Ptáci (Aves) jsou třída teplokrevných obratlovců, pro kterou je charakteristická přítomnost peří, bezzubého zobáku, snášení skořápkových vajec, vysoká rychlost metabolismu, čtyřdílné srdce a pevná lehká kostra s častými srůsty kostí. Přední končetiny jsou přeměny v křídla (jedinou známou výjimku představují epyornisovití a moa). Celkem je dnes známo asi 10 400 druhů žijících ptáků (z toho přes 4083 druhů nepěvců a 5895 druhů pěvců)Hudec, K. et al. (2003). Soustava a české názvosloví ptáků světa, Muzeum Komenského Přerov, 462 s.Catherine Sheard, Montague H. C. Neate-Clegg, Nico Alioravainen, Samuel E. I. Jones, Claire Vincent, Hannah E. A. MacGregor, Tom P. Bregman, Santiago Claramunt & Joseph A. Tobias (2020). Ecological drivers of global gradients in avian dispersal inferred from wing morphology. Nature Communications. 11: 2463. a přes 2000 druhů fosilních.Caley, K. J. (2007). „Fossil birds“. Pp. 10–55 in del Hoyo, J., Elliott, A. and Christie, D. (eds.), Handbook of the Birds of the World, volume 12, Picathartes to Tits and Chickadees. Lynx Edicions, Barcelona. Je ale možné, že skutečná biodiverzita současného ptactva je ještě mnohem vyšší a čítá asi 11 000 až 18 000 druhů.Evan T. Saitta, Maximilian T. Stockdale, Nicholas R. Longrich, Vincent Bonhomme, Michael J. Benton, Innes C. Cuthill & Peter J. Makovicky (2020). An effect size statistical framework for investigating sexual dimorphism in non-avian dinosaurs and other extinct taxa. Biological Journal of the Linnean Society. blaa105. Odhaduje se, že na Zemi žije přibližně 50 miliard jedinců ptáků.https://phys.org/news/2021-05-avocet-zebra-finch-big-billion.html - From Avocet to Zebra Finch: big data study finds more than 50 billion birds in the world
První zástupci tzv. korunové skupiny ptáků (skupina, zahrnující příbuzné dnes žijících druhů) se objevují již v období pozdní křídy (geologický stupeň maastricht, před 72 až 66 miliony let). Jedná se o jedinou existující a přitom vysoce specializovanou skupinu teropodních dinosaurů (maniraptorů), která jako jediná přežila hromadné vymírání na konci křídy před 66 miliony let.Oliver W. M. Rauhut; Christian Foth (2020). The Origin of Birds: Current Consensus, Controversy, and the Occurrence of Feathers. In: Foth C., Rauhut O. (eds). The Evolution of Feathers: 27-45. Věda zabývající se touto skupinou živočichů se nazývá ornitologie. Vyhynulými druhy ptáků pak paleontologie či (přesněji) paleozoologie.Benito, J.; Steell, E. M. (2026). A bird’s eye view of the fossil record: perspectives on avian systematics. Journal of Systematic Palaeontology. 24 (4): 2715570. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2026.2715570
Evoluce
Ptáci jsou podle současných poznatků vývojoví potomci drobných teropodních dinosaurů, konkrétně maniraptorů (klad Pennaraptora a Avialae), z nichž se evolučně vyvinuli v období střední až pozdní jury, před více než 160 miliony let.Cau, A. (2018). The assembly of the avian body plan: a 160-million-year long process . Bollettino della Società Paleontologica Italiana. 57: 1-25. Dana J. Rashid; et al. (2018). Avian tail ontogeny, pygostyle formation, and interpretation of juvenile Mesozoic specimens. Scientific Reports. 8: 9014. Dinosaury jako předky ptáků označil již německý anatom Carl Gegenbaur v roce 1863Gegenbaur, C. (1863). Vergleichend-anatomische Bemerkungen über das Fusskelet der Vögel. Archiv far Anatomie und Physiologie wiss Medicin. 1863: 450–472. a jedná se tedy o nejstarší přesně zformulovanou hypotézu o původu ptáků. O několik let později postuloval anatomickou podobnost teropodních dinosaurů a ptáků také britský přírodovědec Thomas Henry Huxley.https://veda.instory.cz/1229-dinosauri-stale-mezi-nami-nekteri-vedci-jiz-dlouhodobe-mluvi-o-tom-ze-vlastne-vubec-nevyhynuli.html V posledních desetiletích je díky výzkumům Johna Ostroma a jeho následovníků respektována naprostou většinou paleontologů i mnoha ornitology (a biology obecně).Rozhovor o příbuznosti dinosaurů a ptáků s V. Sochou, portál Avokádo (1. 10. 2018)Lechki, S. C.; Benson, R. B. J. (2026). The explanatory power of energetic fitness models across living amniotes and extinct non-avian dinosaurs. Evolution. qpag117. doi: https://doi.org/10.1093/evolut/qpag117
Mezi nejstarší zástupce korunové skupiny ptáků patří paleocenní druh Tsidiiyazhi abini z vyhynulé čeledi Sandcoleidae (řád myšáci), formálně popsaný z Nového Mexika roku 2017. Se stářím asi 62,5 milionu let (věk dan; geologické souvrství Nacimiento) se jedná o nejstaršího známého "moderního" ptáka v dějinách.Daniel T. Ksepka; Thomas A. Stidham; Thomas E. Williamson (2017). Early Paleocene landbird supports rapid phylogenetic and morphological diversification of crown birds after the K–Pg mass extinction. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 114 (30): 8047–8052.
