Doubrava (dříve Dombrová, , ) je obec, která se nachází v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji. Žije zde obyvatel.

Doubrava je jednou z mnoha lokalit okresu Karviná, která se rozvíjela díky objevu zásob černého uhlí. A také kvůli uhlí je dnes tato obec postupně devastována. Za pozornost stojí její historicko-urbanistický vývoj na přelomu 19. a 20. století, kulturní památky a další významné objekty, které v Doubravě ještě stojí. A také zánik hornických kolonií, které byly pro tuto oblast tolik typické.

Základní geografické a historické údaje Obec Doubrava s rozlohou 778 ha se nachází v severovýchodní části České republiky v Moravskoslezském kraji mezi městy Orlová a Karviná. náhled|Výhled na centrum Doubravy (Karviná) s kostelem sv. Hedviky, v pozadí usazovací nádrže (kaliště) a velkodůl Karviná (Důl ČSA) v 2013 Terén obce je členitý, poznamenaný výškovou a tvarovou nestálostí z důvodu poddolování. Severní část chrání Doubravský kopec s nejvyšším bodem 282,2 m n. m. Východní hranice obce se přibližuje k řece Olši,Historický název řeky je Olza. která před regulací toku zasahovala do území Doubravy. Zde je také nejnižší bod obce 220 m n. m. V současné době v této oblasti vlivem těžby uhlí Dolu Karviná v dobývacím poli závodu ČSA, vzniká poklesové pásmo a vytváří se umělé jezero. Další umělá jezera (usazovací nádrže) jsou v jihovýchodní části obce v dobývacím poli téhož dolu a v severovýchodní části obce z důvodů poklesu půdy důlními vlivy. K západní hranici krajina opět stoupá do výšky 280 m n. m. V této části se nachází odval vytěžené hlušiny bývalého Dolu Doubrava (282 m n. m.). Na této ploše je od roku 2009 zábavní park DinoPark Ostrava. Terén je nestabilní, vlivem důlní těžby jsou zaznamenávány poklesy až o 8 metrů.

Geologická stavba Česká část hornoslezské uhelné pánve je také nazývána Ostravsko-karvinská uhelná pánev, případně vžitým názvem Ostravsko-karvinský revír (OKR).

Obec Doubrava se nachází ve východní části ostravsko-karvinského revíru, východně od Orlovské vrásy na severním okraji dílčí karvinské části OKR. Produktivní karbon je zastoupen jak ostravským, tak karvinským souvrstvím. Využívána jsou pouze souvrství karvinská, která dosahují mocnosti 1300 m. Dobývací prostor Doubrava měl plošný výměr 953,7211 ha. Dělí se na vrstvy: 1. sedlové o mocnosti 220–270 m, 2. sušské rozdělené sladkovodním horizontem Huberta na spodní a svrchní (spodní mají mocnost 180–240 m, svrchní sušské vrstvy v průměru 200 m), 3. doubravské dosahují mocnosti až 250 m. Sloje ostravského souvrství nejsou ani dobývány, ani připravovány.Kol. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru, 2003 ANAGRAM, s. 241

Dobývány byly nejspodnější sloje karvinského souvrství o mocnosti od 1,0 do 6,5 metru uložené ležmo s úklonem asi od 5° do 25° k severozápadu v hloubce kolem 700 až 1000 m. Reliéf karbonu začínal v lokalitě jámy Doubrava 1 v hloubce 10 m pod povrchem. Severním směrem upadal reliéf karbonu prudce do Dětmarovického výmolu. Uložení slojí bylo ploché s převládajícím úklonem 0 až 10°. Za Doubravským zlomem je produktivní karbon uložen o 350 až 450 m hlouběji. Směr vrstev je zvlněný s úklonem vrstev (okolo 25°) k severovýchodu. Část důlního pole na styku miocén-karbon je pokryta vodoplynonosným horizontem. Je uložen na karbonském úbočí od vrstevnice – 500 m, takže plocha této detritické oblasti zaujímala okolo 21 % dobývacího prostoru.Kol. Kamenouhelné doly v Ostravsko-karvinského revíru. Moravská Ostrava 1929, sv. 1, s. 319

Pozůstatkem čtvrtohorního zalednění je Doubravský kopec (náporová moréna).

Vodstvo Území Doubravy patří k povodí Odry. Ústředním tokem je potok Doubrava s pravým přítokem Kotlinky. Protéká ve směru západ-východ souběžně s valem Doubravského kopce a vtéká z levé strany do řeky Olše. Podle historických map a dokumentace povodí Odry řeka Olše spolu s řečištěm Stonávky tvořila částečně východní hranici s katastrem Starého Města. Soutok Olše a Stonávky byl na katastru Doubravy. Při povodních mnohdy koryta měnila polohu, vytvářela nová řečiště a další slepá ramena. Postupnou regulací vodních toků jsou dnes řečiště i soutok výše uvedených řek mimo katastr Doubravy.

