Masarykovo náměstí je náměstí ve Velké Bíteši, historicky je centrem města. Na náměstí se nachází radnice, bývalý pivovar a další důležité budovy. Na náměstí se také nachází Lípa svobody.

Historie První hodnověrné listinné svědectví o Velké Bíteši je z roku 1240. To již byla Velká Bíteš velká osada, měla svůj kostel i faru, což předpokládá její delší trvání. thumb|Masarykovo náměstí (před rokem 1900) Středem města bylo a je prostorné náměstí, z něho vedou vzhůru ke kostelu dvě ulice: Kostelní na západní straně a Hrnčířská na straně východní, která vyúsťuje před kostelem v malé prostranství, upraveným na park. Obě ulice spojuje ještě příční ulička Peroutkova. To všechno dohromady i s kostelem činí vnitřní město, které bylo od obehnáno hradbami, budovanými od sklonku 14. století. Do města vedly tři brány – od západu, východu a severu. Od západu to byla Horní brána mezi č. 21 a č. 65, dříve „Lánická brána“, v 17. a 18. století nazývaná „Vrabčí brána“. Brána vyhořela poprvé v roce 1646 a potom v roce 1690. Od východu vedla do města „Dolní, čili Brněnská brána“ mezi č. 1 a č. 135. V roce 1704 vystavěna před starou velkou branou směrem k náměstí jiná menší. Tyto brány stávaly do roku 1840. Na severní straně, v místech mezi č. 116 (tento dům byl zbořen v roce 1932) a č. 193, stávala „Kostelní brána“, zbořená roku 1878. Hradby na jižní straně mezi západní a východní branou zatáčeli v mírný oblouk tak, že všechny domy na této straně náměstí (č. 1–21) se jich dotýkaly svými dvorci, či zčásti byly na hradbách stavěny a činily jejich díl. Hradby v těchto místech nebyly tak vysoké a silné jako na straně severní a západní, poněvadž v místě, kde nyní teče potok bývali močály, které oddělovaly od Bíteše Janovice a části „Ve zmole“ a „Za loukami“. V těchto jižních hradbách bývaly tři malé branky, a to mezi č. 2–3, č. 10–11 a č. 19– 20. Z branky mezi č. 10–11 je udělána z města dosavadní malá ulička do ulice „Pod hradbami“. thumb|Velká Bíteš – trh (rok 1904) V místech domů č. 19 a 20 stávala dříve lázeň, mezi níž a sousedním domem vedla ulička (1414 „Gassleyn“) k brance zvané „lázaňské“. Tato ulička se nedochovala, poslední doložení její existence je z 18. století, tehdy s názvem „Čertova ulička“. Valy pod těmito hradbami se nazývaly dolní a špitálský, poněvadž příkop vedoucí od Horní brány za dům č. 21 byl skutečně pod špitálem (městský špitál býval do 15. do 18. století v domě č. 21).

Druhá polovina hradeb obklopovala město na severu. Hradby vedly od obou bran souběžně ulicemi Kostelní a Hrnčířskou vzhůru ke kostelu a končily se zvláštním samostatným kruhem hradeb, jimiž je obklopen kostel.

Pozorujeme-li výstavbu této nejstarší části města, zjišťujeme, že okrouhlý tvar ohrazeného městského okrsku odpovídá půdorysu jiných našich starších měst. Dalším charakteristickým znakem bylo husté nakupení budov uvnitř hradeb s velkým tržním místem uprostřed. Toto uspořádání přetrvává dodnes. Plocha náměstí odpovídá původní velikosti, pouze se základy několika budov bylo hnuto ve prospěch rozšíření vozovky.

Náměstí bylo v nejstarších dobách úplně pusté. Uprostřed stál pouze roubený výstupek – pranýř – součást práva. Počátkem 18. století (1714) byla pořízena barokní socha sv. Jana Nepomuckého. V roce 1826 postaveny kamenné kašny, jedna na západní a druhá na východní straně náměstí. Úprava náměstí formou kamenných štětů proběhla v polovině 19. století (plán na úpravu z roku 1841), žulová dlažba byla položena na horní straně náměstí na konci 19. století. V dubnu 1919 byla před radnicí zasazena „Lípa Svobody“. V roce 1928 proběhlo předláždění náměstí před poštou. Počátkem 30. let byl zbořen dům č. 7, na jež místě vyrostla budova spořitelny. V roce 1938 byla na náměstí v místě před radnicí umístěna socha T. G. Masaryka v nadživotní velikosti.

