náhled|Porifera pod fluorescenčním mikroskopem Houbovci (Porifera, z lat. porus = otvor, řec. forein = nosit) či také houby (neplést s říší Fungi) nebo živočišné houby jsou jednodušší, většinou mořští živočichové s vakovitým tělem. Výjimečně mohou dosahovat průměru až 2,5 metru (druh Xestospongia muta).McClain C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ 3:e715 https://doi.org/10.7717/peerj.715 Bývají většinou asymetrické, jen místy s náznaky paprsčité symetrie. Žijí přisedle, jen larvy jsou plovoucí. Buňky nevytvářejí pravé tkáně, metabolizují a dýchají samy za sebe, mnohé mohou měnit funkci podle změny umístění. Živí se filtrováním drobných organismů z vody. Jsou to hermafrodité nebo gonochoristi. Množí se i nepohlavně pučením, tvořením gemulí i po odlomení části, neboť mají ohromnou schopnost regenerace.
Stavba těla Vnější vrstva buněk se nazývá ektoderm (pinakoderm) a je tvořena převážně plochými buňkami pinakocyty. Vnitřní vrstva je tvořena tzv. gastrodermem, který je z velké části tvořen límečkovitými buňkami (choanocyty – velmi se podobají choanoflagelátům). Vnější a vnitřní vrstvu buněk spojuje mezoglea, což je rosolovitá mezibuněčná hmota, ve které se vyskytují i některé buňky (skleroblasty, spongoblasty, amoebocyty). V této vrstvě se nachází i kostra ze skleritů (jehlice) různých tvarů, pospojovaných pružným sponginem; jehlice SiO2, CaCO3 (produkovaný skleroblasty) a spongin (produkovaný spongoblasty).
Houby nemají ani náznak nervové soustavy, přesto reagují na podráždění nebo na změny prostředí otevíráním či uzavíráním vstupů vodních kanálků.
Typy buněk náhled|Spongia lamella pinakocyty: krycí buňky; pokryv těla, výstelka kanálků choanocyty: límečkovité buňky s bičíkem, které v podstatě vytvářejí vnitřní epitel. Dochází v nich k fagocytóze potravy. amebocyty: roznos potravy a vynášení metabolitů skleroblasty: tvorba jehlic z (SiO2, CaCO3) jinak nazývaných spikuly spongoblasty: produkce sponginu (rohovitá pružná hmota) archeocyty: jsou kulovitého tvaru; nejsou rozlišené a vznikne z nich, co je právě třeba; tvoří pohlavní buňky při pohlavním rozmnožování pohlavní buňky: vznikají z archeocytů i z jiných typů buněk včetně choanocytů; nejsou vytvořeny pravé gonády porocyty: vřetenovitě protáhlé buňky s funkcí svalových buněk náhled|Porifera ze třídy Hexactinellida Tělní typy ascon: nejjednodušší typ; kanálky, kterými nasává vodu, jsou v podstatě rovné a choanocyty jen ve spongocoelu (centrální dutina). sycon: choanocyty jsou soustředěny v přívodních kanálcích, které bývají částečně rozšířeny do komůrek. leucon: mohutně zesílená stěna (velké zvětšení objemu) protkána sítí kanálků (tzv. alveoly) spojujících mezi sebou komůrky vystlané choanocyty; V 1 mm³ je vytvořeno až 10 000 komůrek, v každé asi 50 choanocytů; v evoluci jsou nejdále především tím, že dokázaly zvětšit trávicí plochu vchlípením a vytvořením komůrek. náhled|Fosilní Porifera hazelia střed|náhled|453x453pixelů|Tělní typy houbovců; zleva: askon, sycon, leucon. Červeně zvýrazněné choanocyty, šedě mezoglea, žlutě pinakocyty.
Výživa Houby se živí filtrováním drobných organismů z vody. Pohyb vody tělem je způsoben vířením bičíků choanocytů, které vystýlají buď centrální dutinu (spongocoel), nebo kanálky a komůrky (22 cm velká houba Leucandra prožene tělem 22,5 l vody denně). Potravní částice jsou vychytávány choanocyty, potrava může být částečně rozrušena již v centrální dutině, pak je dále zpracovávána a roznášena amoebocyty. Nestrávené zbytky a produkty metabolismu odcházejí spolu s vodou osculem (otvor na vrcholu houby) zpět do vody.