V oblasti mezi řekou Olší a Dědinou byly rozsáhlé rybníky. V historické dokumentaci jsou připomínány už v roce 1661. Z tereziánského katastru a II. mapování lze určit polohu rybníků Starý (Alter Teich) a Glownik a u jejich hrází vzniklou osadu Na hrázi.

Hrází rybníka Starý procházela část východojižní hranice s katastry Starého Města a města Karviná. Rybníky byly postupně vysoušeny a přeměněny na pole. Dnes v oblasti rybníka Starý je rozsáhlá poklesová kotlina vyplněná vodou. Byla součástí usazovacích nádrží v dobývacím poli závodu ČSA.

Vývojové etapy osídlení

Počátky osídlování Těšínska, na jehož území Doubrava leží, jsou doloženy archeologickými nálezy v Chotěbuzi ze starší doby železné (cca 800–400 př. n. l.). V 8. až 11. století zde bylo slovanské hradiště. vlevo|náhled|Doubrava na císařském otisku mapy Stabilního katastru z roku 1836 (Výřez z mapového listu kód 0562-1-003) Doubrava jako sídelní jednotka vznikla podél potoka Doubrava a cesty vedoucí do Orlové, nynější části nazývané Dědina, jako silnicová lánová řadová ves. Pole vybíhala za stavení nebo čtvercovými dvory. V okrajových částech se pak tvořily shlukové osady. Zdejší údolí bylo chráněné proti severním větrům valem Doubravského kopce a otevřené k východu k řece Olze vhodné pro rybolov. Lesy nabízely hojnost zvěře a lesních plodin, stavební a palivové dříví. Vznik Doubravy se předpokládá ke konci 12. století. Písemné prameny dokládají název Doubrava v listině papeže Řehoře IX. ze dne 5. května 1229, z čehož lze usuzovat, že zde už nějakou dobu osada existovala.

Název Doubrava (Dombrová, Dúbrawa) je patrně odvozen od dubového lesa, ve kterém původní osadníci našli své bydliště a kde začali les kácet a měnit jej v hospodářskou půdu. Jméno Doubrava (Dúbrawa) bylo ještě v užívání začátkem 16. století ve všech právních, kupních a jiných smlouvách nebo listech. Ve 13. století patřila Doubrava k Orlové a poté až do roku 1572 k Fryštátu. V průběhu dalších let přecházela do majetků několika šlechtických rodů. Do roku 1515 byla v Doubravě dědičná rychta. V roce 1746 koupil Doubravu František Ludvík svobodný pán z Mattencloitu a v držení tohoto rodu zůstala po dalších 156 let. V roce 1902 Richard svobodný pán Mattencloit-Ubelli prodal své slezské statky a odstěhoval se spolu s rodinou do Pyšel u Prahy.MAKOWSKI, Mariusz. Šlechtická sídla na těšínském Slezsku. Český Těšín 2005, s. 158

Objevem uhelných slojí, rozvojem těžby uhlí a zavedením železniční dopravy nastal prudký nárůst obyvatelstva. Pro jeho ubytování se stavěly pro Ostravsko-karvinský region typické kolážní domy soustředěné do kolonií. Významné domy, domy zámožných obyvatel nesly prvky secese. Obec měla části s místními názvy Kopaniny, Dědina, Špluchov, Kozinec, Vrchovec (Vidrholec), Uplíž, Pod Ujalou, Glembovec apod.

Sociálně-ekonomický vývoj

Ekonomické podmínky Doubravanů nebyly příliš příznivé. Bližší představu o rozsahu majetků můžeme získat např. z karolínského katastru, který zahrnuje polnosti od dvacátých let 18. století. Je vypracován na základě vratislavských měr a vah. Z první rektifikace z let 1721 až 1728 lze vidět rozsah panství v tabulce 1. Ze stabilního katastru z 40. let 19. století vyčteme, že v Doubravě byla celková plocha pozemků 1 334 jiter,Jitro = 0,575 ha, čili plocha obce činila 767,05 ha. její poměry jsou v tabulce 2. V 92 domech bylo 211 bytových stran, z nichž se zabývalo 12 zemědělstvím a řemesly a 3 udávaly jiné zdroje obživy.BRZOBOHATÝ Jan, DRKAL Stanislav. Karolínský katastr slezský, sv. 1, Praha 1972, s. 112–114 a 133, 314–317 a 332 Zemědělství dominovalo do 50. let 19. století. Objevením a těžbou uhlí zemědělství ustoupilo průmyslu. Nejen omezením zastavěné plochy, ale především znehodnocením půdy vlivem těžby uhlí. V poklesových částech klesla její bonita a snížily se zemědělské výnosy. Při poklesu polí o 5 m klesl zemědělský výnos až o neuvěřitelných 50 %. náhled|Doubrava (Karviná) pohled na barokní budovu zámku. Zahradní průčelí s mělkým rizalitem zakončené trojúhelníkovým štítem, fasády zdobeny lizénami.(2013) Přesto se zvyšovaly počty dobytka a hlavně drobného zvířectva, jak vyplývá z tabulky 3. Můžeme to přisuzovat zvýšenému počtu přistěhovalců, kteří udržují tradici drobného zemědělství, zvláště pokud měli možnost najímat si kousky pole od majitelů dolů nebo od sedláků. Vyšší počet koní ukazuje na to, jak bylo významné povoznictví, nejen pro přepravu uhlí a stavebního materiálu, ale i k půjčování koní k polním pracím a práci koní v dolech.

