Duhová mapa Běloruska|náhled Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) žijící v Bělorusku čelí právním problémům a násilí neznámým pro heterosexuální většinu. Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je v Bělorusku legální, ale homosexuální páry nemají stejnou právní ochranu jako heterosexuální páry. náhled|Neoficiální vlajka s duhovým motivem Stejnopohlavní sexuální styk byl dekriminalizován v roce 1994. Nicméně lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) jsou stále silně omezováni a homosexualita je v běloruské společnosti velkým tabu. Mnoho Bělorusů se domnívá, že homosexualita je psychickou poruchou, a mnoho LGBT osob svojí orientaci před okolím skrývá. Ti, co jsou otevření, čelí šikaně, psychickému i fyzickému násilí.

Zákony týkající se LGBT Legální stejnopohlavní styk

Homosexuální pohlavní styk byl v Bělorusku dekriminalizován v roce 1994. Věk způsobilosti k pohlavnímu styku je pro obě orientace, homosexuální i heterosexuální, stanoven na 16 let.

Uznání stejnopohlavních svazků

Ústava Běloruské republiky stejnopohlavní manželství zakazuje. Článek 32 vymezuje manželství jako trvalé soužití muže a ženy.

V souladu s Ústavou (Článek 32) a Manželským a Rodinným zákoníkem (Články 1 až 12) je manželství jedinečnou občanskou smlouvou uzavřenou před orgánem veřejné moci a přístupnou pro dvě osoby různého pohlaví. Tento konečný verdikt činí manželství nepřístupným pro homosexuální páry.

Běloruské právo neumožňuje ani žádná úpravu společného soužití, ačkoli jsou zde běžné případy mimomanželského soužití tvořeného i heterosxuálními páry. Společné soužití nemá žádnou právní úpravu, co se týče změny partnerova nebo partnerčina příjmení. Dále nevede k žádným právům jako mají manželské páry. Mezi povinnosti plynoucí z něj jen některé jsou právně vymahatelné občanským právem. Pokud provozují společné podnikání, jejich vztahy jsou upraveny obchodním právem. Pokud se rozejdou nemají partneři stejný přístup k právům a povinnostem jako manželské rozvádějící se páry. Partneři, jak současní, tak i bývalí, nemají vůči sobě žádnou vyživovací povinnost.

Soužití nemá ani žádnou právní úpravu v oblasti dědictví. Partneři nejsou zahrnuti v žádném okruhu dědiců, tudíž spolužijící osoby mohou dědict pouze ze závěti. Dědici se závěti platí vyšší dědickou daň než manželé a nemají ani žádná práva na zákonný podíl z pozůstalosti.

Spolužijící partneři rovněž nemají žádná práva a povinnosti ohledně výchovy dětí. Nicméně mají možnosti osvojit si biologické dítě svého partnera. Osvojitel nesmí být nesvéprávný, nesmí být zbaven svých rodičovských práv soudem, a musí být minimálně o 16 let starší než osvojenec. Spolužijící osoby si však nemohou adoptovat sirotka, jelikož zákon adopci umožňuje pouze manželským párům.

Právní ochrana

Zákoník práce (Článek 14) zakazuje diskriminaci v rámci pracovně-právních vztahů. Nicméně sexuální orientace není uvedena na seznamu sociálních charakteristik, na něž se anti-diskriminační zákon vztahuje.

Perzekuce na základě sexuální orientace není v zákoně uvedena jako důvod k získání statutu upchlika. Stejnopohlavní partnerství není použito pro účely imigračního práva. Po pádu komunistického režimu mnoho Bělorusů se snažilo získat politický azyl v zahraničí z důvodu obav perzekuce kvůli sexuální orientaci. Častým důvodem byla přímá i nepřímá policejní šikana. Amnesty International Lesbian, Gay, Bisexual and Transgender Network – Belaurs (AILGBT – Belarus) tyto informace obdržela od uprchlíků v Česku, Nizozemsku, Francii a Švédsku.Viachaslau Bortnik's, “Intolerance, discrimination and hate crimes based on sexual orientation and gender identity in the OSCE region," presented at the OSCE Human Dimension Implementation Meeting, Warsaw, 4–15 October 2004. Jeden z nich, 19letý obyvatel Minsku, který získal v západní zemi azyl v květnu 2007, potvrdil, že se jej rodiče snažili léčit z homosexuality pomocí elektrokonvulzivní terapie.

