náhled|347x347px|Władysław Sikorski Władysław Eugeniusz Sikorski (20. května 1881 Tuszów Narodowy – 4. července 1943 Gibraltar) byl polský generál a předseda polské exilové vládySikorski Władysław Eugeniusz v Encyklopedii PWN.Władysław Sikorski, Polish statesman v Britské encyclopedii..

Biografie Pocházel z učitelské rodiny, která žila v rakouské Haliči. Na studia se vydal do Lvova, kde se věnoval inženýrství.Jan Křen: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. s. 474.

V armádě Již před první světovou válkou se angažoval v několika organizacích, které usilovaly o polskou nezávislost. V roce 1909 se zapojil do vytváření „střeleckých“ jednotek na Haliči. Během 1. světové války se orientoval na Rakousko-Uhersko. Sloužil v polských legiích a v Rusko-polské válce v polské armádě. Po vytvoření loutkového státu v roce 1916 zastával různé funkce v jeho armádě. Podobně jako Józef Piłsudski trval i gen. Sikorski na samostatnosti polských jednotek, proto byl v květnu 1918 rakousko-uherskými orgány zatčen a internován v Uhrách.Jan Křen: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. s. 475.

Po vzniku samostatného Polska organizoval vojenské jednotky v Haliči proti Ukrajincům a ve Slezsku proti německým Freikorps. Hrál důležitou roli při bitvě u Varšavy.

V politice Před první světovou válkou patřil mezi významné politiky menší politické strany Stronnictwo Postępowo-Demokratyczne (Pokrokově demokratická strana).

Ve 2. polské republice zastával v letech 1922 až 1923 funkci ministerského předsedy, když vedl vládu po atentátu na prezidenta Gabriela Narutowicze. V kabinetu zastával rovněž post ministra vnitra. Pak se ale vrátil zpět do armády jako generální inspektor pěchoty.

V roce 1924 působil jako ministr vojenských záležitostí v druhé Grabského vládě. Zastával orientaci na spojenectví s Francií. V době sanace se nepřidal na žádnou stranu, měl neshody s Józefem Piłsudským, který Sikorskému nedůvěřoval, a dalšími představiteli země a roku 1928 byl zbaven funkce. V následujících letech trávil čas převážně ve Francii, kde také psal a vydával většinu vojenských studií.

V roce 1936 se podílel na sjednocení protisanační opozice v emigraci, tzv. fronta Morges. V roce 1939 se nakrátko vrátil do Polska a nabídl vládě své vojenské služby, když však nedostal odpověď, vrátil se zpět do Francie.

Během druhé světové války se stal ministerským předsedou polské vlády v exilu a velitelem jejích vojsk namísto zkompromitované sanační garnitury. Vystupoval jako hlavní obhájce zájmů Polska na diplomatické úrovni. Po porážce Francie v roce 1940 se exilová vláda uchýlila do Londýna, zde Sikorski podepsal smlouvu o výstavbě polské armády ve Velké Británii. S československou vládou v exilu jednal o poválečné československo-polské konfederaci.

I přes své protikomunistické postoje usiloval Sikorski o znovuobnovení polsko-sovětských diplomatických vztahů, které byly přerušeny po uzavření paktu Ribbentrop–Molotov. V roce 1941 podepsal dohodu se SSSR o obnově diplomatických styků a později se Stalinem polsko-sovětský pakt o neútočení a přátelství. Část ministrů exilové vlády ho za to obvinila ze zrady a zřeknutí se východní části předválečného území Polska. Zajímal se též o osud polských zajatců, které povraždil Sovětský svaz. Po nálezu hrobů v Katyni požádal o vyšetření Červený kříž. Sovětský svaz na to hned reagoval přerušením diplomatických styků.

Závěr života Zemřel v červenci 1943 za dosud nevyjasněných okolností při letecké nehodě, když se letoun Consolidated Liberator 511. peruti RAF, který jej přepravoval, zřítil při startu na letišti v Gibraltaru do moře. Havárii přežil jen pilot Eduard Prchal. Událost byla uzavřena jako nehoda, ale dodnes existují pochybnosti některých autorů, zdali nebyl jako překážka britsko-sovětského spojenectví záměrně odstraněn.

Sikorski je dnes v Polsku uznáván jako velký patriot. Jeho památku začal v roce 1981 vyzdvihovat Jaruzelského vojenský režim proti popularitě Piłsudského.

Vyznamenání

Dílo Regulamin Musztry Związku Strzeleckiego i elementarna taktyka piechoty (1911) O polską politykę państwową. Umowy i deklaracje z okresu pełnienia urzędu prezesa Rady Ministrów 18 XII 1922 – 26 V 1923 (1923) Podstawy organizacji naczelnych władz wojskowych w Polsce (1923) náhled|Pomník generála Wladyslawa Sikorského na Gibraltaru, Europa Point|268x268pxO polską politykę państwową (1923) Polesie jako węzeł strategiczny wschodniego frontu (1924) Nad Wisłą i Wkrą. Studium do polsko-rosyjskiej wojny 1920 roku (1928) La campagne polono-russe de 1920 (1928) Polska i Francja w przeszłości i w dobie współczesnej (1931) Przyszła wojna – jej możliwości i charakter oraz związane z nimi zagadnienia obrony kraju (1934, 2010)

Odkazy

Reference

Literatura

Kisielewski, Tadeusz: A. Sikorski – spiknutí: na stopě vrahů polského generála. Brno 2009. . Korpalska, Walentyna: Władysław Eugeniusz Sikorski: biografia polityczna. Wrocław 1981. Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. Strumph-Wojtkiewicz, Stanisław: Generał Władysław Sikorski. Warszawa 1981. Wapiński, Roman: Władysław Sikorski jako polityk. Warszawa 1983.

Externí odkazy

Jozef Kazimierz Kubit: Was General Sikorski a victim of the Katyn massacre? 1. část 2. část(anglicky) Jan Puhl: Wie starb General Sikorski. (německy) Polské vyšetřování smrt Sikorského neobjasnilo. Nehodu přežil jen Čech. iDnes.cz, 30. prosince 2013

Kategorie:Premiéři Polska Kategorie:Polští generálové Kategorie:Polští velitelé druhé světové války Kategorie:Členové Stronnictwa Postępowo-Demokratyczného Kategorie:Katyňský masakr Kategorie:Narození v roce 1881 Kategorie:Narození 20. května Kategorie:Úmrtí v roce 1943 Kategorie:Úmrtí 4. července Kategorie:Pohřbení na Wawelu Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Gibraltaru