Josef Jedlička (9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha, Kobyliská střelnice) byl český voják a odbojář. Během první světové války byl příslušníkem československých legií v Rusku. Po návratu lodí z Vladivostoku do vlasti se stal důstojníkem československé armády. Patřil k prvorepublikovým vyšším vojenským důstojníkům, byl významným spolupracovníkem předválečné Československé vojenské zpravodajské služby, působil jako řídící rezident sovětské vojenské rozvědky GRU na území Protektorátu Čechy a Morava a byl rovněž významným členem svobodné zednářské lóže Most v Brně. Po obsazení republiky hitlerovským Německem se zapojil do odbojové činnosti.
Životopis
Rodinné poměry Josef Jedlička se narodil v rodině Ferdinanda Jedličky a jeho manželky Františky Jedličkové (rozené Nesvedové).
Františka Jedličková V době narození Josefa žili Ferdinand Jedlička i Františka Jedličková společně v Hatvanu. Ferdinand Jedlička tu pracoval jako vedoucí zahradnictví na zámku významného židovského obchodníka a průmyslníka Sándora Hatvany – Deutsche. (Zámek se nacházel asi 60 km severovýchodně od Budapešti.) Františka pocházela z Frauendorfu čp. 12 (okres Waidhofen an der Thaya, župa dolnorakouská) – obce nacházející se poblíž Jemnice. (Dnes je tato obec Panenská její součástí). Po narození Josefa Jedličky jeho matka s novorozencem odjela přechodně do Vídně k rodině Rudolfa Jedličky, bratra svého manžela Ferdinanda (aby zajistila lepší péči o novorozeného syna). Koncem roku 1897 náhle z neznámých důvodů zemřela.
Ferdinand Jedlička Josefův otec Ferdinand Jedlička (* 1866) ještě před narozením syna Josefa pracoval jako vrchní zahradník (Obergärtner) u hraběte Spiegel – Diesenberg – Hochslebena na jeho zámku ve Višňové (okres Moravský Krumlov); na zámku v Jemnici, který patřil markraběti Alfonsi Pallaviciniovi; ve Vídni a jinde. Patřil mezi vyhlášené a často oceňované české odborníky v oboru zahradnictví.
Albína Jedličková Po smrti své ženy se Ferdinand Jedlička znovu oženil s Albínou (rozenou Strašilovou) (* 1872). Ta pocházela z Višňové, kde měl její otec, Václav Strašil, velké hospodářství. Albína odešla ve druhé polovině 90. let devatenáctého století na zkušenou do Vídně, kde pracovala jako kuchařka v bohatých měšťanských rodinách.
Odchod z Uher na Moravu Ještě během krátkého období existence povstalecké komunistické Maďarské republiky rad (v období od 21. března 1919 až do 1. srpna 1919) ukončila rodina Ferdinanda Jedličky svůj pracovní pobyt v Uhrách a vrátila se zpět na Moravu. Tady začali Jedličkovi žít ve Slavkově u Brna v rodinném domku v ulici Jílkova (dnes Jiráskova ulice) čp. 869. Feridnand Jedlička našel obživu jako vrchní zahradník na místním zámku, který byl od roku 1919 ve vlastnictví maďarského šlechtického rodu Pálffyů.
Josef Jedlička (1915–1916) Dne 15. září 1915 byl Josef Jedlička povolán k výkonu vojenské služby a odeslán k přípravě do Domobranecké školy pro záložní důstojníky v Jablonci nad Nisou. Studium klasického piaristického gymnázia v severomaďarském městě Vác (Vacov) ukončil v červnu roku 1916 absolvováním maturitní zkoušky (s vyznamenáním). Kromě češtiny již v této době dokonale (slovem i písmem) ovládal také maďarštinu, němčinu a ruštinu. Po střední škole nastoupil Josef Jedlička službu jako jednoroční dobrovolník k 60. pěšímu pluku (Infanterieregiment Ritter von Ziegler Nr. 60) se sídlem v maďarském Egeru. V hodnosti desátník aspirant v létě roku 1916 byl odvelen se svým plukem na ruskou frontu. Ještě téhož roku (31. srpna 1916) u obce Horožďanka na ukrajinské Východní Haliči padl do ruského zajetí.