Právo svobodného projevu

Internetový poskytovatel Beltelecom (největší v Bělorusku) se pokoušel blokovat přístup na stránky věnované LGBT tematice alespoň v internetových kavárnách. V poslední době je přístup na tyto stránky bezproblémový, přesto jsou však blokovány ruské gay stránky, vč. gay.ru.

První gay pride se záštitou Společenství nezávislých států se konal roku 2001 v Minsku. Jednalo se pokojnou manifestaci se cca 300 účastníky.

Soukromá firma v Bělorusku cenzorovala gay inzeráty tvořené na jejich LGBT webových stránce, dnes známé jako Gay.by. V přímém důsledku stížností majitel webových stránek usoudil, že měli právo si tam tvořit svoje inzeráty. Poté bylo uvedeno, že se tak konalo na základě doporučení, ale nikdy se neuvdelo kterých.

Jenom specializovaný magazín pro LGBT komunitu (Forum Lambda Magazín) byl publikován prostřednictvím Lambda Belarus a šířen v Rusku a Bělorusku v letech 1998 a 2002. Publikace byla několikrát zakázaná Státní nakladatelskou komisí.

Hlavním zdrojem informací ohledně života LGBT komunity v Bělorusku je internetový portál Gay.by. Je to jedna z nejnavštěvovanějších webových stránek s měsíčním počtem návštěvníků větším než 350 tisíc. Tvůrci webových stránek čelí mnoha problémům, když se snaží šířit informace o homosexualitě. V prosinci 2002 Státní Univerzita v Minsku zakázala přístup na všechny LGBT webové stránky. V březnu 2003 vedení Internetové kavárny "Soyuz Online" největší a nejpopulárnější mezi gayi blokovalo Gay.by. V lednu 2004 místní internetová firma N1.BY odmítla služby Gay.by. Ještě předtím roku 2003 systémový administrátor "Krasnaya Banernaya" (RED.BY) zakázal portál Gay.by z důvodu účasti na výměně odkazů.From Viachaslau Bortnik's report presented at the OSCE Human Dimension Implementation Meeting, Warsaw, 4–15 October 2004; side event “Intolerance, discrimination and hate crimes based on sexual orientation and gender identity in the OSCE region”

10. května 2003 vniknul na běloruský gay a lesbický portál Gay.by neznámý hacker. Smazal všechna témata na portálu a umístil tam pododkaz nabádající k hromadnému vraždění homosexuálů. Kromě toho zatímco probíhalo stahování z domovské stránky Gay.by objevovaly se na stránce oznámení typu "PEDERASTI MUSEJÍ ZEMŘÍT" nebo "STOP PEDERSTATŮM V BĚLORUSKU". Hackerův útok byl následován telefonáty směřovanými na členy portálu s hrozbou vydírání.

Poté byla založená nová stránka sdružující běloruskou LGBT komunitu. První běloruský gay blog Sunshine.by drží krok se všemi vymoženostmi země poskytující neomezený pohled do světa lesbické, gay, bisexuální a transsexuální komunity zde.

Běloruské hnutí za LGBT práv

LGBT organizace V Bělorusku nefunguje žádná oficiální organizace, která by reprezentovala zájmy gay a lesbických občanů. Ženská organizace Jyana, která je oficiálně registrována, a která se zabývá genderovými otázkami, chrání práva mladých žen, a v současné době se chystá ukončit svojí činnost. Mužská organizace Mladí republikáni (Vstrecha) není LGBT organizací, ale většinu své pozornosti směřuje na prevenci HIV/AIDS mezi nejohroženějšími skupinami, do nichž spadají právě muži mající sex s muži. Jiné organizace a iniciativy pracují mimo právní rámec.

Belarus Lambda League Belarusian initiative by sexual and gender equality LGBT Human Rights Project Gaybelarus.by, organizátor Slavic Pride konaného v květnu 2010 v Minsku Vstrecha ["Sektání"], lokalita v Minsku, . Nejstarší gay skupina v Bělorusku, založená na začátku 90. let. Jejími aktivitami jsou prevence HIV/AIDS a podpora HIV+ Gay Alliance Belarus byla založená v r. 2008 a reprezentuje zájmy LGBT komunity. Jako taková organizace národní soutěž Mister Gay Belarus a edituje národní LGBT web www.gayby.net a LGBT.BY.

Gay pride kontroverze Porušování lidského práva svobodného projevu a shromažďování v Bělorusku bylo opakovaně odsuzováno mezinárodními komunitami.

