Fritz Klippel

Fritz Klippel, úředně také Bedřich Klippel (24. února 1900 v Mostě – září 1955 v Berlíně, Německo), byl německý divadelní a filmový herec, divadelní intendant a režisér.

Životopis

Mládí a umělecké začátky náhled|Stadt-Theater Kattowitz, první angažmá Fritze Klippela. Narodil se jako Friedrich Franz Klippel 24. února 1900 v Mostě v rodině c.k. cejchmistra Wenzela Klippela, původem z Liptic (*1866), a Emilie roz. Fleck, původem z Rudolic nad Bílinou (*1865).SOA Litoměřice – Matrika narození, Farní úřad – děkanství Most, sign. 118/33, folium 127. (němčina) Absolvoval gymnázium a roku 1916 začal studovat v Teplicích farmacii.Státní okresní archiv Liberec: Personalbogen, patrně z roku 1939 (fond Archiv města Liberce, správa města Gd., inv. č. 2416, k. č. 829). (němčina)Das Karl May Wiki – Stránka věnovaná Fritzovi Klippelovi. (němčina) Roku 1918 narukoval jako jednoroční dobrovolník k Bosensko-hercegovskému pěšímu pluku č. 4. Po skončení války se zapojil do sudetoněmecké domobrany.

Po potlačení německého povstání odešel do Berlína a na Reichersche Schauspielschule Friedricha Moesta vystudoval herectví. Po studiích nastoupil do prvního angažmá v divadle Stadt-Theater Kattowitz (dnes Teatr Śląski) jako představitel mladých hrdinů a milovníků a strávil zde bouřlivou sezónu 1920–1921, tedy období plebiscitu o dalším státním začlenění oblasti a období Třetího slezského povstání. Následovalo herecké působení v Breslau, Kielu, Chemnitz a v sezóně 1925–1926 angažmá v renomovaném divadle Hamburger Kammerspiele ředitele Ericha Ziegela. Sezónu 1926–1927 strávil v divadle Neues Schauspielhaus Königsberg in Preußen pod vedením Fritze Jessnera. Během tamního pobytu se 27. listopadu 1927 oženil s hereckou kolegyní Maňou (Manjou) Bogdanovou, původem z Vídně (*1902).Národní archiv ČR: Policejní přihlášky k pobytu. Klippelova umělecká kariéra pak dvě sezóny pokračovala v divadle Nationaltheater Mannheim. Jeho tamní pobyt dokládá i cestovní pas, vystavený československým konzulátem ve Stuttgartu v lednu 1929.Národní archiv ČR: Fond Policejní ředitelství 1931–1940, karton 7526, sign. K 1761/16. K tomuto období jeho života se vážou deníkové záznamy mannheimské maturantky Hildy S., která s hercem udržovala velmi blízký vztah.Tagebuch der Hilde S. 1928/29 – Web sběratele starých deníků a vydavatele jejich zvukových přepisů Theodora Schmidta. (němčina)Tagebuch der Hilde S. 1928/29 – Zvuková ukázka deníku. (němčina)

Berlín a Zürich náhled|upright|Fritz Klippel na pasové fotografii (leden 1929). Na sezónu 1929–1930 dostal Klippel angažmá v berlínském divadle Preußisches Staatstheater (Schauspielhaus am Gendarmenmarkt a Schillertheater), a to před koncem působení intendanta Leopolda Jessnera. Kromě nově nastudovaných rolí v několika komediích nebo ve Strindbergově hře Gustaf Adolf (role Stenbock) se úspěšně zapojil i do starších inscenací: např. jako Wilhelm von Grumbach v Hauptmannově hře Florian Geyer (fotografie v infoboxu) nebo jako Gottlieb Hilse ve hře Die Weber téhož autora.Freie Universität Berlin, Institut für Theaterwissenschaft: Sbírka programů, dokumentace k „Zelttheater“. (němčina) Sezónu 1930–1931 podle povolení k pracovnímu pobytu strávil v divadle Schauspielhaus v Zürichu. V této době začal spolupracovat i s filmovými společnostmi, v letech 1931–1932 se herecky podílel na čtyřech německých filmech.Fünf von der Jazzband – Plakát filmu (Fritz Klippel úplně nahoře). (angličtina) Roku 1932 ho obsadil Max Reinhardt do role Siegfrieda von Mörnera v rozhlasové inscenaci hry Heinricha von Kleista Prinz Friedrich von Homburg, natočené společností Reichs-Rundfunk-Gesellschaft (RRG).Rádio RRG – Webová informace o nahrávce. (němčina)Das Deutsche Rundfunkarchiv (DRA) – Zvuková ukázka inscenace. (němčina) Na sezónu 1932–1933 se vrátil zpět do Berlína a nastoupil prestižní angažmá v divadle Deutsches Theater, které v té době Max Reinhardt pronajímal tvůrčímu tandemu Karl Heinz Martin – Rudolf Beer. V Reinhardtově inscenaci Kleistovy hry Prinz Friedrich von Homburg si zahrál titulní roli (ovšem ve třetím obsazení), v německé premiéře hry Františka Langera Engel unter uns (Andělé mezi námi) hrál roli Ševce. Premiéra hry Gott, Kaiser und Bauer (Isten, császár, paraszt) maďarského komunistického spisovatele Gyuly Háye (Klippel hrál roli Wenzela von Duby) v prosinci 1932 skončila diváckými nepokoji, policejním zásahem a odvoláním vedení divadla. Po nástupu nacistů k moci se v Německu existenční možnosti všech občanů ČSR velmi zúžily. Během poslední berlínské sezóny 1933–1934 byl Klippel členem berlínské skupiny dvanácti nezaměstnaných herců Die Vaganten, kterou organizoval katolický farář Melchior Grossek a umělecky vedl Josef Karma. Ve svém životopisu uvádí pro tuto dobu ještě působení v Deutsches Nationaltheater am Schiffbauerdamm a v zájezdové části divadla Agnes-Straub-Theater (tzv. Agnes-Straub-Tournée-Ensemble). Tyto informace ovšem nelze ověřit v nezávislých divadelních zdrojích.

