William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 Stratford nad Avonou – 23. dubna 1616 Stratford nad Avonou) byl anglický básník, dramatik a herec, který bývá považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejvýznamnějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a „bardem z Avonu“. Připisuje se mu přibližně 38 dochovaných her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika.
Shakespeare vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: Susannu a dvojčata Hamneta a Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru herce, dramatika a spoluvlastníka hereckého souboru Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel do ústraní do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Z jeho soukromého života se dochovalo jen málo informací, což podnítilo mnoho spekulací o takových věcech, jako byl jeho fyzický vzhled, sexuální orientace a náboženské přesvědčení, a také zda díla, která jsou mu přisuzována, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným.
Většinu svých děl Shakespeare napsal mezi lety 1589 a 1613. Jeho rané hry byly především komedie a historické hry a jsou považovány za jedny z nejlepších děl v těchto žánrech. Následně, asi do roku 1608, psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglické literatury. V poslední tvůrčí fázi vytvářel tragikomedie, známé též jako romance, jako jsou Zimní pohádka a Bouře, a spolupracoval s dalšími dramatiky.
Mnoho ze Shakespearových her bylo publikováno již během jeho života ve vydáních různé kvality a s různou přesností. Až v roce 1623 John Heminges a Henry Condell, dva Shakespearovi přátelé a herečtí kolegové, publikovali takzvané První folio, první souborné vydání Shakespearových her. Vyšlo posmrtně a zahrnuje až na dvě všechny hry běžně připisované Shakespearovi. Jako předmluvu obsahuje poemu od Bena Jonsona, která Shakespeara oslavuje jako člověka „nejen pro tento čas, ale navěky“. V pozdějších dobách až po současnost byly Shakespearovy práce opakovaně znovuobjevovány a upravovány na podkladě nových směrů bádání a inscenování. Zůstávají velmi populární a jsou neustále uváděny a interpretovány v různých kulturních a politických kontextech po celém světě.
Život
Mládí a dospělost náhled|vlevo|Dům ve Stratfordu nad Avonou, který je považován za Shakespearův rodný dům|alt=Shakespearův rodný dům ve Stratfordu; široký hrázděný dvoupatrový dům s jedním vchodem
William Shakespeare se narodil a vyrůstal v anglickém městě Stratford nad Avonou. Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, který pocházel ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu rodina bydlela v ulici Henley Street. Shakespeare byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare podle juliánského kalendáře zemřel 23. dubna 1616). Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil až do dospělosti.
Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School), které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění.
V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Annou Hathawayovou. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem spěšné svatby mohlo být Annino těhotenství, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna, která byla pokřtěna 26. května 1583. Následovala dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, která se narodila necelé dva roky poté a byla pokřtěna 2. února 1585. Hamnet však zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu; jeho pohřeb se konal 11. srpna 1596.
náhled|150 px|Ztvárnění erbu, který je přičítán Shakespearovu rodu|alt=převážně žlutý erb se zbrojí v horní části a nápisem NON SANZ DROICT
Po narození dvojčat Hamneta a Judithy následuje období, ze kterého o Shakespearovi neexistují prakticky žádné ověřené informace. V literatuře je toto období Shakespearova života mezi roky 1585 a 1592 označováno jako „ztracená léta“. Badatelé se snaží vysvětlit toto období mnoha způsoby. Nicholas Rowe, první životopisec zabývající se Shakespearem, popsal zhruba v roce 1709 stratfordskou pověst, podle které Shakespeare uprchl ze Stratfordu do Londýna, aby se vyhnul stíhání kvůli pytláctví. Podle jiného příběhu sepsaného v 18. století začal Shakespeare svou divadelní kariéru hlídáním koní návštěvníků londýnského divadla. Anglický starožitník a spisovatel 17. století John Aubrey tvrdil, že Shakespeare tehdy byl venkovským učitelem. Ve 20. století byla tato teorie doplněna o domněnku, že Shakespeare mohl být zaměstnán jako učitel u Alexandra Hoghtona v hrabství Lancashire, který byl katolickým statkářem a jmenoval jistého „Williama Shakeshafte“ ve své závěti. Kromě pověstí shromážděných po dramatikově smrti není pro tyto příběhy žádný důkaz. Nadto bylo jméno „Shakeshafte“ v hrabství Lancashire poměrně běžné.
Divadelní kariéra Není známo, kdy přesně se Shakespeare dostal do Londýna a kdy zde začala jeho divadelní kariéra. Neví se ani, kdy přesně Shakespeare začal psát, ale dobové odkazy a záznamy vystoupení ukazují, že několik jeho her bylo na londýnské scéně uváděno od roku 1592. Tehdy se objevila kritika vyslovená dramatikem Robertem Greenem, která se nachází v tiskovině vydané po Greenově smrti:
„… – je tu jedna čerstvě povýšená Vrána, ozdobená naším peřím, která si se svým tygřím srdcem skrytým v kůži herce namýšlí, že umí nadouvat blankvers stejně jako vy všichni, a jako naprostý Johannes Fac Totum se pokládá za jediného scénotřasa (shake-scene) v celé zemi.“
Literární badatelé se velmi liší v názorech, jaký je přesný smysl Greenových slov, ale většina z nich se shoduje, že Greene vyčítal Shakespearovi snahu být považován za autora na stejné úrovni jako spisovatelé s univerzitním vzděláním, kterými byli například Christopher Marlowe, Thomas Nashe a sám Greene. Fráze zapsaná kurzívou (tygřím srdcem skrytým v kůži herce, v originálu Tiger's heart wrapped in a Player's hide) paroduje verš „Oh, tiger's heart wrapped in a woman's hide“ ve hře zvané The True Tragedy of Richard, Duke of York, &c., kterou Shakespeare převzal do své hry Jindřich VI., třetí část. Tato fráze, společně se slovní hříčkou „shake-scene“, je považována za důkaz, že cílem Greenových narážek byl Shakespeare.