Rozmnožování Houbovci se množí pohlavně i nepohlavně. náhled|Spongia officinalis (houba mycí) Nepohlavně se houby množí pučením nového jedince z těla původního. Pučení může být vnější – pak vzniká přímo nový jedinec –, nebo vnitřní, pak vzniká tzv. gemule. Gemule je malý kulovitý útvar, který je krytý obalem ze sponginu a jehliček (stejné jako vnitřní kostra houbovců), a uvnitř je větší množství archeocytů. Gemule tvoří převážně sladkovodní houby, které takto zajišťují přežití nepříznivého období (zimy), po jehož skončení vyroste nový jedinec (z každé buňky jeden). Gemule snesou vymrznutí i vyschnutí a mohou být přenášeny např. na peří ptáků na nová stanoviště.
Co se týče pohlavních typů rozmnožování, houby jsou mnohdy hermafrodité nebo vzácně i gonochoristé a v průběhu života tyto stavy mohou měnit. Jsou však i druhy, které mají určené pohlaví a měnit ho nemohou.
Spermie vznikají většinou z choanocytů, zatímco vajíčka spíše z archeocytů, v podstatě ale mohou vznikat pohlavní buňky z jakékoliv buňky. Spermatocyty se do těla druhého jedince dostávají stejnou cestou jako potrava. Plovoucím (pohyblivým) stadiem je larva, a to buď obrvená coeloblastula a amfiblastula, které se vyvíjí už mimo tělo dospělce, nebo parenchymula, která se částečně vyvíjí ještě před opuštěním mateřského těla. Vývoj se dokončí až po přisednutí larvy k podkladu.
Rozšíření náhled|Porifera Jedná se výhradně o vodní živočichy, z nichž většina je mořská. V moři se vyskytují od hloubek 1000 m až k přílivové čáře po celém světě. Sladkovodní druhy jsou pouze ve skupině Desmospongiae. V ČR se vyskytuje asi 6 druhů, které jsou ohrožené znečištěním vod.
Systém Systematika recentních houbovců není jednoznačná. Převládá řazení do několika tříd, ke třem „klasickým“ – vápenatí (Calcarea), křemití (Hexactinellida) a rohovití (Demospongiae) – v poslední době přibyla vyčleněním z rohovitých čtvrtá, plakiny (Homoscleromorpha). Pro vymřelé skupiny houbovců se zavádějí další třídy (Heteractinida, Archaeocyatha).
Dlouho nevyjasněné bylo i fylogenetické postavení houbovců. Původní představy vycházející z morfologie a podobnosti choanocytů s buňkami trubének kladly houbovce jako bazální skupinu živočichů, sesterskou ke všem ostatním. Molekulární analýzy pak naznačovaly, že se pravděpodobně jedná o taxon parafyletický, možná polyfyletický). Novější analýzy změnily představy o bazálním postavení – první odštěpující se linií živočichů se dnes jeví žebernatky. Houbovci pak tvoří sesterskou skupinu ke zbytku živočichů (vločkovci, žahavci a bilateria). V takovém případě již vycházejí houbovci z analýz jako monofyletická skupina, tvořená dvěma větvemi. Jednou větví jsou křemití + rohovití, druhou vápenatí + plakiny.
Níže uvedený systém recentních houbovců je z r. 2011, české názvy taxonů dle BioLibuBioLib, kmen houbovci. Dostupné online:
Kmen PORIFERA Třída Homoscleromorpha – plakiny Řád Homosclerophorida Čeleď Plakinidae Čeleď Oscarellidae Třída Demospongiae – rohovití (pravděpodobně parafyletická) Řád Spirophorida Čeleď Tetillidae Čeleď Samidae Čeleď Spirasigmidae Řád Astrophorida Čeleď Ancorinidae Čeleď Calthropellidae Čeleď Geodiidae Čeleď Pachastrellidae Čeleď Thoosidae Čeleď Thrombidae Řád Hadromerida Čeleď Acanthochaetetidae Čeleď Clionaidae Čeleď Hemiasterellidae Čeleď Placospongiidae Čeleď Polymastiidae Čeleď Spirastrellidae Čeleď Stylocordylidae Čeleď Suberitidae Čeleď Tethyidae Čeleď Timeidae Čeleď Trachycladidae Řád Chondrosida Čeleď Chondrillidae Čeleď Halisarcidae Řád ‘Lithistida’ (polyfyletický) Čeleď Azoricidae Čeleď Corallistidae Čeleď Desmanthidae Čeleď Isoraphinidae Čeleď Macandrewiidae Čeleď Neopeltidae Čeleď Phymaraphiniidae Čeleď Phymatellidae Čeleď Pleromidae Čeleď Scleritodermidae Čeleď Siphonidiidae Čeleď Theonellidae Čeleď Vetulinidae Řád Poecilosclerida Podřád Microcionina Čeleď Acarnidae Čeleď Microcionidae Čeleď Raspailiidae Čeleď Rhabderemiidae Podřád Myxillina Čeleď Chondropsidae Čeleď Coelosphaeridae Čeleď Crambeidae Čeleď Crellidae Čeleď Dendoricellidae Čeleď Desmacididae Čeleď Hymedesmiidae Čeleď Iotrochotidae Čeleď Myxillidae Čeleď Phellodermidae Čeleď Tedaniidae Podřád Mycalina Čeleď Cladorhizidae Čeleď Desmacellidae Čeleď Esperiopsidae Čeleď Guitarridae Čeleď Hamacanthidae Čeleď Isodictyidae Čeleď Merliidae Čeleď Mycalidae Čeleď Podospongiidae Podřád Latrunculina Čeleď Latrunculiidae Řád Halichondrida Čeleď Axinellidae Čeleď Bubaridae Čeleď Dictyonellidae Čeleď Halichondriidae Čeleď Heteroxyidae Řád Agelasida Čeleď Agelasidae Čeleď Astroscleridae Řád Haplosclerida Podřád Haplosclerina Čeleď Callyspongiidae Čeleď Chalinidae Čeleď Niphatidae Podřád Petrosina Čeleď Phloeodictyidae Čeleď Petrosiidae Čeleď Calcifibrospongiidae Podřád Spongillina Čeleď Lubomirskiidae Čeleď Malawispongiidae Čeleď Metaniidae Čeleď Metschnikowiidae Čeleď Potamolepidae Čeleď Spongillidae Řád Dictyoceratida Čeleď Ircinidae Čeleď Thorectidae Čeleď Spongiidae Čeleď Dysideidae Čeleď Verticillitidae Řád Dendroceratida Čeleď Darwinellidae Čeleď Dictyodendrillidae Řád Verongida Čeleď Aplysinellidae Čeleď Aplysinidae Čeleď Ianthellidae Čeleď Pseudoceratinidae Třída Calcarea – vápenatí Podtřída Calcinea Řád Clathrinida Čeleď Clathrinidae Čeleď Leucaltidae Čeleď Leucascidae Čeleď Leucettidae Čeleď Soleneiscidae Čeleď Levinellidae Řád Murrayonida Čeleď Lelapiellidae Čeleď Murrayonidae Čeleď Paramurrayonidae Podtřída Calcaronea Řád Leucosolenida Čeleď Leucosoleniidae Čeleď Amphoriscidae – houbatkovití Čeleď Grantiidae Čeleď Heteropiidae Čeleď Lelapiidae Čeleď Sycettidae Čeleď Jenkinidae Čeleď Achramorphidae Čeleď Sycanthidae Řád Lithonida Čeleď Minchinellidae Čeleď Petrobionidae Řád Baerida Čeleď Baeriidae Čeleď Trichogypsiidae Čeleď Lepidoleuconidae Třída Hexactinellida – křemití Podtřída Amphidiscophora Řád Amphidiscosida Čeleď Hyalonematidae Čeleď Monorhaphididae Čeleď Pheronematidae Podtřída Hexasterophora Řád Hexactinosida Čeleď Aphrocallistidae – křemitkovití Čeleď Auloplacidae Čeleď Craticulariidae Čeleď Cribrospongiidae Čeleď Dactylocalycidae Čeleď Euretidae Čeleď Farreidae Čeleď Tretodictyidae Řád Aulocalycoida Čeleď Aulocalycidae Čeleď Uncinateridae Řád Fieldingida Čeleď Fieldingiidae Řád Lychniscosida Čeleď Aulocystidae Čeleď Diapleuridae Řád Lyssacinosida Čeleď Euplectellidae Čeleď Leucopsacidae Čeleď Rossellidae
Další zajímavosti Houby vytvářejí množství toxinů, které jsou schopny při ohrožení vypouštět do prostředí (jsou zkoumány za účelem hledání nových léčiv). Houby mívají symbiotické bakterie či sinice, které jsou někdy zodpovědné za zbarvení hub. U fosilních druhů často splývaly jehlice v silné desky. Český termín houbovci byl v odborných kruzích zaveden relativně nedávno pro odlišení skupin Porifera a Fungi. Jedná se pravděpodobně o tvory z příbuzenstva společného předka všech živočichů.
Odkazy Reference
Externí odkazy
https://web.archive.org/web/20041205192011/http://paleo.cortland.edu/tutorial/Protista/porifera.htm http://www.ucmp.berkeley.edu/porifera/porifera.html
Kategorie:Živočichové