Devět ministrů () bylo označení používané v administrativě čínských států pro devět vysokých úředníků, vedoucích ústředních vládních orgánů. V říších Čchin (221–206 př. n. l.) a Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.) stálo devět ministrů v čele nejvyšších orgánů státní správy. V pozdějších čínských státech význam devíti ministerstev klesal, postupně se z orgánů správy státu proměnily v dvorská ministerstva s působností omezenou na císařský dvůr. V říších Ming (1368–1644) a Čching (1635–1912) se jako devět ministrů přeneseně označovalo devět vlivných vedoucích úřadů, totiž ministři stojící v čele šesti ministerstev a tři další významní hodnostáři, případně jiné skupiny vysoce postavených úředníků.
Historie Termín devět ministrů ťiou-čching, resp. tří hodnostáři a devět ministrů, se v Číně objevil v čouském období (11. – 3. století př. n. l.), zřejmě jako povšechné označení nejvýše postavených úředníků, podobně jako lie-čching () nebo čung-čching (), další označení pro skupiny vysokých hodnostářů.
Říše Čchin (221–206 př. n. l.) zavedla uspořádání ústřední státní správy v systému tří hodnostářů a devíti ministrů. V něm bylo celkové řízení státu v rukou císaře a tří hodnostářů, kterým bylo podřízeno devět ministrů. Devět ministrů v říši Čchin: Nejvyšší ceremoniář (, feng-čchang), zodpovídal za oběti, obřady a státní školy; Velitel císařské družiny (, lang-čung-ling), odpovídal za císařovy družiníky, kteří se pohybovali v blízkosti panovníka a byli mu k dispozici; Ministr spravedlnosti (, tching-wej), řídil soudy a věznice; Velitel palácové stráže (, wej-wej), velel ostraze císařských paláců; Správce stájí (, tchaj-pchu), řídil císařské stáje, ale i péči o pastviny a na nich chovaná stáda koní; Příjemce cizích emisarů (, tien-kche), se staral o přijímání a ubytování vyslanců z cizích zemí; Opatrovník císařského rodu (, cung-čeng), dohlížel nad císařovými příbuznými; Ministr zemědělství a daní (, č’-su nej-š’), dohlížel nad zemědělci a řídil výběr daní; Císařův komoří (, šao-fu) vedl císařovu domácnost a kancelář.
V chanském období (206 př. n. l. – 220 n. l.) došlo k několika změnám: přejmenován byl velitel císařské družiny, ministr spravedlnosti, ministr zemědělství a daní, vícekrát se změnil název úřadu pro přijímání vyslanců cizích států, velitel palácové stráže si vyměnil pořadí s ministrem spravedlnosti.
Devět ministrů v říši Chan:Xu, Olivová, s. 28–29. Nejvyšší ceremoniář (, tchaj-čchang); Velitel císařské družiny (, kuang-lu-sün); Velitel palácové stráže (, wej-wej), za císaře Ťing-tiho (vládl 157–141 př. n. l.) přejmenováno na ústřední velitelství (, čung-jang fu-ling); Ministr spravedlnosti (, tching-wej), za císaře Ťing-tiho později přejmenován na nejvyššího soudce (, ta-li); Správce stájí (, tchaj-pchu); Příjemce cizích emisarů (, ta-sing-ling, doslova „velitel průvodů“), za císaře Wu-tiho (vládl 141–87 př. n. l.) přejmenován na ta-chung-lu () doslova „vyvolávač s mocným hlasem“); Opatrovník císařského rodu (, cung-čeng); Ministr zemědělství a daní (, ta-s’-nung, doslova „vrchní zemědělský ředitel“); Císařův komoří (, šao-fu), význam komořího poklesl po vyčlenění císařského sekretariátu.
Devět ministrů fungovalo v administrativách čínských států i po zániku říše Chan; v souvislosti s přechodem od vládního systému „tří hodnostářů a devíti ministrů“ k systému tří kanceláří a šesti ministerstev klesl jejich význam. Změnilo se jejich pořadí a některé názvy, tak v říši Severní Wej byl komoří šao-fu přejmenován na tchaj-fu.
S omezením kompetencí devíti ministerstev na záležitosti císařského dvora jsou překládány jako dvorská ministerstva s’ (; resp. devět dvorských ministerstev ťiou-s’, ) v čele s ministry čching (), například dvorské ministerstvo císařských obětí tchaj-čchang-s’ v čele s ministrem s titulem tchaj-čchang-s’ čching.Xu, Olivová, s. 45.
Devět dvorských ministerstev v říších Suej, Tchang a Sung: dvorské ministerstvo císařských obětí (, tchaj-čchang s’); dvorské ministerstvo císařských zábav (, kuang-lu s’); dvorské ministerstvo palácové stráže (, wej-wej s’), se staralo o výrobu a skladování zbraní, insignií a dalších potřeb pro vojáky z císařova doprovodu a paláce, za Sungů šlo již jen o čestnou funkci;Hucker (1985), s. 565. dvorské ministerstvo císařského rodu (, cung-čeng s’); dvorské ministerstvo císařských stájí (, tchaj-pchu s’); velký soudní dvůr (, ta-li s’); dvorské ministerstvo státních obřadů (, chung-lu s’); dvorské ministerstvo císařských sýpek (, s’-nung s’); dvorské ministerstvo císařského pokladu (, tchaj-fu s’).
Devět dvorských ministerstev fungovalo i v následujícím období, v říši Ming byl z nich nejvlivnější velký soudní dvůr ta-li s’. V mingském období se však termín „devět ministrů“ (ťiou-čching) používal i pro devítku vysoce postavených a vlivných hodnostářů, a sice pro šest ministrů (stojících v čele ministerstev státní správy, daní, obřadů, vojenství, trestů a veřejných prací) doplněných vedoucími kontrolního úřadu, úřadu pro hlášení a velkého soudního dvora.Xu, Olivová, s. 67. Přitom se šest ministrů označovalo za „vyšší z devíti ministrů“ (, ta ťiou-čching), zbývající tři hodnostáři za „nižší z devíti ministrů“ (, siao ťiou-čching). „Nižších devět ministrů“ se také říkalo následujícím hodnostářům: dvorští ministři císařských obětí, stájí, zábav, představený domácnosti následníka trůnu (, čan-š’), akademici akademie Chan-lin (, chan-lin süe-š’), dvorský ministr státních obřadů, kancléř ředitelství vzdělávání (, kuo-c’-ťien ťi-ťiou), dvorští ministři císařských pastvin a úřadu pro pečeti.
V říši Čching se pod „devíti ministry“ stejně jako v mingské době rozumělo šest ministrů s vedoucími tří výše zmíněných úřadů, Nižších devět ministrů byli: dvorští ministři císařských obětí, stájí, zábav, představený domácnosti následníka trůnu (, čan-š’), ředitel dvora císařského rodu (, cung-žen-fu fu-čcheng), dvorský ministr státních obřadů, kancléř ředitelství vzdělávání, metropolitní prefekt (, fu-jin), rádci v sekretariátu následníka trůnu zleva a zprava (, cuo-jou čchun-fang šu-c’). Pro vysoké funkcionáře se používal termín „šest ministerstev a devět ministrů“ (, liou-pu ťiou-čching), který zahrnoval i některé další hodnostáře, například velitele císařské doprovodné gardy (, luan-i wej).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Dějiny správy v Číně
Kategorie:Čínské vlády