Italská fotbalová reprezentace () je mužský fotbalový reprezentační výběr z italské fotbalové federace která reprezentuje Itálii na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo Evropy.
Je to jeden z nejúspěšnějších národních fotbalových týmů na světě: Azzurri již vyhráli čtyři MS (1934, 1938, 1982 a 2006, dělí se o druhé místo v počtu vítězství) a také dvakrát ME (1968, 2020, které se hrálo v roce 2021 z důvodu světové pandemie nemoci covidu-19). Je rovněž olympijským vítězem. (1936).
Historie
Zrod a začátek Italská fotbalová federace byla založena v roce 1898, kdy fotbal v Itálii byl stále na průkopnické úrovni. První pokus o vytvoření reprezentace byl již v roce 1899, kdy federace vybrala jedenáct hráčů (jen tři Italové), kteří hráli v lize. Utkání se odehrálo 30. dubna na stadionu Velodromo v Turíně proti Švýcarsku a skončilo 2:0. Při této příležitosti měla reprezentace modrobílé dresy. Za Azzuri nastoupili tito hráči: Beaton,Bosio, Dobbie, Kilpin, Savage a Weber (všichni z Interu Turín), dále Agar, De Galleani, Leaver, Pasteur a Spensley (všichni z Janova).
Dne 13. ledna 1910 byl založen národní tým a to díky prezidentovi federace Boisisia. Komise jmenovala trenérem Umberta Meazzu.
První zápas se odehrál 15. května na stadionu Arena Civica v Miláně. Soupeřem byla reprezentace z Francie. Utkání skončilo 6:2, kdy se prvním střelcem stal Pietro Lana (vstřelil 3 branky) a kapitánem Francesco Cali.
Několik dní po debutu národní tým vyzval Maďarsko, které v té době spolu s Rakouskem patřilo mezi nejsilnější výběry v Evropě. Prohrál a při této příležitosti to bylo podruhé a naposledy, co národní tým použil bílé dresy s erbem Savojska. Bylo rozhodnuto, že od příštího zápasu (opět proti Maďarsku, 6. ledna 1911 v Miláně) bude použita barva na počest Savojska. A to modrý dres s červeným Savojským štítem s bílým křížem uvnitř. Odtud pochází přezdívka Gli Azzurri, později rozšířené na všechny ostatní sporty. vlevo|náhled|Azzuri 6. ledna 1911|150px První oficiální turnaj, kterého se národní tým účastnil, byly OH 1912 pořádané ve Švédsku. Tady s trenérem Pozzem prohrál v předkole s Finskem 2:3 v prodloužení. Na OH 1920 a OH 1924 skončil ve čtvrtfinále. vpravo|náhled|OH 1912|150px
První úspěchy vlevo|náhled|MS 1934|150px Prvním velkým úspěchem byla bronzová medaile na OH 1928 v Nizozemsku.
Itálie kvůli organizačním a logistickým obtížím nenastoupila do prvního MS konaného v roce 1930 v Uruguayi. I tak si Itálie s trenérem Pozzem a kapitánem Meazzou vybojovala prestiž v Evropě. Vyhrála druhý ročník Mezinárodního poháru. V roce 1934 se MS konalo v Itálii. Domácí tým se dostal do finále a díky rozhodčím (kvůli tlaku vyvíjenému fašistickým režimem) porazil 2:1 Československo.
Úspěch se potvrdil na Mezinárodním poháru a zlatem na OH 1936 v Německu. Rozhodující branku vstřelil ve finále proti Rakousku Annibale Frossi.
Jako obhájci trofeje nastoupili na MS 1938 pořádaném ve Francii. Dokázali zvítězit ve finále proti Maďarsku 4:2 kdy po dvou brankách stříleli Piola a Colaussi.
Dne 12. listopadu 1939 ukončilo při přátelském utkaní Švýcarsko sérii 30 neprohraných zápasů. Během války se hrály jen přátelské zápasy. Po válce se začaly hrát zápasy v nichž se objevovali zejména hráči z klubu Turína (Grande Torino). Jenže po tragédii Superga 4. května 1949 při kterém zahynul celý turínský tým a také část reprezentace byl národní tým značně oslaben. Azzurri tak ve znamení smutku nosili po celý rok černou pásku.
Období temna Na MS 1950 v Brazílii se kvalifikovali jako obhájci titulu. Ve strachu z havárie letadel se tým vydal do Brazílie po moři, ale během plavby se nemohli řádně připravit. Porážka se Švédskem a výhra nad Paraguayí nestačila na postup ze skupiny.
Dalším neúspěchem bylo vyřazení na OH 1952 ve Finsku a předposlední místo na Mezinárodním poháru. Na MS 1954 konaném ve Švýcarsku skončili na 3. místě v základní skupině.
