Lagos

Lagos je bývalé hlavní město a největší město Nigérie a zároveň jedno z největších měst celé Afriky. Je ekonomickým a finančním centrem státu. Patří k městům s nejnižší kvalitou života na světě.

Název

Pro uvedenou lokalitu se používal historicky značný počet názvů; nejprve Oko/Eko, potom Curamo a Onim. První uvedený označoval farmu a druhý vojenský tábor a doložené jsou ze 17. a 18. století.

Město založili v 17. století Portugalci, také jeho jméno pochází z portugalštiny a znamená „jezera“, v přeneseném smyslu „Město na jezerech“. Začali jej zde používat především Britové v polovině 19. století. Na počátku století dvacátého se také používal i portugalský název Onim. Podle jedné teorie je název města odvozen od stejnojmenného sídla na břehu Středozemního moře právě v Portugalsku. Název Lagos je mezi řadou obyvatel vnímán víceméně formálně, mnozí jorubsky mluvící dodnes používají spíše kratší a domácí název Eko.

Přírodní poměry a poloha

Město se rozkládá na africké pevnině a několika ostrovech obklopených lagunou moře. Ústí zde řeky Ogun a Owo do Guinejského zálivu. Mezi Lagoskou lagunou a Beninskou zátokou je průliv, což vytváří jediné přírodní přerušení pobřežní bariéry lemující asi 2500 km západoafrického pobřeží.

Historie

Nejstarší dějiny

V 17. století byla na místě dnešního Lagosu založena rybářská a zemědělská osada. Původní obyvatelé byli příslušníky etnika Awori. Lagos již v 18. století přeměnil ve významný přístav a středisko obchodu s otroky. Konec tohoto obchodu po nějakou dobu jeho rozvoj zastavil. Až britské námořnictvo v roce 1851 uskutečnilo útok na tehdejší království Oba a jeho představitele Kosoko. O několik let později Britové získali nad celou oblastí kontrolu.

Nový impulz získal s ustavením britské kolonie v roce 1861. Stál v jejím přirozeném středu. V roce 1866 mělo město 25 000 obyvatel a řadilo se tak spíše mezi malá města na území dnešní Nigérie – pro srovnání, Sokoto mělo v té době 120 000 obyvatel. Ve městě se usazovali váleční uprchlíci z vnitrozemí, propuštění otroci z Brazílie a později také obchodníci a zaměstnanci koloniální správy. Byli zde také přistěhovalci ze Sierry Leone. V roce 1901 už měl Lagos 40 000 obyvatel, v roce 1911 74 000 a v roce 1965 již celých 665 000 usedlíků obývajících 70 km².

20. století

Mezi lety 1896 až 1901 byla do Lagosu zavedena železnice. O dva roky později byla v lokalitě Lekki nedaleko Lagosu objevena ropa. V téže dekádě byla ve městě také v provozu parní tramvaj. V roce 1914 bylo hlavním městem své kolonie. Město mělo svoji vlastní samosprávu a volenou radu; územní plánování, které počítalo s rychlým růstem. Bylo prvním na území dnešní Nigérie, které toto dokázalo.

Roku 1946 byl dokončen Kristův katedrální chrám, kostel anglikánské církve v architektonickém stylu okazujícím na gotickou architekturu.

Ještě na počátku 60. let 20. století se jednalo o relativně mladé město, které mělo ulice lemované stromořadími a které obdivovali cestovatelé. Jako největší se stalo i hlavním městem Nigérie a v rámci něj bylo zřízeno federální území.

Nejrychlejšího růstu dosáhlo město ihned po osamostatnění Nigérie 60. letech (14 % ročně). Z původního ostrova v laguně se město rozšířilo nejprve severním směrem, kde vznikla místní část Ebute-Metta. Ta měla pravidelnou uliční síť a postupně jako předměstí splynula s metropolí. Hlavní osou byla ulice Murtula Muhammed Way. Z této lokality se potom začalo město rozšiřovat zcela neformálně všemi směry. V lokalitě Ijora, která se nachází přímo naproti středu města, byl zasypán, resp. vysušen močál, což umožnilo další zástavbu.

Sčítání lidu v roce 1991 došlo k číslu 5,3 milionu, Lagos State Water Corporation ale podle spotřeby vody odhadlo počet obyvatel v roce 1990 na 7,9 milionu. Vláda federálního státu Lagos State, kam město Lagos oficiálně patří, však uvádí k datu 1. 7. 2009 stav již 15,5 milionu obyvatel. I plocha, na které se město rozkládá rostla exponenciálně; z původních 65 km2 na více než 1100 km2 v 80. letech 20. století (více než dvojnásobek území Prahy).