Nikdy nebyla oficiálně odhalena a v září 1940 byla demontována. V posledních válených dnech 2. světové války vyhořely nebo byly vybombardovány tři desítky stavení uvnitř původní zástavby, po válce se zahájila jejich oprava či přestavba. V období po roce 1945 byla na náměstí vytvořena parková úprava se zřízením komunikace v horní části náměstí, zbourána budova pivovaru a na původních základech vyrostl bytový dům. V roce 1991 byla v horní třetině náměstí, před radnici umístěna busta T. G. Masaryka. V opevněné části města bylo ve středověku celkem 83 budov a všechny sloužily účelům obytným. Ve zcela původním stavu, třeba jen svými vnitřními prostory se nedochovala žádná. Avšak silné průčelní zdi a namnoze i klenuté průjezdy odolaly ohni i stáří a z těchto fragmentů bylo použito při obnovách staveb. Doby středověku připomínají i hluboké sklepy pod některými domy na náměstí v nichž se skladovalo pivo a nebo složily jako případné úkryty. Některé sklepy dosahují i tří pater a přesahují půdorysy domů směrem do náměstí. Rovněž se traduje podzemní chodba spojující městské domy s kostelem sv. Jana Křtitele. Také se dochovala úzká ulička mezi domy č. 5 a 6 na jižní straně, sloužící dříve jako odtok dešťové vody z náměstí.

Domy na náměstí

Dům čp. 5 thumb|upright=1.3|Dům čp. 5, Masarykovo náměstí Do roku 1440 se v místech tohoto domu jmenují masné krámy. Po tomto roce patřil dům zemanům Klečanským, kterým náležely značné polnosti v katastru Bíteše. Ti na ploše masných krámů vystavěli “velký dům“. Vlastnictví Klečanských je doloženo až do roku 1580. Tehdy zemřel poslední potomek tohoto rodu. Poté tento majetek získala vrchnost na Náměšti a dalo by se říci, že neprávem, neboř právo odúmrti náležející městu bylo zpochybněno. Od tohoto data je “velký dům“veden jako majetek Žerotínů. Správa města protestovala proti tomuto vlastnictví a aby Jan st. z Žerotína usmířil měšťany vydal dva pergameny, ve kterých jsou písemně přiznány jiné nové výsady městu.

Nástupce Janův Karel přál církvi českobratrské a jeho zásluhou byl v zadním traktu domu vystavěn kostelík vysvěcený r. 1593. Přední trakt sloužil jako bydliště bratrských kněží až do r. 1628. Po tomto roce prodal Karel starší ze Žerotína celé panství náměšťské včetně města Velké Bíteše Albrechtovi z Valdštejna, který majetek okamžitě prodal Verdenberkům. Konšelé chtěli získat dům do vlastnictví a oživili původní právo odúmrti zvláště proto, že dům po zániku bratrského sboru značně zpustl a nikdo se o něj nestaral. Vrchnost vlastnictví potvrdila už roku 1638, avšak písemná forma se dochovala až z roku 1678. Tehdy Jan Filip z Verdenbrka vystavil darovací pergamen na “pustý dům“, který po bratřích, čilí pikhartech, zůstal. Město dům opravilo a později v něm zřídilo kasárna pro zimní ubytování vojska. První zmínka o opravách zpustlého domu však pochází již z roku 1674.

Požár spodní části náměstí r. 1690 zasáhl i tento dům, takže k roku 1696 se můžeme dočíst, že „... z městských hradeb vyčnívala do výše věž kasárny tč. rozbořená...“. V letech 1743, 1763 a 1772 se objevují další zmínky o zimních kasárnách, až konečně roku 1795 byl dům přeměněn na krámy řeznické, pekařské a byty. Prostory ve dvorním traktu využila správa města ke zřízení palírny kořalky a tu pronajímala. Až do 50. let 20. století sloužil přední trakt v přízemí k obchodním účelům a 1. patro k účelům bytovým. Zadní trakt včetně prostor nádvoří byl využíván k účelům výrobním (palírna) a hospodářským (sklad obilí). V důsledku bombardování Bíteše roku 1945 zápalnými pumami shořela střecha a bylo poškozeno i 1. patro. To bylo po opravě opětovně využíváno k bydlení. Zadní trakt zůstal v dezolátním stavu a teprve od poloviny 50. let minulého století došlo k rekonstrukci ve prospěch městského muzea, archivu, kulturního zařízení a hudební školy. V průběhu další doby byl dům opravován jen v nejnutnějších případech a ne vždy vhodným způsobem. Tento dům stojí na středověkém půdorysu, jsou dochovány středověké sklepy, opěrné pilíře u zadní fasády se zbytky obvodového zdiva modlitebny, zazděnými okenními špaletami a zbytky krakorců na východní obvodové zdi. V přední části se dochovala původní klenba průjezdu a další klenuté prostory, pocházející patrně z konce 18. století. V rámci Velké Bíteše náleží tento objekt k nejdůležitějším a určujícím, jak svou polohou na hlavním náměstí, tak i dějinami.

