Enkulturace je celoživotní sociální proces, během něhož si například původně neutrální a nekulturní jedinec osvojuje kulturu dané společnosti, nejčastěji její specifické vzorce chování, způsob myšlení a cítění. Enkulturace je bipolární proces předávání a proměny kultury, který probíhá jak v dospívajícím, tak dospělém věku. Prostřednictvím enkulturace se z původně „biologické“ bytosti (novorozence) stává bytost společenská a kulturní, která je schopna v dané společnosti plnohodnotně fungovat.
Pojem do antropologie zavedl M. J. Herskovits, podle kterého lze do pojmu enkulturace zahrnovat všechny projevy naučeného chování a získávání znalostí a dovedností.Díky tomuto chování je jedinec schopen začlenit se do kultury své společnosti.
Charakteristika Enkulturace, tedy zkráceně proces začlenění jedince do kultury, se na rozdíl od socializace (celkové začlenění jedince do společnosti) vyznačuje přenosem a internalizací kulturních vzorců, např. jazyka, hodnot, každodenního režimu. Dispozice učit se kultuře je dle antropologů výlučnou geneticky danou schopností druhu Homo sapiens. Tato schopnost představuje dynamický adaptační mechanismus, díky kterému si jedinec osvojí negenetický, naučený mentální program. Kultura, kterou si jedinec osvojí v průběhu enkulturace je kolektivním fenoménem, při kterém je uspokojování potřeb jedince podřízeno sdílené kulturní strategii.
Enkulturace bývá často v kontrastu s akulturací. Během enkulturace si jedinec osvojuje hodnoty kultury, do které se narodil, zatímco během akulturace dochází při dlouhodobém kontaktu k přejímání hodnot jiné kultury. Toto rozlišení je důležité např. u dětí migrantů, které zažívají jak enkulturaci (kulturu svých rodičů) tak akulturaci (kulturu společnosti, ve které žijí).
Proces I když je enkulturace proces celoživotní, nejintenzivněji se projevuje v dětství, kdy jejím hlavním zdrojem je primární skupina (rodina) a v dospívání, kdy se zvyšuje důležitost skupin sekundárních. Proces probíhá na dvou úrovních: Nevědomá enkulturace, která probíhá záměrně v raných letech, kdy jednotlivci internalizují kulturu bez jejich vědomí a vědomá fáze, která se odehrává v pozdějších letech a jednotlivci se aktivně zapojují do své kultury skrze výchovu a vzdělávání. Příklad vědomé enkulturace je rozdíl mezi pozdravy v Evropě a Asii. Dítě v česku si internalizuje pozdrav s podáním ruky, naopak japonské dítě si spojí pozdrav s ukloněním. Tyto kulturní rozdíly pak formují jeho identitu a jeho pohled na to, co je společensky přijatelné. Enkulturace probíhá v různých sociálních skupinách, za účasti různých sociálních institucí. Její proces je selektivní tzn. jedinec nikdy nepozná celý kulturní systém, jen jeho části. Ty odpovídají jeho sociální roli a prostředí, ve kterém se pohybuje. Enkulturace je celoživotní proces kdy se jednotlivci kontinuálně učí a adaptují k dané kultuře při různých stádií jejich života. Nejintenzivněji se promítá v komplexních společnostech kde se kultura a kolektivní vědomí stále vyvíjí.
Odkazy
Reference
Související články Ontogeneze člověka Občanská společnost Akulturace Kulturní a sociální antropologie Socializace
Kategorie:Sociologie kultury Kategorie:Sociologie