Srí Lanka či Šrí Lanka, plným názvem Šrílanská demokratická socialistická republika, historicky známá jako Cejlon, je ostrovní stát v jižní Asii, který se nachází na ostrově Cejlon a okolních ostrovech. Leží v Indickém oceánu, jihozápadně od Bengálského zálivu; od Indického poloostrova je oddělena Mannárským zálivem a Palkovým průlivem. Má společnou námořní hranici s Maledivami na jihozápadě a Indií na severozápadě. Ostrov se skládá převážně z rovinatých až zvlněných pobřežních plání, hory se zvedají pouze v jižní a centrální části. Podnebí je tropické a teplé. Srí Lanka se dělí na devět provincií, na ploše 66 000 km² žije 21,8 milionu obyvatel. Šrí Džajavardanapura Kotte je legislativním hlavním městem, největším městem je Kolombo, mezi další velká města patří Kaduwela, Maharagama a Kesbewa. Většinu obyvatel tvoří Sinhálci, největšími menšinami jsou Tamilové a srílanští Maurové (muslimové). Úředními jazyky je sinhálština a tamilština, tzv. spojovacím jazykem je angličtina. Asi 70 % obyvatel se hlásí k buddhismu, 13 % k hinduismu.

Doložená historie Srí Lanky sahá 3 000 let zpět, doklady o prehistorickém osídlení jsou staré 125 000 let. Nejstarší známé buddhistické spisy na Šrí Lance, známé pod souhrnným názvem Pálijský kánon, pocházejí ze čtvrtého buddhistického koncilu, který se konal v roce 29 př. n. l. Díky své geografické poloze a hlubokým přístavům měla Srí Lanka, nazývaná také Perla Indického oceánu nebo Sýpka Východu, velký strategický význam, a to od nejstarších dob starověké obchodní stezky Hedvábné stezky až po dnešní tzv. námořní Hedvábnou stezku.British Prime Minister Winston Churchill described the moment a Japanese fleet prepared to invade Sri Lanka as "the most dangerous and distressing moment of the entire conflict". – Commonwealth Air Training Program Museum, The Saviour of Ceylon Protože díky své poloze byla významným obchodním uzlem, znali ji Východoasijci i Evropané již v období Anuradhapury. V období velké politické krize v království Kotte dorazili na Šrí Lanku Portugalci, kteří se snažili ovládnout její námořní obchod a část Srí Lanky se následně stala portugalským majetkem. Po sinhálsko-portugalské válce převzala kontrolu nad těmito oblastmi nizozemská koloniální říše a království Kandy. Nizozemský Cejlon připadl Britskému impériu, které rozšířilo kontrolu nad celým ostrovem a v letech 1815–1948 jej kolonizovalo jako Britský Cejlon. Na počátku 20. století vzniklo národní hnutí za politickou nezávislost a v roce 1948 se Cejlon stal dominiem. V roce 1972 ji vystřídala Šrílanská republika. Nejnovější dějiny Srí Lanky poznamenala 26 let trvající srílanská občanská válka, která začala v roce 1983 a skončila v roce 2009, kdy srílanské ozbrojené síly porazily Tygry osvobození tamilského Ílamu.Reuters Sri Lanka wins civil war, says kills rebel leader Reuters (18 May 2009). Retrieved 18 November 2012.

Šrí Lanka je unitární poloprezidentská republika, hlavou státu je prezident, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Šrí Lanka patří mezi rozvojové země, v indexu lidského rozvoje se umístila na 78. místě. Je nejlépe hodnocenou jihoasijskou zemí z hlediska rozvoje a má druhý nejvyšší příjem na obyvatele v jižní Asii. Země se dlouhodobě angažuje v moderních mezinárodních uskupeních; je zakládajícím členem Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci, G77 a Hnutí nezúčastněných zemí a také členem Organizace spojených národů a Společenství národů.

Název

Název Cejlon V dávných dobách byl ostrov znám pod různými jmény. Starořečtí zeměpisci mu říkali Taprobané, Římané ho znali jako Serendip a Arabové ho označovali jako Serendib. Portugalci, kteří sem připluli v roce 1505, ho zanesli na mapu jako Ceilão, z čehož vzniklo pozdější anglické Ceylon a české Cejlon.

