Nils-Aslak Valkeapää, sámsky Áillohaš či Áilu (23. března 1943 Enontekiö – 26. listopadu 2001 Espoo) byl sámský spisovatel, hudebník a malíř.
Život a tvorba Svou tvorbou rehabilitoval a navrátil k životu joik – sámský zpěv – a určil hlavní tendence sámského umění (výtvarného, slovesného i hudby), vytvořil tedy jakýsi obecně pojatý umělecký program.
Původní profesí byl učitel. Brzy však nastoupil dráhu profesionálního umělce. První desku nazvanou finsky Joikuja (Joiky) vydal v roce 1968. V sedmdesátých a osmdesátých letech procestoval se svým hudebním programem obrazně řečeno celý svět.
V roce 1971 vydal svou literární prvotinu psanou finsky – pamflet s názvem Terveisiä Lapista (Pozdravy z Laponska). Ukazuje v něm základní pojmy a proudy sámské kultury a odhaluje místa střetu majoritní finské a minoritní sámské společnosti. Poté již píše pouze sámsky, vydává sbírky poesie a knihy Slunce, můj milý otec a Země, má milá matka, v nichž komponuje text, grafickou textovou úpravu, hudbu (na CD), fotografii a malbu.
Knihou Slunce, můj milý otec měl Valkeapää ambici vytvořit sámské národní epos. Děj má tři roviny – mytologickou (stvoření světa a jeho zánik), historickou (stvoření člověka a dějiny Sámů) a individuální (zkušenost Sámů v době po 2. světové válce. Složku mytologickou podporují Valkeapääho malby, zbylé dvě složky fotografie Sámů a Laponska, jež Valkeapää nasbíral po archívech rozsetých po celém světě.
Obdobně Valkeapää zacházel s knihou Země, má milá matka, jíž se snažil vytvořit epos, jenž by mohl mít funkci obdobnou konstitutivní národní funkci národních epů, ovšem pro všechny původní národy světa. Fotografie tak v knize nejsou pouze ze sámského prostředí, nýbrž i z jiných původních kultur.
Stejný přenos sámské zkušenosti jako minoritního národa na obecnou rovinu zahrnující i ostatní menšinové původní národy se odehrává v rámci trilogie Domov v srdci. První část trilogie je tematizovaná zkušenost sámského dítěte v jeho domácím, laskavém prostředí (domov, rodiče, příroda); ve druhém dílu je již dítě z prostředí vytrženo a vystaveno nepřátelskému světu cizojazyčného a jinokulturního školního internátu. Střet dvou způsobů uvažovaní – sámského nekonfliktního a finského, potažmo západního, utilitaristického – je následně přenesen do kontextu ostatních původních národů světa – Indiánů, Inuitů, sibiřských národů atd.
V roce 2001 získal norské občanství. Již předtím se usadil v norském Skibotnu. Přesto často dojížděl za rodiči do rodného Enontekia. Zemřel při návratu z Japonska při převozu do nemocnice.
Dílo
Knihy Terveisiä Lapista. 1971 (Pozdravy z Laponska) Giđa ijat čuovgadat. 1974 (Světlé jarní noci) Lávllo vizár biellocizáš. 1976 (Zpívej, cvrlikej, skřivánku) Ádjaga silbasuonat. 1981 (Stříbrné žíly proudu) Risten; Kirsti Paltto. (Ilustrace). 1981 Greetings from Lapland. 1983 Ruoktu váimmus. Govaid lea sárgon. Girjjis lea farus Pehr Henrik Nordgren. 1985 (Domov v srdci) (soubor tří sbírek, vydaných samostatně v letech 1974, 1976 a 1981: Giđa ijat čuovgadat, Lávllo vizár biellocizáš a Ádjaga silbasuonat) Herbst in Lappland: Stimmungsbilder aus dem Hohen Norden. H. U. Schwaar. 1985 Ich bin des Windigen Berges Kind. 1985 Beaivi, áhčážan. 1988 (Slunce, můj milý otec) Trekways of the wind. Translators: Ralph Salisbury, Lars Nordström, Harald Gaski. 1994 Nap, édesapám; přel. Domokos Johanna. 1997 Eanni, eannažan. 2001 (Země, má milá matka)
česky Dvě básně ze sbírky Beaivi, áhčažan. Světová literatura 1992, 4, s. 62–63, přeložila a okomentovala Markéta Hejkalová báseň Slunce, můj otec. Cargo 1/2000, zadní přebal, přeložil Jakub Majer Výbor z básní. Host 1998, XIV, 1, s. 44–45, přeložila a okomentovala Ivana Muková
Diskografie Joikuja (1968) Juoigamat (1973) Vuoi Biret-Maaret, vuoi! (1974) De cábba niegut runiidit (1976) Duvva, Áilen Niga Elle ja Áillohaš (1976) Sámi eatnan duoddariid (1978) Sápmi, vuoi Sápmi! (1982) Davas ja geassai (1982) Beaivi, áhčážan (1988) Eanan, eallima eadni (1990) Sámi luondu, gollerisku (1992) Goase dusse (1994) Dálveleaikkat (1994) Sápmi lottážan (1992) – obsahuje alba "Sámi eatnan duoddariid", "Sápmi vuoi Sápmi" a "Davas ja geassai" Beaivi, áhčážan (1992) – obsahuje alba "Beaivi, áhčážan" a "Eanan, eallima eadni" The magic of Sámi yoik (1998) – obsahuje alba "Juoigamat" a "Duvva, Áilen Niga Elle ja Áillohaš"
Ocenění 1978 Zlatá cena Laponské kulturní společnosti 1985 Davviriikkaaid Sámirádi gudnibálkasupmi (Cena Sámské rady severských států) 1988 umělecká cena Laponského kraje 1991 Literární cena Severské rady 1994 čestný doktorát na Univerzitě v Oulu 1999 čestný doktorát na Laponské univerzitě v Rovaniemi
Odkazy
Reference
Literatura Finská národní bibliografie|id = 4929|jméno= Valkeapää, Nils-Aslak (1943–2001). Placený článek.|autor= Veli-Pekka Lehtola|datum = 30. 7. 2007 Veli-Pekka Lehtola: Saamelaiskirjallisuus uuden ja vanhan risteyksessä. In Marginalia ja kirjallisuus. Helsinki 1995 Nils Öivind Helander a Harald Gaski: Čálli giehta ollá guhkás. Ohcejohka 1991 Vuokko Hirvonen: Sydämeni palava. Oulu 1995 Harald Gaski: Obrazy v textech. Stručný přehled starší a současné sámské literatury. In Sámové: Jazyk, literatura a společnost. Praha 2010
Externí odkazy
YLE Elävä arkisto: Ailu Valkeapää joikaa
Kategorie:Sámští spisovatelé Kategorie:Finští spisovatelé Kategorie:Hudebníci Kategorie:Malíři Kategorie:Nositelé Literární ceny Severské rady Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Kategorie:Narození v roce 1943 Kategorie:Úmrtí v roce 2001 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Espoo