prokopa.
Katolická moderna Společně s řadou katolicky zaměřených kněží – literátů, jako byli Karel Dostál-Lutinov, Vilém Bitnar, Xaver Dvořák, Jakub Deml a Jindřich Šimon Baar vytvořili hlavně na Moravě před první světovou válkou skupinu "Katolická moderna". Pro publikaci svých názorů založili v roce 1885 literární almanach Pod jedním praporem, v němž se Katolická moderna představila. V roce 1896 založili společně časopis Nový život. Již o rok dříve Bouška vystoupil kritickým článkem uveřejněným v revui Niva proti přezíravým názorům katolického časopisu Vlast na soudobé literáty. Mladí katoličtí kněží chtěli českou křesťanskou literaturu přiblížit moderním evropským literárním proudům. Na Boušku zapůsobila výzva Jaroslava Vrchlického k překládání světové literatury do češtiny. I proto Bouška několikrát vycestoval do Evropy, kde si značně vylepšil své jazykové znalosti a mohl tak překládat z několika jazyků. V časopise Nový život uveřejňovala skupina své literární recenze a kritiky, sám Bouška zde psal např. o Zeyerovi, Březinovi, Verlainovi, Františku Bílkovi, J. Verdaguerovi. V revui Týn při Novém životě roku 1919 uveřejnil sérii šesti článků o Josefu Váchalovi. Bouška psal i do časopisu Lumír a redigoval edici básnických debutů Básnické obzory katolické. Skupina se netěšila přízni vyšších církevních kruhů, protože měla i jeden neliterární cíl, totiž reformovat církevní řády a přizpůsobit je současné společnosti. Když ze skupiny odešli Baar a Dvořák, skupina se rozpadla.
Dílo vlevo|náhled|Sigismund Bouška, mezi 1920–1925
Poezie Pietas (1897, 2021), sbírka básní, v níž alegorickým způsobem zachytil soudobé kněžské prostředí. ISBN 978-80-907564-2-7 Legendy (1903) Duše v přírodě (1904), básnická sbírka, oceněná F. X. Šaldou jako vrchol tvorby. Obsahem je hledání Boha ve výrazných přírodních scenériích ve verších. Dismas (1894, epická skladba) Sv. Krištof (1927–1928)
Próza Sigismund Bouška Františku Bílkovi Vánoce (1903), v letech 1911 a 1923 vydáno pod názvem Děti Provensálské koledy (1927)
Odborná práce Láska Aubanelova (1898, studie o Provensálském básníkovi Teodoru Aubanelovi) Mirjam – Maria (1903), liturgický rozbor loretánské litanie s řadou literárních reminiscencí a básnickými překlady. Starý japonský dřevoryt. Praktické pokyny sběratelům, Český sběratel 1, 1913, s. 12–15, 38–39, 49–50, 68–71
Překlady Byl překladatelem katalánské a provensálské literatury z období kolem roku 1900, překládal také práce z latiny, němčiny a italštiny. Mezi autory byli J. Verdaguer, F. Mistral, Théodore Aubanel a Joseph Roumanille.
Kniha o Příteli a Miláčku (autor Ramón Llull, středověký mystik, přeloženo z katalánštiny) Sen svatého Jana (autor J. Verdaguer, přeloženo 1893) Aglavaina a Sylleseta (autor M. Maeterlinck, přeložil 1897) Podobizny svatých (autor E. Hello, přeložil 1898) Květy Miriany (J. Verdaguer, překlady 1906 a 1929) Eurachistie (J. Verdaguer, překlady 1914 a 1929) Mireio (F. Mistral, překlad roku 1916) Kresby Byl zručný kreslíř i malíř, byl autorem řady portrétů soudobých literátů.Pro své přátele vytvářel ve velmi nízkých nákladech ex libris, Ta jsou v soukromých sbírkách, omezeně ve sbírce v Národním muzeu.
Sběratel Dostával i kupoval si umělecké předměty, jako byly japonské dřevoryty (byl považován za jejich předního znalce), drobné plastiky, grafické práce, lidové výšivky, akvarely, obrazy, keramiku, knihy, vzácné tisky i korespondenci slavných osobností.
Výstava Bezděkovský kostelíčku, výstava o životě a díle Sigismunda Ludvíka Boušky při příležitosti 150 let od jeho narození. Kurátor Petr Bergmann, Broumov, Muzeum Broumovska, 5. srpen–8. říjen 2017
Odkazy
Reference
Literatura
SLAVÍČEK, Lubomír. (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 140, Academia Praha 2016,
Externí odkazy
Web Městské knihovny v Praze Článek autora Z webu Farnost Rtyně Web i-encyklopedie Web Počáply Audiokniha - povídka Vánoce
Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Čeští duchovní Kategorie:Čeští benediktini Kategorie:Čeští sběratelé umění Kategorie:Narození v roce 1867 Kategorie:Narození v Příbrami Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí v Náchodě Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Břevnovském hřbitově Kategorie:Katoličtí autoři Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Narození 25. srpna Kategorie:Úmrtí 29. srpna Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Břevnovský klášter