V československých legiích (1916–1920) náhled|vpravo|Josef Jedlička v čs. legiích na Rusi náhled|Transportní loď Silesia (Hvah-Yih) Do československých legií v Rusku vstoupil Josef Jedlička v Dárnici u Kyjeva 10. září 1916. Následně byl ve Sľucku zařazen jako střelec (v hodnosti vojín) do sestavy 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad. Od 2. srpna 1917 zastával (v hodnosti desátníka) funkci velitele družstva a od 4. listopadu 1917 povýšil do hodnosti podporučíka. V rámci 2. střeleckého pluku Josef Jedlička postupně zastával tyto funkce: Důstojnický zástupce; Plukovní zbrojíř; Velitel 2. čety 2. kulometné roty a Velitel půlroty poddůstojnické školy. Jako velitel oddílu rychlopalného dělostřelectva (později přejmenováno na plukovní dělostřelectvo) působil Josef Jedlička od 24. srpna 1918. Během své služby v československých legiích na Rusi absolvoval Josef Jedlička tyto kurzy: Důstojnický kurz při štábu Československé střelecké brigády; Kurz střelby rychlopalných děl v Samaře a Plukovní dělostřelecký kurz ve Sľjuďance.
Se svým 2. střeleckým plukem se dne 2. června 1917 Josef Jedlička zúčastnil bitvy u Zborova. Od září 1917 potom tento pluk působil v sestavě 1. střelecké divize Husitské. Pluk absolvoval těžké boje s Rakušany a Němci u Kyjeva, Kazaně, Kazaně, Nižného Tagilu, Tarnopolu, Volosůvky a jinde. Po převzetí moci bolševiky a při odchodu z Ukrajiny sváděl pluk (od 2. února 1918 do 26. května 1918) boje se sovětskými vojsky u Kurganu, Bogatinské, Čeljabinsku, Kazaně, Mostové, Bugulmy a na jiných místech. Později byl (v listopadu 1918 až prosinci 1918) tento pluk stažen z fronty.
V období od 13. května 1919 do 10. června 1919 se Josef Jedlička (jako velitel plukovního dělostřelectva 2. střeleckého pluku) podílel na ochraně východosibiřské železniční magistrály (v úseku Ilanskaja – Vengerka). Tento pluk zde dělostřeleckou podporou chránil ustupující jednotky československých legií před útoky bolševických vojsk.
Počátkem ledna 1920 byl střelecký pluk (v počtu asi 1300 osob) soustředěn ve Vladivostoku. Lodní transport do Evropy (v pořadí s číslem 16) se odehrál v období od 10. ledna 1920 do 26. února 1920. Transportní lodí byla Silesia (původně japonská loď Hvan-Yim, resp. Hvah-Yih) s celkem 34 členy posádky (30 námořníků, kapitán a tři lodní důstojníci). (Loď byla 120 m dlouhá a 14,5 m široká). Transport proběhl po trase: Vladivostok, Hongkong, Suezský průplav, Terst (26. února 1920) a následně po železnici směr Linz, Praha a Litoměřice (1. března 1920). Během přesunu zastával Josef Jedlička funkci pomocníka velitele 16. lodního transportu.
Zpátky ve vlasti (1920–1924) Po skončení repatriační dovolené se kapitán Josef Jedlička stal (22. srpna 1920) důstojníkem z povolání Československé branné moci. Byl zařazen do funkce velitele náhradní roty Československého hraničářského praporu 3 v Brně. Jazykové znalosti a dobrá znalost prostředí umožnila, aby byl zařazen jako zpravodajský důstojník při Zemském vojenském velitelství v Užhorodu. (Zde působil od 5. dubna 1921 do 25. února 1923.) Obdobnou činnost vykonával (až do 29. dubna 1924) ve funkci zástupce přednosty Úřadu vojenského atašé v Budapešti. V období od 1. května 1924 do 15. května 1925 byl Josef Jedlička zařazen na funkci velitele roty pěšího pluku 13 v Šumperku.
Rodinný život Během svého služebního pobytu v Maďarsku se Josef Jedlička seznámil s Magdalénou Nagyovou (* 1. srpna 1901 v Budapešti). (Magdaléna byla dcerou významného bankéře Arpáda Nagye, žijícího v Budapešti, Bankovní ulici č. 6.) S Magdalénou Nagyovou se Josef Jedlička oženil 1. května 1924. Tři roky po svatbě se manželům Jedličkovým narodil syn Jiří Sergej Jedlička (* 2. srpna 1927 v Budapešti).
