náhled|alt=Fotografie modelu devítistěžňové džunky na skleněném stole.|Model Čeng Cheovy „lodi pokladů“, Hong Kong Science Museum Loďstvo Čeng Chea byl svaz snad až 250 lodí sestavený počátkem 15. století v čínské říši Ming. Za vlády císařů Jung-leho a Süan-teho, pod vedením Čeng Chea, uskutečnilo sedm plaveb z říše Ming (jak se tehdy nazývala Čína) do jihovýchodní Asie, na Cejlon a do jižní Indie. Při některých výpravách doplulo až do Hormuzu v Persii, samostatné eskadry dorazily do přístavů Arábie a východní Afriky.
Lze-li věřit čínským pramenům 16. a 17. století, největší plavidla loďstva, takzvané „lodě pokladů“, velikostí vysoce převyšovaly dřevěné plachetní lodě postavené v Evropě v době rozkvětu stavby dřevěných plachetnic v 18. a na počátku 19. století, a byla srovnatelná s největšími kdy existujícími plachetními loděmi. Soudobé prameny ani hmotné důkazy však obří velikost nepotvrzují, proto diskuse o velikosti lodí pokladů trvá.
Kontext
Rozsáhlá výstavba loďstva během panování císaře Jung-le (vládl 1402–1424) byla částí jeho energické zahraniční politiky, zaměřené na pozvednutí autority říše Ming a její vládnoucí dynastie mezi všemi blízkými i vzdálenějšími sousedy. Jung-leho vyslanci navštívili mnohé blízké i vzdálené země, na východě Japonsko, Rjúkjú a Filipíny, země jihovýchodní Asie, sedm expedic Čeng Chea vypravených v letech 1405–1433 do Indického oceánu doplulo do Indie, Persie, na pobřeží Arabského poloostrova a východní Afriky.
Brzy po příchodu k moci císař rozhodl o zahájení výstavby silného loďstva jak pro potřeby pobřežní plavby (zejména přepravy obilí z povodí Jang-c’-ťiang na sever k Pekingu), boje s piráty u čínských břehů a plaveb do Koreje, tak i pro dálkové plavby. V květnu 1403 císař přikázal postavit 137 oceánských plavidel v provincii Fu-ťien. O tři měsíce později přišel požadavek ještě na 200 lodí, které se stavěly prakticky ve všech ostatních jiho- a východočínských provinciích – Nan č’-li (především v Su-čou), Ťiang-si, Chu-kuangu, Če-ťiangu a Kuang-tungu. V říjnu bylo oznámeno, že se 188 džunek s plochým dnem musí přestavět pro potřeby plavby na širém moři. V letech 1403–1407 bylo nově postaveno nebo pro plavbu na otevřeném moři upraveno celkem 1681 lodí.Levathesová, s. 75–76.
Stavba největších lodí, takzvaných „lodí pokladů“ (pao-čchüan, ) byla soustředěna v loděnici Lung-ťiang (doslova „Dračí řeka“) ležící pod hradbami Nankingu na řece Čchin-chuaj-che () blízko jejího soutoku s Jang-c’-ťiang.
Velikost lodí pokladů Největší zájem pramenů i historiků vzbuzují velké koráby loďstva Čeng Chea, v tehdejších pramenech označované za „lodě pokladů“. Podle pramenů jich v prvních dvou plavbách bylo 62 nebo 63. O těchto korábech je známo jen málo. Pozdější prameny zdůrazňují jejich výjimečně veliké rozměry.
Předchůdci lodí pokladů náhled|vlevo|Džunka na kresbě z 18. století demonstruje tradiční konstrukci čínské lodi s plochým dnem. Při absenci kýlu velké kormidlo na zádi a boční spouštěcí kýly zajišťují stabilitu lodi.Dreyer, s. 105 a 108. Konstrukce velkých lodí v éře Jung-le nebyla v čínské historii bez precedentu. Existují údaje o lodích dlouhých 62 metrů (20 čangů) za vlády dynastie Tchang a téměř dvojnásobně dlouhých postavených v sungském období.
Pasažérské lodě typu kche-čou () sungského císaře Chuej-cunga (vládl 1100–1126) byly 10 čangů dlouhé a 2,5 čangů široké (tedy 31 a 7,7 metrů), „Božské lodě“ (šen-čou, ), využívané v době jeho vlády pro poselstva do cizích zemí, byly třikrát větší.
Co se týče říčních lodí, mohly být dokonce větší, než lodě pokladů Čeng Chea. K oddychu a zábavám měla sungská elita na Západním jezeře v Chang-čou k dispozici výletní lodě dlouhé až 154 metrů (50 čangů). Podle jiných názorů největší lodě existující v Číně před mingskou dobou byly kolesové lodě využívané ve 13. století na Jang-c’-ťiang proti pirátům, které dosahovaly 134 metrů na délku a 12,5 metrů na šířku.