Kvalifikaci na MS 1958 už reprezentaci pomáhali fotbalisté kteří se narodili v Jižní Americe, ale díky svým předkům mohli být Italové. Byli to hráči jako: Schiaffino, Ghiggia, Montuori, Da Costa a Angelillo. Na MS se nekvalifikovali, protože rozhodující utkání prohráli 1:2 proti Severnímu Irsku. Po nezdaru se vzdal funkce předsedy federace Bruno Zauli a místo něj byl vyhlášen Giulio Onesti.
Na první ME 1960 se nepřihlásili a připravovali se na MS 1962 v Chile. Novými hráči byli i další Jihoameričané: Sivori, Altafini, Sormani a Maschio. V turnaji skončili již v základní skupině.
Další utrápené turnaje se konaly na ME 1964 kde vypadli se SSSR v osmifinále a na MS 1966 v Anglii. V ní prohráli první utkání proti KLDR 0:1 a proti SSSR 0:1. Výhra nad Chile 2:0 již nepomohla a Azzuri opět nepostoupili ze skupiny. Při návratu domů na hráče fanoušci házeli rajčata. A přestali se do reprezentace registrovat další Jihoameričané.
Vzestup Po vyřazení z MS 1966 se národní tým snadno kvalifikoval na ME 1968 konaném na domácí půdě. Nový trenér Ferruccio Valcareggi dotáhl tým až do finále proti Jugoslávii. Utkání skončilo nerozhodně 1:1 a tak se zápas za dva dny opakoval a v něm Azzuri vyhráli 2:0. Branky vstřelili Riva a Anastasi, v brance začínal Zoff.
Noví evropští šampioni se na MS 1970 v Argentině předvedli dobře. Ve skupině obsadili 1. místo a ve čtvrtfinále porazili Mexiko 4:1. V semifinále nastoupili proti NSR. Díky brance Riveri vstřelené v prodloužení postoupil tým po 32 letech do finále. V něm se utkal s Brazílií. Utkání skončilo prohrou 1:4.
Turnaj ME 1972 nehráli a na MS 1974 v Německu opět skončili ve skupině, když zvítězili jen nad Haiti. Po turnaji se trenéry stali Fulvio Bernardini a Enzo Bearzot.
Noví trenéři zařadili do týmu nové hráče: Antognoni, Pulici, Graziani, Bettega, Gentile, Tardelli a Scirea. ME 1976 Azzuri nehráli, ale na MS 1978 se přestavili s devíti hráči z Juventusu v dobrém rozpoložení. Vyhráli svou skupinu a v zápase o bronz podlehli Brazílii 1:2.
80. léta ME 1980 se konalo v Itálii a tak Azzuri nemuseli hrát kvalifikaci. Po vypuknutí případu Totonero dopadly na některé hráče národního týmu sankce. Azzuri se dostali až do utkání o 3. místo, kde se střetli s Československem. Utkání skončilo 1:1 a po vzájemné poradě nehráli prodloužení a kopali penalty. Až v deváté sérii neproměnil Collovati a Československo se radovalo z bronzu.https://www.eurofotbal.cz/euro-1980/vysledky-rozlosovani-tabulky/
Na konci roku 1980 se národní tým zúčastní turnaje Mundialito konaném v Uruguayi. Kvalifikaci na MS 1982 konaném ve Španělsku zvládl na výbornou. Na šampionátu se ve skupině trápil a všechny tři zápasy remizoval. Postoupil jen díky většímu počtu vstřelených branek. Ve druhé skupinové fázi se Azzuri utkali s Argentinou (2:1) a s Brazílií (3:2). Střelec Rossi vstřelil tři branky kanárkům. V semifinále proti Polsku (2:0) dal obě branky opět Rossi. Ve finále proti NSR Rossi vstřelil ještě jednu branku a stal se nejlepším střelcem turnaje.https://www.lidovky.cz/sport/fotbal/zpatky-do-historie-ms-1982-velky-comeback-velkeho-itala-paola-rossiho.A180710_171343_ln-sport-fotbal_atv Azzuri finále vyhráli 3:1 a získali tak třetí titul na MS.https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/hanebny-rakousko-nemecky-valcik-psalo-se.A020521_000723_ms2002_bym
Turnaj ME 1984 nehráli. Kvalifikaci na MS 1986 konaném v Mexiku jako obhájci hrát nemuseli. Ve skupině skončili na 2. místě a v osmifinále na ně čekal tým z Francie. Zápas prohráli 0:2 a trenér Bearzot skončil. Na jeho místo nastoupil trenér z U 21 Vicini. Italská fotbalová federace mu svěřila úkol nahradit předchozí generaci Azzurri s výjimkou Altobelliho,https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1986/08/03/alla-ricerca-dell-italia-perduta.html útočníka, který překročil hranici 30 let a byl zásadní hráčem před přípravou na ME 1988.
