Oskar Potiorek (20. listopadu 1853 Bad Bleiberg – 17. prosince 1933 Klagenfurt) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1871, jako štábní důstojník působil u řady posádek v celé monarchii, v letech 1907–1910 byl velitelem armádního sboru ve Štýrském Hradci a v roce 1908 dosáhl druhé nejvyšší armádní hodnosti polního zbrojmistra. V letech 1911–1914 byl zemským správcem v Bosně a Hercegovině. Z titulu této funkce byl osobně zodpovědný za selhání bezpečnostních opatření v době sarajevského atentátu na následníka trůnu (1914). Na začátku první světové války byl vrchním velitelem rakousko-uherské armády na srbské frontě. Díky početní převaze dosáhl částečných úspěchů a okupoval část Srbska, byl ale poražen ve dvou velkých bitvách se srbskou armádou. Ještě koncem roku 1914 byl zbaven všech funkcí a po penzionování počátkem roku 1915 žil zcela v ústraní.
Životopis náhled|vlevo|Polní zbrojmistr Oskar Potiorek (Das interessante Blatt 1910, Vídeň) náhled|vlevo|Generál Potiorek (zcela vpravo) v doprovodu následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu (28. června 1914) Narodil se roku 1853 v Bad Bleibergu v Korutanech do rodiny pocházející z Čech, která se sem přesunula ještě před jeho narozením. Jeho otec Paul Potiorek byl důlní úředník. První vojenské vzdělání získal Oskar Potiorek na technické vojenské akademii v St. Pöltenu (1864–1867) a v hodnosti poručíka nastoupil v roce 1871 k ženijnímu pluku č. 2 v Kremži.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1872; Vídeň, 1872; s. 542, 546 dostupné online Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1875–1877) a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník byl přidělen k 3. pěší brigádě ve VídniKais. Königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 147, 582 dostupné online a v roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. Poté sloužil v Prešpurku, Záhřebu a Lublani, mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1879, major 1887).Kais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 157 dostuponé online Jako podplukovník (1889) byl velitelem praporu u 7. pěšího pluku v Klagenfurtu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1891; Vídeň, 1891; s. 177, 318 dostupné online V roce 1892 byl povýšen na plukovníka a převzal vedení operační kanceláře přímo v generálním štábu.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 222, 238 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1893; Vídeň, 1892; s. 86, 153 dostupné online
V roce 1898 byl povýšen na generálmajora a poté byl v letech 1898–1902 velitelem 64. pěší brigády v Budapešti.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 267 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 117, 157 dostupné online V letech 1902–1906 zastával funkci zástupce náčelníka generálního štábu Friedricha Becka a v roce 1903 dosáhl hodnosti polního podmaršála.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1904; Vídeň, 1903; s. 105, 155 dostupné online Po personální obměně vedení generálního štábu v roce 1906 byl jmenován velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci, respektive zemským velitelem pro Štýrsko, Korutansko, Rakouské přímoří, Gorici a Gradišku.Přehled velení rakousko-uherské armády 1906 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 286 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 124, 162 dostupné onlinePřehled velení armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online K datu 1. listopadu 1908 byl povýšen do druhé nejvyšší armádní hodnosti polního zbrojmistra. Jako sborový velitel ve Štýrském Hradci setrval do dubna 1910, poté byl jmenován generálním inspektorem armády v okupované Bosně a Hercegovině,Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 107, 172 dostupné online kde byl od května 1911 zároveň šéfem zemské správy.Přehled představitelů státní správy v Bosně a Hercegovině na webu worldstatesmen dostupné online
První světová válka náhled|vlevo|Generál Potiorek (otočený zády k fotografovi) jako doprovod následníka trůnu Františka Ferdinanda v Sarajevu (28. 6. 1914) Jako správce Bosny a Hercegoviny pozval v roce 1914 do Sarajeva následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este na velké manévry c. k. armády v okolí Sarajeva. Jako vrcholný představitel zemské správy následníka trůnu na jeho cestě doprovázel, zároveň měl také osobní zodpovědnost za selhání bezpečnostních opatření. Jako osobní následníkův doprovod byl očitým svědkem sarajevského atentátu (28. června 1914), který byl jedním z impulsů k rozpoutání první světové války. Po atentátu Potiorek podněcoval protisrbské nepokoje a jako správce Bosny a Hercegoviny organizoval represe proti místním Srbům. Několik tisíc prominentních Srbů bylo zatčeno a několik stovek srbských civilistů bylo popraveno za zradu a pomoc nepříteli.
