Podbořany () jsou město v okrese Louny v Ústeckém kraji v severozápadních Čechách. Nachází se čtrnáct kilometrů jihozápadně od Žatce. Tvoří jej třináct částí, ve kterých žije celkem  obyvatel.

Název Původ jména není jasný. Nejstarší záznam z roku 1362 uvádí tvar Podbrzan, rok 1369 Podwarzan, rok 1400 Podborizan, kolem 1405 Podworzan. Antonín Profous se domníval že jde o ves Podbořanů, tj. lidí, kteří žijí pod borovým lesem. Jiní historikové připouštějí i další možnosti Jan Smetana považuje za možné, že jméno mohlo odkazovat na lidi žijící pod dvorem, který vlastnil benediktinský klášter Porta Apostolorum. Dává také k úvaze možnost, že rovněž se vyskytující tvar Podhořany může souviset s Valovským vrchem, nazývaným v minulosti Hora.

Historie náhled|vlevo|Nejstarší vyobrazení Podbořan z roku 1715

Na odborné úrovni byly historii Podbořan a Podbořanska dosud věnovány tři knihy. Nejstarší z nich je německá vlastivěda okresu, která pod redakcí pedagoga Wenzela Rotta vyšla v roce 1902 a je dílem učitelů v regionu. Další vyšla až po sto letech. Převážně ji napsal litoměřický archivář Jan Smetana. Text doplňují drobnější příspěvky tři dalších autorů. Vydalo ji Město Podbořany.Smetana 2001 Konečně v roce 2022 vydalo Město Podbořany další monografii věnovanou dějinám města. Na jejím sepsání se pod vedením archeologa Vojtěcha Peksy, který byl iniciátor vzniku publikace, podílelo dalších třináct autorů, převážně archeologů, historiků a archivářů. Textem i obrazovým materiálem do knihy přispěla i Heimatstube Podbořanska a Jesenicka v Kronachu.

náhled|vlevo|Kostel svatého Petra a Pavla

Podle zlomků keramiky se nejstarší středověké osídlení na katastru Podbořan nacházelo na levém břehu Doláneckého potoka mezi vyústěním Mlýnské ulice a spalovnou. Nejmladší archeologické nálezy z tohoto prostoru pocházejí z 12. století. Ve druhé polovině tohoto století bylo sídliště opuštěno. Nová vesnice byla nejpozději v první polovině 13. století založena na kopci v prostoru vymezeném dnes ulicemi Partyzánská, Na kopci a Cyrila a Metoděje, uprostřed kterého stojí barokní kostel svatého Petra a Pavla. Lokátorem vesnice byl pravděpodobně postoloprtský benediktinský klášter Porta Apostolorum. V pořadí třetím sídlištěm, které mělo už městský charakter, se stalo území přibližně stávajícího Masarykova náměstí. Založili ho zřejmě v polovině 15. století tehdejší majitelé Podbořan rytíři z Gutštejna.Peksa 2022, s. 111, 119.

Vyvinula se tak dvoudílná městská dispozice. Obě části odděloval tok Kyselého potoka (též Podbořanská strouha), který se severně od města vlévá do Doláneckého potoka. Západní část má rozměrné náměstí, zatímco jádrem východní části je návrší s kostelem svatého Petra a Pavla, obklopeným koncentricky uspořádanou zástavbou. Případné opevnění města je neznámé. Doložena je pouze existence tří bran: Kadaňské na severu, Vroutecké na jihozápadě a Blšanské (či Letovské) na jihovýchodě. Menší branka údajně směřovala k Hlubanům.

První písemná zmínka o Podbořanech pochází z roku 1362. V listopadu ustanovil opat postoloprtského kláštera František duchovním správcem v Podbořanech slavětínského kněze Hanka. Dosavadní farář Jan totiž zemřel. Znamená to, že už tehdy byly Podbořany sídlem duchovní správy. První kostel, založený snad ve druhé polovině 12. století, byl ještě dřevěný. Ve 14. století ho nahradil zděný kostel, jehož základy objevila v roce 2021 archeologická sonda na jižní straně stávající barokní stavby.Peksa 2022, s. 114–115.

náhled|vlevo|upright|Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice

V květnu 1420 byl postoloprtský klášter husity zničen a už nebyl obnoven. Podbořan se zmocnil Žatec, ale v roce 1426 je Zikmund Lucemburský zapsal bratřím Janovi a Burianovi z Gutštejna. Někdy po tomto roce udělil Jan z Gutštejna Podbořanům právo obchodovat se solí a trhové právo. Z roku 1436 pochází nejstarší údaj o podbořanské samosprávě, respektive existenci konšelů a rychtáře. Ještě v polovině 16. století se městečko dělilo na hořejší (kolem kostela) a dolní.Peksa 2022, s. 118–119. Není známo, kdy Podbořany získaly formální statut města. S největší pravděpodobností se tak stalo někdy za Gutštejnů. Naznačuje to městský znak se třemi jeleními parohy ve štítu, který měli právě oni.

