náhled|Stará radnice|264x264px Uherské Hradiště (slováckým nářečím Hradišč; ; ) je město v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Leží 23 kilometrů jihozápadně od Zlína na levém břehu řeky Moravy. Žije zde obyvatel, spolu se Starým Městem a Kunovicemi tvoří městskou aglomeraci s přibližně 37 tisíci obyvateli.
Město bylo založeno 15. října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka – regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, kvalitním vínem, bohatě zdobenými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola na Slovácku. Jedná se o vinařskou obec ve vinařské oblasti Morava, podoblasti Slovácké (viniční tratě Prostřední hora, Soví hora, Přední vinohrady, Zadní vinohrady, Vinohrady, Vrbky).
Geografie Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178–180 metrů. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 metrů, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 metrů. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 hektarů.
Historie
Pravěk a Velkomoravská aglomerace
náhled|Vykopávky velkomoravského kostela na tzv. metropolitní výšině, možné místo pohřbu svatého Metoděje Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov–Morava–Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejímž patronem byl svatý Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum na rozdíl od velkomoravské lokality Mikulčice-Valy však ztěžuje současná zástavba, stejně jako v Kyjově či Hodoníně.
Na území současného Uherského Hradiště (jeho části Sady) až po aglomerace Starého Města se rozkládalo pravděpodobně centrum oblasti, ve které byla soustředěna mocenská správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty tehdejší kultury. Pravděpodobně vzhledem k výhodám říčního terénu (umístění na ostrově) nebyly donedávna nalezeny stopy žádného specifického mohutného opevnění, které by potvrzovalo teorii, že se jednalo o centrum velkomoravské říše Veligrad. Změna této situace nastala až objevením zatím nejmohutnějšího velkomoravského opevnění v lokalitě Rybárny.
Svatojiřský ostrov Cesta k brodu od jihu vedla přes ostrov svatého Jiří (na němž později založil Přemysl Otakar II. královské město Nový Veligrad). Na ostrově stávala podle dochovaných zpráv kamenná kaple svatého Jiří. Její trosky se našly pod základovým zdivem koncem 18. století zrušeného a zbořeného gotického svatojiřského kostela, který nahradil kapli někdy počátkem 15. století. Stával v úhlopříčce hlavního náměstí (dnešní Masarykovo náměstí).
Současná zástavba nedovoluje posoudit lidnatost velkomoravského osídlení. Ojedinělé nálezy však naznačují osídlení již v 8. století. Pro dobu velkomoravskou lze vysledovat souvislý pás osídlení od brodu u Bumbalova až po svahy mařatického kopce. Kromě sídelních objektů byly nalezeny velkomoravské hroby, třmeny, bojové sekery apod., u kaple sv. Jiří jezdecká výstroj.
O opevnění toho mnoho nevíme. Před středověkou hradební zdí se na západní a severní straně nacházejí zbytky jakéhosi hliněného valu neznámého původu, který má jiný průběh než středověké hradby. Pozemky okolo valu nesou název Stará Tenice (což naznačuje místo starého opevnění). Obdobně se zdá, že od konce valu za Bumbalovem pokračuje i na druhém břehu regulované Moravy jakási vyvýšená linie podél starého meandru Moravy směrem k mařatickému kopci. Ta se pod zástavbou ztrácí a za ní se ve svahu kopce objevuje možné její pokračování. Bez archeologického ověření to ale nelze potvrdit.
Pokračování bumbalovského, stejně jako Christinova valu (případně též zlechovského valu) na druhé straně řeky Moravy by znamenalo skvělou obrannou linii pro celou velkomoravskou aglomeraci, neboť by ji umožnilo uzavřít od jihu stejně jako od severu. Obdobný charakter opevnění po obou stranách toku známe i z jiných slovanských lokalit (Novgorod) a předsunuté valy např. ze Starých zámků u Líšně nebo i z jiných slovanských zemí (Polsko, Ukrajina).