Dům čp. 14 thumb|Dům čp. 14, Masarykovo náměstí Tento dům, situovaný na spodní straně náměstí, je vedený v městské knize už k roku 1414. Nelze přesně určit majitele, jisté je jen to, že držitelé domu měli právo várečné. V podzemí jsou hluboké sklepy, dílem vysekané přímo do kamenného podloží. Ty mimo jiné sloužily k uchovávání piva. Město samo bylo v průběhu 17. a 18. století několikrát postiženo zhoubnými požáry, proto jsou dochovány zvláště přízemní klenuté části, kdežto horní patra bývala dobově obnovována. Roku 1785 vlastnil dům Josef Hromádka a jeho hodnota byla 400 zlatých. Roku 1825 je majitelkou Pavla Blahová vdova po barvíři, která dům prodala Vincenci Sekovi, měšťanu, patrně v polovině 19. století. Ten jej držel až do roku 1924, kdy zemřel. Dědictvím jej získala jeho dcera Anna a ta se provdala za Jana Procházku. Přízemní klenuté prostory sloužily pro účely zemědělské záložny, neboť majitel domu byl jejím ředitelem a v patře byl jeho byt. Po roce 1948 záložna zanikla a po smrti obou manželů, kteří byli bezdětní, převzalo dům město.

Dům čp. 85 Dům je uveden v městské knize již k roku 1414 a jeho majitelem Hans Fleischakker. Držitelé domů na náměstí měli právo várečné a i zde se v podzemí nacházejí hluboké sklepy sloužící původně mimo jiné k uchovávání piva. Město bylo několikrát postiženo zhoubnými požáry, zvláště v 17. a 18. stol. U domu čp. 85 se proto zachovaly přízemní klenuté části, kdežto patro bývalo dobově obnovováno. V průběhu následujících staletí vystřídal dům mnohé majitele a měnil se i účel jeho využívání. Následkem třicetileté války byl r. 1666 zmiňován jako pustý, roku 1785 je zapsán majitel František Kočent, měšťan. dům měl tehdy hodnotu 800 zlatých. Roku 1824 je zapsán František Dvořák, šenkýř. Počátkem 20. století zakoupilo nemovitost město a sloužila jako nájemní dům. Roku 1918 získala dům spořitelna města Velké Bíteše a sloužil nadále k nájemním účelům pro zařízení v zájmu města, např. pro městského lékaře‚ berní úřad, později komunální podnik, stomatologii a obchody.

Dům čp. 83 thumb|Dům čp. 83, Masarykovo náměstí Roku 1414 byl majitelem tohoto domu – rychty na horní straně náměstí Mikš Wolf. Je zapsán v městské knize v soupisu sousedů ve variantě: „Mykss Wolf ein ganczes haus“. Roku 1427 tento dům přestal být dědičnou rychtou (více o tom J. Tiray ve svých Dějinách města Velké Byteše – I. díl, str. 88).

Zápisy v gruntovnicích začínají o tomto domě vypovídat roku 1601, kdy jej prodala vdova Dorota Tomšíčková za 390 moravských zlatých „…i s tím obilím, kteréž řemenářka na poli sela, což na ní polovici přijde aneb přijíti mělo, kromě toho Václav Kousal 4 míry žita jí vydati má…“ již zmíněnému Václavu Kousalovi. Po zaplacení závdavku čtyřiceti zlatých měl Kousal nadále splácet dům po každoročních deseti zlatých vejrunků. Nejdříve měli být vyplaceni deseti zlatými dědici po Hájkovi (nebo Lojkovi?), což byl možná dřívější majitel domu. Dále ke zdejšímu chrámu Páně (neboli záduší) náleželo 135 zlatých a dědicům Tomšíčkovým 205 zlatých. Během šesti let Tomšíčkovi dědici, kterými byli dcery Eva s manželem Martinem z Naloučan a Anna s manželem Burianem Holým a dále synové Mikuláš Šašek, Jíra a Jeremiáš Tomšíčků, prodali své podíly Kousalovi podle tehdejšího zvyku za nižší částky v hotovosti. Je pravděpodobné, že hned po koupi domu nechal Václav Kousal vystavět dům do patra.