FCSB

FCSB, známý pod dřívějším názvem FC Steaua București, je rumunský fotbalový klub z hlavního města Bukurešti založený roku 1947. Celou svou historii hraje nejvyšší rumunskou soutěž. Je rekordmanem v počtu rumunských titulů (27), vítězství v rumunském národním (23) i ligovém (2) poháru a rumunském superpoháru (7). V sezóně 1985/86 se stal vítězem Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů UEFA). Drží evropský rekord v počtu ligových utkání v řadě bez porážky (104).

Klubové barvy jsou modrá a červená. Dlouhá léta byl rumunským armádním klubem. Své zápasy hraje na národním stadionu v Bukurešti zvaném Arena Națională s kapacitou 55 634 diváků. Roku 2017 se klub, po vleklých sporech s rumunskou armádou o právo na značku Steaua, oficiálně přejmenoval na FCSB, a využil tak akronym dosavadního názvu.

Historie

Název ObdobíNázev1947–1948ASA București1948–1950CSCA București1950–1961CCA București1961–1998CSA Steaua București1998–2017FC Steaua București2017–FCSBFotbalový klub Steaua Bukurešť se bude jmenovat FCSB, fotbalportal.cz

První léta existence (1947–1949) Dne 7. června 1947 byla dnešní Steaua založena jako armádní sportovní klub pod názvem ASA București (Asociația Sportivă a Armatei). Sdružovala 7 různých sportů, kromě fotbalu například také volejbal, atletiku nebo tenis.

Prvním trenérem v historii klubu se stal Coloman Braun-Bogdan. ASA se připravovala na sezónu ve 2. lize, avšak komunisté, kteří byli v zemi u moci nechali rozpustit prvoligový klub Carmen București a na uvolnění místo dosadili nově vzniklý klub. První sezónu (1947/48) skončil na 14. místě (z 16) a vyhnul se sestupu díky zvládnutému play-out proti 7 dalším týmům. První soutěžní zápas v historii sehrál na domácím stadionu proti týmu Dermata Cluj (0:0).

V červnu 1948 rozhodlo ministerstvo obrany o přejmenování na CSCA București (Clubul Sportiv Central al Armatei).

Roku 1949 získalo mužstvo první pohár v historii klubu, bylo jím vítězství v rumunském národním poháru. Ve finále porazilo CSU Cluj 2:1. Od roku 1950 se přešlo na Sověty inspirovaný ligový systém jaro-podzim (vydržel jen 6 let). Na podzim 1949 se tak sehrál jen jakýsi neoficiální "Podzimní pohár" v šesti skupinách a jednu z nich CSCA vyhrál (žádné další souboje o "titul" se nehrály).

Éra CCA (1950–1961) V březnu 1950 prošel klub další změnou názvu, z CSCA se stal CCA București (Casa Centrală a Armatei). Pod novým jménem se týmu začalo skvěle dařit. V roce 1951 získal svůj první titul, který znamenal zároveň i první doublem (tj. vítězství v lize i poháru v jedné sezóně). Na konci sezóna sice měl CCA stejně bodů jako druhé Dinamo București, ale díky většímu počtu vstřelených gólů získal titul on. Mužstvo ovládlo i následující 2 sezóny a další titul přidalo ještě v roce 1956. Dalšími úspěchy v tomto období jsou triumfy v národním poháru z let 1952 a 1955.

V nejvýznamnějším hráčům v 50. letech patřili brankář Ion Voinescu, obránci Vasile Zavoda a Alexandru Apolzan, záložníci Ștefan Onisie a Tiberiu Bone nebo útočníci Gheorghe Cacoveanu, Gheorghe Constantin, Ion Alecsandrescu, Francisc Zavoda, Iosif Petschovsky a Nicolae Tătaru. Zároveň hráči klubu tvořili většinu rumunského národního týmu. Dne 22. dubna 1956 dokonce v Bělehradě proti Jugoslávii (výhra Rumunska 1:0) nastoupilo rumunský tým složený výhradně z hráčů CCA.

V sezóně 1957/58 se klub poprvé zúčastnil Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů), v prvním kole však vypadl s Borusií Dortmund (5:5 po 2 zápasech, opakovaný zápas 1:3).

Zrod „Hvězdy“ a chudé období (1961–1984) Dekáda 60. let začala pro klub skvěle, na jaře 1960 i 1961 slavil další tituly. Hned v dalším roce přišel další triumf v poháru.

V roce 1961 přišla další změna názvu, ta nejdůležitější, ta která s malou změnou platí dodnes. Klub totiž dostal jméno CSA Steaua București (Clubul Sportiv al Armatei Steaua). Slovo Steaua znamená v rumunštině hvězda, což byl u klubů v socialistických zemích běžný název. Obvykle kluby dostávaly do svého názvu či loga červenou hvězdu (např. Crvena zvezda Beograd, Rudá hvězda Cheb), na logu Steauy se však objevilo žlutá hvězda, což spolu s červenomodrým pozadím symbolizuje rumunskou trikoloru.

