náhled|230px|Kara-kirgizové (Kyrgyzové) z roku 1843 Raní Kyrgyzové ( 堅昆, – 坚昆, – 黠戛斯, pchin-jinem gekun, – jiānkun, – xiajia si, obvyklou fonetikou: Ke-kchun, – Ťien-kchun, – Siaťia-s',) byli jedním ze starověkých sibiřských národů žijících v Tuvinské kotlině. Počátky kyrgyzské etnické skupiny spadají svými kořeny do konce 3. tisíciletí před n. l. a jsou spojené s územím Střední Asie. Období raných Kyrgyzů či Siaťia-s'ů dokládají záznamy v Ši-ťi a Chan-šu. Raní Kyrgyzové byli předky Jenisejských Kyrgyzů. Roku 201 př. n. l. ustavili Siaťia-s'skou říši, jež byla od počátku vazalem asijských Hunů (Siung-nu). Říše zanikla vznikem nástupnického kaganátu Jenisejských Kyrgyzů (550 až 924). Většinou mluvili dnes zaniklou ranou kyrgyzštinou (jenisejsko-kyrgyzský jazyk), jež byla historickou oguzskou větví turkických jazyků. V současnosti je kyrgyzština přiřazena do skupiny jazyků Šahz, obecně nazývaných Turkic-i Kadım, (východní nebo kypčacko-kyrgyzské jazyky) z větve kypčackých jazyků.Ushakov, A. Vasilij, „Kirgiz-Kajsak“ Let, Me Print, 01/2013, (rusky) Raní Kyrgyzové byli manichejci.Miller G.F. „Chyq“ 1913, p. 26, and „History of Siberia“. vol. 1. Moscow-Leningrad, 1937. p. 514–516.
Etymologie a původ Dávné migrace národů jsou pokaždé spojeny s etnickými změnami v jejich prostředí. Písemné prameny jsou vzácné, jedním z hlavních problémů je, že ve stejné době (nebo téměř současně) potkáváme různé etnické skupiny se svébytným životem a jedinečnou kulturu, které jsou od sebe oddělené tisíci kilometrů, ale jak se ukázalo, mají společný název – „Kyrgyz“. Není pochyb o tom, že původ Kyrgyzů sahá hluboko do starověku.
Jako reakci na jednu z kardinálních otázek světové historie řekl sovětský orientalista, historik a etnolog Lev Nikolajevič Gumiljov (1912–1992):
Znalosti o původu Kara-kyrgyzské národnosti (Kyrgyzů) jsou v současné fázi vývoje vědy následující:
Neocenitelným zdrojem prokazujícím turkofonnost kmenů „Saků“ je onomastický materiál s analogiemi na územích s turkofonním obyvatelstvem, kde ve starověku žili Skytové. Jedním z těchto materiálů je etnonymum „Sak“. Etnonymum „Sak“, a jeho varianta „Šak“, který je široko rozšířený mezi turkofonními národy, je Turko-perské slovo „Saka“ (řecky „Sacae“), s významem „nosič vody“, nebo spíše stejně významové „S'k“ → „Skyth“ řecky „S'k“ → „Sak“, kyrgyzsko-kazašsky (Kazaši) „Šagy“, kara-kyrgyzsky (Kyrgyzové) „Sake“, „Saká“, oguzsky (Turkmeni) „Šaklar“, uzbecky „Šakaj“. Tento etnonym v tvaru „Sacha“ je vlastní jméno „Jakutů“, jednoho z Turkických národů. Čaga je název klanu podskupiny kmene Solty Kyrgyzů.
Etymologie z etnonymem „Sak“ je dobře osvětlena v knize D. Ajtmuratově : „Turkická etnonyma: Karakalpak, Kara-kalpak kmen, Cirkassi, Baškurt, Kyrgyz, Ujgur, Türk, Badžanak, Skyt, Massaget, Saka“.
V čínských zdrojích byli Sakové nazýváni 塞 pchin-jinem Sai, obvyklou fonetikou: „Saj“ (Sak → Sek → Sək). Starověké ethnonymum „Sak“ je také zaznamenáno ve směsi etnonyma Kıpsak → (Kıpčak), známého ještě mezi 3. a 2. stoletím př. n. l., a baškirské příjmení Sakajev, Sakin, Šakibajev, Šagejev i ženské jméno Sekine → Sakina jsou tvořeny z tohoto etnonyma. E. Kojčubajev je toho názoru, že Šaga odkazuje na jméno turkického klanu.
Jak říká N. A. Aristov:
Původ raných Kyrgyzů je třeba hledat v potomcích části Saků a z větší části Ting-lingů, což byl starověký sibiřský národ, v průběhu času žijící na územích táhnoucích se od Bajkalského jezera přes Sajanské hory a Minusinskou kotlinu a poté v severozápadních oblastech Altajských hor až po střední Irtyš. V procesu vzájemného mísení části Soů a Ting-lingů se pak pravděpodobně v manželských svazcích vyčlenil národ, který se rozdělil do čtyř kmenů: Kubandy (Koman), Ke-kchun (Kirgiz), , Ču-kiši (Čuj Hun) a Tchu-ťüe (Türk). Ke-kchuni pobývali v současném severozápadním Mongolsku. Ting-lingové žijící v sousedství s Ke-kchuni se dožili nejstaršího přepisu Kyrgyz.
