Boeing 737 MAX je řada úzkotrupých dopravních letadel vyvinutá společností Boeing Commercial Airplanes jako čtvrtá generace typu Boeing 737. Navazuje na řadu Boeing 737 Next Generation a je vybavena efektivnějšími motory CFM International LEAP, aerodynamickými vylepšeními, jako jsou dělené winglety, a konstrukčními úpravami. Program byl oznámen v srpnu 2011, první let se uskutečnil v lednu 2016 a v březnu 2017 získalo letadlo certifikaci od amerického Federálního úřadu pro letectví (FAA). První dodaný stroj verze MAX 8 převzala letecká společnost Malindo Air v květnu 2017.
Řada 737 MAX zahrnuje čtyři hlavní varianty – MAX 7, MAX 8, MAX 9 a MAX 10 – s postupně se zvětšující délkou trupu a kapacitou míst k sezení. Boeing vyvinul také verzi s vysokou hustotou sedadel, MAX 200, jejímž prvním zákazníkem se stala společnost Ryanair. Letadlo obvykle pojme 138 až 204 cestujících v konfiguraci dvou tříd a má dolet 6 110 až 7 130 km (3 300 až 3 850 námořních mil; 3 800 to 4 430 mi). K červnu 2026 společnost Boeing dodala 2 360 letadel a evidovala objednávky na dalších 4 846 strojů. Nejprodávanější variantou je MAX 8, zatímco varianta MAX 10 dosud nezískala certifikaci FAA a úřad neposkytl žádný časový harmonogram pro její schválení. Hlavním konkurentem letounu je řada Airbus A320neo, která působí ve stejném tržním segmentu.
Dvě tragické nehody – Let Lion Air 610 v říjnu 2018 a Let Ethiopian Airlines 302 v březnu 2019 – vedly k celosvětovému pozastavení provozu flotily 737 MAX od března 2019 do listopadu 2020. Havárie souvisely se systémem MCAS (Maneuvering Characteristics Augmentation System), který se chybně aktivoval na základě nesprávných údajů ze snímače úhlu náběhu. Vyšetřování odhalila, že společnost Boeing dostatečně neinformovala provozovatele o systému MCAS, a poukázala na nedostatky v certifikačním procesu úřadu FAA. Incidenty způsobily společnosti Boeing značné škody na reputaci i finanční ztráty, včetně miliard dolarů v právních vyrovnáních, pokutách a zrušených objednávkách.
Po úpravách řídicího softwaru a revizi výcvikových protokolů pro piloty bylo letadlu povoleno vrátit se do provozu. Do konce roku 2021 většina zemí pozastavení provozu zrušila. Typ se však dostal pod opětovný dohled po incidentu z ledna 2024, kdy se u letu Alaska Airlines 1282 za letu uvolnil panel dveřní záslepky, což způsobilo narušení přetlaku v kabině. FAA dočasně pozastavil provoz dotčených letadel MAX 9 a vyšetřování vyvolala další obavy ohledně kvality výroby a bezpečnostních postupů ve společnosti Boeing.
Vývoj
Kontext V roce 2006 začala společnost Boeing uvažovat o nahrazení typu 737 zcela novým návrhem („na čistém listu papíru“), který měl navázat na Boeing 787 Dreamliner. V červnu 2010 však vedení rozhodnutí odložilo. Dne 1. prosince 2010 uvedl konkurent Boeingu, společnost Airbus, na trh řadu Airbus A320neo, která díky novým motorům – LEAP od CFM International a PW1000G od Pratt & Whitney – nabízet nižší spotřebu paliva a vyšší provozní efektivitu než Boeing 737 NG.
V únoru 2011 generální ředitel Boeingu Jim McNerney prohlásil: „Chystáme nové letadlo.“ Společnost do té doby vyvíjela nové letadlo nahrazující 737 v rámci svého projektu Yellowstone. V březnu 2011 však finanční ředitel Boeingu James A. Bell investorům sdělil, že společnost možná pouze osadí 737 novými motory, ačkoli později téhož měsíce prezident divize Boeing Commercial Airplanes James Albaugh uvedl, že si tím společnost ještě není jistá. Na Pařížském aerosalonu v červnu 2011 získal Airbus A320neo předběžné závazky na 667 kusů, čímž celkový počet jeho objednávek dosáhl 1 029 strojů – což byl rekorní počet objednávek pro jakýkoli nový dopravní letoun.
