Migréna je chronické onemocnění charakteristické opakovanými středně těžkými až silnými bolestmi hlavy často doprovázenými řadou příznaků souvisejících s autonomní nervovou soustavou. Slovo je odvozeno z řečtiny z výrazu ἡμικρανία (hemikrania), „bolest jedné strany hlavy“, on Perseus tvořeného slovy ἡμι- (hemi-), „polovina“ a κρανίον (kranion), „lebka“.
Bolest hlavy je typicky unilaterální (postihující jen jednu polovinu hlavy), je pulsující povahy a trvá od 2 do 72 hodin. Může se projevovat symptomy jako nevolnost, zvracení, fotofobie (zvýšená citlivost na světlo) nebo fonofobie (zvýšená citlivost na zvuk); fyzická aktivita bolest obvykle ještě zhoršuje. as PDF Až jedna třetina osob trpících migrénou vnímá auru – jde o přechodnou zrakovou, senzorickou, jazykovou či motorickou poruchu signalizující brzký nástup bolestí hlavy.
Má se za to, že migrény vznikají v důsledku kombinace environmentálních a genetických faktorů. Přibližně dvě třetiny případů se v rodinách dědí. Svou roli může hrát rovněž kolísající hladina hormonů – před začátkem puberty migréna postihuje běžněji chlapce než dívky, v dospělosti se však objevuje až dvakrát či třikrát častěji u žen než u mužů. Náchylnost k migrénám se obvykle snižuje během těhotenství. Přesné mechanismy migrény nejsou známy, má se však za to, že se jedná o neurovaskulární poruchu. Hlavní teorie o vzniku migrény souvisí se zvýšenou vzrušivostí mozkové kůry a abnormální funkcí neuronů zodpovědných za vnímání bolesti, nacházejících se v trojklaném nervu v mozkovém kmeni.
V iniciální fázi léčby se doporučují jednoduchá analgetika, jako je například ibuprofen a paracetamol proti bolestem hlavy, a antiemetika proti nevolnosti; svou roli hraje i vyhýbání se spouštěcím faktorům. Podle studií mají velký léčebný potenciál i látky CBD a THC, nejlépe v kombinaci 2:1. Specifické látky, jako například triptany nebo ergotaminy, lze použít u osob, u nichž jsou jednoduchá analgetika neúčinná. Obecně migrénou v určitém okamžiku života trpí více než 10 % populace.
Příznaky a symptomy Migréna se typicky projevuje přechodnou opakující se silnou bolestí hlavy spojenou se symptomy autonomní nervové soustavy. Přibližně 15–30 % osob trpících migrénou vnímá auru , přičemž lidé trpící migrénou s aurou rovněž často trpí migrénami bez aury. Prudkost, trvání a četnost záchvatů je proměnlivá. Migréna se také projevuje agresivitou vůči lidem, kteří na osobu trpící migrénou křičí nebo hlasitě mluví. Migréna trvající déle než 72 hodin je označována pojmem status migrenosus. Existují čtyři možné fáze migrény, ačkoli ne ke všem vždy nezbytně dochází: Počáteční fáze prodromů, ke které dochází hodiny či dny před nástupem bolesti Fáze aury, která bezprostředně předchází nástupu bolesti hlavy Fáze bolesti, rovněž známá jako fáze bolesti hlavy Konečná fáze postdromu, následný stav po odeznění záchvatu migrény
Prodrom Prodromální nebo varovné symptomy se objevují u přibližně 60 % osob trpících migrénou s nástupem od dvou hodin do dvou dnů před počátkem bolesti či aury. Tyto symptomy mohou zahrnovat celou řadu jevů, včetně změny nálady, podrážděnosti, deprese nebo euforie, vyčerpanosti, chuti na určité jídlo, ztuhlosti svalů (zejména na krku), zácpy či průjmu a citlivosti na pachy či hluk. Tyto symptomy se mohou objevovat u migrény s aurou i bez ní.
Fáze aury 150px|Klikaté čáry připomínající obrysy hradební zdi150px|Negativní skotom, výpadek části zorného pole150px|Pozitivní skotom, lokální vnímání dodatečných struktur150px|Většinou jednostranná ztráta vnímání
Aura je přechodný fokální neurologický jev, který se objevuje před nástupem bolesti hlavy nebo v jejím průběhu. Aura přichází postupně v řádu minut a obvykle trvá méně než 60 minut. Symptomy mohou být vizuální, senzorické či motorické povahy a mnoho osob zažívá více než jeden z nich. Nejběžnější jsou vizuální efekty, které se objevují až v 99 % případů, přičemž více než v polovině případů jde výhradně o ně. Častou poruchou vidění je scintilační skotom (oblast částečného zkreslení zorného pole s mihotajícími se světly). Ten obvykle začíná poblíž středu zorného pole a šíří se do stran v podobě klikatých čar, jež jsou přirovnávány k liniím opevnění či hradebních zdí. Čáry jsou obvykle černé a bílé, někteří lidé však vidí i čáry barevné. U skupiny pacientů dochází ke ztrátě části zorného pole, což je jev známý jako hemianopsie, zatímco jiní vidí rozmazaně.
