Tygr (Panthera tigris) je velká kočkovitá šelma žijící v Asii. Ze současných kočkovitých šelem je největší a díky charakteristickým tmavým pruhům na zlatožluté či rudohnědé srsti nezaměnitelný. Někteří tygři běžně dosahují délky trupu přes 2 m, délka ocasu bývá až 90 cm a hmotnost samců mnohdy více než 200 kg; samice jsou výrazně menší, dosahují hmotnosti maximálně kolem 130 kg. Díky těmto parametrům je tygr po ledním a hnědém medvědovi třetím největším suchozemským predátorem.
Tygři jsou obvykle samotáři. Jejich hlavní kořistí jsou velcí sudokopytníci. Obývají různé biotopy od tropických lesů přes stepi a mokřady až k severským tundrám. Původně areál rozšíření sahal od Kavkazu a východního Turecka do středoasijských stepí, od indického subkontinentu přes Zadní Indii a východní Čínu na ruský dálný východ. Areál také zahrnoval indonéské ostrovy Sumatra, Jáva a Bali. Dnes tygr obývá pouze malé zbytky původního areálu. Podle odhadů v současnosti žije v divočině 3 000 až 5 000 tygrů, většinou v národních parcích či rezervacích. Tygr je klasifikován IUCN jako ohrožený druh.
Etymologie Slovo „tygr“ je odvozeno z latinského tigris, což je zase odvozenina řeckého τίγρις (tígris). Prapůvod slova je však orientální, pravděpodobně íránský. Může zde být příbuznost s avestánským tigri- (šíp) a staroperským tigra- (špička), případně staroindickým teĵate (je ostrý). Indoíránská slova se vykládají jako domácí odvozenina z pra-indoevropského kořene (s)tieg- (píchat, být ostrý).
Taxonomie
Evoluce Tygr patří mezi velké kočky. Kvůli nedostatku fosilních nálezů je však rekonstrukce evolučního vývoje tygra v rámci rodu Panthera relativně obtížná.
Rod Panthera má svůj původ pravděpodobně v Asii, co se však týče přesnějšího určení, vědci zatím tápou v temnotě. Morfologické a genetické výzkumy ukazují, že tygr je bazální sesterskou skupinou k ostatním žijícím druhům rodu Panthera (lev, jaguár, levhart, irbis). Nejstarší fosilní nálezy velké kočky podobné tygrovi pochází z Číny a byly popsány jako Panthera palaeosinensis. Tato kočka žila na počátku pleistocénu (zhruba před 2 miliony let) a byla menší než dnešní tygr. První pravé tygří fosilie pochází z Jávy a jsou datované do doby zhruba před 1,6 až 1,8 milionu let. Z raného a středního pleistocénu jsou známy četné nálezy z Číny, Sumatry a Jávy. Do Indie, na Altaj, do severních oblastí Ruska a dalších částí Asie tygr pronikl podle fosilních nálezů až v pozdním pleistocénu. Fosilními nálezy je doložen i výskyt tygra v Beringii, nikoli však až na území dnešní Severní Ameriky. Tygr se prokazatelně vyskytoval i na ostrově Sachalin. Tito tygři však zřejmě nedosahovali plné velikosti současného tygra ussurijského. Nalezené kostry prehistorických tygrů z Jávy jsou v průměru o něco menší než u jejich současníků z pevniny, i když jsou známy větší exempláře, velikostí odpovídající dnešnímu tygru indickému. Lze tedy pravděpodobně rozlišit dva prehistorické druhy, Panthera tigris acutidens z pevniny a Panthera tigris trinilensis z Jávy. V Japonsku prokazují kosterní nálezy přítomnost tygra v pozdním pleistocénu. Ještě začátkem holocénu (před 10 000 lety) se tygr vyskytoval na Borneu.
Původ tygra lze tedy hledat v jihovýchodní Asii. Z jihovýchodní Asie se tygr postupně šířil na sever, západ a jih, kde se oddělil sundský poddruh P. t. sondaica. Do okolí Kaspického moře pronikl zřejmě až v holocénu.
Prehistorický výskyt tygra byl prokázán i na filipínském ostrově Palawan. Je možné, že odtud a ze sousedního Bornea tygři vymizeli zhruba před 5 000 lety, když zde, pravděpodobně pod tlakem člověka, došlo k výraznému poklesu stavů jelení zvěře.
Dlouho se předpokládalo, že na Srí Lance tygři nikdy nežili. Nové nálezy však ukazují, že zhruba před 20 000 lety tygr pravděpodobně pronikl i sem. Je prokázáno, že zde žil zhruba od doby před 37 000 lety lev (Panthera leo sinhaleyus). Během posledního maximálního zalednění zhruba před 20 000 lety poklesla hladina moře natolik, že odkryla pevninský most mezi ostrovem a indickým subkontinentem. Tygr se tedy mohl v této době dostat na ostrov. Dnes ovšem na Srí Lance lvi ani tygři nežijí.
