náhled|Octavius Augustus s občanskou korunou Principát () označuje formu státního útvaru za rané císařské vlády v antické římské říši od Octavia Augusta do Diokleciána (císařem v letech 284–305), který zavedl centralizovanější a více absolutistický dominát.
Principát byl sice již monarchií, ale zachovával řadu principů republikánského zřízení. Existoval senát, který byl formálně považován za rozhodující státní orgán, konzul, tribuni lidu a další římští úředníci, ale jejich pravomoce byly postupně oslabovány.
Rozhodující moc měl v rukou princeps, první muž ve státě – císař (princeps inter pares – první mezi rovnými), který převzal také úřad nejvyššího velekněze (pontifex maximus). Výkonnou moc postupně přebralo jeho úřednictvo. Zákonodárná a soudní moc příslušela v principátu senátu. Již v průběhu tohoto období se ale vyskytovali císaři, kteří svými absolutistickými sklony předjímali dominátní zřízení – Domitianus a Aurelianus se nechávali oficiálně titulovat jako dominus et deus (Pán a Bůh).
Císaři za principátu
Julsko-klaudijská dynastie Augustus (Gaius Octavius) Tiberius Caligula Claudius Nero
„Rok čtyř císařů“ (68/69) Galba Otho Vitellius (+Vespasianus)
Flaviovská dynastie Vespasianus Titus Domitianus
Adoptivní císaři Nerva Traianus Hadrianus Antoninus Pius Marcus Aurelius Commodus
Související články Seznam římských císařů Starověký Řím Dominát
Kategorie:Starověký Řím