Juniorská kariéra Rogera Federera představovala pro švýcarského tenistu tříleté působení na juniorském okruhu organizovaném Mezinárodní tenisovou federací. Mezi roky 1996, 1997 a 1998 na něm v hlavních soutěžích odehrál devadesát jedna utkání ve dvouhřePoměr odehraných utkání ve dvouhře 71–20, tj. 91 zápasů, se vztahuje na duely do nichž hráč nastoupil v hlavní soutěži. Tabulka zahrnuje také utkání v kvalifikacích a tzv. volné losy. a padesát devět ve čtyřhře, když vyhrál pět singlových a dva deblové tituly.

Nejlepšího grandslamového výsledku během juniorské dráhy dosáhl ve Wimbledonu 1998, kde získal „double“ – dva tituly. Ve finále dvouhry porazil gruzínského hráče Irakliho Labadzeho 6–4, 6–4 a v deblovém finále přehrál po boku Belgičana Oliviera Rochuse francouzsko-izraelský pár Michaël Llodra a Andy Ram stejným poměrem 6–4, 6–4. O titul si zahrál také na US Open 1998, kde podlehl argentinskému hráči Davidu Nalbandianovi ve dvou setech 3–6 a 5–7. K pěti turnajovým vítězstvím z juniorské dvouhry patří také trofej na floridském Orange Bowlu 1998.

Na juniorském žebříčku ITF byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v prosinci 1998 na 1. místě a ve čtyřhře pak v témže měsíci na 7. místě. Mezinárodní tenisová federace jej v roce 1998 vyhlásila juniorským mistrem světa ve dvouhře.

Mládí: Cesta k tenisu V roce 1985, ve věku Federerových čtyř let, vyhrál první wimbledonskou trofej jeho dětský idol Boris Becker. Od té doby vydržel hodiny sledovat „tenisové zápasy v televizi až do konce“. Když později vzpomínal na dětství, prohlásil: „Tenis se mi líbil ze všech sportů nejvíc. Bylo to vždy vzrušující, když vítězství nebo prohra byly pokaždé v mých rukách.“ Školní docházku započal v šesti letech a krátce poté se stal nejlepším tenistou ve své věkové kategorii. Třikrát týdně trénoval buď přímo v Basileji, nebo v jejím okolí. V tomto raném období se spřátelil s dalším budoucím profesionálním tenistou Marcem Chiudinellim, o měsíc mladším talentovaným chlapcem. Oba spolu často hrávali squash, stolní tenis a fotbal. Ve věku jejich osmi let vznikla tenisová skupina mladých talentů v rámci domovského regionu, jejíž součástí se oba stali, když každý pocházel z jiného tenisového klubu.Stauffer (2007), s. 8

Oba mladí tenisté se poprvé oficiálně střetli v osmi letech na turnaji nazvaném „The Bambino Cup“, konaném v severošvýcarském městě Arlesheim. „Tehdy jsme hráli jen jeden prodloužený set do devíti gamů," vzpomínal později Chiudinelli. „Věci se pro mě nevyvíjely dobře. Prohrával jsem 2–5 a začal brečet. Hodně jsme tehdy plakali, dokonce při utkáních. Během výměny stran ke mně Roger přišel a snažil se mě uklidnit. Řekl, že vše bude v pořádku, a skutečně, věci se začaly odvíjet správným směrem. Dostal jsem se do vedení 7–6 a vnímal, že jsem na vítězné vlně. Poté se rozplakal Roger a já k němu přiběhl se stejnými slovy útěchy, které poskytl předtím on mně. Byl to jediný okamžik, kdy jsem ho mohl porazit.“Stauffer (2007), s. 9

Od deseti let zahájil Federer pravidelné týdenní tréninky v Old Boys Tennis Clubu se soukromým koučem Adolfem Kacovskym, který sdělil: „Okamžitě jsem poznal, že tenhle kluk je přirozený talent. Narodil se s raketou v ruce.“ Nejdříve se jednalo pouze o společné tréninky pro celou skupinu, ačkoli jak Kacovsky uvedl: „Oddíl i já jsme si rychle uvědomili jeho obrovský talent. Začali jsme mu dávat soukromé hodiny zčásti hrazené klubem. Roger byl velmi učenlivý. Když jste mu chtěli něco nového předvést, byl schopen to zahrát po třech nebo čtyřech opakováních, zatímco ostatní žáci ze skupiny potřebovali na zvládnutí týden.“

„Hvězdný žák“ v podobě švýcarského chlapce se vždy toužil stát nejlepším na světě. „Lidé se mu proto smáli, včetně mě“, dodal Kacovsky. „Myslel jsem, že to jednou možná dotáhne na nejlepšího tenistu Švýcarska nebo Evropy, ale nestane se nejlepším na světě. Měl to však hluboko v hlavě a pracoval na tom.“Stauffer (2007), s. 10

