Ježkovití (Erinaceidae) je čeleď hmyzožravých savců zahrnující dvě podčeledi – ježky a srstíny. Druhy této čeledi jsou rozšířeny v Africe, Evropě, Asii a na některých indomalajských ostrovech. V Americe a Austrálii se ježci ani srstíni nevyskytují. Příslušníci této čeledi jsou známi z fosilních nálezů pocházejících z období Eocénu. Jedná se zřejmě o vývojově nejstarší dosud žijící čeleď placentálních savců. náhled|Srstín Podogymnura intermedia V porovnání s ostatními hmyzožravci mají všichni ježkovití větší oči a ušní boltce, málo protažený čenich a silnější končetiny. Srstíni mají hrubou srst a dlouhý ocas. Počet zubů kolísá od 36 do 44, přičemž řezáky se od špičáků velikostí i tvarem téměř neliší. Jejich stoličky s hroty ve tvaru W naznačují, že jde o pokročilejší čeleď. Čeleď má 21 druhů a je rozšířena v Africe, v jižní polovině Eurasie a na některých indomalajských ostrovech.
V České republice žijí dva druhy, ježek západní (Erinaceus europaeus) a ježek východní (Erinaceus roumanicus).
Fylogeneze Rod ježek (Erinaceus) je v Evropě znám od konce miocénu. V Severní Americe žil již od začátku miocénu podobný rod Brachyerix, ale na konci miocénu vyhynul.
Odkazy Reference
Literatura ANDĚRA, Miloš. Savci. 1, Ptakořitní, vačnatci, chudozubí, hmyzožravci, tany, letuchy, letouni, primáti. 1. vyd. Praha: Albatros, 1997. 143 s. Svět zvířat; I. ISBN 80-00-00541-7.
Externí odkazy
Kategorie:Hmyzožravci