Centrální katastrální území nese název Uherské Hradiště. Centrální evidenční část Uherské Hradiště leží na levém břehu řeky Moravy (naproti Starému Městu) a zahrnuje též ZSJ Na Rybníku z katastrálního území Mařatice. Část katastrálního území Uherské Hradiště přesahující východně od Starého Města na sever na pravý břeh řeky Moravy tvoří samostatnou evidenční část Rybárny.
Středověk náhled|vlevo|Městská pečeť (1322)
Založení města opatem Hartlibem a Přemyslem Otakarem II. V polovině 13. století se východní Morava – tehdy stále na pomezí vlivu Přemyslovců a Uher jako tzv. Lucká provincie – ocitla pod nepřátelskými nájezdy, kterými trpělo obyvatelstvo i nedaleký klášter na Velehradě. A právě opat Hartlib z velehradského kláštera (založeného ve 13. století cisterciáky), se tehdy obrátil na panovníka s prosbou o ochranu území. Prostředníkem mu byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, který spolu s královskými rádci zvolil k založení pevnosti ostrov na řece Moravě s kaplí svatého Jiří, na kterém tehdy bylo jen několik rybářských chatrčí. Král Přemysl Otakar II. poté 15. října 1257 dosvědčil listinou, že město je založeno na ostrově, jenž je v majetku velehradského kláštera. Dle této listiny má město ochraňovat konvent i zemskou hranici, proto se pro něj namísto původního Nové Město začal hned v roce 1258 používat název Nový Velehrad. Ze sousedního Veligradu (Starého Města) a blízkých Kunovic byla na něj také přenesena tržní práva.
náhled|350px|Historický model města Uherské Hradiště
Názvy: Nový Velehrad, Radisch, Uherské Hradiště, Slovácké Hradiště Již na konci 13. století začalo být od pojmenování Nový Velehrad upouštěno. V roce 1294 je město již nazýváno Hradištěm a tento název se ustálil na počátku 14. století, když se jméno Velehrad vžilo pro novou obec vzniklou okolo velehradského kláštera. Název „Hradiště“, někdy rozšiřovaný na „Hradiště nad Moravou“, byl ale často v historických pramenech pozměněn, a město se tak uvádí např. jako Hradisst či Hradisscze. Z českého názvu vzniklo latinské či německé Radisch. Současný název „Uherské Hradiště“ se poprvé objevil v roce 1587 a byl inspirován stejným přívlastkem v názvu Uherského Brodu (původně „Brod při hranicích uherských“). Na konci 17. a v 18. století se tento přívlastek začal objevovat častěji. V třicátých až padesátých letech 20. století se uvažovalo o přejmenování na „Slovácké Hradiště“, protože přívlastek „uherské“ zněl pro tehdejší dobu již poněkud zastarale, navíc přejmenování bylo motivováno i jako vymezení proti rakousko-uherské době. Návrh nového názvu však byl veřejností roku 1957 při oslavě 700 let od založení města zamítnut. K přejmenování tak došlo pouze u Zlína (který nesl v letech 1949–1989 název „Gottwaldov“) a již dříve u obce Vnorovy (kde se do roku 1924 používal i název „Znorovy“, ale uzákoněn byl nakonec termín písemně starší).
Středověký půdorys Splávek: Město má dodnes dvě náměstí, která byla při založení umístěna na dvou oddělených ostrovech. Dělil je úzký potok či strouha – několik metrů široký kanál nazývaný „Splávek“, který tekl dnešní ulicí Na Splávku přes Zelný trh, Prostřední ulicí, poté dvorem radnice a zahradou tehdy farního kostela ze 13. století zasvěceného Panně Marii (současný kostel Zvěstování Panny Marie pochází až z poloviny 18. století, původní byl poničen na konci třicetileté války) a za ním opouštěl město. Znázornění Splávku je dobře viditelné na starých rytinách města.
Dvě náměstí: Po svém založení bylo město osídleno obyvateli dvou přilehlých trhových obcí – Kunovic a Starého Města. Obě tyto skupiny si postavily své náměstí:
Kunovjané měli náměstí zvané až do roku 1955 Hlavní náměstí, později Gottwaldovo a nyní od roku 1990 Masarykovo náměstí; stál na něm kostel svatého Jiří, jehož základy jsou dnes skryty pod dlažbou.