Druhou nejběžnější formou je senzorická aura, objevující se u 30–40 % osob s aurou. Pocit mravenčení často začíná na jedné z rukou a odtud se šíří přes paži až do oblasti nosu a úst na stejné straně těla. Po odeznění mravenčení obvykle dochází ke znecitlivění a ztrátě orientačního smyslu. Mezi další symptomy fáze aury mohou patřit poruchy řeči či jazykové poruchy a závrať, méně běžné jsou motorické problémy. Motorické symptomy naznačují, že se jedná o hemiplegickou migrénu, kdy slabost oproti ostatním druhům aury trvá déle než jednu hodinu. K auře bez následné bolesti hlavy dochází pouze vzácně;The Headaches Pg.407-419 tento jev je známý jako aura bez migrény.
Fáze bolesti Bolest hlavy je typicky jednostranná, pulsující, středně těžká až silná. Obvykle nastupuje postupně a zhoršuje se v důsledku fyzické aktivity. Ve více než 40 % případů však může být bolest oboustranná a často spojená s bolestmi krku. Oboustranná bolest je obzvláště běžná u těch osob, které trpí migrénou bez aury. Méně běžně se může bolest objevovat v zadní či horní části hlavy. U dospělých bolest trvá obvykle 4 až 72 hodin, u dětí však často méně než 1 hodinu. Četnost záchvatů migrény je proměnlivá, od pouze několika za celý život až po několik za týden, přičemž průměr je přibližně jeden záchvat za měsíc.
Bolest je často doprovázena nevolností, zvracením, citlivostí na světlo, citlivostí na zvuk, citlivostí na pachy, únavou a podrážděností. Při bazilární migréně, migréně s neurologickými symptomy souvisejícími s mozkovým kmenem nebo neurologickými symptomy na obou stranách těla, patří k běžným jevům závrať, omámenost a zmatení. Nauzea se dostavuje u téměř 90 % osob, zvracení u přibližně jedné třetiny z nich. Při záchvatu migrény tudíž mnozí vyhledávají tmavou a tichou místnost. Další symptomy mohou zahrnovat rozmazané vidění, ucpání nosních cest, průjem, časté močení, bledost či nadměrné pocení. Může se objevit i otok či zvýšená citlivost kůže na hlavě a ztuhlost krku. U starších osob jsou související symptomy méně běžné.
Postdrom Následky migrény mohou přetrvávat i několik dní po odeznění největší bolesti hlavy; tato fáze se nazývá postdrom. Mnozí lidé popisují bolestivý pocit v místech migrény, někteří sníženou schopnost přemýšlet i po několik dnů po odeznění bolesti hlavy. Pacient se může cítit unavený nebo „jako při kocovině“ a pociťovat bolest hlavy, kognitivní potíže, gastrointestinální symptomy, změny nálady a slabost. Podle jisté zprávy se „někteří lidé po záchvatu migrény cítí nezvykle svěží či v dobré náladě, zatímco jiní pociťují depresi a malátnost“.
Příčina Základní příčina migrény je neznámá, má se však za to, že souvisí s kombinací environmentálních a genetických faktorů. Ve dvou třetinách případů se migrény dědí v rodinách a jen vzácně k nim dochází v důsledku poruchy jednoho genu. S migrénou je spojována řada psychologických onemocnění, včetně deprese, úzkosti a bipolární afektivní poruchyThe Headaches, Pg. 246-247, a rovněž mnoho biologických jevů nebo spouštěcích faktorů.
Genetika Studie prováděné s dvojčaty uvádějí 34 až 51 % genetický vliv na pravděpodobnost vzniku migrény. Tato genetická souvislost je silnější u migrén s aurou než u migrén bez ní. Řada specifických variant genů riziko malou až střední měrou zvyšuje.