V průběhu 16. století se šlechtické rody, vlastnící Podbořany, které tehdy většinu času patřily do panství Chyše, často střídaly. Byli to od roku 1535 Veitmilové, pak opět Gutštejnové, které vystřídali Lobkovicové a od roku 1575 Kryštof mladší Šlik z Holiče a na Doupově.

Rok poté, co se stal Šlik majitelem Podbořan, vydal pro město významnou listinu. Pro měšťany mělo především význam posílení jejich svobod. Směli se bez souhlasu vrchnosti z panství odstěhovat a disponovat svým majetkem. Z ekonomického aspektu bylo pro město významné, že mu Šlik postoupil pivovar a zřekl se cla z obchodu se solí. Týdenní trhy se konaly ve středu, měšťané směli lovit ryby v rybnících a v potoce. Při soudních jednáních se smělo mluvit výhradně česky, v městské radě ale směli zasedat i Němci.Rott 1902, s. 432–434. Originál privilegia je uložený ve Státním okresním archivu v Lounech.

náhled|Bývalá radnice

V roce 1586 prodal Šlik městečko Kryštofovi z Fictumu. Kryštofovi patřil mj. i Klášterec nad Ohří a zastával funkci císařského rady. Za stavovského povstání se stal jedním z třiceti členů direktoria. Zemřel v roce 1620, čímž unikl trestu nebo emigraci, nicméně všechny jeho statky byly v roce 1623 konfiskovány. Za Fictuma postihl město 15. června 1590 obrovský požár. Ze 77 převážně dřevěných domů zůstalo stát jen třináct. Vyhořela radnice, škola, fara i kostel.Smetana 2001, s. 52, 58.

náhled|vlevo|Kostel Československé církve husitské z roku 1902

V roce 1626 koupil Podbořany s Valovem císařský polní maršál Julius Jindřich, vévoda sasko-lauenburský. Správa panství sídlila v zámečku, který stával v místech kulturního domu a zbořen byl roku 1724. Třicetiletá válka přinesla do města pobyty armád, jak císařských (1635), tak švédských (1639, 1645, 1646). Měšťané museli platit výpalné, byli jim rekvírováni koně a dobytek a utrpěli další škody na majetku od vojáků obou válčících stran. Proto uspořádali na konci července 1650 velkou oslavu na počest konce války. V té době ale už pokročila germanizace města; od roku 1638 jsou zápisy v městských knihách vedeny jen v němčině.Peksa 2022, s. 126.

Po třicetileté válce se Podbořany po hospodářské stránce zřejmě rychle konsolidovaly. Berní rula z roku 1654 eviduje ze 76 usedlostí jen jednu opuštěnou. Pole měšťanů měly v průměru rozlohu osm hektarů. Všechna byla obdělávaná, ladem neležela žádná. Kromě jiných řemesel ve městě působilo pět řezníků, po třech pekařích a kovářích a dva hokynáři. Ve městě byl samozřejmě hostinec, mlýn o dvou kolech a pivovar, který vařil pro měšťany i vrchnost.

Po vévodovi Juliu Jindřichovi zdědil panství Podbořany jeho syn Julius František Sasko-Lauenburský. Když zemřel, stala se jeho dědičkou dcera Sibyla, jejímž manželem byl Ludvík Vilém I. Bádenský. V majetku tohoto rodu zůstaly Podbořany do roku 1771, kdy se na základě smlouvy mezi Bádenskými a Marií Terezií dostaly pod správu královské komory. V roce 1843 koupil panství kníže Hugo Karel Eduard ze Salm-Reifferscheidt-Raitze, který byl největším feudálním vlastníkem na Podbořansku a patřila mu i řada panství na Moravě.Smetana 2001, s. 65–66.