Na začátku války byl Potiorek jmenován vrchním velitelem rakousko-uherské armády na Balkáně, respektive 6. armády (pod jeho osobním velením) a 5. armády (velitel Liborius von Frank).Vrchní velení rakousko-uherské armády na srbské frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné onlineOskar Potiorek na webu valka.cz dostupné online Na srbské frontě disponovala rakousko-uherská armáda výraznou početní převahou a díky tomu dosáhl Potiorek dílčích úspěchů, již v srpnu 1914 obdržel formální funkci guvernéra v okupovaném SrbskuPřehled představitelů státní správy v Srbsku na webu worldstatesmen dostupné online a na dobytém území nařizoval hromadné popravy venkovského obyvatelstva.HONZÍKOVÁ, Hana, HONZÍK, Miroslav: 1914/1918 Léta zkázy a naděje; Praha, 1984; s. 27–29 Potiorek ale podcenil vysokou morálku srbské armády, která s velkým nasazením bránila své území a již v polovině srpna 1914 sklidila úspěch v bitvě u Ceru. Na podzim se Potiorkovým vojákům podařilo zatlačit Srby na jejich vlastní území a počátkem prosince obsadili Bělehrad. Následně ale Srbové přešli do ofenzívy a Bitva na Kolubaře byla jejich dalším triumfem. Rakousko-uherská vojska s obrovskými ztrátami musela ustoupit zpět do Bosny.Nejhorší velitelé první světové války dostupné onoline Potiorek byl koncem prosince 1914 zbaven všech funkcí a k datu 1. ledna 1915 penzionován.Služební postup Oskara Potiorka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 143 dostupné online Od té doby žil zcela v soukromí, zemřel jako osmdesátiletý v roce 1933 v Klagenfurtu a je pohřben na hřbitově Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě.
Tituly a ocenění Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1908 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245 dostupné online Od roku 1910 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 102 umístěného v Praze.Pěší pluk č. 102 na webu valka.cz dostupné onlineHistorie pěšího pluku č. 102 na webu army.cz dostupné onlineSchematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 582 dostupné online V roce 1914 získal čestné občanství v Sarajevu. Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání, díky službě u generálního štábu obdržel několik ocenění i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Oskara Potiorka in: BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 249 (heslo Karl Auersperg) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná medaile (1878) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1883) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1890) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1896) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1898) 60x60pixelů komandér Řádu sv. Štěpána (1906) 60x60pixelů velkokříž Řádu Františka Josefa (1908) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1911) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1913) 60x60pixelů Mobilizační kříž (1913) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1914) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908)
Zahraničí alt=|60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (1894, Německo) alt=|60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova II. třídy (1894, Sasko) alt=|60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (1897, Německo) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (1900, Persie) 60x60pixelů velkokříž Řádu Isabely Katolické (1906, Španělsko) alt=|60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (1908, Německo)
Související články Atentát na Františka Ferdinanda d’Este Srbská fronta (první světová válka)
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 248–249 (heslo Oskar Potiorek) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy Oskar Potiorek na webu weltkriege Oskar Potiorek in: Österreichisches Biographisches Lexikon Profesní biografie Oskara Potiorka
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Isabely Katolické Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Narození v roce 1853 Kategorie:Narození 20. listopadu Kategorie:Narození v Korutanech Kategorie:Úmrtí v roce 1933 Kategorie:Úmrtí 17. prosince Kategorie:Úmrtí v Klagenfurtu Kategorie:Muži