Migrény v důsledku poruchy jednoho genu jsou vzácné. Jedna z nich je známá jako familiární hemiplegická migréna, typ migrény s aurou, která se přenáší autosomální dominantní dědičností. Toto onemocnění souvisí s odchylkami genu kódujícího proteiny zapojené do přenosu iontů. Dalším genetickým onemocněním způsobujícím migrénu je syndrom CADASIL neboli autozomálně dominantní cerebrální arteriopatie se subkortikálními infarkty a leukoencefalopatií.
Spouštěcí faktory Migrény mohou být vyvolány spouštěcími faktory, jimž někteří přisuzují vliv v menším a jiní ve větším počtu případů. Za spouštěcí faktory bývá označována řada jevů, jejich vliv a význam je však nejistý. Spouštěcí faktor se může objevit až 24 hodin před propuknutím symptomů.
Fyziologické aspekty Za běžné spouštěcí faktory jsou označovány stres, hlad a únava (ty přispívají rovněž k tenzním bolestem hlavy). Je pravděpodobnější, že migrény se vyskytnou kolem období menstruace. Svou roli hrají i další hormonální aspekty, jako například menarché, používání perorální antikoncepce, těhotenství, perimenopauza a menopauza. Zdá se, že tyto hormonální faktory hrají větší roli u migrény bez aury. Migréna se obvykle neobjevuje během druhého a třetího trimestru nebo po menopauze.
Aspekty související s potravou Přezkoumáním potravinových spouštěcích faktorů bylo zjištěno, že důkazy o jejich vlivu povětšinou spočívají na subjektivním hodnocení a nejsou dostatečně přesné na to, aby roli konkrétních spouštěčů dokázaly či vyvrátily. Co se týče konkrétních činitelů, zdá se, že účinek tyraminu na migrénu není podložen, zatímco glutamát sodný (MSG) je často označován za potravinový spouštěč, ačkoli toto tvrzení není důsledně podpořeno.
Environmentální aspekty Důkazy o potenciálních spouštěcích faktorech v domácím a vnějším prostředí jsou celkově slabé, lidem s migrénami se nicméně doporučuje dodržovat preventivní opatření z hlediska kvality vzduchu v místnostech a osvětlení. Ačkoli se někteří domnívají, že migrénami běžně trpí lidé s vysokou inteligencí, nezdá se, že by se toto tvrzení zakládalo na pravdě.
Aspekty spojené s psychikou Alternativní odvětví medicíny na migrénu pohlíží jako na problém způsobený zanesenou dráhou žlučníku. To je způsobeno opakovaným potlačováním vzteku a tudíž jeho hromaděním v celém těle. Tuto teorii podporuje i poměr migrénózních záchvatů mezi muži a ženami, kdy muži vztek dostávají ven svým impulsivním chováním. Migréna je tak u nich na rozdíl od žen pouze výjimečnou záležitostí.
Patofyziologie náhled|Animace šířící se kortikální deprese Migréna je považována za neurovaskulární onemocnění, přičemž se na základě důkazů zdá, že její mechanismus začíná v mozku a dále se šíří do cév.The Headaches Chp. 29, Pg. 276 Někteří vědci mají za to, že významnější roli hrají neuronové mechanismy, zatímco ostatní přisuzují klíčovou roli cévám. Další se domnívají, že oba faktory jsou stejně důležité. Předpokládá se rovněž vliv vysoké hladiny nervového mediátoru serotoninu, známého jako 5-hydroxytryptamin.
Aura Šířící se kortikální deprese nebo také Leãova šířící se deprese je exploze neuronové aktivity následovaná obdobím nečinnosti, ke které dochází u osob s migrénou doprovázenou aurou.The Headaches, Chp. 28, pg 269-272 Pro její vznik existuje řada vysvětlení, včetně aktivace NMDA receptorů vedoucí k pronikání vápníku do buněk. Po náhlém zvýšení aktivity dochází ke snížení toku krve v postižené oblasti mozkové kůry, a to po dobu dvou až šesti hodin. Má se za to, že po přesunutí depolarizace do spodní části mozku jsou aktivovány nervy vnímající bolest hlavy a krku.
Bolest Přesný mechanismus bolesti hlavy, která migrénu provází, není znám. Některé důkazy podporují primární roli struktur centrální nervové soustavy (například mozkového kmene a mezimozku), zatímco ostatní údaje se vyslovují pro roli periferní aktivace (například prostřednictvím senzorických nervů, které obklopují cévy hlavy a krku). Mezi tyto cévy potenciálně patří tepny tvrdé pleny mozkové, tepny omozečnice a extrakraniální tepny, například ty, jež se vyskytují ve kštici. Velký význam je přikládán zvláště vazodilataci extrakraniálních tepen.
Diagnóza