Hans von Aachen (1552/56 Kolín nad Rýnem – 4. březen 1615 Praha) byl jedním z nejvýznamnějších malířů pozdního manýrismu na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Vynikl jako portrétista, ale maloval i obrazy s biblickými, mytologickými a alegorickými náměty.Kolektiv autorů. Hans von Aachen. In: Encyklopedie světového malířství. Nakladatelství Academia, Praha 1975. Str. 5A–7A.
Životopis Hans von Aachen („Hans z Cách“) se svým jménem hlásil k místu, odkud pocházela jeho rodina. Narodil a vyškolil se však v Kolíně nad Rýnem. Vzhledem k malířskému talentu byl poslán k malíři původem z Antverp, který pracoval v Kolíně. Známe pouze jeho křestní jméno Georg či Jörg („Georgie oft Jerrighs“) a víme, že byl výborným portrétistou.Fučíková E. Životopis. In: Hans von Aachen (1552-1615) - malíř na evropských dvorech (T. Fusenig et al., eds.). Katalog výstavy. Suermondt-Ludwig-Museum Aachen und Deutscher Kunstverlag Berlin München, 2010. Str. 3–12. Proto byl Hans von Aachen vyškolen především v duchu portrétní malby. Po složení cechovní zkoušky vstoupil do kolínského malířského cechu. náhled|Náhrobek matky a dvou dcer Hanse von Aachen v katedrále sv. Víta Přestože se již v Kolíně nad Rýnem mohl prostřednictvím Adriana Weerdta, Nizozemce vyškoleného v Itálii, zprostředkovaně seznámit s dobovými proudy v italském malířství, Aachen se ve věku 22 let vydal do Itálie. V Benátkách se seznámil s komunitou německých a vlámských umělců, především pak s Gasparem Remem (1542–1615/17), nizozemským malířem a obchodníkem s uměním. Protože úspěch v portrétní malbě předpokládal dokonalé zvládnutí techniky kresby, Aachen se brzy vydal z Benátek do Říma, kde technika kresby dosáhla mistrovského využití již v období renesance.Fučíková E. Hans von Aachen. In: Rudolfínská kresba. (E. Fučíková, ed.). Nakladatelství Odeon, Praha 1986. Str. 18–20. V Římě se ubytoval v domě malíře a obchodního prostředníka Anthonise Santvoorta, kde se setkal s dalšími severskými umělci. Zde se mu stal vzorem nizozemský malíř Hans Speckaert (asi 1530–1577). V Santvoortově domě tak vznikla neformální „akademie kresby“, v níž se formoval vlastní Aachenův kresebný a figurální styl. Brzy se zde stal uznávaným malířem, který již od počátku osmdesátých let 16. století dostával zakázky od významných objednavatelů. V letech 1585 a 1586 byly mezi nimi i zakázky od toskánského velkovévody Francesca I. Medicejského. V Itálii namaloval portrét Gaspara Rema,Kunsthistorisches Museum Wien:Hans von Aachen - portrét Caspara Rema sochaře Giambologni i portréty známých malířů Josepha Heintze st. a Bartholomea Sprangera s nimiž se opět setkal na císařském dvoře v Praze. Protože objednávky přicházely i od nizozemských a německých obchodníků usazených v Benátkách, začal již v Itálii využívat práce svých žáků a pomocníků. K nejvýznamnějším z nich patřili Pieter Isaacsz (1569–1625) a Joseph Heintz starší (1564–1609).
Koncem roku 1586 však Aachen odjel z Benátek do Kolína nad Rýnem vyřídit rodinné záležitosti. Na pozvání hraběte Otty Jindřicha ze Schwarzebergu však již na jaře 1587 pokračoval přes Frankfurt nad Mohanem do Mnichova. Zde byl brzy zahrnut množstvím objednávek nejen z vévodského dvora, ale i od Fuggerů a jezuitů. Předpokládá se, že jako člen doprovodu vévody Viléma V. Bavorského se v roce 1588 dostal k císařskému dvoru do Prahy, kde díky obrazu Podobizna sochaře Giambologni, který do Rudolfových sbírek získal zlatník a antikvář Jacob König (též Kynig), byl již v té době císařem obdivovaným malířem. Nepřekvapí proto, že od konce roku 1588 Aachen začal posílat obrazy do císařových sbírek a od 1. ledna 1592 se stal císařovým dvorním malířem. Jeho pokračující pobyt v Mnichově a částečně i v Augšpurku však prodlužovaly objednávky určené nejen pro vévodu, ale i pro Fuggery. Přesto již v té době mu Rudolf II. platil 200 guldenů ročně a dokonce mu vydal i povolení, že nemusí trvale sídlit u císařského dvora. Finanční odměny mu byly proto vypláceny v Augšpurku a u této praxe zůstalo až do konce malířova života.