Nejbližšími žijícími příbuznými ptáků jsou krokodýli – společně v současnosti představují jediné žijící zástupce kladu Archosauria.https://avokado-online.cz/dinosauri-a-ptaci-vladimir-socha-rozhovor-22/
Systematika
Všichni žijící ptáci spadají do několika desítek přirozených (monofyletických) skupin, jejichž složení a často i vnitřní příbuzenství je poměrně stabilníCracraft, J. L., Barker, F. K., Braun, M., Harshman, J., Dyke, G. J., Feinstein, J., Stanley, S., Cibois, A., Schikler, P., Beresford, P., García-Moreno, J., Sorenson, M. D., Yuri, T. & Mindell, D. P. (2004). „Phylogenetic relationships among modern birds (Neornithes): toward an avian tree of life“. Pp. 468–489 in Cracraft, J. L. & Donoghue, M. (eds.), Assembling the Tree of Life. Oxford University Press, New York.. Tyto skupiny často odpovídají „čeledím“ nebo v několika případech „řádům“ klasické systematiky Wetmore'aWetmore, A. (1960). „A classification for the birds of the world“. Smithsonian Miscellaneous Collection 139: 1–37.. Rovněž jsou známy nejzákladnější (nejhlubší) příbuzenské vztahy mezi těmito skupinami: nelétaví běžci (kivi, emu, nandu, pštrosi, kasuáři, vyhynulí ptáci moa) a tinamy dohromady tvoří klad Palaeognathae, který je sesterskou skupinou vůči všem zbývajícím žijícím ptákům – nazývaným Neognathae. Uvnitř neognátů je dobře rozeznatelný klad Galloanserae (drůbež), kam patří hrabaví (Galliformes) a vrubozobí (Anseriformes). Všichni neognáti mimo drůbež tvoří další přirozenou skupinu, Neoaves. Problematické tak zůstávají vztahy na střední úrovni, to je mezi jednotlivými „řády“ neoavianů.
Z metodologického hlediska je dnešní ptačí systematika založená na kladistických analýzách genomů, (mitochondriálního i jaderného) nebo – v menší míře – morfologických znaků. Aplikace kladistiky na DNA vytlačila dřívější fenetickou techniku DNA-DNA hybridizace, která měří podobnost bez ohledu na to, zda je zděděná od společného předka. Na hybridizaci byly založeny velké analýzy 90. let, včetně té, kterou předložili Sibley & Ahlquist (1990). Její závěry jsou dosud považovány za poměrně spolehlivé, pokud jde o seskupování jednotlivých druhů do větších celků, ne však, co se týče vzájemných vztahů mezi těmito většími skupinami.
Seznam řádů Mezinárodní ornitologická unie rozeznává k roku 2024 následující řády (české názvy doplněny podle Názvoslovná komise ČSO):
Ptáci (Aves) Běžci (Palaeognathae) Kasuáři Kiviové Nanduové Pštrosi Tinamy Letci (Neognathae) Galloanserae Hrabaví Vrubozobí Neoaves Brodiví a pelikáni Čápi Dlouhokřídlí Dravci Dropi Faetoni Gvačarové Hoacinové Krátkokřídlí Kukačky Kurolové Lelčíkové Lelkové Lelkouni Měkkozobí Mesitové Myšáci Papoušci Pěvci Plameňáci Potápky Potáplice Potuové Seriemy Slunatci a kaguové Sokoli Sovy Srostloprstí Stepokurové Svišťouni Šplhavci Terejové Trogoni Trubkonosí Tučňáci Turakové Zoborožci
Fylogeneze Všechny moderní studie potvrdily rozdělení recentních ptáků do dvou hlavních skupin – Palaeognathae (běžci) a Neognathae (letci). V rámci druhé skupiny je rovněž obecně přijímáno rozdělení na dva samostatné klady Galloanserae (zahrnující hrabavé a vrubozobé) a Neoaves (všechny ostatní skupiny). Další dělení těchto skupin, především vnitřní uspořádání Neoaves, je předmětem probíhajících výzkumů.