Do dvanácti let hrál také fotbal. Tehdy došel k rozhodnutí plně se věnovat pouze tenisu. V roce 1993 vyhrál mistrovství Švýcarska mladšího žactva (do 12 let). Na konci roku 1994 rodiče souhlasili se zařazením syna do programu Švýcarského národního tenisového centra v Écublens. V březnu 1995 podstoupil přijímací řízení a v srpnu téhož roku se přestěhoval do Écublens, ležícího na břehu Ženevského jezera, kde bydlel v domě rodiny Christinetsových. První výrazný výsledek na mezinárodním poli uhrál v prosinci 1995, když se probojoval do čtvrtfinále Orange Bowlu ve floridském Key Biscayne.

Juniorská kariéra

1996 Na juniorský okruh ITF vstoupil v červenci 1996, když se jeho debutem stal Swiss Junior Tournament hraný od 15. července na davoských antukových dvorcích. V prvním kole deklasoval Rakušana Lukase Rhomberga, když mu dovolil uhrát jediný game. Ve třetí fázi však nestačil na australského juniora Nathana Healeyho po vyrovnaném průběhu 7–6, 4–6, 4–6. V první polovině září se zúčastnil švýcarského finále série NEC World Youth Cup, kde porazil tři soupeře – včetně budoucí světové jedničky Lleytona Hewitta, a utržil jednu porážku.

V prosinci vycestoval na první zahraniční turnaj, když startoval na jubilejním 40. ročníku Sunshine Cupu na antukových dvorcích místního klubu ve floridském Delray Beach. V základní skupině dvakrát zvítězil a dvakrát odešel poražen, a to také od Čecha Petra Kralerta po divokém průběhu 6–1, 0–6 a 1–6. Ve druhé polovině prosince se zúčastnil 19. ročníku Casablanca Cupu, probíhajícího na tvrdém povrchu v mexické Tlanepantle. Jednalo se o jeho první událost z první kategorie. Do hlavní soutěže se probojoval po třech vyhraných kvalifikačních kolech. V úvodním utkání hlavního turnaje mu v průběhu druhé sady za Švýcarova vedení skrečoval Rakušan Mathias Schwarzler a ve druhém kole těsně podlehl německému junioru Sebastienu Aickelemu, až v rozhodující sadě poměrem 5–7.

Poslední událost roku, 33. ročník Coffee Bowlu, rozehrál na tvrdém povrchu 30. prosince v kostarické metropoli San José. Na dalším z turnajů první kategorie se musel probít kvalifikací, aby v úvodním zápasu hlavní soutěže dovolil Argentinci Federicu Cardinalimu uhrát jen dva gamy. Ve druhém kole mu však stopku vystavil Američan Diego Ayala po dvousetovém průběhu.

Během celé sezóny mu nejen ve sportovním rozvoji pomáhal v écublenském středisku o tři roky starší tenista Yves Allegro. Federer získal titul švýcarského mistra v kategorii 16letých na zimním i letním šampionátu. S oddílem Old Boys Tennis Club se stal seniorským mistrem Švýcarska ve smíšených družstvech a v národním žebříčku mužů byl pro dvouhru klasifikován na 86. místě.