Po několika neúspěšných snahách se v r. 1999 uspořádal festival gay pride Běloruskou ligou pro sexuální rovnost "Lambda" BLL a "Fórem Lambda", magazínem gay a lesbických Bělorusů. Program festivalu zahrnoval seminář pro novináře o lesbách a gayích v médiích, konferenci o právech gayů a leseb v Bělorusku ve světě, výstavu fotografií a filmů o homosexuálech, soutěž "Mr. Gay Belarus" a soutěž "Transmission". Podpořily jej Rozvojový program OSN, studio Tatyana, United Way Belarus, International Research & Exchanges Board, Titanic Club a hosté z Ukrajiny. Během jedné z párty v klubu došlo k policejní razii a osobní prohlídce soutěžících "Transmission".

V r. 2008 se organizátoři festivalu setkaly s rozsáhlými problémy při jeho přípravě. Podle Edwarda Tarletskiho, předsedy organizačního výboru, dostala rozhlasová stanice Radio BA, která se měla spolupodílet na organizaci a pronajmout mu během konání festivalu taneční sál, nařízení od prezidentovy administrativy, aby od toho upustila. Jiné rádiové stanice odmítly toto podpořit na stejném základě, čímž došlo ke zrušení jak samotné události, tak i veškerých doprovodných akcí. Před plánovaným dnem festivalu 9. září protestovaly proti němu skupiny spjaté s Pravoslavnou církví. Plánovaný pochod gay pride napříč městem byl zakázán zastupitelstvem 24 hodin před jeho konáním a autority ještě ten den zakázaly i další doprovodné akce. Tisk na tuto akci zareagoval ihned.*Belarus Authorities Forbid Year 2000 Gay Pride Festival

V r. 2001 zakázala běloruská vláda konání festivalu Belarus Gay Pride znovu. 3. srpna 2001 vnikly neidentifikovatelní vandalové do bytu předsedy Lambda Belarus Andreje Babkina, kde zničili veškeré plakáty, knihy a jiné propagační materiály "Gay Pride 2001".

V r. 2002 zrušil Edward Tarletski Gay Pride 2002 den před jeho konáním, když mu na policejní stanici bylo řečeno, že pokud se bude konat, tak policie nepřevezme žádnou zodpovědnost za možné roztržky.

V r. 2004 byl nucen zrušit konání mezinárodního gay a lesbického festivalu. Organizační výbor finální (běloruské) části Fourth International Moonbow Human Rights and Homo Cultural Festival a první fázi ročního ILGN (International Lesbian and Gay Cultural Network) Světové konference gay a lesbického světa 28.-29. srpna 2004 byly nuceny zrušit konání celé akce v Minsku. Důvodem tohoto kroku byla úřední šikana majitele klubu, která vyvrcholila v to, že odmítl podílet se na organizaci události. Kromě toho dostali zahraniční hosté několik výhružných telefonátů ze strany úřadů, že pokud se zúčastní workshopů a diskuzí, budou neprodleně vyhoštěny ze země na základě ustanovení o vměšování se do vnitřních záležitostí Běloruské republiky.*Minsk Gay Culture and Human Rights Conference Canceled

27. října 2008 se stejná skupina dožadovala povolení na konání demonstrace za gay práva v blízkosti ruské ambasády v Minsku. Obě akce nezískaly záštitu. Vzhledem k tomu, že Bělorusko není členem Rady Evropy, nemohou se zdejší gay aktivisté obrátit na Evropský soud pro lidská práva. Jedná se o stejnou skupinu, která se rozhodla organizovat spolu s ruskými LGBT aktivisty každoroční Slavic Pride konaný střídavě v Minsku a v Moskvě.

V lednu 2009 byla naplánovaná akce s názvem "Právo milovat", jejímž cílem bylo zvýšit veřejné povědomí o homofobii a diskriminaci LGBT v Bělorusku. Žádost o povolení byla zamítnuta. LGBT aktivista Roman Mandryk se proti rozhodnutí úřadů města Homel odvolal k Obvodnímu soudu. Jako důvod své žaloby uvádí Mandryk, že rozhodnutí radnice města Homel bylo porušeno jeho právo shromažďovat se garantované článkem 35 běloruské ústavy. Dále dodal, že místní vyhláška č. 299, je neústavní, neboť připouští zákazy organizace veřejného shromáždění bez uvedení objektivního důvodu. Organizátoři hodlají i nadále pokračovat ve své práci s nadějí, že by něco takového mohli organizovat od r. 2010.

Měsíc proti homofobii