V roce 1931 byla naplněna pozemková reforma. Státní pozemkový úřad přidělil obci Doubravě zbytkový statek se 101 ha za 404 000 Kč včetně budov. Ostatní pozemky, které k velkostatku náležely, ponechal Vítkovickým kamenouhelným dolům (asi 80 ha) a žadatelům jiných obcí přidělil 20,65 ha. Obec pak pronajala statek Hospodářskému družstvu pro chov dobytka v Kravařích na 15 let za nájemné rovnající se 6% kupní ceny. Velký význam včelařství v Doubravě (mimo údaje v tabulce 3) dokládá i to, že v roce 1931 včelařskému spolku státní pozemkový úřad přidělil 2,35 ha půdy. 13. března 1932 byl založen Včelařský spolek jehož přihlášení členové vlastnili na 100 rojů včel.

Mezi nejznámější sedláky patřili: Šiřina se statkem a hospodu v Dědině, Švejdovi se statkem Pod Ujalou, Široký se statkem u cihelny, Viochna s poli a lesem na Doubravském kopci a další. Zemědělstvím se živil jen malý počet obyvatel. Drobní zemědělci byli stále víc zaměstnání na šachtě. Obdělávání malých políček sloužilo k přilepšení v domácnosti nebo zabezpečení v časech krize, a také k pěstování plodin pro drobné zvířectvo. Havíři v nově vzniklých koloniích si najímali kousek půdy od sedláků nebo jim byla za nízký nájem přidělena důlním závodem.

Vazbu na drobné hospodaření můžeme zaznamenat i v padesátých létech 20. století, kdy se havíři odmítali přestěhovat do nově zbudované kolonie tzv. finských domů, protože u nich chyběly „šopky“ kůlny pro uložení zemědělského nářadí a místo pro drobné zvířectvo.

Struktura obyvatelstva

První přesné sčítání obyvatel proběhlo v roce 1771. Doubrava měla 76 domů a 680 obyvatel. V roce 1804 klesl počet obyvatel na 494, v popisu Slezska z toho roku místní obyvatelé mluvili v řeči pohlnisch-schlesischReginald Kneifl: Beschaffenheit und Verfassung, insbesondere des Herzogtums Teschen, Fürstentums Bielitz (...), Brünn, 1804, s. 177. Jak vyplývá z tabulky 4 nejvyšší počet obyvatel je v roce 1910 a v roce 1921 Prudký nárůst počtu obyvatel v 1869 a 1880 byl zapříčiněn přílivem přistěhovalců především z Haliče. Podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 měla Doubrava 5 660 obyvatel, z toho 5502 bylo trvale zaregistrováno, 3453 (62,8%) bylo polsky, 1911 (34,7%) česky a 138 (2,5%) německy mluvících, 5159 (91,1%) bylo katolicků, 354 (6,3%) byli evangelici, 134 (2,4%) byli Židé a 13 bylo jiného vyznání . V roce 1930 počet obyvatel začal klesat a klesal i v dalším období i přes snahu zabezpečit výstavbu nových domů viz tabulka 5.

Krátká stabilizace počtu obyvatel Doubravy byla zaznamenána po 2. sv. válce, kdy byla potřeba pracovních sil a v obci byla postavena nová kolonie. Od 70. let 20. století nastal výrazný úbytek obyvatelstva. Domy, domky, celé části obce ustoupily těžbě uhlí. Obyvatelé Doubravy začali odcházet do nových, převážně panelových sídlišť v Karviné, Orlové a Havířově. V současné době vlivem útlumu těžby uhlí v OKR a těžkého průmyslu, snížením počtu pracovních míst i tato města zaznamenávají úbytek obyvatelstva.

Průmysl a řemesla