Kino

náhled|Předsálí moderního kina v Budapešti Kino neboli biograf je místo (obvykle budova), které je určeno k hromadnému sledování filmových představení. Filmový projektor, který je umístěn vzadu v projekční kabině, promítá film na plátno, které je umístěno vpředu před hledištěm. Vstup bývá zpoplatněn.

Etymologie Název kino je odvozen z řeckého kinēma (pohyb) a graf (záznam, z grafō = píši). Starší označení biograf pochází z řeckého bios (život, bio- = životo-)<ref name="J.Holub, S. Lyer - Stručný etymologický slovník j. č."> </ref>. Původní název byl kinematograf (čili záznam pohybu) nebo biograf (záznam života). Thomas Alva Edison si dal roku 1889 patentovat pod označením kinematograf kameru, pod názvem kinetoskop filmovou promítačku, zvukový doprovod obstarával další Edisonův vynález – fonograf.

V hovorové řeči došlo ke spojení a zkrácení obou termínů na kino (bio v období první republiky), ve slangové řeči na biák. Od výše uvedených slov je také odvozeno označení pro klasický fotografický materiál nazývaný kinofilm. Kino s více sály nazýváme multikino.

Části kina hlediště – prostor určený pro diváky filmové plátno – promítací plocha, na níž je pomocí promítacího stroje zobrazován filmový obraz promítací kabina – místnost určená pro skladování filmových kopií a provoz promítacího stroje, pracoviště promítače vestibul, šatna, sociální zařízení (zejména záchod s umyvadlem) technické systémy promítací stroje ozvučení sálu – zvuková aparatura vnitřní osvětlení nouzové osvětlení vzduchotechnická zařízení, ventilace (odvětrávání sálu) vytápění sálu, případně klimatizační zařízení havarijní systémy, zde zejména protipožární zařízení

Druhy kin

Letní kino Termínem letní kino označujeme specializované kino, které není provozováno v zastřešeném sále, ale pod širým nebem. V zastřešeném prostoru se zde z praktických důvodů obvykle nachází pouze promítací přístroj a sklad filmů. Vzhledem k tomu, že prostor není možné vytápět a zatemnit, bývá takovéto kino v provozu pouze během letních měsíců a pouze v pozdních večerních hodinách. Bývá proto zřizováno např. ve velkých rekreačních oblastech, které jsou provozně vytížené pouze v létě.

více o letním kinu...

Autokino Termínem autokino se označuje kino, jehož hlediště je uzpůsobeno tak, že se na promítaný film mohou dívat diváci usazení ve svých automobilech. Zvuk je přehráván do jednotlivých automobilů prostřednictvím např. autorádií.

Klasické kino a multikino Termínem klasické kino a multikino označujeme, kino ve vnitřních prostorách. Klasické kino má pouze 1 sál, oproti multikinu, který jich má víc (Mladá Boleslav 4). Jedním s nejrozšířenějším firem kin patří Cinestar.

Více o multikinu...

Galerie

Historie Nejstarší kina v českých zemích náhled|Kino Lucerna v Praze je nejstarším stále fungujícím kinem v Česku Nejstarší kinematografické produkce byl dosud zmapovány v Praze, v Ústí nad Labem a v Brně, další se objevily například v Liberci, v Žatci nebo v Kroměříži. Zaznamenány byly pouze scény s opakovanou produkcí. Většinou šlo o stravovací zařízení, seznam sálů, do kterých putovní kinematograf jednou zavítal, není úplný.

Kinematograf Jana Kříženeckého, 1. projekce obrázků nepohyblivých (?) r. 1895Zdeněk Štábla, Český kinematograf Jana Kříženeckého; Československý filmový ústav Praha 1973, 1896 – 1898 dřevěná bouda na Výstavišti, 1901 – zmíněna Na Maninách, v zahradě 1.měšťanského pivovaruFerdinand Ruth, Kronika královské Prahy, II, Praha 1903, 713 (divadlo Uranie), tj. stále východní areál Výstaviště Praha VII, 1943 budova vyhořela, zbořena Sál hotelu Grand v Brně, pohostinské vystoupení Shchillerovy vídeňské společnosti, 11. srpna 1896 Salón hotelu U černého koně v Praze Na Příkopě, Adolf Oppenheimer, 18. 10. 1896 Sál hotelu Saský dvůr v Hybernské ulici v Praze, francouzská společnost Lumierova, 24. 10. 1896 Orlí sál Grand-hotelu Europa v Praze II. v Opletalově ulici (tehdy Mariánské), poprvé s doprovodem fonografu, podzim 1896 Kočovný kinematograf původem žateckých bratří OeserůNárodní archiv, Konskripční přihlášky pražského obyvatelstva z let 1850–1914, heslo Oeser Cajetan: stálá scéna ve vlastním domě v Praze na Vinohradech, v Korunní ulici čp. 736 (dnes Bělehradská), 1896 nebo 1897 hostování v Ústí nad Labem, Vaníčkova ulice restaurace, nyní zvaná Budvarka, 1897 Putovní biograf Viktora Ponrepa, Praha, od roku 1901 do 1904Luboš Bartošek, Ponrepo - od kouzelného divadla ke kinu. Orbis Praha 1957 Kavárna Louvre, Praha II, Národní třída, 90. léta 19. století; projekce Jana Kříženeckého, dodnes existuje, ale Jazz klub bez kina náhled|Barbora Kucsa Prágerová představuje Kino Metro 70Ponrepův biograf v hostinci U koruny, Praha VII – Holešovice, 1904 – 1907 The Royal Bio Co., vzniklo roku 1906 v Brně na tehdejším Doretově dvoře The Empire Bio Co., první stálé kino v Brně, na Velkém náměstí (nynější Náměstí Svobody), od 8. června 1907 Bio Ponrepo, dům U modré štiky, Praha I, Karlova/Lilová čp. 180/I, od 15. září 1907,Emanuel Poche, Prahou krok za krokem, Praha 1985, s.182 dům s restaurací dodnes existuje, ale bez kina Bio Ponrepo, Praha II, Opatovická ulice (údajná druhá lokace kina), dům existuje, ale bez kina Illusion - Stálé divadlo živých fotografií Aloise Jalovce a Františka Tichého v Praze II- Na Slovanech, od 1908, 1909 přesídlilo na Václavské náměstí Divadlo Edison, Praha – Žižkov, Husinecká 16 Stálý Kinematograf Theater Franze Josefa Oesera, Praha 3 – Vinohrady, Vinohradská čp. 1271 (dnes na tom místě Atrium Flora), k registraci přihlášen 15. 9. 1910Národní archiv, Konskripce pražského obyvatelstav z let 1850–1914, heslo Oeser Franz Josef