Roku 1967 se trenérem stal Ștefan Kovács, který s týmem vyhrál ligu 1967/68 a pohár třikrát v řadě v letech 1969, 1970 a 1971. Poté odešel trénovat další slavný klub, Ajax Amsterdam, se kterým dvakrát vyhrál PMEZ.

Dne 9. dubna 1974 otevřela Steaua přátelským zápasem s OFK Beograd (2:2) svůj nový stadion, Stadionul Steaua, známý jako Ghencea. Na tu dobu se v Rumunsko jednalo o unikátní stavbu, stadion postavený speciálně na fotbal bez atletické dráhy s kapacitou 30 000 diváků bylo něco nového.

V druhé polovině 60. let se v lize kvalitativně zvedlo i několik dalších mužstev v čele s Dinamem București, UTA Arad a Petrolulem Ploiești, pro Steauu tak bylo těžší domácí soutěž vyhrávat. V popisovaném období 1961–1984 (23 let) tak přišly pouhé 3 tituly, na druhou stranu ale také 8 vítězství v domácím poháru.

Na přelomu 70. a 80. let přišly na tým horší čas a klub okusil i sérii 6 let bez trofeje (1979–1985). střed|náhled|830x830pixelů|Bývalý stadion Steauy (1974–2015) zvaný Ghencea (oficiálně Stadionul Steaua)

Šampioni Evropy (1984–1990)

Domácí soutěže vlevo|náhled|272x272pixelů|Mistrovský tým ze sezóny 1988/89 V první polovině 80. let přicházeli do Steauy hráči jako Helmuth Duckadam, Ștefan Iovan, Miodrag Belodedici, Marius Lăcătuș, Victor Pițurcă, Mihail Majearu, Gavril Balint nebo Adrian Bumbescu, kteří pak v jejich druhé polovině patřili ke klíčovým mužům.

Pod vedením trenérů Emericha Jeneie a Anghela Iordănesca vyhrál klub v sezóně 1984/85 po sedmi letech ligovou soutěž, což pak zopakoval i v dalších 4 letech v řadě. Mimo to v tomto období přišly i 3 vítězství v poháru, v letech 1985, 1987 a 1989.

Oficiálně klub získal ještě jeden triumf v poháru (1988). Steaua však opustila ve finále poháru proti Dinamu București hřiště poté, co jí za stavu 1:1 rozhodčí neuznal gól. Nejprve byla trofej předána Dinamu, později ale Rumunská fotbalová asociace určila za vítěze Steauu s výsledkem 2:1. Po revoluci v roce 1989 se Steaua trofeje vzdala a vrátila ji Dinamu, nicméně asociace ji nadále oficiálně považuje za vítěze.

Od června 1986 do září 1989 trvala pozoruhodná série 104 ligových utkání bez porážky, což je doteď platný evropský rekord.

V tomto slavném období se ve fungování klubu angažoval i syn diktátora Ceaușesca Valentin.

Evropské poháry vlevo|náhled|261x261pixelů|Vítězové PMEZ 1985/86 s trofejí

V sezóně 1985/86 pak přišel největší úspěch v historii klubu i celého rumunského fotbalu. Steaua tehdy v Poháru mistrů evropských zemí postupně přešla přes dánské Vejle (celkem 5:2), maďarský Honvéd Budapest (celkem 4:2), finské Kuusysi (celkem 1:0) i belgický RSC Anderlecht (celkem 3:1) a dne 7. května 1986 stanula ve španělské Seville ve finále poháru proti FC Barcelona. Barcelona byla jasným favoritem, ale po bezgólové remíze v základní hrací době i v prodloužení, se kopaly penalty. Ty měly velice dramatický průběh, po 2 penaltách na obou stranách bylo skóre stále 0:0, ani jeden ze 4 střelců neproměnil. Rumuni ale následující 2 pokutové kopy proměnili, zatímco jejich brankář Helmuth Duckadam zářil a nepustil za svá záda za celý rozstřel ani jeden míč. Steaua se tak stala prvním týmem zpoza železné opony, který nejslavnější klubovou soutěž vyhrál. Video z utkání (stream.cz)

V zimě 1987 tým posílil nejslavnější rumunský fotbalista Gheorghe Hagi a 24. února 1987 svým jediným gólem rozhodl o vítězství Steauy v Superpoháru UEFA. Soupeřem v utkání hraném v Monaku bylo Dynamo Kyjev. Už 2 měsíce předtím mužstvo prohrálo v Interkontinentálním poháru proti argentinskému River Plate (0:1), hrálo se v japonském Tokiu.