Hans von Aachen do Prahy přesídlil až poté, co se v Mnichově 1. července 1595 oženil s Reginou, dcerou hudebního skladatele Orlanda di Lasso. Již předtím byl v roce 1594 císařem nobilitován s právem pečetit červeným voskem. Jak tento titul, tak i dřívější přátelství s řadou malířů mu usnadňovalo nakupovat umělecká díla do císařových sbírek po celé Evropě. Díky dobrým stykům se saským dvorem, jmenovitě s kurfiřtem Kristiánem II. Saským, přispěl nejen k získání Dürerova obrazu Klanění tří králů (dnes galerie Uffizi, Florencie), ale angažoval se i při jednání o zakoupení dalšího Dürerova obrazu známého jako Růžencová slavnost (dnes Národní galerie, Praha). Kromě zmíněného saského kurfiřta, Aachen v té době pracoval pro vévodu Jindřicha Julia Brunšvicko-Lüneburského, ale také pro Karla I. z Lichtenštejna, pro Lobkowicze či pro dvorního radu Johannese Barvitia nebo pro Petra Voka z Rožmberka. Stal se císařovým mimořádným oblíbencem a důvěrníkem, takže v letech 1603–1605 dokonce cestoval po evropských dvorech s pověřením vybrat pro císaře vhodnou nevěstu.Fučíková E. Životopis. In: Hans von Aachen (1552-1615) - malíř na evropských dvorech (T. Fusenig et al., eds.). Katalog výstavy. Suermondt-Ludwig-Museum Aachen und Deutscher Kunstverlag Berlin München, 2010. Str. 8. Po opětném návratu do Čech se v Praze usídlil v domě Podybníkovském v Jiřské ulici, který mezi léty 1575–1593 vybudoval Kašpar Chotek, aby ho jako hotový prodal Rožmberkům. Ti ho rovněž brzy prodali, a tak se po roce 1606 dostal do vlastnictví Hanse von Aachena. Pavel Vlček a kolektiv autorů: C) Budovy. In: Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany, Academia, Praha, 2000. Str. 216–217. . Již rok předtím mu císař potvrdil šlechtický titul z roku 1594, polepšil mu znak a zvýšil mu plat na 300 guldenů ročně, což dále vylepšil částkou 100 guldenů „na činži“. Ještě roku 1612, kdy 20. ledna císař zemřel, Aachen zůstal mezi devatenácti umělci na výplatní listině dvora a pokračoval v práci i po nástupu císaře Matyáše.Janáček Josef: Císařský dvůr (1576-1612). In: Rudolf II. a jeho doba. Vydalo nakladatelství Svoboda, Praha, 1987. Str. 222–231. Umělcova rodina pak v uvedeném domě žila až do Aachenovy smrti v roce 1615.
Uvádí se, že Aachen byl pohřben v katedrále sv. Víta. Tento názor zřejmě vychází ze skutečnosti, že v roce 1615 Aachenova manželka Regina dala na pohřební desku v tehdy prozatímním průčelí chrámu vytesat latinský nápis připomínající Aachena jako císařského malíře.Krčálová Jarmila: Renesance, in: Katedrála sv. Víta v Praze (Anežka Merhautová, ed.). Vydala Academia Praha, 1994, s. 164. V nové arcibiskupské kapli se tento znakový náhrobník z červeného mramoru dochoval, nápisy označují matku Hanse von Aachena, zemřelou roku 1603 v 86 letech a jeho v témže roce zemřelé dcery- dvojčata Johannu a Reginu.Pavel Vlček a kolektiv autorů: A) Kaple a kostely (Katedrála sv. Víta). In: Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Academia Praha, 2000, s. 68–112. . V matrice zemřelých kostela sv. Víta není Hans von Aachen zapsán, pravděpodobně byl jako většina rudolfínských a barokních umělců pochován na hřbitově při kostele sv. Jana v Oboře pod Jánským vrškem, zrušeném za Josefa II..Spolek Praha - Cáchy: Hans von Aachen
Rodina Hans von Aachen se oženil s Reginou, dcerou hudebního skladatele Orlanda di Lasso, kterou vypodobnil nejméně dvakrát na svých obrazech, poprvé na dvojportrétu se zrcadlem a podruhé jako loutnistku. Měli spolu sedm dětí. Nejstarší byl syn Johannes (Hans), následovala dcera Marie Maxmiliána. V roce 1603 zemřela patrně v kojeneckém věku již zmíněná dvojčata Johanna a Regina. V roce 1610 se manželům narodil syn Julius a později dcera Kateřina. Až po Aachenově smrti se v září 1615 narodil poslední syn Johannes Franciscus, který byl pokřtěn již v Mnichově, kam se Regina von Aachen krátce po manželově smrti přestěhovala. Regina dala v mnichovském kostele sv. Salvátora zřídit manželovi druhý náhrobek, pod nímž byla později pohřbena i ona. V roce 1619 se v Mnichově podruhé provdala za svého známého, medailéra Alessandra Abondia, kterého poznala již v Praze.Na náhrobku je Regina pochopitelně uvedena s příjmením Abondio.