Původ slova Cejlon se odvozuje ze sanskrtského Sinhala (i hlavní etnická skupina srílanských obyvatel se dodnes nazývá Sinhálci): sinha znamená v sanskrtu „lev“, celý název lze interpretovat jako „lví krev“. Protože lvi na Srí Lance nikdy nežili, obvykle se předpokládá, že jde o odkaz na lvího muže, hrdinu, podle pověsti dědečka prvního krále Vidžáji. Římský dějepisec Ammianus Marcellinus ve 4. století mluvil o obyvatelích ostrova jako o Serandives. Předpokládá se, že -dives pochází z indického dwīpa, „ostrov“, dohromady tedy „ostrov Seranů“, přičemž Serané snad mají být Sinhálci. Obdobnou etymologii má název Sielen Diva, zaznamenaný řeckým mořeplavcem Kosmasem Indikopleustem v 6. století. Sielen je bezprostředním předchůdcem portugalského Ceilão.

Cejlon byl oficiálním názvem ostrova i země do roku 1972, kdy byl stát přejmenován na „Svobodná, suverénní a nezávislá republika Srí Lanka“, v roce 1978 byl název změněn na „Demokratická socialistická republika Srí Lanka“. Tento název se odvozuje ze sanskrtského slova laṃkā, znamenajícího „zářivá země“; takto byl ostrov popisován ve starých indických eposech Mahábhárata a Rámájana. Do češtiny se původně, zřejmě pod vlivem angličtiny, přepisoval jako Srí Lanka. Skutečná výslovnost sinhálského ශ්රී ලංකා śrī laṃkā, je někde mezi s a š.Pronunciations for ශ්රී ලංකා – Forvo.comPronunciations for ශ්රී ලංකාව – Forvo.com V tamilštině zní název இலங்கை ilaṅkai, . Sinhálský název ostrova (nikoli státu) je ලංකාව laṃkāva, .

Název Srí Lanka × Šrí Lanka V českých textech se název tohoto státu vyskytuje ve dvou variantách: Srí i Šrí Lanka. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR uvádí v Internetové jazykové příručce pouze název „Šrí Lanka“, jen s poznámkou, že v neoficiální komunikaci by nepovažovali za problematickou ani frekventovanější podobu „Srí Lanka“. Slovník spisovné češtiny uvádí, že varianta „Srí Lanka“ byla doporučována dříve. Český úřad zeměměřický a katastrální uvádí v příručce Jména států a jejich územních částí jen název „Šrí Lanka“.

Dějiny

vlevo|náhled|Vidžaja Ostrov byl osídlen patrně již v pravěku z Indie, kdy existovalo mezi Indií a Srí Lankou i pevninské spojení. V 6.–5. století př. n. l. začaly ve velkém na ostrov migrovat z Indického subkontinentu kmeny hovořící indoárijskými jazyky (a to přesto, že takové kmeny v současnosti obývají severní a nikoli jižní část Indie). K tomuto období existují dva vzácné historické prameny, kronika Dípavansa (Ostrovní rodokmen) sepsaná v 5. století a Mahávansa (Velký rodokmen) ze 4. století. Obě kroniky jsou psané v literárním jazyce páli. Historici však za historicky hodnověrné považují až údaje z období od 3. století př. n. l., starší údaje jsou považovány spíše za legendy. K legendám patří i praotec Sinhálců Vidžaja. Jeho předek prý vznikl ze spojení lva (sanskrtsky sinha) a bengálské princezny. Podle toho vznikl název hlavního srílanského etnika Sinhálců („Lví plémě“). K nejstarším sídlům patřila Anuradhápura.

Nejstarší kroniky také hovoří o zavedení buddhismu, který měli přinést vyslanci maurjovského císaře Ašóky. V klášteře Mahávihára v Anurádhapuře buddhisté dodnes uctívají strom, který byl tehdy zasazen, a který má být odnoží stromu, pod nímž Buddha dosáhl osvícení. K nejstarším stavbám patří krom buddhistických klášterů a stúp i zavlažovací systémy. Buddhismus se stal významnou kulturotvornou silou Srí Lanky. Od 1. století př. n. l. existují historické prameny o dějinách srílanského buddhismu, které ukazují, že krom duchovních otázek se mniši intenzivně věnovali jazykovědě a sepsali několik učebnic a gramatik jazyka páli. Postupně se prosadil buddhismus théravádový. Problém však byl, že buddhismus přijali především Sinhálci. Druhé významné etnikum na ostrově, Tamilové, si podrželi původní hinduismus. Tím byl založen jeden z budoucích vleklých problémů země.