Ve VZÚ Praha (1925–1935) Od 16. května 1925 navštěvoval Josef Jedlička Topografický kurz při Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ) v Praze. Po jeho absolvování nastoupil (ve funkci topografa 2. třídy) ve VZÚ a působil zde až do 30. září 1930. Během svého služebního zařazení ve VZÚ prováděl Jedlička mapovací práce (reambulace = oprava a doplnění starších map, nové mapování a fotogrammetrická měření) především v oblasti Kostelce nad Labem, na Příbramsku (Brdy), Žitném ostrově a v okolí Bratislavy, v Malých Karpatech a v okolí Trebišova na východním Slovensku. Už ve funkci štábního kapitána zpracoval Jedlička (v rámci svého působení ve VZÚ) odbornou topografickou publikaci Mapa a busola – Zhuštěný návod jak jich prakticky použíti (I. a II. rozšířené vydání; Brno – 1932).
Další studia (1928–1935) Externí studium meteorologie a klimatologie při Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze zahájil Jedlička v roce 1928, ale pražská studia musel záhy ukončit. Dne 30. září 1930 byl totiž přeložen do Brna a zde až do 14. prosince 1931 zastával funkci velitele roty 43. pěšího pluku. Poté ještě v Brně působil při Zemském vojenském velitelství (ZVV) jako přednosta kanceláře kárného výboru II. stolice (v pracovní náplni řešil porušování stavovských povinností a kárných poklesků vyšších důstojníků v působnosti ZVV Brno). Na podzim roku 1930 zahájil Josef Jedlička při Přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně studium oborů: meteorologie, klimatologie, astronomie a geografie.
V lednu 1935 Josef Jedlička obhájil disertační práci s názvem Příspěvek k poznání srážkových poměrů na jihozápadním Slovensku, následně dne 29. března 1935 podstoupil hlavní rigorózní zkoušku z meteorologie, klimatologie a geografie a do třetice pak složil 14. května 1935 vedlejší rigorózní zkoušku z astronomie. Ještě téhož dne (14. května 1935) byl Josef Jedlička promován a získal titul Doktor přírodních věd – RNDr.
Návrat do VZÚ Praha Služební působení štábního kapitána RNDr. Josefa Jedličky v Brně bylo ukončeno 31. července 1935 jeho přeložením zpět do Prahy k Vojenskému zeměpisnému ústavu (VZÚ). Tady byl zařazen do popisného odboru.
Zednářská lóže V roce 1933 bylo Josefu Jedličkovi (při jeho působení v Brně) nabídnuto a doporučeno členství v řádu svobodných zednářů. Následně byl zasvěcen (vykonal zkoušku) na učně 1. stupně v zednářské lóži Most Brno. Později zde byl postupně zasvěcen a povýšen do stupňů tovaryš (pomocník 2. stupně) a mistr 3. stupně. Do podzimu roku 1938, ještě před ukončením činnosti Národní veliké lóže Československé (NVLČs), byl Josef Jedlička zasvěcen na mistra 6. stupně. (Pro ilustraci: Velmistr NVLČs byl zasvěcen na mistra 33. stupně.) Příslušnost k elitní svobodné zednářské společnosti zajistila Josefu Jedličkovi rozsáhlé kontakty ve společenských a politických vrstvách. Tyto známosti později využíval při svém zapojení do odboje a při zpravodajské činnosti ve prospěch sovětské vojenské rozvědky GRU.
Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ) Dne 14. prosince 1936 byl RNDr. Josef Jedlička jmenován přednostou skupiny IV. (meteorologické) II/1. oddělení (aerodynamického) II. odboru Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ) MNO v Letňanech u Prahy. O půl roku později (1. července 1937) byl povýšen do hodnosti major. (Meteorologická skupina VTLÚ představovala významnou provozní složku tehdejší vojenské povětrnostní služby.) Ve funkci přednosty meteorologické skupiny setrval RNDr. Josef Jedlička až do ukončení likvidace VTLÚ na konci června roku 1939.
Kontakty z dob studií Během vysokoškolských studií se Josef Jedlička blíže seznámil s významnými osobnostmi meteorologie, klimatologie a geografie při Přírodovědecké fakultě Masarykovy university a členy České společnosti zeměpisné v Brně. S těmito osobnostmi později taktéž spolupracoval v rámci domácího ilegálního odbojového hnutí. Doc. RNDr. Bohuslav Hrudička byl mladším Jedličkovým spolužákem. Na Masarykově universitě absolvoval v letech 1931 až 1936 obdobné studijní obory (meteorologie, klimatologie, geografie a astronomie) jako Jedlička; Prof. PhDr. František Koláček – ředitel Zeměpisného ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy university, autor většího počtu vědeckých klimatologických prací, silně vlastenecky smýšlející podporovatel Jedličkových studijních zájmů; Prof. RNDr. František Říkovský – vědecký pracovník v oboru geografie a klimatologie Zeměpisného ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy university;