Nejstarším spolkem v Podbořanech byl pěvecký, založený už v roce 1861. V roce 1874 začal vycházet týdeník s názvem Podersam-Jechnitzer Wochenblat, od roku 1828 vycházela historicko-vlastivědná ročenka Unsere Heimat. Roku 1883 byla postavena městská nemocnice, v roce 1874 byl u Hluban otevřen první lom na kaolin.

náhled|vlevo|Torzo Schillerova památníku z roku 1907

V zahradě komunistického spolkového domu byl v roce 1928 odhalen první pomník Vladimira Iljiče Lenina mimo Sovětský svaz a jediný v tehdejším Československu. Jeho autorem byl Václav Fürst. Na základě úředního rozhodnutí z roku 1931 byl odstraněn. Jako připomínka tohoto pomníku byl v Podbořanech vybudován památník, který byl památkově chráněn od roku 1958 do roku 1993 a následně přeměněn v památník Města Podbořany. Při rekonstrukci přilehlé křižovatky v roce 2007 byl památník kompletně demontován a dnes se na jeho místě nachází malý parčík.

V letech 1938 až 1945 byly Podbořany (v důsledku uzavření Mnichovské dohody) přičleněny k nacistickému Německu. Po válce byli místní Němci vysídleni a na jejich místo přišli především volyňští Češi a české obyvatelstvo z vnitrozemí.Peksa 2022, s. 284–292.

Do roku 1960 byly Podbořany sídlem okresu v Karlovarském kraji. V té době to byl rozlohou největší okres ČSR. V roce 1960 byl okres Podbořany zrušen, převážná část obcí se stala součástí okresu Louny, další obce byly začleněny do okresů Chomutov, Karlovy Vary, Rakovník a Plzeň-sever.

Přírodní poměry thumb|Barokní dům z 18. století v Dukelské ulici, bývalá knihovna

Podbořany stojí na jižním okraji Mostecké pánve na soutoku Doláneckého a Kyselého potoka, které patří k povodí povodí Ohře. Do katastrálního území města na západě zasahují východní výběžky Doupovských hor, konkrétně jejich geomorfologický okrsek Rohozecká vrchovina. Samotné město se nachází v geomorfologickém podcelku Žatecká pánev a vede jím hranice mezi okrsky Pětipeská kotlina a Čeradická plošina. Do nejjižnější části území jižně od Valova zasahuje také Rakovnická pahorkatina.

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 ve městě žilo 3 342 obyvatel (z toho 1 594 mužů), z nichž bylo 457 Čechoslováků, 2 798 Němců, 35 Židů, jeden příslušník jiné národnosti a 51 cizinců. Kromě 76 evangelíků, 121 židů a sta lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi. Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 3 730 obyvatel: 690 Čechoslováků, 2 974 Němců, patnáct Židů, dva příslušníci jiné národnosti a 49 cizinců. Stále převládali římští katolíci, ale žilo zde také devadesát evangelíků, třicet členů církve československé, 108 židů a 146 lidí bez vyznání.

+ Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021 Město Podbořany 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 5 221 6 270 6 597 7 345 7 846 7 641 8 289 5 792 5 851 5 723 5 917 5 913 6 112 6 453 6 315 Místní část Podbořany Obyvatelé 1 649 2 349 2 533 3 068 3 405 3 342 3 730 3 600 3 638 3 815 4 429 4 683 4 909 5 117 4 938 Domy 186 231 261 330 386 422 554 617 699 585 566 629 659 757 873

Židovská komunita Počátky židovského osídlení Podbořan se datují k druhé polovině 18. století. Početnější komunita však byla ve městě až v druhé polovině následujícího století, kdy i dosáhla svého vrcholu (v roce 1880 zde žilo 232 židů). V letech 1873 až 1874 byla v Podbořanech postavena novorománská synagoga v dnešní ulici Antonína Dvořáka. V roce 1938 bylo její vybavení zničeno nacisty a v roce 1948 byly dvě třetiny budovy zbourány a na jejich místě vyrostly garáže. Zbytek byl zakomponován do sousedního obytného domu čp. 201, dříve obecního domu s židovskou školou a bytem rabína. Do dnešní doby se naopak dochoval židovský hřbitov z roku 1889, který se nachází asi dva kilometry jihovýchodně od Podbořan. Hřbitov byl těžce poničen nacisty, kteří odvezli většinu náhrobků – dochovalo se jich pouze šest.

Městská správa Místní části

Městské symboly Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 15. července 1993.

Doprava náhled|Železniční stanice

Ve městě se kříží tři silnice II. třídy: silnice II/221, silnice II/224 a silnice II/226. Městem vede železniční trať Plzeň–Žatec, u které zde stojí stanice Podbořany.

Školství Poprvé je škola zmíněna k roku 1590, kdy společně s celým městem vyhořela.Smetana 2001, s. 61.