Praha, Rathen, Liberec, Krakov

V lednu 1934 byl pozván k hostování v inscenaci Schillerovy hry Wallensteins Tod do pražského Neues Deutsches Theater. Vystoupení se setkalo s úspěchem a Klippel zde získal od další sezóny stálé angažmá. V srpnu se s manželkou do Prahy přestěhovali, krátce nato se však rozvedli. V pražském německém divadle si rychle vybudoval solidní postavení, byl obsazován do významných rolí a i pražská německá kritika hodnotila jeho herecké výkony většinou kladně (viz níže soupis rolí s odkazy). Do Prahy přišel jako představitel rolí hrdinských, ale podle některých pramenů ve svém oboru příliš neuspěl a více byly oceňovány jeho výkony v charakterních rolích. Dostupné kritiky však toto tvrzení nepodporují. Brzy začal být obsazován do německojazyčných československých koprodukčních filmů a zahrál si i v českém experimentálním filmu Listopad Otakara Vávry. Spolupracoval s německým vysíláním pražského Radiojournalu. Ve svém životopisu uvedl, že v té době také s vlastním souborem vystupoval na akcích Sudetoněmecké strany, a to zejména v Žatci. V roce 1938 byl v Neues Deutsches Theater obsazen do titulní role v připravované inscenaci Shakespearova Hamleta, ale ještě před její realizací (premiéra se uskutečnila v květnu) a před koncem sezóny z divadla odešel. Podle některých pramenů, které se odvolávají na nejmenované dobové „fašistické noviny", mohl Klippelův odchod souviset s jeho účastí na slavnostním představení ke sjezdu Sudetoněmecké strany, s níž spolu s několika málo dalšími herci NDT sympatizoval. Podle seriózního listu Bohemia však šlo o normální inscenaci v žateckém divadle, kterou režíroval a v níž se dvěma dalšími kolegy z NDT hrál. Takže hlavním důvodem Klippelova odchodu spíše bylo nadcházející angažmá v německém přírodním divadle Felsenbühne Rathen, kde byl obsazen do role Old Shatterhanda v připravované inscenaci Winnetou. Letní sezónu prokazatelně strávil v Rathenu.Karl May Wiki – Plakát k inscenaci z roku 1938. (němčina)

Od září 1935 žil Klippel ve společné domácnosti s pražskou německou herečkou a rozhlasovou hlasatelkou Margarete Schell v jejím bubenečském bytě.Národní archiv ČR: Fond Policejní prezidum 1931–1940, karton 1370, sign. 42/Sch-71-116 – Lustrace Margarete Schell pro Radiojournal Praha. Již předtím společně napsali pro německé vysílání Radiojournalu Praha pohádkovou rozhlasovou hru Das papierene Schloß, kterou o rok později, zřejmě díky Klippelovým dobrým kontaktům v Sudetech, dokonce živě odehrálo divadlo v Jablonci nad Nisou. Ve stejné době, kdy odešel z divadla, odstěhoval se i z bytu Margarete Schell. Vztah patrně skončil – po návratu z Rathenu si v Praze našel jiný byt a jeho bývalá partnerka v té době odjela k prarodičům do Burgenlandu.