Do roku 1914 již v Praze souběžně působilo kolem 15 kin, nejznámější byla: Konvikt v Praze I, Bartolomějská ulice, původně taneční sál Bio Lucerna, Praha II, palác Lucerna, otevřeno 1909 Royal Bioscop Ponec, Praha – Žižkov, František Ponec otevřel 1910, zrušeno 1968, od 1998 opět činné jako divadlo Ponec Lido Bio v Praze, Hybernská ulice, od října 1911 Kino Passage v Praze na Václavském náměstí pro 800 diváků = první profesionálně vedené stálé kinoPavel Scheufler, Praha 1848–1914, čtení nad dobovými fotografiemi, Praha 1986, s. 168 . Bio Světozor, Praha II. Vodičkova ulice, projekce Jana Kříženeckého 1918, kino dosud hraje.

Rekordy kin Světové náhled|Kino Pionier, Štětín, Polsko Nejstarší na světě dosud fungující kino (hrající stále na jednom místě) je kino Pionier v polském Štětíně. Otevřeno bylo pod názvem Helios v roce 1909. Největší celkovou kapacitu má megaplex Kinepolis v Madridu (původně 9195 míst, 2024 jejich počet snížen na 7273). Každý z 25 sálů má kapacitu od 211 do 996 diváků. Pokud se neomezíme jen na klasická kina, multimediální centrum Sphere v Las Vegas otevřené v roce 2023 má kapacitu 18600 diváků. Kromě toho má největší digitální rozlišení (18K) a nejlepší zvuk (celkem 167 tisíc reproduktorů). Největší plátno (814,8 m2) má kino Traumpalast v německém Leonbergu. Nejmenší kino (pouze pro 9 diváků) se nachází na vlakovém nádraží v německém Radebeulu.

Evropské

Největším kinosálem v Evropě je jeden ze sedmi sálů pařížského kina Le Grand Rex (2702 diváků).

České Nejvyšší vstupné se platí v sálech č. 13 a 14 (Gold Class) v multikině Cinestar Anděl. Mají kapacitu 24 míst. Sál č. 11 v tomto kině má zase nejlepší zvuk a jako jediný má certifikaci THX. Nejmenší je VIP sál s pouhými 4 místy při projekci (nebo 5 při pronájmu) v pražském kině Balt. Zároveň se jedná o nejmenší multiplex (ve všech třech sálech celkem 59 míst). Nejmenším kinem celkově je pražský MAT (46 míst). Největší klasické kino s celoročním provozem je Velké kino ve Zlíně, které má kapacitu 1010 diváků. Největším multikinem je pak Cinema City Letňany (podle sedadel, 2644) nebo Chodov (podle sálů, 18). Největší letní kino je v Ústí nad Labem (5000 sedadel). Největší plátno má z klasických kin pro širokoúhlý formát sál č. 1 v Premiere Cinemas v Olomouci s plochou 152 m2. Letní kino v Boskovicích má plochu 448 m2. Ještě větší je IMAX (Cinema City Flora: analog 500 m2 / digitál 350 m2), ale to není klasické kino. Nejstarší v Česku = nejstarší dosud na jednom místě hrající kino je kino Lucerna v Praze, otevřené v roce 1909.

Odkazy Reference

Literatura Zdeněk Štábla, Český kinematograf Jana Kříženeckého; Československý filmový ústav Praha 1973 Pavel Scheufler, Praha 1848–1914, čtení nad dobovými fotografiemi, Panorama Praha 1986, s. 168

Související články Film Multikino IMAX

Externí odkazy

Kategorie:Stavby