Rané Kyrgyzy lze vysledovat v jižní Sibiři, v kultuře Karasuk (Prototurci a ProtojenisejciElena Efimovna Kuzʹmina, J. P. Mallory: The Origin of the Indo-Iranians, BRILL, 2007, p.364: "According to M. P. Gryaznov (1952), Dandybay sites belong to the Karasuk culture. It is impossible to judge the ethnic identity of this population which might have come from Central Asia. But a supposition could ne be excluded that it was the first wave of the westward movement of the one of the proto-Turkic peoples.") z období mezi 1500 př. n. l. až 800 př. n. l., kultuře Tagar (Skythové) z období mezi 7. a 3. stoletím př. n. l., a poté v kultuře Taštyk z období mezi 1. a 4. stoletím.
Období raných Kyrgyzů se také uvádí podle doložených záznamů ze „Ši-ťi“ a „Chan-šu“. Čínská kronika „Žou-šu“ z roku 636 , uvádí že v roce 320 př. n. l., v době vlády dynastie Čou (1045 př. n. l. – 256 př. n. l.), žili na jih od pohoří Altaj asijští Hunové (Siung-nuové) a na severu lid Soů (Šakové).Aristov, N.A. „Notes on ethnic composition of Türkic tribes and nations“ Olden Times Alive, 1896, v. 3-4, s. 279 (anglicky)Potapov, Leonid P., „Ethnic composition and origin of Altaians. Historical ethnographical essay“ Publishing house editor EG Dagin Artist MIRazulevich, Approved for print by USSR Academy of Sciences History, Philology and Philosophy Institute. Leningrad, B-164, Mendeleev line, No.1 1st print shop of Publishing house "Science". Leningrad, B-34, 9th line, No 12.
Charakteristickými rysy raných Kyrgyzů té doby byly zrzavé vlasy, modré oči a zdravě ruměné tváře. Obličej měli podobný národu So (Šakové). Také podle pozdější legendy o Li Lingovi, jenž byl generálem dynastie Chan (206 př. n. l. – 220), byli rudovlasí. Vedli především kočovný způsob života, věnovali se rybaření a lovu, ale také v malé míře zemědělství. Propast mezi bohatými a chudými byla příčinou vzniku třídních protikladů, ale stále se udržovaly velmi silné pozůstatky primitivní společnosti. Jejich konfesním vyznáním byl teismus, nazvaný „sladký“, v kombinaci s počátečními prvky šamanismu a tengrismu.
Pod vedením kyrgyzského klanu (jenisejští Kyrgyzové), byl vytvořen stát, v čínských zdrojích nazýván kaganát Ťie-ku, nebo v západní literatuře, kaganát Jenisejských Kyrgyzů (550–924). Rasový typ Kyrgyzů (Jenisejští Kyrgyzové) tohoto období je neznámý, ale pravděpodobně byl stejný jako u starověkých zástupců Ting-lingské europoidní rasy Střední Asie. Nicméně řada vědců věří, že v centru Ting-lingů, alespoň v menší míře v 1. století byly i turkofonní kmeny. Kyrgyzové (Jenisejští Kyrgyzové) byli kočovní pastevci, věnovali se ale i zemědělství. Jejich runové písmo (Jenisejská abeceda) na severu bylo podobné tomu, které k záznamu textů používali Ujgurové. Písmo pak bylo přeneseno k jejich jihovýchodním sousedům etnickým Turkům (orchonská abeceda). Zanechali po sobě četné nápisy na kamenných stélách, psané starotureckým runovým písmem.
O jejich etnonymu Kyrgyz, jež je nejstarší vlastní název z turkických národů, je mnoho rozporuplných teorií: V hrdinském dastanu Manas z 9. až 10. století se jako první uvádí teorie o Manasových případných předchůdcích „kırk-bala“ → „čtyřicet dětí“, což byli božští chlapci i se svou komunitou. Samotný Manas byl také v turkických jazycích nazýván „kırk-čör“ → „čtyřicet hrdinů“. V díle Badaī at-tavārīkh jsou Kyrgyzové (Jenisejští Kyrgyzové) nazýváni Az. Etnonymum Kirgiz, které se skládá ze dvou slov kırk + as, je spojené s etnickým nebo geografickém termínem Az, nebo také Uz, čili „kırk-as → „čtyřicet Azů“ nebo „kırk-us“ → „čtyřicet Uzů“.Bartold V. V., Aristov N. A. "Zametki ob etničeskoj istorii tjurskih plemjon"//Soč. – М., Т. 2, č. 1, 1963, v s. 485. Lidová etymologie tohoto termínu nás také dovede k legendě o původu Kara-kyrgyzského lidu od „kırk-kız“ → „čtyřicet dívek“.