Království Anurádhapura náhled|240x240pixelů|Socha Táry z království Anurádhapura Státní dějiny jsou evidovány od 2. století př. n. l. První státní útvar je znám jako Království Anurádhapura. O území ostrova však musela dynastie svádět boje, především s jihoindickou tamilskou dynastií Čolů. Z ostrova Čóly vyhnal až král Vidžajabáhu v 11. století, když využil čólských vnitřních rozporů. Vidžajabáhu patří k nejvýznamnějším panovníkům srílanských dějin a zapsal se do nich mj. tím, že vytvořil nové hlavní město Polonnaruwa. Bylo jím zhruba dvě stě let. K nejvýznamnějším králům, který zde sídlil, patřil Parákramabáhu (vládl 1153–1186). Podřídil si i jižní Indii, Barmu a Kambodžu. Zejména dobytí Barmy bylo rozhodující pro ovládnutí obchodních cest a přineslo Srí Lance prosperitu. Ke klíčovým artiklům patřily sloni a hedvábí. Parákramabáhu též velmi podporoval rozvoj literatury, architektury a sochařství. Tím proslul i jeho nástupce Niššankamalla (1187–1196), po jeho smrti však došlo k rychlému úpadku. Království se rozpadlo, výstavní město bylo opuštěno a pohltila ho džungle. Vzniklo pak několik menších království, k nejvýznamnějším patřilo tamilské království Džaffna (s centrem v Jápané). V této době se Sinhálci přesunuli ve velkém na jih ostrova, zatímco Tamilové zůstali na severu. To vedlo k etnickému rozdělení a kulturnímu vzdálení se obou klíčových etnik.

Evropská kolonizace náhled|Kolombo, Nizozemský Cejlon pod vládou VOC v 18. století V roce 1505 dorazili ke břehům Srí Lanky Portugalci. Prvním Evropanem, který se zde vylodil, byl roku 1505 Lourenço de Almeida. Politicky rozdrobený ostrov se stal snadnou kořistí portugalské kolonizace. Nejdéle si nezávislost udrželo obtížně dostupné území uprostřed ostrova, Kandyjské království. Portugalci přivezli i zástup křesťanských misionářů, kteří velmi úspěšně působili na pobřeží. Buddhisté se tak začali stahovat do středu ostrova. Kandyjské království se na příštích tři sta let stalo pevností srílanského buddhismu. Portugalce v roce 1656 vytlačili Nizozemci, roku 1802 pak Britové. Toho roku se pobřežní části ostrova staly britskou korunní kolonií Cejlonem. Britové roku 1815 dobyli i Kandu a v roce 1818 i formálně ostrov po stovkách let politicky sjednotili. Britové ovlivnili zejména hospodářskou základnu ostrova, zavedli pěstování kávy, čaje, kaučuku a kokosových palem. Britská nadvláda ovšem ovlivnila i etnickou strukturu, neboť začal dovoz levné pracovní síly, což znamenalo především příchod dalších Tamilů z Indie a posilování této komunity na ostrově.

Moderní dějiny

náhled|Slavnostní zahájení zasedání prvního parlamentu roku 1947, počátek dějin nezávislé Srí Lanky První vyjednávání s Brity o nezávislosti začali Srílančané mezi světovými válkami. Roku 1948 se nezávislost stala realitou – ostrov se stal dominiem v rámci britského Commonwealthu. Nová vláda musela řešit především problém potravin, kterých byl nedostatek. Zahájila tudíž kolonizaci severovýchodu ostrova, což však zvýšilo etnické napětí. Oblast považovali za svou posvátnou půdu Tamilové (sídlilo v něm starověké království Jápané) a vládní program považovali za vpád Sinhálců na ní. Další jiskra napětí byla vykřesána poté, co vláda přijala zákon o občanství, který odmítl udělit občanství řadě Tamilů, kteří na ostrov přišli jako dělníci na plantáže Britů. Souběžně s tím rostl i nacionalismus sinhálský. Žádal uzákonění buddhismu jako státního náboženství a ustavení sinhálštiny jako jediného úředního jazyka. Vláda dominia na to reagovala důrazem na sekulární stát, což ovšem neuspokojovalo žádnou ze skupin.

Sinhálští nacionalisté, vedení Solomonem Bandáranájakou, se dostali k moci roku 1956. Zákon o státním jazyku (jímž se stala sinhálština) se stal rozbuškou konfliktu. Na severu země se Tamilové střetli se srílanskou armádou. V 70. letech přišel další vrchol napětí poté, co byl přijat zákon omezující počet tamilských studentů na vysokých školách. Nová ústava navíc přejmenovala zemi na Srí Lanku a dala zvláštní důraz na buddhismus. Výsledkem byly další tamilské nepokoje a vznik separatistické organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu (1976), obvykle zvané Tamilští tygři, vedené Vélupillaijem Prabhákaranou. Od té doby se vrací pravidelně eskalace napětí. vlevo|náhled|Civilisté prchající po útoku srílanské armády proti Tamilům roku 2009