Staroměšťané měli Mariánské náměstí s mariánským morovým sloupem, za komunismu zvané náměstí Rudé armády.
Obě náměstí byla posléze spojena Prostřední ulicí, která byla velmi úzká, aby se dala snadno přehradit, jelikož mezi dvěma etniky vznikaly často šarvátky a boje.
náhled|150px|Budovy staré radnice a jezuitského kostela byly postaveny na dřevěném roštu z kmenů zavrtaných do podloží ostrova. Podrobnosti technologie stavby na dřevěném roštu Stará radnice: Uprostřed Prostřední ulice byla za několik let, v roce 1296, z dvou původních měšťanských domů postavena Stará radnice. Ta je dnes nejzachovalejší ukázkou středověké architektury města. Radnice vznikla spojením dvou domů, starší levý dům má gotickou dispozici, renesanční část je střed průjezdu a horní síň v patře (dnes restaurace). Mladší dům má raně barokní dispozici. Oba domy jsou propojeny barokním portálem v zadní části průjezdu. Radnice byla přestavěna na konci 15. a počátkem 16. století, další úpravy byly provedeny v 18. a 19. století. Poslední rozsáhlá rekonstrukce pochází z roku 1995. Radnice sloužila svému účelu až do devadesátých let 19. století, kdy byla postavena na Palackého náměstí nová (dnešní radnice se pak nachází na Masarykově náměstí). Věž staré radnice je dnes nakloněna o několik stupňů do ulice a říká se jí „slovácká Pisa“, což není zcela ironické, jelikož technika staveb na pískových sedimentech řeky Moravy byla ve středověku převzata z laguny italských Benátek a spočívala v zavrtání dlouhých dřevěných kmenů dubu, borovice, smrku či sosny do pískového podloží (viz obrázek). Dřevo bylo v té době hojně rozšířené a tuto technologii v Itálii realizovali často řemeslníci vyrábějící lodě. Uherská cesta: Během středověku byla stará obchodní cesta do Uher přeložena, aby procházela městem. Za mostem přes řeku Moravu procházela Staroměstskou branou na Mariánské náměstí, poté na Hlavní náměstí, dnes Masarykovo, kde se stáčela do dnešní Havlíčkovy ulice. Pozůstatkem této cesty je fakt, že se Havlíčkova ulice napojuje na Masarykovo náměstí také pod neobvyklým úhlem 45 stupňů místo pravoúhlého, jak je ve středověku obvyklé; poté Kunovickou branou opouštěla město a pokračovala směrem k Vlárskému průsmyku. Pevnost: Opevnění města bylo zpočátku dřevěné, později více fortifikační: asi od poloviny 14. století bylo započato se stavbou kamenných hradeb, po skončení česko-uherských válek na konci 15. století byla pevnost přebudována. Existovalo několik bran. Dochovala se „Shořelá“, dnes nazývaná Matyášova. Tvrdí se o ní, že je tak nízká, aby v ní každý musel sklonit hlavu. Také Matyáš Korvín musel sklonit před městem hlavu a darovat rytíře do znaku za udatnost při obraně pevnosti během česko-uherských válek. Uherské Hradiště bylo dobyto za svoji historii pouze jednou, a to Prusy roku 1742. Kaple svaté Alžběty: Nejstarší stavbou ve městě je kaple svaté Alžběty, která byla odsvěcena za vlády Josefa II. a sloužila také jako hostinec či sklad. Po rozsáhlé opravě v roce 1995 je z ní lékárna. Dům U Slunce: Jediná zachovalá renesanční stavba je Dům U Slunce z roku 1578 s renesančním podloubím vysokým 5,5 metru. Takový byl tehdejší stavební předpis, aby jím mohl projet plně naložený vůz. Sloužil jako skladiště soli. Sousední podloubí u lékárny je jen estetická úprava provedena za přestavby domu v 19. století.