Greenův útok je první zmínkou o Shakespearově divadelní kariéře. Životopisci se dohadují, že Shakespearova kariéra mohla začít kdykoliv od poloviny osmdesátých let 16. století do Greenovy zmínky. V letech 1593 až 1594 byla londýnská divadla zavřená kvůli epidemii moru, a tehdy Shakespeare psal poezii pod ochranou hraběte ze Southamptonu. Po epidemii se Shakespeare stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), ve které působil jako herec a dramatik. Služebníci se brzy stali předním hereckým souborem Londýna. Po smrti královny Alžběty I. roku 1603 získala tato společnost od nového krále, Stuartovce Jakuba I., privilegium a název společnosti byl změněn na Královská společnost (King's Men).
náhled|vlevo|Titulní strana prvního vydání Sonetů z roku 1609|alt=přetisk titulní strany prvního vydání Sonetů, vročení 1609, zažloutlé písmo
Většinu jemu připisovaných her napsal Shakespeare asi mezi lety 1590–1604. Zpočátku psal hlavně komedie, později také historické hry, což byly žánry, které Shakespeare vyzdvihl na vrchol tehdejšího umění. Od roku 1598 byly v rychlém sledu uveřejňovány v tištěné podobě převážně jeho tragédie včetně slavných her jako Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth. Až v roce 1623, sedm let po smrti Williama Shakespeara ze Stratfordu, vydali dva jeho divadelní přátelé s finanční a morální podporou příbuzných Edwarda de Vere, 17. hraběte z Oxfordu takzvané První folio, slavnou sbírku všech Shakespearových her, včetně zhruba 20 děl do té doby nepublikovaných.
V roce 1599 se společnost Lord Chamberlain's Men přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné její desetiny.Prokop, Vladimír (2006), Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století, O. K. Soft. Díky tomu byl výrazně lépe zajištěn — předtím údajně dostával za hru asi 6 liber. Když roku 1613 divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars.
Některé Shakespearovy hry byly vydány v roce 1594 v knižních edicích. Po roce 1598 jeho jméno získalo značný věhlas a začalo se objevovat na titulních stranách vydání autorových her, většinou psané jako „Shake-Speare“. Tato forma se objevila také na prvním vydání slavných Sonetů z roku 1609. Absence Shakespearova jména v seznamu účinkujících ve hře Bena Jonsona Volpone z roku 1605 je podle některých badatelů náznakem, že se tehdy již jeho herecká kariéra blížila ke konci. Ve svém úmrtním roce 1616 byl však Shakespeare jmenován v seznamu účinkujících Jonsonových her Every Man in His Humour a Sejanus, His Fall při souhrnném vydání díla tohoto dramatika. I když První folio roku 1623 jmenuje Shakespeara jako jednoho z hlavních účinkujících při představeních, byly některé ze Shakespearových her poprvé hrány až po Jonsonově dramatu Volpone. Nemůžeme tedy přesně určit, které role Shakespeare hrál. V roce 1610 John Davies z Herefordu napsal, že „dobrý Will“ hrál „královské“ role. Roku 1709 se Rowe domníval, že Shakespeare hrál ducha Hamletova otce v dramatu Hamlet. Podle pozdějšího názoru hrál také Adama ve hře Jak se vám líbí. Badatelé mají určité pochyby o správnosti těchto informací.
Shakespeare během své kariéry pobýval v Londýně a ve Stratfordu. Roku 1596, tedy rok před tím, než koupil New Place, nový domov pro svou rodinu ve Stratfordu, žil Shakespeare ve farnosti Svaté Heleny v ulici Bishopsgate, severně od Temže. Roku 1599 se přestěhoval na druhý břeh řeky do Southwarku. Tehdy jeho společnost postavila divadlo Globe. Roku 1604 se přestěhoval nazpět na severní břeh řeky. Tam si pronajal byt od francouzského hugenota jménem Christopher Mountjoy, který byl výrobcem dámských paruk a jiných pokrývek hlavy.
Podle Shakespearových nákupů a investic můžeme usoudit, že se z něj stal vcelku bohatý muž. Již v roce 1597 koupil druhý největší dům ve Stratfordu zvaný New Place a z roku 1613 se dochovala smlouva s jeho podpisem na koupi domu v londýnském předměstí Blackfriars. Shakespearova dramatická tvorba však skončila kolem roku 1613, což je rok, kdy vyhořelo jeho divadlo Globe, a on se vrátil za manželkou a dcerami do svého rodného městečka, kde zůstal až do smrti.
Poslední roky a smrt