Baltské moře (též Balt) je okrajové moře Atlantského oceánu, ohraničené Dánskem, Německem, Polskem, Litvou, Lotyšskem, Estonskem, Ruskem (včetně Kaliningradské oblasti), Finskem a Švédskem.
Moře zasahuje od 53° severní šířky k 66° severní šířky a od 10° východní délky k 30° východní délky. Baltské moře je téměř uzavřeným okrajovým mořem Atlantského oceánu s omezenou výměnou vody. S Kattegatem je spojeno průlivy mezi dánskými ostrovy – Öresundem, Velkým Beltem a Malým Beltem. Pod Baltské moře patří Botnický záliv, Botnická zátoka (Bottenviken), Finský, Rižský a Gdaňský záliv.
Tzv. vlastní Baltské moře je ohraničeno na jeho severním okraji, na 60° severní šířky, Alandskými ostrovy a Botnickým zálivem, na jeho severovýchodním okraji Finským zálivem, na jeho východním okraji Rižským zálivem a na západě švédskou částí jihu Skandinávského poloostrova.
Baltské moře je přes umělou vodní cestu Bělomořsko-baltský kanál spojeno s Bílým mořem a přes Kielský průplav s lagunou Deutsche Bucht Severního moře.
Popis náhled| Dánské úžiny a jihozápad Baltského moře
Mezinárodní definice Helsinská úmluva o ochraně mořského prostředí oblasti Baltského moře zahrnuje Baltské moře a Kattegat, aniž by Kattegat označovala za část Baltského moře. „Pro účely této úmluvy je ‚oblastí Baltského moře‘ Baltské moře a přístup do Baltského moře, ohraničený rovnoběžkou Skaw v průlivu Skagerrak na 57°44,43' severní šířky.“
Historie dopravy Dánské království historicky vybíralo tzv. průlivovou daň od lodí na hranici mezi oceánem a vnitrozemským Baltským mořem ve dvojici: v Øresundu na zámku Kronborg poblíž Helsingøru; ve Velkém Beltu v Nyborgu; a v Malém Beltu v jeho nejužší části Fredericii, poté, co zde byla postavena tvrz. Nejužší částí Malého Beltu je „Middelfart Sund“ poblíž Middelfartu.
Oceánografie Geografové obecně souhlasí s tím, že preferovanou fyzickou hranicí Baltského moře je čára vedená přes jižní dánské ostrovy, Drogdenský práh a Langeland. Drogdenský práh se nachází severně od Køge Bugt a spojuje Dragør na jihu od Kodaně s Malmö; využívá jej most přes Öresund, včetně Drogdenského tunelu. Podle této definice jsou dánské úžiny součástí vstupu, ale Meklenburský záliv a Kielský záliv jsou součástí Baltského moře. Další obvyklou hranicí je hranice mezi Falsterem, Švédskem a Stevns Klintem v Dánsku, protože se jedná o jižní hranici Öresundu. Je to také hranice mezi mělkým jižním Öresundem (s typickou hloubkou pouze 5–10 metrů) a významně hlubšími vodami.
Hydrografie a biologie Drogdenský kanál (hloubka 7 metrů) definuje hranici na spojnici Øresund a Darsský kanál (hloubka 18 metrů) a je hranicí Baltského moře. Mělké prahy jsou překážkami pro tok těžké slané vody z Kattegatu do mořské pánve kolem ostrovů Bornholm a Gotland.
Kattegat a jihozápadní Baltské moře jsou dobře okysličené a mají bohatou biologii. Zbytek moře je brakický, chudý na kyslík a na druhy. Statisticky tedy čím šířeji je moře definováno, tím zdravější je; obráceně, čím užší je definice, tím ohroženější je jeho biologie.
Etymologie Tacitus nazýval toto moře Mare Suebicum po germánském etniku Svébů.Tacitus, Germania(online text): Ergo iam dextro Suebici maris litore Aestiorum gentes adluuntur, quibus ritus habitusque Sueborum, lingua Britannicae propior. – "Upon the right of the Suevian Sea the Æstyan nations reside, who use the same customs and attire with the Suevians; their language more resembles that of Britain." (English text online) Ptolemaios razil název Sarmatský oceán po Sarmatech.Ptolemy, Geography III, chapter 5: "Sarmatia in Europe is bounded on the north by the Sarmatian ocean at the Venedic gulf" (online text). Jako první ho nazývá Baltským mořem (Mare Balticum) německý kronikář z jedenáctého století Adam Brémský. Původ posledně jmenovaného názvu je spekulativní a byl přijat slovanskými a baltofinskými jazyky, kterými se mluvilo kolem tohoto moře, velmi pravděpodobně kvůli roli středověké latiny v kartografii. Název by mohl být spojen s germánským slovem belt (pás), jménem používaným pro dvě dánské úžiny, zatímco jiní prohlašují, že musí být přímo odvozeno od zdroje germánského slova, latinského Balteus „opasek“. Balteus v Nordisk familjebok. Adam Brémský porovnával moře s pásem a prohlásil, že je tak pojmenováno, protože se táhne po zemi jako pás (Balticus, eo quod in modum baltei longo tractu per Scithicas regiones tendatur usque in Greciam).