Na ME 1988 se dostal národní tým do semifinále kde prohrál s SSSR 0:2. Týmu chyběla vyspělost.https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1988/06/11/bandiere-senza-guerra.html Altobelli se tímto zápasem po osmi letech rozloučil s reprezentací.
90. léta Turnaj MS 1990https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1990/vysledky-rozlosovani-tabulky/ se konal po 56 letech opět v Itálii a tak se národní tým nemusel starat o kvalifikaci. Azzuri hráli přátelská utkání a s celkově kladnou bilancí byl trenér Vicini spokojen, hlavně s fotbalistou Toto Schillacim. Již při prvním utkání MS vstřelil jedinou branku proti Rakousku a další proti Československu (2:0). Azzuri postoupili ze skupiny bez inkasované branky do osmifinále. I tady vstřelil Toto branku a tým porzil Uruguay 2:0. Ve čtvrtfinále porazil Irsko 1:0, opět brankou vstřelenou Schillacim. Postup do finále zablokovala Argentina. Azzuri se dostala do vedení když se trefil Toto, ale v 67 minutě se skóre vyrovnalo (jediná obdržená branka na turnaji) a po prodloužení se kopaly penalty, v nichž ve 4 a 5 sérii chybovali Donadoni a Serena. Zápas o 3. místo proti Anglii vyhráli 2:1. Mezi střelce se zapsal již 6 brankou Schillaci a stal se tak nejlepším střelcem turnaje.
Kvalifikace na ME 1992 se nepovedla a v říjnu 1991 byl vyměněn trenér. Na lavičku přišel úspěšný trenér AC Milán Sacchi.https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1991/10/16/vicini-fatti-piu-in-la.html Tento trenér revolucionář chtěl zavést své dovednosti z klubu do národního týmu.
Kvalifikace na MS 1994 konaném poprvé v USA se vydařila. Na turnaji to z počátku nebylo ideální, ze skupiny postoupili ze 3. místa díky vyššímu počtu vstřelených branek.https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1994/vysledky-rozlosovani-tabulky/ V osmifinále Azzuri narazili na Nigérii. Díky brankám Baggia ji porazili 2:1 v prodloužení. Fotbalista Baggio se stal zachráncem Azzuri ve čtvrtfinále proti Španělsku (2:1 – vstřelil jednu branku), i v semifinále proti Bulharsku (2:1 – obě branky vstřelil). Finále bylo po 24 letech stejné, Itálie – Brazílie. Utkání se hrálo kvůli televizní potřebě ve 12:30 v parném horku (36 stupňů, 70% vlhkost). Do zápasu nastoupil i Baresi (zotavil se jen 25 dní po poranění menisku). Utkání po prodloužení skončilo 0:0, a tak se poprvé v historii MS rozhodlo o vítězi penaltami. V nich byli lepší soupeři. Chybujícími hráči byli Baresi, Massaro a Baggio.
Kvalifikaci na ME 1996 konaném v Anglii prošli snadno. Skončili na 2. místě, jen o skóre za Chorvatskem. Jenže ME 1996https://www.eurofotbal.cz/euro-1996/vysledky-rozlosovani-tabulky/ se nepovedlo. Obsadili 3. místo ve skupině a kvůli horšímu skóre nepostoupili dále.
V prosinci 1996 nahradila Italská fotbalová federace odcházejícího trenéra Sacchiho Maldinim, který vyhrál s U 21 tři šampionáty v řadě.
Nový trenér se v reprezentaci střetl se svým synem Paolem. V kvalifikačním zápase na MS 1998 se tým utkal 29. března s Moldávii, kde hráč Vieri vstřelil ve svém prvním zápase branku, která byla již 1000 branku Národního týmu.https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1997/03/30/figli-arte-grandi-gol-maldini-apre.html
V červnu 1997 se tým zúčastnil turnaje Tournoi de France 1997 konaném ve Francii. Skončil na posledním 4. místě. V kvalifikaci skončil v tabulce na 2. místě a musel hrát baráž s Ruskem. Venkovní zápas remizoval 1:1 a domácí zápas díky brance vstřelené Casiraghim vyhrál 1:0.
MS 1998 se konalo ve Francii. Tým svou skupinu ovládl. V osmifinále porazil Norsko 1:0, branku vstřelil Vieri (jeho čtvrtá branka na turnaji). Ve čtvrtfinále nastoupil proti domácímu týmu. Utkání skončilo 0:0 po prodloužení. Na penalty Azzurri prohráli po neproměněných kopech Albertiniho a Di Biagio. Po turnaji se stal novým trenérem Dino Zoff.