Poddruhy náhled|Tygří lebka Tradičně bylo rozlišováno 9 poddruhů tygra (z toho tři vyhynulé). Rozdíly mezi domnělými poddruhy obývajícími asijskou pevninu jsou relativně malé, zato existují značné odlišnosti od ostrovních poddruhů, jež byly separovány od kontinentu zhruba před 6 000 až 12 000 lety, když na konci poslední doby ledové stoupla hladina moře a spojení s kontinentem bylo zatopeno Malackým průlivem. Na základě toho se začaly v 10. letech 21. století rozlišovat pouze dva tygří poddruhy – pevninský Panthera tigris tigris a sundský Panthera tigris sondaica. Ovšem např. studie Liu & kol. opětovně doporučila dělení na větší množství poddruhů. Níže je uveden seznam všech devíti poddruhů, včetně tří vyhubených: Tygr ussurijský, též tygr sibiřský, tygr amurský, tygr korejský, tygr mandžuský či tygr severočínský (P. t. altaica); jeden ze dvou největších tradičních poddruhů tygra byl kdysi rozšířen v rozsáhlých oblastech východní Sibiře, Mandžuska a Koreje. Srst je světlejší, dlouhá a hustá.Mazák, 1983 (S. 156 ff.) Kvůli masivnímu pronásledování byla populace v polovině 20. století zredukována na sotva 30 jedinců žijících v pohraničních oblastech na rusko-čínské a čínsko-korejské hranici. Díky záchranným programům se však naštěstí podařilo zvýšit stav populace tygra ussurijského na současných zhruba 350 až 400 divoce žijících jedinců. Je však stále považován za velmi ohrožený. Tygr čínský (P. t. amoyensis); velikostně středně velká populace, o něco menší než tygr indický čí tygr indočínský. Barva srsti je intenzivnější, podíl bílé menší. Pruhy jsou většinou velmi tmavé a poměrně daleko od sebe. Dříve se tento vyskytoval v rozsáhlých oblastech Číny od 38. až 40. rovnoběžky na severu až k severním hranicím provincií Jün-nan, Kuang-si a Kuang-tung na jihu.Mazák, 1983 (S. 148 ff.) Dnes je tato populace ve volné přírodě velmi pravděpodobně vyhynulá, ačkoliv existuje malá šance, že stále přežívá několik exemplářů v horách provincie Kuang-tung. Tato zbytková populace, pokud vůbec existuje, má ovšem velmi nízké šance na přežití (inbreeding a další faktory). Chovné programy zahrnující tygry ze zoologických zahrad byly spuštěny poměrně pozdě a omezují se téměř výhradně na čínské zoo. Populace tygrů čínských v zoologických zahradách nicméně mezi roky 2005 a 2007 vzrostla z 57 na 72 jedinců. Nadace Save Chinas Tigers vychovává tygry čínské mimo Čínu v soukromé jihoafrické rezervaci. Tygři zde získávají lovecké návyky a další zkušenosti potřebné pro přežití v divočině. Do budoucna se plánuje znovuvysazování v oblastech původního výskytu v Číně. Tygr indický, též tygr bengálský či tygr královský (P. t. tigris); s tygrem ussurijským se řadí k největším tygrům. Barva srsti je proměnlivá, většinou je však srst tmavší než u tygra ussurijského a světlejší než u tygrů z jihovýchodní Asie. Pruhy jsou obvykle velmi tmavé. Původně byl rozšířen od údolí Indu v Pákistánu na západě přes celý indický subkontinent až do severozápadní Barmy na východě.Mazák, 1983 (S. 139 ff.) Přitom v rámci populace existuje jistá genetická variabilita, především tygři žijící v severních oblastech výskytu se liší od ostatních indických tygrů. Tygři v západních oblastech výskytu vykazují naopak značnou vzájemnou genetickou příbuznost. Například jedinci z národního parku Sariska, kde tygr v roce 2004 vyhynul, byli geneticky velmi blízcí tygrům z nedalekého národního parku Ranthambore. Tygři z Ranthambore jsou tedy ideálními kandidáty pro možné budoucí znovuvysazení v Sarisce. Dnes se tygr indický vyskytuje v izolovaných oblastech Indie, Bangladéše, Bhútánu, Nepálu a západní Barmy. Počet divoce žijících jedinců je odhadován na 2 500, z toho podstatná část, zhruba 1 400, žije v Indii (odhad z roku 2008). Výrazný rozdíl proti podstatně