Číslo je gramatická kategorie jmen i sloves, která udává počet účastníků děje. U většiny jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti – mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Číslo tak můžeme členit na: jednotné číslo (singulár), množné číslo (plurál), dvojné číslo (duál) – např. ve slovinštině, litevštině, arabštině, trojné číslo (triál) – např. v kreolském jazyce Tok Pisin nebo vanuatské bislamštině, čtverné číslo (kvartál) – např. v českém znakovém jazyku, marshallštině paukál (rozlišuje počet málo od mnoho) – např. částečně v arabštině, partitivní plurál (vyčleňuje několik jedinců z většího množství, např. několik ptáků z hejna), inkluzivní a exkluzivní plurál (tj. my i ty x my, ale bez tebe) – např. v malajštině.
Některé jazyky naopak nerozlišují ani jednotné a množné číslo, nebo jen v omezené míře – například v angličtině je druhá osoba identická pro obě čísla.
Čeština V češtině se rozlišuje: jednotné číslo množné číslo
V minulosti se v češtině používal také duál, z nějž se do současného jazyka dochovaly jen pozůstatky, např. označení některých párových lidských orgánů (oči, ruce), nebo číslovka dvě stě (místo dvě sta).
Některá podstatná jména v češtině mají pouze tvar množného čísla, nazývají se pomnožná (pluralia tantum, tj. „vždy plurál“). Jsou to: některé části těla – záda, bedra, ústa, játra nemoci – příušnice, spalničky, neštovice (ale např. příjice je v čísle jednotném) nástroje a zařízení ze dvou nebo více částí – nůžky, kleště, vrata, brány, vidle, hrábě, váhy, sáně nebo jiná zařízení, u nichž původ množného čísla nemusí být dnes již zřejmý – dveře, kamna některé hudební nástroje – housle, varhany kalhotové druhy oblečení – kalhoty, džíny, tepláky, trenýrky, slipy, plavky, některé potraviny – povidla, kvasnice, časové pojmy, činnosti – námluvy, prázdniny, Vánoce, narozeniny, zásnuby, místní jména – Čechy, Poděbrady, Hustopeče, Pardubice (opět ne vždy, některé názvy zakončené -ice jsou v jednotném čísle ženského rodu).
Některá podstatná jména naopak množné číslo nemají (singularia tantum = „vždy singulár“) a používají se v jednotném čísle i k označení většího množství. Jsou to podstatná jména: hromadná – žactvo, lidstvo, dříví, křoví, kamení, březina, šotolina látková – pivo, písek, dřevo, hrách, rybíz abstraktní – snaha, mladost, spaní
Některá z těchto slov však v přeneseném nebo konkretizovaném významu množné číslo mít mohou – např. 3 piva (nápoje), různé snahy o zlepšení, Zlaté Písky apod.
Někdy v češtině dochází k posunům v čísle (numerálním transpozicím). Jde o: Mykání – jedinec o sobě mluví v množném čísle. Mykání se vyskytuje například v těchto funkcích: autorský plurál (často ztotožňován s plurálem skromnosti) zejména v knihách a studiích: K tomu se ještě vrátíme, jsme přesvědčení, že…. majestátní plurál, který užívají vladaři a jiné osoby obdařené mocí: My, Karel IV., král český a císař římský,... inkluzivní plurál (empatický plurál) vyjadřuje sounáležitost mluvčího či autora s adresátem textu (teď si umejeme ručičky, tak copak nás bolí, necháme 10 minut vařit, nyní pohovoříme o urbanismu) Vykání – oslovení posluchače množným číslem. Vykání existuje v mnoha jazycích a je projevem úcty k posluchači. dříve se pro tento účel používalo také onikání (oslovení množným číslem ve 3. osobě)
Reference
Literatura
Související články Osoba (mluvnice) Skloňování Časování Vykání
Externí odkazy
Kategorie:Mluvnické číslo Kategorie:Jmenné kategorie Kategorie:Slovesné kategorie