Antropocén je poměrně nový termín z oblasti geochronologie, který je motivován snahou označit období, kdy lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém. Pojem je složen ze dvou řeckých slov ἄνθρωπος (anthropos) „člověk“ a καινός (kainos) „nový“. Termín vymyslel ekolog Eugene Stoermer a popularizoval jej počátkem nového tisíciletí atmosférický chemik Paul Crutzen, držitel Nobelovy ceny. Ten považuje vliv lidského chování na zemskou atmosféru za natolik významný, že by měly být moderní dějiny lidstva označeny za nové geologické období. Mezinárodní unie geologických věd však roku 2024 návrh na vyčlenění nové geologické epochy s názvem Antropocén výraznou většinou zamítla.
Koncept antropocénu se vedle chronostratigrafie a geochronologie začal používat i v dalších odborných disciplínách (např. antropologie, archeologie, pedologie, ekologie, geografie, oceánografie, historie, sociologie, filozofie, mezinárodní právo), zpravidla však v poněkud odlišném pojetí.
Oficiální zavedení v geochronologii a chronostratigrafii V současnosti není dosud uzavřeno, kterým okamžikem by antropocén měl začínat. Podle prvotních úvah (například Crutzen) by se mělo jednat až o období průmyslové revoluce, kdy na počátku 19. století začala růst přítomnost uhlíku a metanu v zemské atmosféře. Ovšem člověk začal ovlivňovat Zemi před několika tisíci lety. Podle jiných (například Ruddiman) by začínal už s objevem a rozšířením zemědělství před zhruba osmi tisíci let; antropocén by pak zahrnoval větší část holocénu, nebo by dokonce byl jen jiným označením pro holocén.
Pracovní skupina Mezinárodní stratigrafické komise pro antropocén (AWG), vytvořená v roce 2009, zastává stanovisko, že začátek tohoto období by měl být optimálně zařazen do poloviny 20. století, kdy došlo k významnému růstu populace, industrializace a globalizace jako takové. Nejvýznamnějším důvodem však byly jaderné testy, vrcholící v 50. letech, v jejichž důsledku se do půdy dostaly umělé radioaktivní částice. Návrh byl řešen Mezinárodní komisí pro stratigrafii. Ta však roku 2018 zavedla členění holocénu na greenlandian, northgrippian a meghalayan, antropocén jako oficiální geologické období navazující na holocén zatím nebyl přijat, a to ani v listopadu 2019 na jednáních Mezinárodní stratigrafická komise (ICS) ani Mezinárodní unie geologických věd (IUGS).
Pracovní skupina pro antropocén většinově odhlasovala 21. května 2019 podobu návrhu o zavedení antropocénu jako oficiálního geologického období, který postoupila k projednání Mezinárodní stratigrafickou komisí (ICS) na zasedání v roce 2021. V květnu 2022 byly prezentovány návrhy kandidátů možného globálního hraničního stratotypu (Global Boundary Stratotype Section and Point – GSSP) pro hranici holocén – antropocén, které byly podrobněji představeny ve speciálním čísle časopisu The Anthropocene Review v roce 2023. V prosinci 2022 pracovní skupina pro antropocén na základě diskusí označila 3 návrhy z 12 za méně preferované a ostatních 9 posunula do dalšího hlasování. Všechny návrhy posunuté do posledního výběru se prakticky shodují v začátku antropocénu jakožto geochronologické epochy resp. chronostratigrafického oddělení, a kladou ho mezi roky 1948 a 1958, a to podle vrstvy sedimentů bohatých na radioaktivní plutonium-239 jako důsledku testů atomových bomb. Podle vybraného GSSP pak měl být označen geochronologický věk resp. chronostratigrafický stupeň: + Návrhy v užším výběru Navrhovaný mezinárodníčeská podoba podle nomenklaturních zásad nemá příponu -(i)an a je psána s počátečním malým písmenem, dosud (2023) nepublikováno název stupně/věku Lokalita pro GSSP Souřadnice Navrhovaný rok začátku antropocénu Antarctican ledovec Palmerovy země, Antarktida 73,8521°S; 