Údaje o dalším Klippelově působení se různí. Podle některých pramenů se v září vrátil do Prahy, začal zkoušet v poslední inscenaci NDT roli Markýze Posy v Schillerově Donu Carlosovi, ale práci nedokončil, protože byl jmenován intendantem libereckého Stadttheater. Druhý z pramenů se však odvolává na zprávu brněnského deníku Tagesbote až z ledna 1939, kde o Donu Carlosovi není ani zmínka. Jde tedy spíše o nešťastně postupně přebíraný chybný výklad zdrojových informací. Podle deníku Bohemia z října 1938 měl naopak nastoupit se dvěma dalšími pražskými herci do divadla v Ústí nad Labem.

Podle libereckých pramenů nastoupil v listopadu 1938 v Liberci jako herec a režisér (viz níže soupis díla s odkazy).Státní okresní archiv Liberec: Policejní přihlášky k pobytu (fond Archiv města Liberce, evidence obyvatel, oficiálně neuspořádáno). (němčina)Státní okresní archiv Liberec: Divadelní programy (fond NAD 1775 Divadlo F.X. Šaldy Liberec, oficiálně neuspořádáno). (němčina) Po odchodu dosavadního intendanta Thea Antona Modese do Brna byl od ledna 1939 pověřen jeho zastupováním a krátce před koncem sezóny, po schválení říšským ministerstvem pro lidovou osvětu a propagandu, byl do funkce řádně jmenován na období dvou sezón. Po podpisu Mnichovské dohody se Liberec stal hlavním městem Říšské župy Sudety a tomu odpovídala i nová úloha tamního divadla a požadavky na jeho repertoár. Kromě předvídatelných veseloher, např. Der Widerspenstigen Zähmung (The Taming of the Shrew) Williama Shakespeara, Mein Sohn – Herr Minister (Fiston) André Birabeaua, Robinson soll nicht sterben Friedricha Forstera aj., byly uváděny hry hrdinské a k bojovnosti povzbuzující. Jedním z prvních Klippelových počinů ve funkci intendanta byla režie hry sudetoněmeckého spisovatele a nově i šéfa župní propagandy Franze Höllera Schill, vlastenecké tragédie z časů napoleonské okupace části Pomořanska. Inscenace byla dedikována obětem sudetoněmeckého boje za svobodu. Jako intendant působil Klippel do konce března 1940, kdy na funkci rezignoval, údajně kvůli sporům s šéfem župní propagandy, tedy s Franzem Höllerem. Jeho posledním počinem v Liberci byla režie Goethova Fausta. Klippel i přes zkrácené funkční období jako intendant uspěl. Vybudoval nový operní soubor, obohatil program divadla o dopolední matiné a dětská představení. Zasloužil se o stavební úpravy budovy, při nichž se zvětšilo jeviště a prostory pro herce a hudebníky v zázemí, nechal vybavit divadlo novou světelnou technikou, zajistil nové zkušebny v okolních domech. Podle přihlášek k pobytu setrval v Liberci až do konce srpna 1940, kdy patrně odcestoval do Berlína.

O jeho životě a činnosti v dalším období do konce války existují pouze kusé informace. Pražské přihlášky uvádějí jeho zdejší souvislý pobyt do května 1941 a pak obsahují dva nejasné záznamy z roku 1943. Podle berlínského archivu byly od 9. 6. 1942 jeho posledním známým bydlištěm Podmokly.Landesarchiv Berlin: fond Einwohnermeldekartei (EMK) von 1875 bis 1960, Bestand B Rep. 021. (němčina) Podle německých divadelních pramenů působil v sezóně 1940–1941 u Gastspieldirektion Otto Müller, což byla agentura pro organizaci kulturních programů pro vojáky Wehrmachtu. Představení se konala v různých městech a zpravidla ve stanu. Odtud pracovní název „Zelttheater“. Klippel zde podle zachovaných cedulí hrál Béralda v Molièrově hře Der eingebildet Kranke (Le Malade imaginaire) a Ředitele Viertritta ve hře Die drei Jungfrauen von Orleans od Zdenka von Krafta. Poslední dvě sezóny, kdy v nacistickém Německu divadla ještě mohla fungovat, působil v krakovském divadle Staatstheater des Generalgouvernements (dnes Teatr im. Juliusza Słowackiego). Podle vzpomínek bývalého dramaturga NDT byl v tomto období pozván ředitelem Oskarem Wallkem do Prahy k pohostinské režii hry Erwina Guida Kolbenheyera Gregor und Heinrich. Premiéra se uskutečnila 15. února 1943 v divadle Deutsches Schauspielhaus. Tím se zároveň vysvětlují záhadné záznamy z pražských přihlášek.

Poválečné Německo