Podhradská kotlina je krajinná oblast (horopisná jednotka) a geomorfologický okrsek o rozloze 18,50 km² v severozápadní části Sečské vrchoviny, součást pohoří Železných hor v regionálním členění georeliéfu (tvaru zemského povrchu) Česka. Leží z hlediska administrativně správního v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje.

Krajinná oblast má nepravidelný tvar připomínající ovál. Krajní místa na nejdelší spojnici orientované SSZ – JJV jsou mezi lokalitami Zbyslavec (Míčov-Sušice) a Horními Počátkami (Seč) zhruba 8,6 km vzdálená, v nejširším místě přibližně 3 km mezi Hedvikovem a Skoranovem, částmi města Třemošnice.

Typem georeliéfu sníženina v nadmořských výškách přibližně 310–485 m, ve formě erozně-denudační kotliny obklopené vrcholy Železných hor, je vytvořená na migmatitech a granodioritech železnohorského plutonu (dříve nazývaný nasavrcký). Výrazné je hluboké údolí pod Starým Dvorem typu rokle (soutěsky) protékané Zlatým potokem.

Na vymezených lokalitách je zvláště chráněným územím s evropsky významnou lokalitou Lichnice – Kaňkovy Hory, národní přírodní rezervací Lichnice a národní přírodní památkou Kaňkovy hory. Kromě malého území mezi Podhradím a Prachovicemi je většinou plochy od roku 1991 součástí Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Celou plochu Podhradské kotliny překrývá od roku 2012 území Národního geoparku Železné hory.

Horopisem (orografie) tvoří kotlina uzavřenou oblast Kameničskou vrchovinou od severu k jihovýchodu a také na jihu a na západě, od západu k severu Chvaletickou pahorkatinou. Nejníže je situována hladina Zlatého potoka na katastrálním území Třemošnice přibližně na úrovni 310 m n. m., kde potok opouští hluboké Hedvikovské údolí přerušující hlavní hřeben Železných hor mezi vrcholem Kobylí hlava (469,60 m n. m.) a pásmem Kaňkových hor (nejvyšší poloha 560,0 m n. m., již v Kameničské vrchovině).

Nejvyšším bodem Podhradské kotliny s nadmořskou výškou 484,8 m je Prachovický kopec. Česká státní trigonometrická síť uvádí zaměřený trigonometrický bod (č. 27 triangulačního listu 2308) s názvem „Prachovská obec“ a geodetickým označníkem s nivelací 484,82 m n. m., žulový terénní patník leží v zalesněném prostoru u silnice III/33748 v úseku Starý Dvůr – Prachovice.

Geografie V geografii Česka leží Podhradská kotlina v nadmořských výškách přibližně od 310 m na úrovni hladiny Zlatého potoka v Třemošnici až po 485 m na vrcholu Prachovického kopce v katastru obce Prachovice.

Krajinnou oblast lze vymezit přibližně obcemi (místy) po jejím obvodu od nejsevernějšího bodu: Jetonice (Honzíkův vrch 508 m n. m.), Míčov-Sušice (západní okraj obce v části Míčov), Prachovice (severovýchodní svah Prachovického kopce), Kraskov (lokalita se Zlatým potokem jihovýchodně od obce), Žďárec u Seče (lokalita Kozina severozápadně od obce), Počátky (Horní Počátky, lokalita Dvorce), Třemošnice (Hedvikov), Podhradí (Lovětínská rokle), Rudov, Zbyslavec a opět Honzíkův vrch u Jetonic.

Původ názvu Zeměpisné jméno (oronymum) je odvozeno od sídelní lokality Podhradí, části města Třemošnice, se zříceninou hradu Lichnice, typickou svým reliéfem pro oblast nad tzv. železnohorským zlomem na okraji Sečské vrchoviny, u rozhraní s Chvaletickou pahorkatinou v Železných horách a Čáslavskou kotlinou ve Středolabské tabuli.

Geomorfologie a přírodní poměry Geomorfologie řadí Podhradskou kotlinu mezi geomorfologické okrsky v rámci regionálního členění georeliéfu provedeného systémově pro celé území Česka. Řádově nejnižší geomorfologická jednotka se dále nedělí, charakterizuje ji obecně typ georeliéfu se stejným původem povrchových tvarů a s podobnou výškovou polohou. V seznamu geomorfologických jednotek je označena pětimístným indexem IIC-3B-4.