65,4526°W 1952 Baltician Gotlandská pánev, Baltské moře 57,2830°N; 20,1204°E 1956 ± 4 Beppuwanian záliv Beppu, Japonsko 33,2778°N; 131,5373°E 1953 Crawfordian jezero Crawford Lake, Kanada 43,4686°N; 79,9487°W 1950 Flinderian útes Flinders Reef, Korálové moře, Austrálie 17,7179°S; 148,4510°E 1958 Gardenian útes West Flower Garden Bank, Mexický záliv 27,8762°N; 93,8147°W 1957 Searsvillian jezero Searsville Lake, Kalifornie, USA 37,4068°N; 122,2377°W 1948 Sihailongwanian jezero S'-chaj Lung-wang,angl. Sihai Longwan Čína 42,2868°N; 126,6012°E 1953 Sudetian rašeliniště na Sněžce, Polsko 50,7391°N; 15,7077°E 1950–1955
11. července 2023 pracovní skupina pro antropocén oznámila výsledek výběru – pro stanovení hranice počátku antropocénu byl vybrán sedimentární záznam v jezeře Crawford Lake v kanadské provincii Ontario. Oficiální návrh upřesnil lokaci a posunul dataci GPPS na rok 1952. +Kvartér s antropocénem a crawfordem (zamítnutý návrh)perioda/útvarepocha /oddělenívěk /stupeňpočátekv Ma b2kPočátek jednotky, resp. stáří její báze (dolní hranice), se uvádí v miliónech let před rokem 2000.kvartér (čtvrtohory)antropocéncrawford 0,000048 holocén meghalayan 0,004250 northgrip 0,008326 greenland 0,0117 pleistocén svrchní 0,129 chiban 0,774kalábr 1,80 gelas 2,58 Tento oficiální návrh by následně musel projít dalšími třemi schvalovacími procesy (postupně Subkomise pro stratigrafii kvartéru, ICS, IUGS), aby mohl být považovaný za oficiálně ratifikovaný a zahrnut do Mezinárodní stratigrafické tabulky; její nově navržené členění čtvrtohor ukazuje tabulka vpravo. Hlasování v IUGS však na začátku března 2024 poměrem hlasů 12 ku 4 návrh odmítlo. Ačkoliv vědci většinově uznávají, že se člověk stal významným geologickým činitelem, většina nesouhlasí s návrhem, který by období o délce lidského života postavil na roveň epochám/obdobím, které pokrývají statisíce a miliony let – převažuje názor, že v případě lidského vlivu jde jen o „událost“ v geologickém smyslu slova. Nesoulad panuje také v otázce, od kdy by se měl začátek Antropocénu počítat, protože pozorovatelné antropogenní účinky na environmentální a klimatické systémy Země dávno předcházejí jaderným testům v polovině 20. století. Celý 15letý proces příprav tak byl ukončen a pro nové uznání by musel být zahájen znovu od začátku.
náhled|Edward Burtynsky na své výstavě
Odkazy v současné kultuře Pojem antropocén se začal užívat i v jiných, než striktně vědeckých kruzích. Uznávaný kanadský krajinářský fotograf Edward Burtynsky vydal v roce 2018 v pořadí svou patnáctou knihu fotografií s názvem Antropocén (Anthropocene). V knize zachycuje širokou paletu přírodních scenérií, které člověk v minulosti významněji ovlivnil svou činností. Pražané měli naposled příležitost seznámit se s Burtynského prací na podzim roku 2019 na výstavě pořádané Centrem architektury a městského plánování (CAMP).
Burtynsky se též spolupodílel na tvorbě kanadského dokumentárního filmu Antropocén: Epocha člověka (v originále Anthropocene: The Human Epoch), který do českých kin vstoupil 14. listopadu 2019.
Poznámky
Reference
Literatura FULÍNOVÁ, Eliška; KVÍČALOVÁ, Anna (eds.). Antropocennosti: průvodce světem antropocénu. 1. vyd. Praha: Academia, 2024. 484 s. ISBN 978-80-200-3484-7. – obsáhlá česká publikace sepsaná kolektivem dvaceti českých vědců o historii a současnosti antropocenního způsobu uvažování nejen v přírodních vědách; recenze např. zde (Lucie Juřičková, Živa 1/2021) – článek je dostupný pouze předplatitelům onoho týdeníku
Související články Vymírání v holocénu Vymírání v pleistocénu Behaviorální modernita
Externí odkazy
Kategorie:Geologický čas Kategorie:Kvartér Kategorie:Geologické epochy Kategorie:Ekologie Kategorie:Vliv člověka na životní prostředí