V roce 1976 bylo rozhodnuto o přesunutí hlavního města Nigérie do nově vybudované metropole v centrální části země, v tzv. Federal Capital Territory. Jedná se o výstavbu nové metropole na zelené louce, podobně jako například město Brasilia. Hlavním městem se v roce 1991 stala Abuja. Ačkoliv přišel Lagos o postavení hlavního města, stále je nejvýznamnějším obchodním střediskem země. Dramatický rozvoj a urbanizace země, která vyústaila v to, že Lagos je jedním z největších měst na kontinentu, vedla k vzniku ohromného počtu chudinských čtvrtí (slumů). Situaci zhoršila i vojenská správa země v letech 1966 až 1991 a hospodářský krach, kdy byl rozvoj infrastruktury podinvestovaný. Snaha tyto slumy zbourat a nahradit moderním městem nicméně vedla jen k tomu, že vznikly zcela nové jinde, např. slum Makoko nahradil slumy v lokalitě Ikoyi apod.

Ukázkou živelné urbanizace může být např. situace, kdy byl v 90. letech minulého století zanikl místní Victoria Park a přebudován na obytnou zástavbu. Úbytek veřejné zeleně zhoršuje při deštích odtok vody a její pohlcování a tak jsou časté záplavy. Dlouhodobě problematickou se ukázala i otázka bezpečnosti, výtržnictví a nefunkčnosti vlády zákona. Objevil se zde fenomén tzv. Area boys.

21. století

Město se snaží prostřednictvím infrastrukturních projektů slumy postupně likvidovat. Roku 2011 byl např. zbourán zmíněný s názvem Makoko. Dochází také k skromné ale souvislé obnově zeleně v některých částech Lagosu. Iniciován byl tzv. Lagos Megacity Project, který měl odpovědět na výzvy spojené s chronickými problémy tohoto typu. V roce 2008 byl poprvé vypracován projekt pro metro, které by mělo zlepšit dopravní situaci v megapoli podstatným způsobem. Dlouhodobá vize počítá se sedmi linkami.

V roce 2002 byla uskutečněna administrativní reforma Lagosu, v rámci které bylo ustanoveno 57 místních částí. Ustanovena byla rovněž i místní Panafrická univerzita.

Oživení zaznamenala i kulturní scéna. Po roce 2010 se koná pravidelný Fashion Week v Lagosu, existují i různé festivaly a akce jako např. Lagos Countdown.

V 2. dekádě 21. století byl na břehu Guinejského zálivu realizován projekt Eko Atlantic, který zahrnoval vznik nové čtvrti s výškovými domy. Nové komerční centrum je realizováno na místě, které je blízko ke středu města a kde bylo zasypáno moře. Nárůst ekonomické aktivity do jisté míry probíjí dlouhodobý problém s vysokou mírou chudoby místního obyvatelstva. V témže roce byla otevřena i první linka metra a zavedena moderní vysokorychlostní železnice, obojí s pomocí Čínské lidové republiky. Výhledově město pomýšlí na vznik nových čtvrtí, které by ulevily předtíženému středu města a umožnily likvidaci slumů, ve kterých dnes žijí miliony obyvatel Lagosu. V roce 2022 pomýšlelo vedení města na to, že se Lagos stane vzorovou megapolí pro zbytek Afriky.

Kultura

V Lagosu sídlí řada kulturních institucí, jako je např. Národní muzeum Nigérie, které má archeologickou a etnografickou sbírku věnovanou dějinám země. Velkolepou budovu má rovněž i Národní divadlo. Lekki Conservation Centre funguje v podstatě jako zoologická zahrada.

Působí zde rovněž i soukromá galerie Nike Art Gallery.

Místní část Surulere je centrem lagoského filmového průmyslu.

Hospodářství

Lagos se stal hospodářským a politickým střediskem země. Od roku 1960 do roku 1991 byl hlavním městem Nigérie. 12. prosince 1991 bylo hlavní město přesunuto do Abuji. V roce 1967 se v Lagosu uskutečňovalo 70 % zahraničního obchodu Nigérie. V 70. letech, po občanské válce tento podíl vzrostl na 90 %.