Vedle lodí s plochým dnem určených pro klidné, především říční vody existovala ve Fu-ťienu tradice stavby lodí typu fu-čchuan s oblým trupem, bližším tvaru evropských lodí. Tato plavidla byla vhodná pro plavbu na širém moři. Roku 1973 byl u fuťienského pobřeží, nedaleko Čchüan-čou, nalezen vrak džunky typu fu-čchuan potopené po roce 1272. Džunka byla 34 metrů dlouhá a 9,8 metrů široká s výtlakem 494 tun.
Soudobé prameny náhled|Fragment Mao Kchunovy mapy z čínské vojenské encyklopedie Wu-pej č’ (1621). Mapa je založena na zápiscích Čeng Cheových námořníků, jako jejich loď je zobrazen trojstěžník typu fu-čchuan. Oficiální dokumenty o plavbách a loďstvu uchovávané ve státních archívech byly v éře Čcheng-chua (1465–1487) zničeny.Churchová, s. 5. O velikosti lodí účastnících se Čeng Cheových plaveb zůstaly jen zlomky informací.
Nápis na stéle z nankingského chrámu Ťing-chaj (po roce 1409) uvádí, že se Čeng Che plavil na oceánských lodích (chaj-čchuan, ) o velikosti, tj. objemu nákladu, 2000 liao () roku 1405 a 1500 liao roku 1409. Což pravděpodobně odpovídá 500 a 375 tunám nákladu a tedy 800 a 600 tunám výtlaku.Churchová, s. 10–11.
Účastníci plaveb – Ma Chuan a Fej Sin – ve svých zápiscích velikost lodí charakterizují pouze povšechnými termíny: některé popisují jako velké, jiné jako malé. Pouze při popisu třetí plavby (1409–1411) Fej Sin píše o 48 oceánských lodích (chaj-po, ) vybavených dvanácti plachtami (což historikové spojují se záznamem v Ming š’-lu k 14. únoru 1408 o stavbě 48 lodí pokladů).Churchová, s. 12. Konkrétnější údaj poskytuje Kung Čen – píše o 200–300 námořnících nutných k ovládání lodí.Churchová, s. 13.
Ilustrace textu Tchaj-šang šuo Tchien-fej ťiou kchu-ling jing ťing () z roku 1420, vyprávějícího o záchraně námořníků nebeskou paní Tchien-fej, ukazují tehdejší lodě vypravující se na moře – třístěžňové džunky výše zmíněného typu fu-čchuan.Churchová, s. 24. Podobné trojstěžníky jsou nakresleny i na pozdější Mao Kchunově mapě.Churchová, s. 23. Nicméně nejvyšší počet stěžňů zmiňovaný v raném mingském období byl pět, týkal se lodi vypravené na Rjúkjú v éře Süan-te.Churchová, s. 7.
Tradiční pohled na rozměry lodí pokladů Podle životopisu Čeng Chea v oficiálních Dějinách Mingů (sestavených o téměř 300 let později) byly lodě pokladů 44 čangů, to jest 440 čch’ (stop), dlouhé a 18 čangů široké. Historikové sestavující Dějiny Mingů nebyli první, kdo přišel s mimořádnými rozměry Čeng Cheových lodí. Poprvé se obří lodě pokladů objevují v románu Luo Mao-tenga Plavby eunucha San-pao do Západního oceánu (San-pao tchaj-ťien sia-si-jang, ) z roku 1597.Churchová, s. 4. Luo Mao-teng uvedl symbolickou délku – 44 čangů a 4 čch’, to jest 444 čch’.Dreyer, s. 102 a 119.Levathesová, s. 80–81. Údaje opakuje několik knih, nejstarší z nich byly publikovány koncem druhého desetiletí 17. století. Aby bylo jasné, že tato ohromná čísla nevznikla chybou opisovače (nebo řezbáře tiskové desky), některé prameny číslo 44 píší velkými ciframi,Zvláštními znaky, používanými pro zápis čísel v případech, kdy byla nutnost zabránit chybě nebo přepsání (to jest v případech, kdy v českých dokumentech píšeme čísla slovy). tedy místo běžného .
náhled|vlevo|Maketa lodě pokladů (63,25 metrů délky) postavená roku 2005 na místě loděnice Lung-ťiang v Nankingu. Maketa je železobetonová, s dřevěnou obšívkou. Není zcela jasné, jak převést tradiční čínské míry do metrické soustavy. V 15. století se totiž v Číně používalo kromě úřady používaných standardních čch’ (stop) o délce 31,1 cm (přičemž 10 čch’ se rovnalo 1 čangu) také různé regionální varianty. V oblasti Nan Č'-li (kde leží Nanking) se pro stavbu džunek určených pro obchod s Koreou obvykle využíval chuajcheský čch''' (kolem 33,8 cm), kdežto ve Fu-ťienu, přes který šla většina obchodu s jihovýchodní Asií („zeměmi jižního moře“), se používal čch’ délky 26,7 až 28 cm. Podle Deyera se dnešní historikové přiklánějí k přepočtu rozměrů lodí pokladů podle krátkých fuťienských čch'. Ale i při použití čch’ dlouhého 26,7 cm by rozměry největších lodí pokladů byly 117 metrů na délku a 48 metrů na šířku – tedy dvakrát delší než největší evropské plachetní koráby konce 18. – začátku 19. století, řadové lodě 1. třídy.Dreyer, s. 102–106. Lodě takových rozměrů by v důsledku své šířky nebyly schopny proplout Panamským průplavem. Při přepočtu s použitím standardních čch’ by rozměry byly 137 a 56 metrů.