Dne 20. července 2011 společnost American Airlines, která dlouhodobě nakupovala výhradně proudová letadla Boeing, oznámila objednávku na 460 úzkotrupých letadel, z toho 130 A320ceo (stávající verze motorů), 130 A320neo a 100 737NG. Zástupci aerolinek také uvedli, že v případě realizace projektu objednají 100 remotorovaných letadel 737 s motory CFM LEAP.
Zahájení programu náhled|Maketa Boeingu 737 MAX 9 na veletrhu ILA v Berlíně v roce 2012
Tváří v tvář rekordním objednávkám společnosti Airbus a odchodu jednoho z dlouholetých zákazníků schválila představenstva společnosti Boeing 30. srpna 2011 zahájení vývoje remotorovaného typu 737 MAX. Podle vyjádření společnosti měl nový letoun vyrovnat nebo překonat dolet Airbusu A320neo při spotřebě nižší o 4 %. Během roku 2011 probíhaly studie zaměřené na další snížení odporu vzduchu, které zahrnovaly úpravu zádi trupu, motorové kryty s přirozeným laminárním prouděním a svislou ocasní plochu s hybridním laminárním prouděním. Aby se společnost mohla soustředit na projekt remotorizace, opustila vývoj zcela nového typu v rámci svého projektu Yellowstone. Finální schválení konfigurace typu 737 MAX bylo naplánováno na rok 2013.
V březnu 2010 odhadoval Mike Bair, viceprezident pro obchodní strategii a marketing divize Boeing Commercial Airplanes, náklady na remotorizaci typu 737 na 2 až 3 miliardy USD, včetně vývoje motoru CFM. Během hovoru k výsledkům za 2. čtvrtletí 2011 finanční ředitel James Bell uvedl, že náklady na vývoj samotného draku letadla dosáhnou 10 až 15 % nákladů na zcela nový program, které byly v té době odhadovány na 10 až 12 miliard USD. Analytická společnost Bernstein Research v lednu 2012 předpovídala, že tyto náklady budou dvojnásobné oproti typu A320neo. Skutečné náklady na vývoj řady MAX však mohly výrazně překročit interní cíl 2 miliard USD a přiblížit se hranici 4 miliard USD. Spotřeba paliva byla oproti předchozí generaci 737NG snížena o 14 %. Prvním zákazníkem, který se k programu v roce 2011 přihlásil, se stala letecká společnost Southwest Airlines.
V listopadu 2014 McNerney prohlásil, že typ 737 bude do roku 2030 nahrazen novým letounem – pravděpodobně využívajícím kompozitní materiály –, který bude o něco větší a dostane nové motory, ale zachová si celkovou koncepci typu 737. Boeing uvažoval o vývoji zcela nového letounu od základu. Navrhovaný stroj měl mít trup podobný typu 737, i když o něco větší, a měl využívat pokročilou kompozitní technologii vyvinutou pro 787 Dreamliner. Zvažoval se také souběžný vývoj společně s náhradou za typ 757, podobně jako probíhal vývoj modelů 757 a 767 v 70. letech 20. století.
Výroba náhled|Slavnostní představení (roll-out) prvního Boeingu 737 MAX v prosinci 2015
13. srpna 2015 byla v závodě společnosti Spirit AeroSystems ve Wichitě v Kansasu dokončena montáž prvního trupu pro 737 MAX. Šlo o zkušební letoun, který byl později dodán prvnímu zákazníkovi, společnosti Southwest Airlines. Dne 8. prosince 2015 byl v závodě Boeingu v Rentonu slavnostně představen první letoun řady 737 MAX – verze MAX 8 pojmenovaná Spirit of Renton.
Protože společnost GKN nedokázala dostatečně rychle vyrábět titanové voštinové vnitřní stěny pro obraceče tahu, přešel Boeing ke kompozitnímu dílu vyráběnému společností Spirit, aby mohl v roce 2017 dosáhnout dodávek 47 letadel MAX měsíčně. Společnost Spirit dodává 69 % draku typu 737, včetně trupu, obracedičů tahu, pylonů motorů, motorových gondol a náběžných hran křídel.
Očekávalo se, že nová linka na montáž nosníků s průmyslovými robotickými vrtačkami zvýší průchodnost výroby o 33 %. Automatizovaná linka na montáž panelů od společnosti Electroimpact zrychlila montáž spodního potahu křídla o 35 %. Boeing plánoval zvýšit měsíční tempo výroby modelu 737 MAX ze 42 letadel v roce 2017 na 57 letadel do roku 2019. Novou linku na montáž nosníků navrhla společnost Electroimpact. Ta nainstalovala také plně automatizované nýtovací stroje a přípravky pro připevňování výztuh (stingerů) k potahu křídla.