Tvoří skladebnou část geomorfologického podcelku Sečská vrchovina (index IIC-3B) spolu s dalšími třemi geomorfologickými okrsky: Kameničská vrchovina (index IIC-3B-1), Skutečská pahorkatina (index IIC-3B-2) a Stružinecká pahorkatina (index IIC-3B-3). V rámci Sečské vrchoviny sousedí s jejím horopisně nejvyšším geomorfologickým okrskem Kameničská vrchovina.

Z hlediska historie geomorfologického vývoje georeliéfu je Podhradská kotlina součástí geomorfologického celku Železné hory (index IIC-3). Severozápadním okrajem sousedí s jeho podcelkem Chvaletická pahorkatina. Na úpatí Železných hor v katastru Třemošnice se potkává v krátkém úseku s geomorfologickým okrskem Ronovská kotlina, náležejícím do rozsáhlé Čáslavské kotliny ve Středolabské tabuli.

Kotlina protékaná od severu Lovětínským potokem a od jihovýchodu potoky Počáteckým a Zlatým je sevřená vrcholy Sečské vrchoviny s názvy (od severu) Honzíkův vrch (508,1 m n. m.), Na kobylách (533,0 m n. m., Kameničská vrchovina), Prachovický kopec (484,8 m n. m.), Kozí hřbet (539,1 m n. m., Kamenická vrchovina), Bučina (605,4 m n. m., Kameničská vrchovina), Pod Bučinou (541,7 m n. m., Kameničská vrchovina), Kopaniny (505,1 m n. m., Kameničská vrchovina), Na stojánku (490,8 m n. m., Kameničská vrchovina), Na farářství (521,6 m n. m., Kameničská vrchovina), na jihozápadě s částí hlavního hřebene Železných hor s názvem Kaňkovy hory (538,3 – 560,0 m n. m.), od západu vrcholem Kobylí hlava (469,6 m n. m.) a vyvýšeninou se zříceninou hradu Lichnice (504,0 m n. m.), na západě s vrcholem Krkanka (567,8 m n. m., nejvyšší bod Chvaletické pahorkatiny) a svahy v polohách kolem 520 m n. m. na severozápadě.

V oblasti se zříceninou hradu Lichnice je jihozápadní hřbet Železných hor přerušen roklemi, Lovětínskou severně od Podhradí a protékanou stejnojmenným potokem a v jižním směru Hedvikovskou (v turistických mapách uváděno též Hedvičino údolí) se Zlatým potokem. Rokle se skalkami, suťovými poli a balvanitým řečištěm Zlatého potoka se dělí v místě jeho soutoku s bezejmennou vodotečí na část (severní) směřující proti směru jejího toku ke Starému Dvoru a část (východní) proti proudu Zlatého potoka ke Kraskovu se dvěma rybníky Dolní- a Horní Peklo. Hluboká údolí představují kvartérní erozi ve vyzvednuté kře Železných hor.

Přírodní oblast náleží do bukového až jedlobukového vegetačního stupně, zalesněna převážně smrky s příměsí borovice, vyskytují se zde i bukové porosty na menších plochách. Ukázkou bučin a suťových lesů jsou svahy lokalit národní přírodní památky Kaňkovy hory (dříve národní přírodní rezervace) a na území významné geologické lokality Lichnice – Kaňkovy hory.

Geologie Geologické podloží tvoří horniny migmatit, granodiorit, v severní části granodiorit až tonalit, v centrální části slepenec, pískovec, prachovec, na svazích Prachovického kopce také tmavé jílovité břidlice a prachovce (siltovce), v oblasti kolem Skoranova křemenec, okrajově jihovýchodně od Kraskova granit, kolem koryt vodotečí smíšený sediment.

Z období karbonu pocházejí jílovce, pískovce a slepence kolem Kraskova, včetně červeně zabarvených sedimentů vzniklých v období pouštního klimatu (300 miliónů let).

Významné geologické lokality Kraskov (ID 3649). Lichnice – Kaňkovy hory (ID 1601).

Vodstvo Vodstvo v krajinné oblasti náleží do povodí řeky Labe. Z kotliny odvádí vody několik menších vodních toků, v jižní části do řeky Doubravy, v severní do Podolského potoka a následně do řeky Labe.

Vodní toky Habřinka, levostranný přítok Podolského potoka, pramení v lokalitě „Habřiny", severo-severozápadně od vrcholu Prachovického kopce, katastr Míčov.  Lovětínský potok, pravostranný přítok Doubravy, prameniště v lokalitě „Utopenec“ s malým rybníkem, katastr Zbyslavec. Počátecký potok, levostranný přítok Zlatého potoka, prameniště jihozápadně od vrcholu Bučina (533,7 m n. m.), nedaleko silnice II/340 na katastru Seč, Kameničská vrchovina. Zlatý potok, pravostranný přítok Doubravy, prameniště severovýchodně od vrcholu Pod bučinou (541,7 m n. m.), katastr Seč, Kameničská vrchovina.