Název mohl být také ovlivněn názvem legendárního ostrova zmíněného v Přírodopise Plinia staršího. Plinius zmiňuje ostrov nazvaný Baltia (nebo Balcia) s odkazem na zprávy od Pýthea a Xenofóna. Je možné, že Plinius odkazuje na ostrov pojmenovaný Basilia („královský“) v Pýtheově Peri tú Ókeanú (Oceánem, Na oceánu). Baltia by také mohla být odvozena od pásu (belt) a znamenat „poblíž mořského pásu, průliv“.
Mezitím jiní jazykoznalci navrhli, že název ostrova pochází z praindoevropského kořene *bhel, který znamená „bílý, poctivý“. Tento kořen a jeho základní význam byl zachován jak v litevštině (jako baltas), tak v lotyštině (jako balts). Na tomto základě související hypotéza tvrdí, že název pochází z tohoto indoevropského kořene prostřednictvím baltských jazyků jako je litevština. Dalším vysvětlením je, že i když je název odvozen od výše uvedeného kořene, souvisí s názvy různých forem vody a souvisejících látek v několika evropských jazycích, které mohly být původně spojovány s barvivy nalezenými v bažinách (srovnej praslovanské *bolto „bažina“). Dalším vysvětlením je, že název původně znamenal „uzavřené moře, záliv“ na rozdíl od otevřeného moře. Někteří švédští historici věří, že název pochází od boha Baldra z nordické mytologie.
Ve středověku bylo moře známo pod různými jmény. Název Baltské moře se stal dominantním až po roce 1600. Používání termínu Baltic a podobných termínů označujících region na jihovýchodě Baltského moře začalo až v 19. století.
Názvy v jiných jazycích Baltské moře bylo známo v klasických latinských zdrojích jako Mare Suebicum nebo dokonce Mare Germanicum.Cfr. Hartmann Schedel's 1493 (map), kde se Baltské moře nazývá Mare Germanicum, zatímco Severní moře se nazývá Oceanus Germanicus. Starší názvy moře v jazycích používaných na jeho březích nebo v jeho blízkosti obvykle označovaly zeměpisné umístění moře (v germánských jazycích) nebo jeho velikost ve vztahu k menším zálivům (ve staré lotyštině) nebo také kmeny obyvatel s ním spojované (ve starém Rusku bylo moře známé jako Varanghianské moře). V moderních jazycích se nazývá převážně třemi ekvivalentními výrazy, a to „Baltské moře“, „Východní moře“ nebo „Západní moře“.
„Baltské moře“ – tento název a jeho národní ekvivalenty se používají ve slovanských jazycích. V češtině je to Baltské moře nebo Balt, ve slovenštině Baltské more a Baltik, v polštině Morze Bałtyckie nebo Bałtyk, v kašubštině Bôłt, v ruštině Балтийское море Baltijskoje more, v ukrajinštině Балтійське море Baltijske more a v běluruštině Балтыйскае мора Baltyjskaje mora.
Také v jazycích slovanských národů, které sídlí ve vzdálenějších oblastech, se používají ekvivalenty názvu „Baltské moře“: ve slovinštině Baltsko morje, v bulharštině Балтийско море čili Baltijsko more, v makedonštině Балтичко Море Baltičko More a v srbochorvatšině Baltičko more/Балтичко море.
V baltském jazyku jako je lotyština platí název Baltijas jūra. Ovšem ve staré lotyštině bylo označováno jako „Velké moře“, zatímco dnešní Rižský záliv byl označován jako „Malé moře“. V litevštině je to Baltijos jūra.
V moderní angličtině se toto moře nazývá Baltic Sea. Odvozenost názvu od latiny (Mare Balticum) je patrná také v románských jazycích, a to ve francouzštině (Mer Baltique), v italštině (Mar Baltico), ve španělštině (Mar Báltico), v portugalštině (Mar Báltico), v rumunštině (Marea Baltică). I v řečtině je to Βαλτική Θάλασσα Valtikí Thálassa; v albánštině Deti Balltik; ve velštině (Môr Baltig), v maďarštině (Balti-tenger).