Zvýšení tempa výroby však způsobilo přetížení výrobního procesu a do srpna 2018 čekalo v Rentonu na dokončení více než 40 rozpracovaných strojů chybějících dílů nebo instalace motorů, neboť dodávky motorů CFM Leap-1B i trupů od společnosti Spirit nabraly zpoždění. Po zářijovém vrcholu, kdy na dokončení čekalo 53 letadel, snížil Boeing v následujícím měsíci tento počet o devět kusů, přičemž počet dodaných strojů vzrostl na 61 oproti 29 v červenci a 48 v srpnu.
Dne 23. září 2015 oznámil Boeing spolupráci se čínskou státní společností Comac (Commercial Aircraft Corporation of China) na vybudování dokončovacího a dodavatelského centra pro model 737 v čínském Čou-šanu, což byl vůbec první takový závod mimo Spojené státy. Závod se zpočátku zaměřoval pouze na dokončovací práce v interiéru, v plánu však bylo jeho rozšíření o lakovnu. První letoun z tohoto zařízení byl dodán společnosti Air China 15. prosince 2018.
Největší část dodavatelských nákladů představují letectví konstrukční prvky (aerostruktury) v hodnotě 10–12 milionů USD (35–35 % z celkové sumy 28,5–35 milionů USD), následované motory v hodnotě 7–9 milionů USD (25–26 %), palubními systémy a interiérem po 5–6 milionech USD (17–18 %) a avionikou v hodnotě 1,5–2 miliony USD (5–6 %).
V červenci 2026 zahájil Boeing montáž letadel 737 MAX na nové výrobní lince ve svém stávajícím závodě na výrobu širokotrupých letadel v Everettu ve státě Washington. Tato čtvrtá výrobní linka má po dosažení plné kapacity zvýšit celkovou měsíční produkci na 52 letadel. Linka, dříve využívaná pro podstatně větší typ 787, nabízí více prostoru než závod v Rentonu a umožňuje vyrábět největší variantu 737 MAX 10 bez omezení. Na prostorově omezenějších linkách v Rentonu musela být výroba varianty 737 MAX 10 prokládána menšími stroji 737 MAX 8, aby se vejely na linku.
Letové zkoušky a certifikace Model 737 MAX získal schválení letové způsobilosti na základě původní řady 737 (poprvé schválené 15. prosince 1967) prostřednictvím doplňkového typového osvědčení (STC) namísto schválení jako zcela nový návrh. První let verze MAX proběhl 29. ledna 2016 na letišti v Rentonu, téměř 49 let po prvním letu původního typu 737-100 z 9. dubna 1967. První zkušební letoun MAX 8 (označený 1A001) sloužil k aerodynamickým zkouškám: testování třepotání (flutteru), stability a řiditelnosti a k ověření údajů o výkonu při vzletu, než byl přestavěn pro komerčního provozovatele a dodán. Druhý prototyp (1A002) byl využíván pro zkoušky výkonnosti a motorů: stoupavosti a přistávacího výkonu, letu při bočním větru, hlučnosti, provozu v chladném počasí, ve vysokých nadmořských výškách, spotřeby paliva a nasávání vody do motorů. Systémy letadla včetně automatického přistávání se testovaly na stroji 1A003. Čtvrtý prototyp (1A004) s kabinou v konfiguraci komerčního dopravního letadla absolvoval 300 hodin certifikačních letů zaměřených na funkčnost a spolehlivost s lehkou sadou testovacích přístrojů.
Verze 737 MAX 8 získala certifikaci FAA 8. března 2017 a ve stejném měsíci, 27. března 2017, obdržela schválení od Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA). V dubnu 2017, po nalétání 2 000 zkušebních hodin a dokončení testování pro certifikaci ETOPS na 180 minut (vyžadujícího 3 000 simulovaných letových cyklů), upozornila společnost CFM International Boeing na možný problém s kvalitou výroby kotoučů nízkotlaké turbíny (LPT) u motorů LEAP-1B. Boeing 4. května testovací lety typu 737 MAX pozastavil a 12. května je opět obnovil.
Během schvalovacího procesu přenesl úřad FAA řadu posouzení přímo na Boeing, čímž výrobci umožnil kontrolovat svůj vlastní produkt. Byla široce publikována zjištění, že Boeing naléhal na urychlení schválení typu 737 MAX s cílem konkurovat modelu Airbus A320neo, který se na trh dostal o devět měsíců dříve než model Boeingu.
Uvedení do služby náhled|Boeing 737 MAX 8 vstoupil do služby u dceřiné společnosti Lion Airu Malindo Air (v barvách Batik Air Malaysia)