Lagos se stal průmyslovým střediskem země již od 50. let kvůli politice importní substituce. Výhodou města je dobré spojení se zbytkem země i se zahraničím (největší letiště a přístav v zemi). Má také vysokou koncentraci kvalifikované pracovní síly (asi 40 % kvalifikované pracovní síly je zaměstnáno v Lagosu), relativně dobrou infrastrukturu, dostatečně velký vnitřní trh napojený na významný trh nigerijský. Pořádají se zde rovněž důležité veletrhy (viz Lagos Trade Fair Complex).

Ve městě má sídlo polovina nigerijských bank a většina dalších zde má pobočku svou velikostí a objemem obchodů odpovídající ústředí.

Lagoská burza cenných papírů byla založena v roce 1961 a dnes je šestou největší v Africe. V roce 1977 byl zde vytvořen Akční plán z Lagosu (Lagos Plan of Action for the Economic Development of Africa, 1980–2000) jako výstup setkání Organizace africké jednoty.

I přes tyto skutečnosti je v místním obyvatelstvu široce rozšířená chudoba.

Turistika

Město se snaží být atraktivní destinací pro turistiku, čemuž pomáhá nejen snaha o modernizaci a rozvoj města, ale také i např. oblíbené pláže na břehu Guinejského zálivu. Oblíbené je období v prosinci (Detty December), kdy město navštěvují turisté z vyspělých zemí.

V Lagosu se nachází řada pláží a ubytovacích kapacit, které jsou soustředěny v jejich blízkosti.

Doprava

Silniční

Město má nedostatečnou dopravní infrastrukturu pro svoji velikost, a to jak silniční, tak i železniční. V oblasti silniční dopravy jsou časté dopravní zácpy a nízká je kvalita komunikací. Ve snaze situaci zlepšit nechal stát, resp. místní magistrát, vybudovat síť dálničních komunikací s mimoúrovňovými kříženími, oddělenými od ostatní dopravy. Tyto komunikace, jako např. Apapa–Owronshoki Expressway, Apapa Road nebo Third Mainland Bridge jsou často vedeny na viaduktech nad mořem, ale i nad obytnou zástavbou, resp. slumy a tržišti. Střed města, který je na ostrově, je spojen s dalšími částmi mosty, jakými jsou např. Eko Bridge nebo Carter Bridge.

Do města je vedeno několik významných silničních komunikací pro celou Nigérii, jako jsou např. dálnice A1 a dálnice A5.

Železniční

Lagos je také železničním uzlem. V roce 2021 zde bylo vybudováno největší nádraží co do počtu odbavovaných cestujících (Mobolaji Johnson Station). Ve městě je ještě několik dalších stanic, tratě jsou napojené rovněž i na místní přístavy, kde je využití hlavně pro nákladní dopravu. Z Lagosu směřují dvě železniční trati; původní, která vznikla za dob koloniální vlády, vedoucí do města Abeokuta a vysokorychlostní budovaná trať (za pomoci Čínské lidové republiky), která má směřovat do Ibadanu a hlavního města Abuja.

Městská

Ve městě je v provozu síť městské dopravy, kterou organizuje společnost LAMATA. Od roku 2008 zde fungují i rychlostní (metrobusové) linky. Autobusová doprava, která v podobném rozsahu v jiných nigerijských městech neexistuje, přepraví denně přes 40 000 lidí. Autobusy jsou klimatizované a od roku 2023 jsou v provozu i vozidla na elektrický pohon. Město investuje značné prostředky do rozvoje veřejné dopravy, čímž je jedním z lídrů v Africe.

Od roku 2021 je v provozu také metro, které má celkem dvě linky (modrou a červenou). První byla vybudována na viaduktu nad rušnou ulicí a druhá úpravou existující železniční trati. Výhledově mají vzniknout další. Vlaky pro metro dodávají závody z Čínské lidové republiky.

Pro meziměstskou dopravu slouží autobusová stanice Oshodi.

Letecká

Ve městě je také mezinárodní letiště. Leží severně od středu města v lokalitě s názvem Ikeja. Dokončeno bylo roku 1979. Má dvě ranveje. Projde ním 98 % cestujících na mezinárodních linkách mířících do nebo ze země.

Lodní

Velký přístav začal ztrácet na významu až s vývozem ropy a rozvojem jiných přístavů. Je klíčový pro dopravu především nákladní, osobní lodní doprava je nicméně také přítomna. Přístav Five Cowries Terminal slouží jako hlavní pro osobní dopravu. Dán byl do užívání v roce 2018. V jeho blízkosti se nachází Falomo Bridge. Někteří obyvatelé Lagosu cestují po vodě především za prací, ačkoliv se jedná o velmi pomalý způsob dojíždění.

Bezpečnost