Prameny neuvádějí informace o ponoru lodí pokladů. Protože však se stavěly v nankingských loděnicích a pluly k moři po Jang-c’-ťiang, nemohl jejich ponor převyšovat 7–7,5 metrů. Známo je také, že loďstvo Čeng Chea navštěvovalo Palembang na Sumatře, do kterého se musel dostat plavbou po řece Musi. Nevíme, zda i ty největší Čeng Cheovy lodě do Palembangu pluly, nebo zda čekaly v pobřežních vodách; nicméně ponor lodí, plujících po řece do města, nemohl převyšovat 6 metrů.Dreyer, s. 111.
Dokonce i při použití minimálního čch’ při přepočtech údajů z Dějin Mingů (a uvažovaném ponoru 6 m) Dreyer vypočítal výtlak největších lodí pokladů na 19 tisíc tun. Při použití většího čch’ a vyšším ponoru by výtlak byl ještě vyšší.Dreyer, s. 111–112.
Veliké lodě pokladů měly mít devět stěžňů, nesoucích dohromady 12 plachet. Stěžně nejspíše nestály v řadě v ose lodi, jako na evropských plavidlech, ale ve třech diagonálních řadách.Dreyer, s. 103, 113, 116.
Ohromné rozměry lodí pokladů, o kterých píší pozdně mingské prameny, vyvolávají mezi historiky nemálo sporů a diskusí. Pro čtenáře obeznámeného s evropskými koráby jsou překvapivé i proporce čínských lodí, především jejich neobyčejná šířka vzhledem k délce a ponoru. Například předpokládané lodě pokladů jsou délkou srovnatelné s takovými plachetními obry počátku 20. století, jako byl německý Preußen, které ale měly ocelový trup a pomocné parní stroje pro ovládání plachet. Ponor lodí pokladů byl zřejmě jen o málo menší než ponor Preußenu (8,26 m), ale šířka mingských gigantů byla trojnásobkem 16,3 metrů německé lodě.
Ovšem takové proporce nejsou v čínském lodním stavitelství neobvyklé, Číňané odedávna stavěli široké džunky s relativně plochým dnem pro plavbu po Žlutém a Východočínském moři. Čínské džunky měly i odlišnou vnitřní strukturu. Kostru tradiční evropské lodě je možné přirovnat ke stromu – se silným podélným kýlem, hrajícím roli kmenu, ke kterému jsou, jako větve, připojeny stěžně a žebra. Strukturu tradiční čínské džunky, s plochým dnem a příčnými vodotěsnými přepážkami (které tvořily kostru lodi, a ke kterým se připojovaly stěžně) je spíše možno srovnat se stvolem bambusu.Dreyer, s. 107–108.
Hmotné důkazy náhled|Zbytky kormidla v muzeu loděnice Lung-ťiang Hmotné důkazy, že lodě pokladů byly skutečně tak veliké, jak tvrdí prameny, prakticky neexistují. Jsou známy rozměry suchých doků nankingské loděnice Lung-ťiang. Loděnice měly sedm doků dlouhých 450 metrů. Většina byla široká 27 až 37 metrů, ale dva z nich měly šířku 64 metrů, což by dovolilo pracovat s lodí širokou 50 metrů.Levathesová, s. 77 a 81.
Kromě toho byla roku 1962 při vykopávkách v loděnicích Lung-ťiang objevena osa kormidla dlouhá 11 metrů. List kormidla, který se nezachoval, byl připevněn k šestimetrové části osy.Wake (2004), s. 65–66. Podle mínění čínských archeologů plocha kormidla dosahovala zhruba 42,5 m², a délku lodi, které patřilo, odhadli na 149–166 metrů.Dreyer, s. 103–104. Specialista na vědu a techniku staré Číny Joseph Needham přijal Čouův výpočet, ale jiní historikové, Christopher Wake a Sin Jüan-ou, nepovažují Čouovu aritmetiku za korektní. Vytýkají mu, že pro odhad velikosti kormidla použil známé džunky typu ša-čchuan,Churchová, s. 29–30. tedy s plochým dnem, určené pro mělké řeky a jezera, přestože se od 90. let 20. století historikové vesměs přiklánějí k názoru, že Čeng Cheovy džunky byly oceánské lodě typu fu-čchuan, a že použitý poměr velikosti kormidla k velikosti lodi vychází z proporcí moderních motorových ocelových lodí. Délku lodi, které patřilo nalezené kormidlo, odhadují na necelých 46 metrů.
Skeptický pohled na rozměry lodí pokladů