vyšším počtům udávaným po dřívějším sčítání v letech 2001-2002 je důsledkem odlišných metod sčítání, obě čísla tedy nelze přímo srovnat. Pozdější součty jsou však považovány za věrohodnější. Tygr indický je klasifikován jako ohrožený, nicméně jeho situace je lepší než u ostatních tradičních poddruhů. Ochranářské organizace však stále nepřestávají varovat před nebezpečím vyhynutí tygra v Indii a okolních státech. Jedním z důvodů je to, že i přes přísný mezinárodní zákaz kriminální organizace stále provozují rozsáhlý černý trh s tygřími kůžemi. Tygr indočínský, též tygr Corbettův (P. t. corbetti); o něco menší, než tygr indický. Základní barva srsti je tmavší, pruhy jsou většinou velmi tmavé, často přecházejí do skvrn. Poddruh byl původně rozšířen v jihovýchodní Asii od jižních čínských provincií Jün-nan, Kuang-si a Kuang-tung na severu k Malajskému poloostrovu na jihu.Mazák, 1983 (S. 144 ff.) Současná divoká populace je odhadována na zhruba 350 jedinců žijících v Kambodži, Thajsku, Laosu, Barmě, a v malém počtu i ve Vietnamu. Populace na Malajském poloostrově byly odnedávna oddělovány do samostatného poddruhu se jménem tygr malajský. Tygr malajský (P. t. jacksoni); zahrnuje tygří populaci na Malajském poloostrově. Stejně jako tygr indočínský je silně ohrožený. Někteří vědci jej dříve nerozlišovali a klasifikovali tyto tygry jako tygry indočínské. Na severní hranici výskytu malajského tygra dochází také k plynulému prolínání s nejjižnějšími oblastmi výskytu tygra indočínského. Na Malajském poloostrově žije podle nejnovějších odhadů IUCN zhruba 250 tygrů. † Tygr kaspický, též tygr turanský či tygr perský (P. t. virgata); vyhynulá populace, která se od tygra ussurijského lišila především početnějšími, užšími černými pruhy. Pruhy byly obvykle velmi světlé, srst poměrně dlouhá. Oblast výskytu se rozkládala od Anatolie na západě přes Írán a střední Asii až do Mongolska.Mazák, 1983 (S. 152 ff.) Ve velkých oblastech svého areálu byl tygr kaspický vyhuben již před staletími. Poslední kaspičtí tygři se udrželi do 70. let 20. století v jihozápadní Asii. V současnosti je tygr kaspický vyhuben ve volné přírodě i v zajetí. Geneticky totožný s tygrem ussurijským.
Tygr sumaterský (P. t. sumatrae); poměrně malý, kontrastně zbarvený. Pruhy často přecházejí do skvrn. Tygr sumaterský je nejmenší z žijících poddruhů. Nápadné jsou mohutné licousy samců.Mazák, 1983 (S. 164 ff.) Je to jediný ostrovní tygr, který přežil do dnešních dnů. Podle odhadů přežívá asi 400 jedinců v odlehlých oblastech Sumatry. IUCN ho klasifikuje jako kriticky ohrožený. † Tygr jávský (P. t. sondaica); velikostí srovnatelný s tygrem sumaterským, podobně tmavě zbarvený. Pruhy velmi úzké a hojné.Mazák, 1983 (S. 168 ff.) Původně rozšířen na ostrově Jáva. Naposledy byl prokazatelně spatřen v 70. letech 20. století, dnes je považován za vyhynulého. † Tygr balijský (P. t. balica); nejmenší z tradičních poddruhů. Ještě tmavěji zbarvený než tygři sumaterští a většina tygrů jávských. Pruhy široké, spíše podobné pruhům tygra sumaterského než tygra jávského. Častý výskyt pásů tmavších skvrn mezi pruhy.Mazák, 1983 (S. 172 ff.) Endemit z ostrova Bali byl kvůli intenzivnímu lovu vyhuben již ve 40. letech 20. století.
Křížení
Kříženci mezi tygry a jinými velkými kočkami náhled|Liger V historii docházelo ve zvěřincích, zoologických zahradách i cirkusech opakovaně, někdy náhodně, někdy cíleně, ke zkřížení tygra s jinou velkou kočkou. Nejobvyklejší je zkřížení se lvem. Vzhled koťat z takového spojení závisí do značné míry na kombinaci rodičů. Kříženec samce lva s tygřicí se nazývá liger, je-li otcem tygr a matkou lvice, potomek se nazývá tigon. Velikost a zbarvení kříženců jsou velmi proměnlivé. Obvykle jsou zastoupeny základní znaky obou druhů.