V germánských jazycích s výjimkou angličtiny se používá název „Východní moře“, jako v němčině (Ostsee), v dánštině (Østersøen)), v nizozemštině (Oostzee), v islandštině a faerštině (Eystrasalt), norštině (bokmål: Østersjøen); nynorsk: Austersjøen) a ve švédštině (Östersjön).
Ve staroangličtině se toto moře nazývalo Ostsǣ; také ve starší maďarštině bylo jeho bývalé jméno Keleti-tenger („Východní moře“, kvůli německému vlivu). Kromě toho byl do finštiny a baltofinských jazyků přeložen švédský termín kalk jako Itämeri neboli „Východní moře“ či sámsky Nuortamearra, bez ohledu na geografii. Moře leží sice západně od Finska, avšak Finsko bylo součástí Švédského království od středověku až do roku 1809.
V dalším baltofinském jazyce, v estonštině, se Baltské moře nazývá „Západní moře“ (Läänemeri), neboť značná část moře se nachází západně od Estonska. V jižním Estonsku se nazývá jednak „Západní moře“ a jednak „Večerní moře“ (Õdagumeri).
Geografie Geofyzikální data vpravo|náhled| Povodí Baltského moře s hloubkou, nadmořskými výškami, hlavními řekami a jezery náhled|Kurská kosa v ruské Kaliningradské oblasti
Baltské moře je de facto ramenem Atlantského oceánu, přesněji Severního Atlantiku. Je ohraničené Dánskem a Švédskem na západě, Švédskem také na severu, Finskem na severovýchodě, Německem a Polskem (Středoevropskou nížinou) na jihozápadě, Baltskými státy a Ruskem (včetně Kaliningradské oblasti na jihovýchodě a východě.
Moře je asi 1600 km dlouhé, v průměru 193 kilometrů široké a v průměru 55 metrů hluboké. Maximální hloubka je 459 metrů, kterou dosahuje ve středu své švédské části. Jeho plocha je 415 266 km², podle jiných údajů kolem 349 644 km² a objem asi 20 000 km3. Obvod pobřeží činí asi 8 000 km. at envir.ee. (archived) (2006-04-21). Retrieved on 23 June 2011.
Baltské moře je jedním z největších brakických vnitrozemských moří podle plochy a zabírá povodí tvořené glaciální erozí během několika posledních dob ledových.
Fyzikální charakteristiky Baltského moře, jeho hlavních podoblastí a přechodová pásma k oblasti Skagerrak/Severnímu mořistr. 7 Podoblast Plocha Objem Maximální hloubka Průměrná hloubka km² km3 m m 1. vlastní Baltské moře 211 069 13 045 459 62,1 2. Botnický záliv 115 516 6 389 230 60,2 3. Finský záliv 29 600 1100 123 38,0 4. Rižský záliv 16 300 424 > 60 26,0 5. Beltské moře / Kattegat 42 408 802 109 18,9 Celkem Baltské moře 415 266 21 721 459 52,3
Vymezení Mezinárodní hydrografická organizace vymezuje hranice Baltského moře takto:
Okraj pobřeží Německa, Dánska, Polska, Švédska, Finska, Ruska, Estonska, Lotyšska a Litvy se rozšiřuje severovýchodně od těchto hranic: V Malém Beltu. Přímka spojující Falshöft () a Vejsnæs Nakke (Ærø: ). Ve Velkém Beltu. Přímka spojující Gulstav (nejjižnější bod ostrova Langeland) a Kappel Kirke () na ostrově Lolland. V úžině Guldborgsund. Přímka spojující Flinthorne-rev a Skjelby (). V Öresundu. Přímka spojující maják Stevns () a místo Falsterbo ().
Dělení náhled|Regiony a úmoří Baltského moře: 1 = Botnická zátoka2 = Botnické moře 1 + 2 = Botnický záliv, částečně také 3 a 4 3 = Ostrovní moře 4 = Ålandské moře 5 = Finský záliv 6 = Severní Baltské moře 7 = Západní Gotlandská pánev 8 = Východní Gotlandská pánev 9 = Rižský záliv 10 = Gdaňský záliv / Gdaňská pánev 11 = Bornholmská pánev a Hanöbukten 12 = Arkonská pánev 6–12 = vlastní Balt 13 = Kattegat, není nedílnou součástí Baltského moře 14 = Beltské moře (Malý Belt a Velký Belt) 15 = Öresund (průliv) 14 + 15 = dánské úžiny, nejsou nedílnou součástí Baltského moře Severní část Baltského moře je známo jako Botnický záliv, jehož nejsevernější částí je Botnická zátoka. Více zaoblená jižní kotlina zálivu se nazývá Botnické moře a bezprostředně na jih leží Ålandské moře. Finský záliv spojuje Baltské moře s Petrohradem. Rižský záliv leží mezi lotyšským hlavním městem Riga a estonským ostrovem Saaremaa.