Přehled utkání

Dvouhra utkání turnaj stát datum místo povrch fáze soupeř stav výsledek 1. Švýcarsko 7/15/1996 venku antuka Lukas Rhomberg (AUT) výhra 6–1, 6–0 2. Swiss Junior Tournament Švýcarsko 7/15/1996 venku antuka 32 v kole Marc–Olivier Baron (FRA) výhra 7–6, 6–3 3. Swiss Junior Tournament Švýcarsko 7/15/1996 venku antuka 16 v kole Nathan Healey (AUS) prohra 7–6, 4–6, 4–6 4. World Youth Cup Final Švýcarsko 9/10/1996 venku antuka zs Lleyton Hewitt (AUS) výhra 5. World Youth Cup Final Švýcarsko 9/10/1996 venku antuka zs Febi Widhijanto (INA) prohra 5–7, 7–5, 5–7 6. World Youth Cup Final Švýcarsko 9/10/1996 venku antuka zs Vijay Kannan (IND) výhra 6–0, 7–6(7–4) 7. World Youth Cup Final Švýcarsko 9/10/1996 venku antuka zs Nahuel Fracassi (ITA) výhra 3–6, 6–3, 6–1 8. Sunshine Cup USA 12/12/1996 venku antuka zs Petr Kralert (CZE) prohra 6–1, 0–6, 1–6 9. Sunshine Cup USA 12/12/1996 venku antuka zs Adrian Garcia (CHI) výhra 5–7, 6–2, 6–2 10. Sunshine Cup USA 12/12/1996 venku antuka zs Balazs Vaci (HUN) prohra 5–7, 2–6 11. Sunshine Cup USA 12/12/1996 venku antuka zs Han–Hui Tsai (TPE) výhra 6–3, 6–0 12. Casablance Cup Mexiko 12/18/1996 venku tvrdý 64 kval. výhra 6–0, 6–1 13. Casablance Cup Mexiko 12/18/1996 venku tvrdý 32 kval. Jonathan Hauswaldt (MEX) výhra 6–1, 6–1 14. Casablance Cup Mexiko 12/18/1996 venku tvrdý 16 kval. Gilberto Gutierrez (MEX) výhra 6–1, 6–1 15. Casablanca Cup Mexiko 12/22/1996 venku tvrdý 64 v kole Mathias Schwarzler (AUT) výhra 6–3, 4–2skreč 16. Casablanca Cup Mexiko 12/22/1996 venku tvrdý 32 v kole Sebastien Aickele (GER) prohra 6–7, 6–3, 5–7 17. Coffee Bowl Kostarika 12/28/1996 venku tvrdý 32 kval. volný los   18. Coffee Bowl Kostarika 12/28/1996 venku tvrdý 16 kval. Carlos Vargas (PAN) výhra 6–2, 2–6, 6–0 19. Coffee Bowl Kostarika 12/30/1996 venku tvrdý 128 v kole volný los   20. Coffee Bowl Kostarika 12/30/1996 venku tvrdý 64 v kole Federico Cardinali (ARG) výhra 6–1, 6–1 21. Coffee Bowl Kostarika 12/30/1996 venku tvrdý 32 v kole Diego Ayala (USA) prohra 4–6, 1–6

1997 První kompletní sezónu juniorské kariéry zahájil druhý lednový týden ve venezuelské metropoli Caracasu na 21. ročníku International Junior Championships of Venezuela. Ve dvouhře došel do druhého kola po výhře nad makedonským hráčem Goranem Sterijovskim. V něm byl nad jeho síly po výsledku 2–6 a 4–6 francouzský junior Jérôme Haehnel. S dalším starším Francouzem Jeromem Ferrarim nastoupil do čtyřhry, v níž skončili po třech výhrách na raketách venezuelsko-peruánského páru de Armas a Horna.

Z tvrdého povrchu v Latinské Americe se vrátil do kontinentální Evropy, kde na konci března otevřel antukovou část roku v italské Florencii. 22. ročník městského mezinárodního mistrovství však pro něj rychle skončil porážkou od Itala Davida Bramantiho po setech 4–6, 6–3 a 6–7. V deblové části došel společně s krajanem Svenem Swinnenem do semifinále. Druhý květnový týden se objevil na mezinárodním turnaji v toskánském hlavním městě Pratu. Na události druhé kategorie postupně vyhrál šest utkání bez ztráty setu a připsal si první titul kariéry. Ve druhém kole zdolal Chorvata Lovra Zovka a v semifinále i finále si poradil s jeho krajany Ivanem Berosem a Lukou Kutanjacem. Do čtyřhry nastoupil po boku Japonce Džuna Kata. V boji o titul hladce podlehli francouzské dvojici Haehnel a Jeanpierre. V druhé polovině května uzavřel Apeninskou šňůru juniorským mistrovstvím Itálie na antukových dvorcích v Miláně. Po postupu z kvalifikace si připsal tři vítězná utkání hlavního turnaje. Po výhře nad budoucím olympijským vítězem Nicolásem Massúem skončil ve čtvrtfinále na raketě Peruánce Rodolfa Rakea 1–6 a 4–6.

Na mezinárodní juniorské scéně se poté objevil až uprostřed července během juniorského Mistrovství Evropy družstev ve francouzském Royan, kde v jediném odehraném zápasu podlehl Francouzi Arnaudu Di Pasqualemu po dvousetovém průběhu. Do konce sezóny pak odehrál jen 11. ročník Mezinárodního juniorského mistrovství Eddieho Herra, konaný v prosincovém termínu na antukových kurtech Akademie Nicka Bollettieriho v Bradentonu. Po volném losu nenašel recept na argentinského hráče Edgarda Massua, který jej vyřadil ve druhém kole 3–6 a 4–6.

Stejně jako v předchozím roce vyhrál mistrovství Švýcarska, nyní již v kategorii 18letých, na zimním i letním šampionátu. Poté, co v červnu ukončil devítiletou školní povinnou docházku, rozhodl se plně věnovat tenisu. Rodiče na to reagovali se smíšenými pocity. Poté, co se národní tenisové centrum přemístilo z Écublens do Bielu, pronajali si s Allegrem dvoupokojový byt.

Přehled utkání

Dvouhra