V „Madzhmū at-tavārīkh“ je mezi skupinami domorodých Kyrgyzů (Jenisejští Kyrgyzové), západně od Altaje, uveden kmen „Telёs“. . V této době se část „Telёsů“ stala jedním z historických předchůdců současných Kyrgyzů, kteří nadále až do dnes tvoří tuto skupinu. O „Telёsích“ také hovoří muslimské dílo z 18. století jako o příslušnících armády Arzu Muhammed-beka při jeho válečném tažení proti Jarkendu. .
Hlavní fáze etnogeneze Kyrgyzského národa V základních pojmech starověké a středověké historie původu národů Žety-su (Sedmiříčí) a Ťan-šanu jsou poměrně kompletní studie. Na základě přijatého stanoviska většiny kyrgyzovědců o složení Kirgizskho (Jenisejští Kyrgyzové) národa ze dvou hlavních částí: sibiřsko-středoasijského a místního středoasijského, autoři identifikovali tři hlavní epochy v historii normalizace Kara-kirgizské (Kyrgyzové) etnické skupiny:
1.) Antická doba Starého Orientu – starověk Sakské, Sako-Wu-sunské a Siung-nuo-Wu-sunské období v Ťan-šanu; V 1. tisíciletí př. n. l. byla tato historie charakterizována tím, že kombinuje do jedné populace potomků pozdní doby bronzové různé íránofonní Sakské kmeny, které podle vnějšího vzhledu patřili k europoidnímu, Pamíro-Ferganskému typu. Pouze na jednotlivých střepinách antropologové vysledovaly stopy mongoloidnosti středoasijského původu, přičemž u žen častěji než u mužích. To potvrzuje historicky nedávné, mechanické míšení dvou rasových typů. Celkový etnický proces v Žety-su (Sedmiříčí) a Ťan-šanu v 1. tisíciletí př. n. l., který souvisel s invazi zdejších Asijských Hunů (Siung-nuové) a s nimi souvisejících kmenů, se vyvinul směrem k Turkizaci íránofonní populace .
První zmínka o nich je v písemných pramenech ze začátku 3. století př. n. l., přesně z roku 201 př. n. l.. Označení jako samostatný kmen (nebo skupina kmenů), se objevili ve Střední Asii daleko od bydlišť svého lidu dnešní doby. Trvalo pěkných pár staletí, než Kirgizský (Jenisejští Kyrgyzové) lid našel svou vlast v současných hranicích.
V 2. století se procesy konsolidace a integrace vyskytovali v rámci Wu-sunské říše. Zatímco Wu-sunský jazyk je nejasného původu, ačkoli ho vědci (P. Golden a C. Findley) považují za íránský, je tam mnoho stoupenců teze o jeho turkofonnosti. Potomky Wu-sunů, kteří vypadají velmi odlišně od zbytku populace Střední Asie, považují za rusovlasé, modrooké Turky. Ve Wu-sünské říšy (sün → hun → „sluneční klan“), jež tam převládaly východo-íránofonní Sakové a Jüe-č’ové (Tocharové → Kušáni), se značně zvětšila složka mongoloidního etnika.
Některé starověké kmeny Saků a Wu-sunů do jisté míry sloužili při tvorbě, zaznamenané později (přes sérii transformačních procesů) v struktuře, národnosti Raných Kyrgyzů.
Jak už název napovídá, Raní Kyrgyzové již na konci 3. století byly turkofonní a spolu s ostatními kmeny tvořily svébytné pro-turecké etnické a kulturní centrum Střední Asie a jižní Sibiře. Původně zabírali území severozápadního Mongolska, snad v blízkosti jezera Kyrgyz nor (Chjargas núr), a poté se přesunuli k řece Chem (Jenisej), v Minusinské kotlině, kde podle údajů čínských písemných zdrojů, se smíchali s Ting-lingy.
Takzvaná Taštykská archeologická kultura, zejména její poslední fáze (3.–4. století), spolu s tradičními prvky středoasijského původu, souvisí s přesídlováním Raných Kyrgyzů. Má se zato, že kromě toho, při formování Taštykské kultury, vedle Ting-lingů a Raných Kyrgyzů, se zúčastnily přistěhovalci z Tuvy, centra Kokelské kultury, jejichž etnický původ není zcela znám. Většina stejných výzkumníků je zahrnuje k Asijsko Hunským (Siungnuové) kmenům. Pouze v 3.–5. století místní a příchozí vnější části se shromáždily a vytvořily základ kultury Raných Kyrgyzů ale až konglomerát přistěhovalců a místních kmenů se stal etnickým základem jejich formace.
200 px|vlevo|náhled|Kirgizové (Jenisejští Kyrgyzové) 2.) Raný středověk Kyrgyzské, Turecké, Turko-Karlucké a Kalukokarachánské období na Jeniseji a v Ťan-šanu;