Umělecká tvorba Již v Kolíně nad Rýnem Aachenův malířský styl vykazoval vliv antverpského malířství, které zprostředkoval jeho učitel znalý umění školy Franse Florise. Pro jeho tvorbu se stal typickým portrétní obraz. Své autoportréty maloval po celý život a vkládal je i do mytologických a žánrových scén. Později byl v Římě ovlivněn kresbami Hanse Speckaerta, prostřednictvím kterých do Aachenovy tvorby pronikl italský vliv. Během pobytu v Mnichově a Augšpurku se však přizpůsobil konzervativnějšímu prostředí a jeho obrazy získaly na eleganci a barevné vytříbenosti. V obrazech určených pro císaře se však objevilo opětné uvolnění malířského vyjádření spojené s jejich rafinovanou dějovou kompozicí. Po roce 1600 původně gracilní mytologické a žánrové výjevy vykazovaly inspiraci sochařskými díly. V pozdním obraze Zvěstování Panně Marii (Národní galerie v Praze, Schwarzenberský palác) se objevuje předzvěst nově nastupujícího uměleckého směru – českého baroka. Pokračování tohoto uměleckého projevu však zabrzdily portrétní objednávky, kterými ho po Rudolfově smrti zahrnoval císař Matyáš.
Obrazy Obraz Dva smějící se mladíci (dvojautoportrét) (Arcibiskupský zámek, Kroměříž) je pravděpodobně jak nejstarším Aachenovým dochovaným dílem, tak i prvním z jeho „smějících se autoportrétů". Během třináctiletého pobytu v Itálii Aachenovo dílo reprezentovaly především portréty, jak to dokládá i římský Autoportrét s donnou Venustou, namalovaný asi 1584, v němž Aachen dosáhl svého prvního uměleckého vrcholu. Přibližně ve stejné době vznikly i portréty uměleckých přátel z Florencie a Benátek, včetně portrétu sochaře Giambologni. Figurální malbu tohoto období charakterizují dva obrazy, a to Venuše a Adonis a Mladý pár s kostlivcem. Pro římský jezuitský kostel Il Gesù namaloval manýristicky pojaté Narození Krista, které bylo později opakovaně kopírováno pod názvem Klanění pastýřů.Fučíková E. Malířství. In: Hans von Aachen (1552-1615) - malíř na evropských dvorech (T. Fusenig et al., eds.). Katalog výstavy vydalo Suermondt-Ludwig-Museum, Aachen a Deutscher Kunstverlag Berlin, München, 2010. Str. 13–31. vlevo|náhled|Mladý pár se zrcadlem (s malířovým autoportrétem, asi 1596, Uměleckohistorické muzeum, Vídeň
V Mnichově Aachenova portrétní malba pokračovala vynikajícím portrétem bavorského nejvyššího hofmistra, hraběte Otty Jindřicha ze Schwarzenbergu, pro kterého malíř namaloval ještě obraz Nalezení sv. Kříže sv. Helenou. Na dvou obrazech s námětem Nesení kříže je pak názorně vidět, jak se po odchodu z Benátek jeho malířský projev proměnil, neboť první z nich, dnes vystavený ve Slovenské národní galerii, ještě hýří benátskou barevností oproti pozdějšímu obrazu stejného námětu, dnes v Obrazárně premonstrátů na Strahově, který se již vyznačuje chladnou střízlivostí. Asi v době vzniku druhého obrazu Aachen v Mnichově namaloval tematicky navazující obraz Ukřižování Krista, dnes v české soukromé sbírce.Fučíková E. Hans von Aachen, Ukřižování. In: Rudolfínští mistři (E. Fučíková, ed.). Katalog výstavy vydalo Muzeum hlavního města Prahy, 2014. Str. 12–15. Během umělcova mnichovského pobytu si vévoda Vilém V. Bavorský u Aachena objednal řadu podobizen své rodiny, přestože umělec portrétované osoby nijak neidealizoval a maloval je tak, jak je viděl. Celofigurální podobizny vévody Viléma V. Bavorského jsou proto dnes považovány za druhý vrchol umělcovy tvorby. náhled|upright=1.2|Paridův soud (1588, Musée de la Chartreuse, Douai)