Nová komplexní fylogenetická studie z r. 2024 změnila představu o bazálním členění kladu Neoaves. Namísto původního rozdělení na sesterské klady Columbea a Passerea se nově nejprve odvětvují Mirandornithes, poté Columbaves (společný klad Columbimorphae + Otidimorphae) a zbylý klad se dělí na Elementaves a Telluraves. Jediný klad, jehož umístění ve fylogramu autoři nepovažují za dostatečně spolehlivé, jsou hoacinové (Opisthocomiformes).
Představu o příbuzenských vztazích recentních řádů ptáků podle této studie z r. 2024 zobrazuje následující kladogram. Protože studie nečlení Strisores, jeden z vnitřních kladů Elementaves, na jednotlivé řády (v souladu s výše uvedeným seznamem se jedná o šest řádů); je v níže uvedeném kladogramu členění provedeno v souladu se studiemi z r. 2019.
Popis Dnešní ptáci jsou charakterizováni peřím, čelistmi bez zubů, přeměněnými rohovinovou ramfotékou v zobák, vysokým stupněm metabolismu, dýcháním skrze vzdušné vaky, pronikající do postkraniální kostry, a kostrou s výskytem mnoha srostlých elementů (pygostyl, karpometakarpus, tarzometatarzus a tibiotarzus). Ptáci mají přední končetiny přeměněny v křídla umožňující let, přestože běžci a někteří další, zejména endemické ostrovní druhy, tuto schopnost k letu ztratily. Létavé ptáky dále charakterizuje kost prsní s kýlem pro úpon hrudních svalů, jehož velikost přímo odpovídá letovým schopnostem. Kostru mají lehkou, kosti jsou duté.
Obecně jsou zástupci velké většiny ptáků pouze malými obratlovci s hmotností zhruba do 1 kilogramu. V geologické minulosti ale existovaly často velké formy nelétavých ptáků s hmotností nad 100 kilogramů. Fosilie těchto fosilních až (sub)recentních zástupců známe například z Jižní Ameriky, Madagaskaru, Austrálie i Eurasie.Nikita V. Zelenkov, Alexander V. Lavrov, Dmitry B. Startsev, Innessa A. Vislobokova & Alexey V. Lopatin (2019). A giant early Pleistocene bird from eastern Europe: unexpected component of terrestrial faunas at the time of early Homo arrival. Journal of Vertebrate Paleontology Article: e1605521.
Rozměry Ptáci dosahují různých velikostí. Rozdíly ve velikosti ptáků nejsou tak velké jako u plazů nebo savců. Největší ptáci převyšují svojí hmotností ty nejmenší jen asi 45-tisíckrát (létavé formy jen 10-tisíckrát), zatímco například u savců je tento vztah v poměru 1:60 milionům. Za nejmenší ptáky světa jsou považováni kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci. Zpravidla za vůbec nejmenšího se považuje kubánský druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), který i s ocasem měří 6 cm a váží 1,5 gramu, takže je nejmenším ptákem i nejmenším známým dinosaurem. V Evropě jsou nejmenší králíčci (Regulus spp.), kteří mají hmotnost 4,5–7 g. Největší z žijících ptáků je pštros dvouprstý (2,5 m výšky, hmotnost až 150 kg). Z létavých pak někteří albatrosi (rozpětí křídel až 3,5 m), kondor velký (rozpětí 3 m) nebo orel mořský (rozpětí až 2,5 m). Ještě větší byly některé vymřelé druhy. Novozélandští ptáci moa (Dinornithiformes) měřili na výšku až 3,6 m a vážili až 250 kg. Madagaskarští běžci řádu Aepyornithiformes byli nižší (3 m), ale těžší (500 kg) a snášeli také vůbec největší vejce, velká 25 × 34 cm a těžká 10 kg (odpovídá 7 pštrosím vejcím). Zřejmě největším známým druhem ptáka byl nelétavý madagaskarský Vorombe titan, jehož hmotnost dosahovala pravděpodobně až 800 kilogramů.https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/new-titleholder-for-the-largest-bird-of-all-time/https://www.sciencedaily.com/releases/2018/09/180926082706.htm Z létavých druhů byl zřejmě největší Argentavis magnificens, který vážil 60 až 110 kg a v rozpětí křídel měřil přes 6 metrů.http://www.osel.cz/10143-velkolepy-argentinsky-ptak.html Ještě větší rozpětí křídel mohl mít rod Pelagornis, u nějž činilo asi 6 až 7 metrů.