Dobříň je obec v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Nachází se na levém břehu řeky Labe, zhruba tři kilometry severovýchodně od centra Roudnice nad Labem a sedm kilometrů jihozápadně od města Štětí. Žije v ní obyvatel.

Historie Dobříň byla valnou většinou své historie malou vsí v mělkém údolí Dobříňského potoka (název pravděpodobně pochází ze staročeského jména debř, praslovansky dъbrь = zalesněné údolíMachek V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1968). První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1295. Název vsi se v průběhu let mírně měnil (Dobřeň, Dobřín (mužský rod!), tvar Dobříň (ženský rod) se začal používat oficiálně až ve 20. století.

Obec příslušela k panství biskupského hradu v Roudnici nad Labem a poté více než 200 let roudnické větvi Lobkoviců (do zrušení patrimoniální správy v roce 1848). Větší rozvoj obec zaznamenala ve druhé polovině 19. století v souvislosti se stavbou železniční tratí Praha—Podmokly (1851) a industrializací Roudnice nad Labem.

V letech 2002 a 2013 zasáhly obec velké povodně.

Přírodní poměry Obec leží v širokém údolí Labe v místě, kde Labe teče ve velkém ohybu téměř k jihu. Tato tzv. Roudnická brána tvoří spojení mezi Mělnickou (Lužeckou) a Terezínskou (Lovosickou) kotlinou. Podloží tvoří křídové usazeniny (slepence–opuky) stupně turon/coniac (v hlubším podloží je karbonská roudnicko-mšenská pánev a pod ní zvrásněné usazeniny pozdních starohor). Roudnická brána je z jihu omezena Podřipskou tabulí (ve výšce asi 250 metrů), na severu pruhem tvrdších opuk se svědeckým vrchem Sovicí. Vlastní údolí je v nejnižší úrovni nivou řeky Labe (s lužním lesem), výše je patrno několik úrovní čtvrtohorních teras řeky Labe. Na nejnižší terase z poslední doby ledové würm/visla leží i jádro obce). Terasy obsahují i velké zásoby písku (těžen východně od obce).

Severovýchodně od obce se prostírá přírodní památka Dobříňský háj — lužní les se zajímavým bylinným patrem (sněženka podsněžník, dymnivka dutá), výskytem vzácného hmyzu a s několika stoletými duby (regionální biocentrum).

Písník Dobříň (jezero vzniklé po vytěžení písku) má po dokončení těžby sloužit rekreaciPískovna Dobříň Račice na bruslích, ale také sloužit jako útočiště vodní a pískomilné flory a fauny. Jezera vzniklá po těžbě písku jsou rybářským revírem: 441 061 – Štěrkopískovna Dobříň I, rybářským revírem je i řeka Labem: 441 027 – Labe 11-12.441 027 - Labe 11-12

Obyvatelstvo

Obecní správa Mezi lety 1850–1985 byla Dobříň obcí v okrese Roudnice nad Labem (v letech 1850–1910 Roudnice) (1850–1950) a později v okrese Litoměřice. Od 1. ledna 1986 do 30. června 1990 patřila jako část města k Roudnici nad Labem a od 1. července 1990 je opět samostatnou obcí. V letech 1960–1985 k obci patřily Kozlovice a Záluží.

Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 15. listopadu 2005.

Průmysl Glazura Cemex (pískovna Dobříň)

Doprava zastávka Dobříň na železniční trati 090 (Praha–Děčín) autobusová doprava (zastávka v obci, respektive rozcestí Dobříň, půl kilometru na lince Roudnice–Štětí) městská doprava Roudnice nad Labem (Glazura)

Obcí prochází cyklotrasa Labská vinařská cesta, která je součástí nadregionální Labské trasy (pokračuje i v Německu jako Elbe Radweg) a mezinárodní trasy Praha–Berlín (KČT 2), což je součást evropské trasy Eurovelo 7 (Nordkapp–Malta).

Pamětihodnosti Rodný dům Josefa Hory s pamětní deskou, čp. 4 vila stavitele Beno Kabáta (v předválečné době bydliště herečky Zity Kabátové), čp. 118 (u železniční zastávky)

Osobnosti Jiří Haškovec (1924–2013), pedagog, skaut a komunista

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Litoměřice Kategorie:Obce v okrese Litoměřice Kategorie:Sídla v Dolnooharské tabuli Kategorie:Sídla na Labi Kategorie:Svazek obcí Podřipsko