Zajímavost Počáteckého a Zlatého potoka Počátecký a Zlatý potok je příkladem tzv. „pirátství vodního toku". Korytem dnešního Počáteckého potoka (a následně Zlatého) protékala řeka ve směru JV – SZ známá dnes jako Chrudimka. V důsledku od třetihor probíhajícího úklonu železnohorské kry k severovýchodu „načepoval" řeku počátkem čtvrtohor jiný vodní tok stékající ve směru JZ – SV, v současné hydrogeografické ose Chrudimky od vodní nádrže Seč k údolní nádrži Křižanovice I. V místě „náčepního lokte“ vznikl výrazný ohyb patrný ve vodní nádrži Seč v jejím průběhu pod zříceninou hradu Oheb. Řeka Chrudimka na základě probíhajících změn v georeliéfu změnila směr svého toku, který byl původně pravostranným přítokem řeky (dnes Doubravy) v místě, kde do ní vtéká Zlatý potok.

Rybníky Mezi větší vodní nádrže patří: Dolní Peklo (katastr Starý Dvůr, průtočný Počáteckým potokem a Zlatým potokem). Horní Peklo (katastr Kraskov, průtočný Zlatým potokem). Lovětínský rybník (katastr Rudov, průtočný Lovětínským potokem, soukromý rybářský revír).

Výškové body Vrcholy s výškovými body leží po obvodu Podhradské kotliny, na rozhraní se sousedními geomorfologickými jednotkami. Honzíkův vrch (508,1 m n. m.), katastr Jetonice, na rozhraní s Chvaletickou pahorkatinou. Kobylí hlava (469,60 m n. m.), katastr Podhradí v Železných horách. Světlík (504 m n. m., pomístní jméno kopce se zříceninou hradu Lichnice), katastr Podhradí v Železných horách, rozhledové místo na velkou část Podhradské kotliny. Prachovický kopec (484,8 m n. m., nejvyšší bod Podhradské kotliny), katastr Prachovice.

Národní geopark Železné hory Národní geopark Železné hory prezentuje geologickou historii, také v oblasti Podhradské kotliny. Pro účely geoturistiky je v areálu zříceniny hradu Lichnice vybudováno bezobslužné informační stanoviště o lokalitách Železných hor s ukázkami hornin a jejich popisky. Místo je dostupné z turistických tras v Podhradí.

Ochrana přírody a krajiny Ochrana přírody a krajiny je v Podhradské kotlině realizovaná na vymezených lokalitách zvláště chráněného území ve smyslu Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Chráněná krajinná oblast Železné hory Na části rozlohy je Podhradská kotlina součástí Chráněné krajinné oblasti Železné hory (kód ÚSOP 65) s přírodně zajímavými místy v širším okolí Podhradí. Krajinářsky cenné jsou lokality s květnatými bučinami a suťovými lesy, zbytky původní přírody na území evropsky významné lokality Lichnice – Kaňkovy hory, národní přírodní rezervace Lichnice a na okraji kotliny na území národní přírodní památky Kaňkovy hory.

Původně státní přírodní rezervace Lichnice byla poprvé vyhlášena v roce 1955 v bývalém Československu. Ve spojení s částí železnohorského hřebenu se zeměpisným názvem Kaňkovy hory a stejnojmennou přírodní rezervací byla 1. června 1992 vytvořena národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory na území o rozloze 374 ha, dnes přibližně odpovídající rozsahem evropsky významné lokalitě vyhlášené v roce 2005 pod stejnojmenným názvem. Předmětem ochrany byly lesní ekosystémy a geomorfologické jevy západního hřebene Železných hor, bučiny, suťové lesy, reliktní bory na výchozech skal, s bohatým společenstvem hmyzu, přes 100 druhů obratlovců a s více než 400 druhy rostlin.

V lednu 2016 byla v oblasti železnohorského hřebenu zřízena tzv. maloplošná a územně samostatná národní přírodní památka Kaňkovy hory a v lednu 2017 územně samostatná národní přírodní rezervace Lichnice. Výnos Ministerstva kultury ČSR č. 65 968/54 o zřízení státní přírodní rezervace Lichnice byl zrušen dnem 15. ledna 2017 v gesci Ministerstva životního prostředí ČR (Vyhláška č. 6/2017 Sb.).

Evropsky významná lokalita