Úspěchy na evropském poli v PMEZ pokračovali i v dalších letech. V sezóně 1987/88 přišlo vyřazení až v semifinále od Benficy z Portugalska. Následující rok se Steaua dokázala přes Spartu Praha (Česko), Spartak Moskva (SSSR), Göteborg (Švédsko) a Galatasaray (Turecko) opět prokousat do finále. Podruhé už to ale nevyšlo. Soupeřem jí byl AC Milán, finále se hrálo v Barceloně a Steaua podlehla 0:4.

Porevoluční doba (1990–2002) Po Rumunské revoluci se podobně, jako v dalších zemích bývalého východního bloku, otevřel trh a hráči měli snadnou cestu do zahraničních soutěží. Mnoho strůjců úspěchů z druhé poloviny 80. let tak šlo zkusit své štěstí na západ. Gheorghe Hagi do Realu Madrid, Marius Lăcătuș do Fiorentiny, Dan Petrescu do Foggie, Silviu Lung do Logroñés, Ștefan Iovan do Brightonu, Tudorel Stoica do Lens a další.

I přes odchody mnoha hráčů do kvalitnějších soutěží byla 90. léta pro Steauu velice úspěšná. Šest ligových titulů v řadě (1993–1998), čtyři vítězství v poháru (1992, 1996, 1997, 1999) a třikrát nově vzniklý rumunský superpohár (1994, 1995, 1998). Navíc držel klub sérii 19 zápasů bez porážky proti nenáviděnému Dinamu.

Na evropské scéně rozhodně stojí za zmínku čtvrtfinále Poháru vítězů pohárů 1992/93 a tři účasti v základní skupině Ligy mistrů v řadě mezi sezónami 1994/95–1996/97.

V roce 1998 byl fotbalový oddíl oddělen od armádního CSA Steaua a přejmenoval se do dnešní podoby na FC Steaua București. Vedení klubu se ujal rumunský podnikatel Viorel Păunescu.

Nové tisíciletí začal tým mistrovským titulem v sezóně 2000/01 a vítězstvím v superpoháru 2001.

Éra Gigi Becaliho (2002–současnost) vlevo|náhled|291x291pixelů|Fanoušci a hráči slavící gól v předkole LM 2007/08 proti Zagłębie Lubin (2:1) Viorel Păunescu si vedl špatně a klub pod ním brzo spadl do dluhů. Klubu se tak ujal kontroverzní rumunský podnikatel Gigi Becali.

Po třech letech bez trofeje se trenérského kormidla před sezónou 2004/05 ujal Ital Walter Zenga (první zahraniční trenér v historii klubu) a hned přišly výsledky. Tým prošel do jarní fáze Poháru UEFA (dnešní Evropská liga), což se mu povedlo jako prvnímu rumunskému mužstvu od roku 1993 (tehdy to byla také Steaua). V prvním jarním vyřazovacím kole dokonce vyřadil na penalty španělskou Valencii a ztroskotal až na dalším španělském klubu, Villarealu. Tým vyhrál i titul, a to i přesto, že byl kouč Zenga 3 kola před koncem soutěže vyhozen.

Následující sezóna byla ještě úspěšnější než ta předchozí. Nejenže Steaua opět vyhrála domácí soutěž, ale především došla až do semifinále Poháru UEFA, kde po výsledcích 1:0 doma 2:4 venku nepostoupila až díky gólu soupeře v 89. minutě. Tím soupeřem bylo anglické Middlesbrough. V létě 2016 přišlo ještě vítězství v rumunském superpoháru.

V dalších sezónách sice nepřicházeli trofeje, ale třikrát v řadě (2006–2008) se povedlo postoupit do základní skupiny Ligy mistrů. V sezóně 2007/08 se v ní Steaua potkala se Slavií Praha (v Praze 1:2, doma 1:1).

Další trofej přišla až v sezóně 2010/11, a sice rumunský pohár. Za zmínku poté stojí 2 postupy do jarní fáze Evropské ligy (2011/12, 2012/13), v druhém případě Steaua přešla přes nizozemský Ajax do osmifinále, kde vypadla s pozdějším vítězem Chelsea.

V letech 2013–2015 Steaua opět vládla rumunskému fotbalu. Získala 3 tituly v řadě a v sezóně 2014/15 se jí povedlo získat domácí treble (liga, národní pohár, ligový pohár). Důvod proč se jí toto nepovedlo dříve je zřejmý, ligový pohár se totiž hrál dříve jen v letech 1998 a 2000. Od sezóny 2014/15 byl obnoven. V roce 2013 vyhrála také superpohár.

V sezóně 2013/14 si klub po 5 letech zahrál základní skupinu Ligy mistrů, zatím naposledy. Na podzim 2014 musel klub kvůli sporu s ministerstvem obrany několik zápasů odehrát bez loga a bez jména Steaua, které si nárokovala právě armáda. Nakonec se vše podařilo urovnat aspoň do té míry, že kromě loga si mohla Steaua vše ponechat (trofeje, jméno, klubové barvy).

V sezóně 2015/16 přišlo další vítězství v ligovém poháru.